Málokoho dnes při pohledu na střechu napadne, co za konstrukci se skrývá pod krytinou. Miroslav Navrátil jako jeden ze skutečně mála českých expertů na krovy je výjimkou, a naopak právě to, jaké krovy střechu asi nesou, bývá jeho první myšlenkou, jak přiznává v nové epizodě podcastu Maxim Pavla Vondráčka. „Není sranda tomu rozumět. Z knih se krovařinu nenaučíte, chce to projít stovky, možná spíše tisíce konstrukcí, aby člověk pochopil i jen základní pravidla. My dnes posunuli tesařinu do stadia pouhého bednění a to je chyba, jelikož je to inženýrská a matematická práce,“ říká Navrátil. „Tesařina je aplikovaná geometrie, a aplikovaná geometrie je aplikovaná matematika,“ dodává.
Nepřístupnost oboru podle Navrátila způsobuje převážně konec cechů v polovině 19. století. „Tehdy došlo
ke změně vnímání krovů z původní části řešící empirické
vztahy na inženýrskou metodu výpočtů, což úplně zpřetrhalo
návaznost s minulostí. Teď už to celé řešíme úplně jinak a
ty staré krovy můžeme poznávat a učit se o nich jen tím, že do
nich lezeme, nemáme žádná jiná vodítka. Co člověk v krovu
najde, jde rozdělit na několik oblastí. První jsou takové ty
rutinní práce, co zvládne kdekdo, pak je tam mistrovská práce už
podle tehdejších norem, a pak jsou tu ještě sady krovů, kde si
nejste vlastně jistí, jak to celé tehdy tesař myslel,“
vysvětluje Navrátil s tím, že na rozdíl od zahraničí, jako
například ve Francii, bylo toto řemeslo v Česku takřka opuštěno.
Proč byl požár pařížské katedrály Notre Dame s ohledem na krovy vlastně štěstím v neštěstí? Proč je v Česku
jen minimum řemeslníků? Poslechněte si celou epizodu.
