Státní bezpečnost, nechvalně proslulá StB, byla jedním z mocenských pilířů komunistického režimu v Československu. Podle historika Radka Schovánka to byla zhruba do popravy Rudolfa Slánského právě Státní bezpečnost, kdo byl v zemi takřka neomezeným pánem. „Báli se jí úplně všichni, včetně komunistů i samotných příslušníků, jelikož probíhaly tvrdé boje mezi frakcemi uvnitř. Ačkoli tehdy měla StB jen asi dva tisíce příslušníků, málo lidí bylo vynahrazeno naprostým terorem a nepředstavitelnou brutalitou. Ta byla tehdy standardem, neproběhlo zatčení, během něhož by nebylo použito násilí. A to se týká tisíců případů,“ říká Schovánek.
Schovánek v nové
epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře popisuje, jak s
postupem let sice narůstal počet příslušníků StB, ale zároveň
docházelo ke ztrátě její moci i k menší brutalitě. „Už po
roce 1954 se stala poslušnou služkou komunistické strany, o tom,
koho zavře, se rozhodovalo na ÚV KSČ, přičemž jeho členové se
ani nesměli vyšetřovat. Ustupovalo se i od násilí, ač se od něj
neustoupilo nikdy úplně. Proběhly různé pokusy o
profesionalizaci,“ vysvětluje Schovánek s tím, že ještě v
roce 1953 více než třetina příslušníků neměla ani základní
vzdělání. „Později tam byli i vysokoškoláci, ale vždy šlo o
lidi, co nechtěli normálně pracovat. Už se tam zdaleka nechodilo z
nějakých ideálů,“ dodává Schovánek.
Jaká byla
pro fungování StB role sovětských poradců a jak se na její
činnosti odrážely jednotlivé dekády komunistické nadvlády?
Poslechněte si celou epizodu.
