Emisní povolenky jsou brutální nástroj. Jaderné bloky stoprocentně dostavíme, říká Havlíček

Michal Půr, Jan Palička

15. 06. 2020 • 08:55

Jádro v kombinaci s obnovitelnými zdroji je pro Česko jedinou správnou cestou, myslí si ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a stoprocentně věří v dostavbu nových jaderných bloků. „Tendru se musí zúčastnit maximální počet účastníků. Nemůžeme dnes udělat to, co by si někdo přál a tlačí to přes média, aby se vyřadila ta či ona země. Každý, kdo říká vyřaďme toho či onoho, zadlužuje Českou republiku o další desítky miliard,“ říká vicepremiér. Proč považuje emisní povolenky za brutální nástroj Evropské komise? A jak vnímá přechod k elektromobilitě?

„Stoprocentně věřím tomu, že se nové jaderné bloky v Česku postaví, ono nám ani nic jiného nezbývá,“ říká Havlíček v rozhovoru s Michalem Půrem. „Pokud chceme mířit k bezemisní energetice a pokud chceme utlumovat uhlí, tak nám zbývají obnovitelné zdroje a jádro. Obnovitelné zdroje nejsme schopni vystavět tak, aby nám pokryly výpadek z uhlí, to znamená, že je to o jádru. Když ho vhodně zkombinujeme s obnovitelnými zdroji, tak si myslím, že budeme mít jak dobrou a stabilně dodávanou elektřinu, tak bezemisní energetiku. Je to podle mého názoru správná cesta,“ vysvětluje a dodává, že Česko plánuje navyšovat podíl obnovitelných zdrojů nejvíc ze zemí Visegrádské čtyřky.

Havlíček ujišťuje, že v tendru na dostavbu jaderných bloků se bude přihlížet k ekonomickým, bezpečnostním i technologickým hlediskům. „To, že někdo tvrdí, že je to šité na míru Rusům, to je nepochopení a stačí se podívat na to, co vlastně chystáme. Říkáme, že to bude blok 1000–1200 MW a i ti, co se tam dnes nejsou schopni vejít, tak nemají problém ten produkt do té doby vyvinout,“ komentuje tendr. „Nemůžeme dnes udělat to, co by si někdo přál a tlačí to přes média, aby se vyřadila ta či ona země. Mohla by pak nastat situace že zůstanou dva zájemci, jeden z nich řekne že ne, zbude jeden a ta elektrárna by byla dražší. Každý, kdo říká vyřaďme toho či onoho, zadlužuje Českou republiku o další desítky miliard. Musí se zúčastnit maximální počet účastníků,“ zdůrazňuje ministr.

Za alternativu k jádru Havlíček nepovažuje plyn, přestože se podle něj v teoretické rovině jedná o elegantní řešení. „Dnes je poměrně velký problém vůbec uhrát na úrovni Evropské komise jádro, s ohledem na to, že jsou země, které nás tlačí k tomu, že jádro není bezemisní. My trváme na tom, že je. Plyn je z tohoto pohledu úplně někde jinde, je méně ekologický než jádro. Komise jasně říká zapomeňte na plyn,“ popisuje situaci Havlíček s tím, že když se o tématu bavil s místopředsedou Evropské komise Timmermansem, tak ten například zmínil, že Poláci mají na plyn zapomenout. „Pak si tedy řekněme, co tam mají dělat, když tam mají většinu elektráren na uhlí, vybudování jádra jim bude trvat a nemají s tím zkušenost, na obnovitelné zdroje to neutáhnou... Tady to Evropa nedělá úplně správně a pod chtíčem být zelenější se zapomíná na to, že každá země měla jinou startovní pozici, jinou strukturu hospodářství a podobně.“

Otázka dekarbonizace se pak podle Havlíčka netýká jen uhelných elektráren, ale i tepláren, kde osobně spatřuje větší, i když ne tak diskutovaný problém. „Je zcela jasné, že musíme být připraveni na to, že z ekonomických důvodů bude odstavování rychlejší, než řekne uhelná komise. Transformaci českého teplárenství z uhlí beru za jeden z nejdůležitějších úkolů na ministerstvu průmyslu a obchodu,“ konstatuje Havlíček a dodává, že samotné emisní povolenky považuje za poměrně tvrdý a někdy až brutální nástroj Evropské komise. „Stokrát si můžeme říkat, jaké budou green dealy a co bude v roce 2050, ale Evropská komise velmi chytře a nekompromisně vymyslela tento bič na jednotlivé státy a mohu spekulovat, zda to nebylo záměrně. Je to mocný a silný nástroj, který dokáže dostat českou nebo třeba polskou ekonomiku do kolen,“ komentuje emisní povolenky Havlíček.

Podle Havlíčka bude i kvůli koronaviru a jeho dopadů na ekonomiku nutné revidovat ekologické cíle, které si EU stanovila: „Papír sice snese všechno, ale jestli budeme hrát tu hru, že si tam napíšeme i něco, co víme, že se nemusí podařit, protože chceme být ambiciózní nebo proto, že v té době už tu nebudeme, tak to není férová cesta. Měli bychom si říct, co jednotlivé země musí splnit a jaké mají šance to stihnout do roku 2030.“ Co se týče emisí CO2, není podle něj dosažení požadovaných hodnot v termínu dosažitelné.

 

SDÍLET

Billboard-bottom-1