Nulový ekonomický růst a vleklá, sychravá deflace, to vše na pozadí uvolněné měnové a expanzivní fiskální politiky. Taková byla v posledních deseti letech minulého století každodenní realita v Japonsku, které se po půlstoletí hospodářského zázraku dočkalo tvrdého přistání. Formálně se pro toto období vžilo označení ztracená dekáda, ve skutečnosti však šlo o dobu výrazně delší, podle některých trvající až do dneška. Pokud se tedy dnes zmiňuje, že ekonomice eurozóny hrozí „japonizace“, zde je obrázek toho, co mohou země platící eurem očekávat.
Během padesáti let po druhé světové válce se Japonsko nechalo unášet na vlně hospodářského zázraku. Životní úroveň Japonců se postupně propracovala na světovou špičku, hospodářství se zdvojnásobovalo co sedm let, nezaměstnanost byla minimální a dlouhověkosti se Japonci dožívali už tradičně. Hlavní slovo v období poválečné obnovy poraženého národa měla série reforem, zprvu zemědělských, následně i ve formě obnovení těžkého průmyslu.
