Články odjinud

Zrazení syrští Kurdové čelí tureckým hrozbám i útoku extremistů. Přijdou i o vlastní území?

Zrazení syrští Kurdové čelí tureckým hrozbám i útoku extremistů. Přijdou i o vlastní území?

Syrští Kurdové zůstali sami proti přesile. Nejprve Turecko minulý týden oznámilo, že proti nim brzy zahájí vojenskou ofenzívu. Následovalo oznámení amerického prezidenta Donalda Trump, jenž se z jejich regionu rozhodl stáhnout své vojáky, kteří společně s kurdskými bojovníky z Lidových obranných jednotek (YPG) bojovali proti extremistům z Islámského státu. A ten dnes, patrně povzbuzen Trumpovým vyhlášením a tureckou hrozbou, zahájil útok proti Syrským demokratickým silám (SDF), jejichž páteř tvoří právě Kurdové z YPG.

Syrští Kurdové čelí nejen americké zradě a tureckým výhrůžkám, ale po dnešku i přímému útoku radikálů z Islámského státu (ISIL). Pokud opravdu dojde na tureckou ofenzívu proti syrským Kurdům, Islámský stát posílí. Bojovníci YPG, kteří se na severu postaví Turkům a jejich spojencům, totiž budou citelně scházet na jihu, tedy v jednotkách válčících s extremisty.

Nyní totiž syrští Kurdové čelí ohrožení na území, které historicky obývají. Nabízíme varianty možného vývoje na severovýchodě Sýrie, který může fatálně ovlivnit dění nejen na Blízkém východě.

1. Turecká okupace

Podobný scénář se nabízí i proto, že o přímé vojenské akci na severovýchodě Sýrie – tedy na území historicky osídleném Kurdy – hovořil sám turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Jeho vojáci by společně s patnácti tisícovkami svých syrských spojenců patrně dokázali kurdské Lidové obranné jednotky (YPG) porazit, sotva by ale poté byli schopni udržet v regionu klid. Málokdo si umí představit, že by si syrští Kurdové nechali dobrovolně vládnout Ankarou. Na tureckou anexi by navíc podle všeho reagovali i Kurdové v Turecku, kteří jsou na jihovýchodě země schopni vyvolat cosi jako občanskou válku, jistě pak permanentní kampaň občanské neposlušnosti.

Ani představa, že by Turci – podobně jako na severozápadě Sýrie – předali moc svým místním ne-kurdským spojencům, se jeví jako sotva proveditelná. Především Arabové, ale i jiná minoritní syrská etnika jsou pro Kurdy podobně nepřijatelní šéfové jako Turci samotní. Je otázka, zda by se Ankara dokázala opřít o případné kurdské kolaboranty, ty by ale hledala jen velmi těžko.

2. Návrat Asadových vojáků

Tato varianta se naopak řadě pozorovatelů jeví jako pravděpodobná. Syrští Kurdové by na svém území nechali operovat vojáky věrné damašskému režimu Bašára Asada, se kterým se nikdy do opravdového boje i z taktických důvodů nepustili. Kurdské milice by se vzdaly těžkých zbraní, odzbrojeny by ale nebyly a získaly by (polo)oficiální status. Kurdský region by tak v rámci Sýrie získal faktickou – i když třeba ne oficiální – autonomii: syrští vojáci by kontrolovali prakticky jen hranici s Tureckem a vlastní základny. Úřady i území by ovládali stejně jako dosud sami Kurdové.

Sýrie (rozložení sil k začátku září 2018)Sýrie (rozložení sil k začátku září 2018)autor: INFO.CZ

Turecko by ztratilo (oficiální) důvod k vojenské akci: tvrdí totiž, že region ovládaný postmarxistickými YPG je přirozeným zázemím pro bojovníky Strany kurdských pracujících (PKK). Ta s Ankarou bojuje za nezávislost, či alespoň autonomii tureckých Kurdů.

Nadšení by tato varianta vyvolala v Kremlu, jehož hlavním cílem je opět pod vládu Asadova klanu sjednotit, i když třeba jen formálně, celou předválečnou Sýrii. Souhlasit by mohl i Teherán, který je dalším důležitým patronem Asadova režimu. Ani Írán nestojí o to, aby se jeho kurdská menšina ještě více radikalizovala.

3. Nezávislost (nebo oficiální autonomie)

Jakkoli o nezávislosti jistě sní mnozí Kurdové nejen v Sýrii, takové uspořádání se nyní zdá být neprůchodné. Jde tedy o možnost spíše jen hypotetickou. Proti samostatnosti syrských Kurdů jsou všichni regionální hráči: nejen damašská vláda a Turecko, ale i Irák a Írán, na jejichž území také žijí významné kurdské komunity. Všechny zmíněné státy se bojí dominového efektu, v rámci kterého by se o právo na vlastní stát přihlásili i jejich Kurdové. Ti sice kupříkladu v Iráku – byť spíše shodou historických okolností – získali autonomii hraničící se suverenitou, snahu vyhlásit oficiální nezávislost se všemi příslušnými atributy jim ale svět fakticky zatrhnul.

Vyhlášení nezávislosti, či silné autonomie by v nynější situaci, kdy je opustily USA, zřejmě Turecko ještě utvrdilo v přesvědčení, že je nutné proti syrským Kurdům zasáhnout přímo na jejich území.

KurdovéKurdovéautor: Info.cz

 

Články odjinud