Tatra je jednoduchá a blbuvzdorná. Na závodech se člověk pořád učí, říká solitér Tomeček

Vojtěch Kristen, Jan Palička

18. 09. 2020 • 06:00
Tomáš Tomeček má za sebou pětadvacetiletou závodní kariéru na rallye Dakar a sám patří k legendám českého automobilového sportu. Dodnes závodí s Tatrou bez moderní elektroniky, o které s úsměvem říká, že je jednoduchá, blbuvzdorná a opravit jde kladivem. „Drží mě u toho ta svoboda. Nevíte, co vás čeká, člověk musí reagovat, pořád se můžete posouvat. Strašně mě to baví.“ Proč závodí sám bez navigátora? Co se za více než dvě dekády slavného závodu změnilo? Podívejte se na celý rozhovor.

Svou první (a hned vítěznou) rallye Dakar jel Tomáš Tomeček po boku Karla Lopraise před 25 lety. Za tu dobu se podle něj mnohé změnilo, ale on sám by jednu věc neměnil – původní závodní Tatru, v které nyní jezdí sám bez navigátora. „Tehdy nebyl internet, GPS teprve začínala, měli jsme ji zapůjčenou za osm tisíc marek. Každý večer jsem to manuálně nastavoval podle mapy a učil se s tím pracovat. Tehdy ani kompasy v Tatře nebyly přesné. Dnes ta GPS funguje jako přesný kompas, kilometráž měří digitální měřič. Změnily se i výkony, tehdy auto mělo 550 koní, dnes přes 700,“ srovnává své začátky se současností Tomeček, kterého k závodění se starší manuální Tatrou vede podle jeho slov hlavně selský rozum a náročnost oprav moderních vozů.

Tomeček je známý právě i díky tomu, že svou Tatrovku sám řídí i naviguje. „Ani jsem nevěděl, jestli mě organizátoři pustí samotného, nakonec mě pustili,“ vzpomíná. Závod odjet sám odjet už třikrát. „Cítím daleko větší svobodu, jak závodění, tak i jízdy. Neměnil bych. Snad zdraví dovolí a půjde to i dál,“ popisuje svou motivaci.

Tatra, která je Tomečkovým sponzorem, má mezi pořadateli velmi dobré jméno a ti ji používají i jako doprovodná vozidla. „Peníze jsou vždycky choulostivá záležitost a bez nich se to nedá dělat. Mám štěstí, že mám silné dlouholeté partnery a rok od roku mě podporují dál. Druhou polovinu zdrojů mi pomáhají umořit ty doprovodné vozy, že mi za ně třeba poníží startovné. Můžu říct, že dlouhodobě je to funkční,“ hodnotí svou situaci Tomeček. „Na soutěži nevíte nic, kam jedete, co vás čeká za zatáčkou a za skokem, tvoříte si to sám. Pak z toho možná vyjde hezký výsledek. Musíte se neustále učit a zachovávat chladnou hlavu. Kolikrát si vzpomenu na to, jak jezdil Loprais. Havárky si pamatuji a mám z nich trochu mindrák,“ uzavírá Tomeček.

SDÍLET