Zopakuje Trump stejnou chybu? Po propuštění vyšetřovatele by jej mohl stihnout Nixonův osud | info.cz

Články odjinud

Zopakuje Trump stejnou chybu? Po propuštění vyšetřovatele by jej mohl stihnout Nixonův osud

Americký prezident Donald Trump opět hrozí propuštěním zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera a koncem šetření ruského vlivu na volby. Pokud by tak učinil, riskuje možná více, než když nechá bývalého šéfa FBI dokončit svoji práci. Podobný krok v minulosti zlomil vaz Richardu Nixonovi.

Trump chce po ministru spravedlnosti Jeffu Sessionsovi, aby ukončil vyšetřování ruského vměšování do prezidentských voleb. Zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller je podle jeho slov v konfliktu zájmů. Mueller kromě ruského vlivu také prošetřuje, zda se šéf Bílého domu během výkonu funkce nedopustil maření spravedlnosti.

Není to poprvé, co Trump na Muellera, jenž se momentálně snaží u soudu usvědčit bývalého šéfa prezidentovy kampaně Paula Manaforta, útočí. Trump opakovaně naznačoval, že by mohl nechat vyšetřovatele propustit. Ponechme nyní stranou, že takovou věc by Sessions učinit nechtěl, jelikož se dozorování ruské kauzy v minulosti vzdal. Není nic snazšího, než ministra vyměnit.

Trump by se ale v případě takto silné intervence dostal do stejné ligy s Richardem Nixonem. Ten se během vyšetřování aféry Watergate rozhodl zbavit zvláštního žalobce Archibalda Coxe, jehož jako nezávislého vyšetřovatele jmenoval ministr spravedlnosti Elliot Richardson.

Sobotní noc měla ukončit vyšetřování, semlela i prezidenta

„Když byl Elliot Richardson potvrzován v květnu 1973 Senátem jako ministr spravedlnosti, řekl senátnímu výboru pro spravedlnost, že Coxe neodvolá, pokud k tomu nebude důvod v podobě ‚mimořádné neregulérnosti‘. Já učinil ten samý slib v září 1973 během mého potvrzovacího slyšení,“ vzpomíná William Ruckelshaus, jenž na ministerstvu působil jako Richardsonův náměstek.

Okolnosti události, která vešla do dějin pod názvem Masakr sobotní noci, popsali v knize The Final Days novináři Bob Woodward a Carl Bernstein, kteří za práci na Watergate získali Pulitzerovu cenu. Z knihy vyplývá, že když Nixon nabízel Richardsonovi ministerský post, trval na své nevině a deklaroval zájem na nestranném vyšetřování. „Důležitá věc je prezidentství, pokud bude třeba, zachraňte prezidentství před prezidentem. Jestli jsem tou příšerou já, zachraňte zemi,“ pravil Nixon.

Jak skandál během letních měsíců roku 1973 nabobtnal, a objevily se informace o nahrávkách z Bílého domu, jež měly Nixona usvědčit z maření spravedlnosti, prezident změnil názor. Když 12. října odvolací soud nařídil, že Bílý dům musí Coxovi odevzdat inkriminované nahrávky a dokumenty, rozhodl se Nixon jednat.

„Nixon to v tu chvíli nevěděl, ale Masakr sobotní noci se stal stěžejním bodem jeho prezidentství – zásadním pro obvinění, že mařil spravedlnost,“ píší v knize Woodward s Bernsteinem.

„Pane ministře, vrátíte se do zásadní národní krize“

Následovaly dramatické dny vyjednání mezi prezidentovým týmem (v čele s personálním šéfem Alexanderem Haigem) a ministrem spravedlnosti. „Nebojte se. Když na to přijde, nikdy to neudělá. Američané to nebudou tolerovat,“ uklidňoval Richardsona Ruckelshaus. Pravdu měl jen z poloviny – Američané takové jednání tehdy skutečně netolerovali.

Naopak Nixon neváhal zajít do krajnosti. Po osmi dnech nařídil Richardsonovi: „Propusťte Coxe!“ Ministr to odmítl a raději rezignoval, stejně tak Ruckelshaus. To už ale Haig telefonoval šéfovi diplomacie Henrymu Kissingerovi, jenž byl tou dobou na misi v zámoří, že se vrátí do prostředí zásadní národní krize. „Země je uprostřed něčeho, co může být nejvážnější ústavní krizí v historii,“ glosoval dění John Chancellor, moderátor stanice NBC, která jako mnohé jiné připravila speciální zpravodajské bloky.

Následující dny nabraly události spád. Nejvyšší soud nařídil zveřejnit nahrávky dokazující, že prezident a jeho poradci osnovali, jak celý skandál přikrýt. Vyšlo najevo, že některé chybí, jiné postrádají své části, ale také, že vláda platila úpravy Nixonova dovolenkového sídla, zatímco on sám podváděl na daních.

Nixon byl v pasti. Média jej vyzvala k rezignaci a přišel i o podporu Kongresu. Sněmovní výbor pro spravedlnost zahájil slyšení, jež měla vést ke spuštění procesu impeachmentu. Na ten nedošlo. Prezident v srpnu 1974 raději opustil úřad sám.

Čeká Trumpa stejný příběh? Amerika ji jiná, důležité budou volby

Může se nyní historie opakovat? „Pokud prezident Trump Muellera propustí, výsledek může být stejný jako to, čemu čelil Nixon, když donutil Elliota Richardsona a mě rezignovat kvůli odmítnutí odvolat Coxe,“ domnívá se Ruckelshaus.

Amerika 70. let a Amerika roku 2018 jsou však dva odlišné světy. Společnost je rozdělenější, Trump má podporu části konzervativních médií jako je Fox News. O populární televizní tváře se Nixon opřít nemohl. I kdyby se Fox nakonec od nynějšího prezidenta odvrátil, jako to udělal například po summitu s Vladimirem Putinem, je nepravděpodobné, že tak učiní i konspirační média a falešné účty na sociálních sítích, jimž stále naslouchá značné množství voličů.

Trump má navíc stále silnou podporu radikálnějších republikánů v Kongresu. V tomto ohledu bude klíčové, jak dopadnou listopadové volby, během nichž se obmění Sněmovna reprezentantů a třetina Senátu. Nixon tehdy čelil demokratické většině. Pokud by se do stejné situace dostal i Trump, manévrovací prostor na to, aby Muellera propustil a zároveň se vyhnul Nixonovu osudu, by se výrazně zmenšil.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud