„Žádný sport není úplně bezpečný. Záleží, v jaké jsem kondici, jakou mám s tím sportem zkušenost... ublížit si můžu vždycky,“ říká kardioložka a sportovní lékařka z Centra sportovní medicíny Marie Skalská. „Ale abych nestrašila, pozitivních odpadů, pokud si aktivitu dobře rozvrhneme, je nepochybně více,“ dodává. Jak si vhodně zvolit pohyb a co dělat, abychom předcházeli stresu? Podívejte se na celý rozhovor v úvodu článku.
Podle sportovní lékařky Marie Skalské z Centra sportovní medicíny je častým důvodem úrazů podcenění vlastní ješitnosti. Sklony k tomu mají hlavně muži. „Když se v ambulanci zeptám ženy ve středním věku, zda sportuje, tak mi většinou odpoví, že moc ne. Dvakrát týdně si jde zacvičit, jednou týdně zaběhat a mezitím si dá jógu. Když se zeptám stejně starého muže, tak sebejistě řekne, že je volejbalista, nebo fotbalista. Jenže pak jdeme k jádru pudla a ukáže se, že volejbal naposledy hrál na střední škole a dvacet let už se toho nedotkl. V hlavě je ale pořád vrcholový sportovec, na sobě trenky a tílko,“ vysvětluje Skalská s tím, že když se takto mentálně nastavený člověk ve středním věku opět pustí do intenzivního sportu, je stejně ohrožen jako někdo, kdo žádnou sportovní zkušenost nemá.
