Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Exkluzivně s členkou redakce Charlie Hebdo: Francie volí mezi nepřítelkyní demokracie a mužem, který demokracii ctí

Exkluzivně s členkou redakce Charlie Hebdo: Francie volí mezi nepřítelkyní demokracie a mužem, který demokracii ctí

Volební klání mezi kandidátkou krajní pravice Marine Le Penovou a centristou Emmanuelem Macronem pečlivě sleduje, ale hlavně komentuje i satirický časopis Charlie Hebdo. Jen pár dní před druhým kolem vyšel s titulní stranou, kterou nezvykle nezdobí žádná kresba. Na černém pozadí je bílým písmem natištěná otázka: opravdu je potřeba vám nakreslit obrázek? Satirický týdeník tak odpověď na otázku, koho volit v druhém kole prezidentských voleb, považuje za jasnou. Aniž by zmínil jméno jediného kandidáta, dává najevo, že je 7. května potřeba zabránit tomu, aby Národní fronta získala zastoupení v čele státu.

Přestože si časopis zakládá na tom, že je apolitický, už v dubnovém čísle se jasně vyjádřil proti Le Penové. A zároveň kritizoval Francouze, kteří se z různých důvodů rozhodnou k druhému kolu voleb vůbec nepřijít. Svou neúčastí podle něj nahrávají právě krajně pravicové kandidátce.

Těsně před druhým kolem prezidentských voleb mluvil zpravodajský portál INFO.CZ s členkou redakce Charlie Hebdo. Jak se žije ve Francii, kterou v posledních letech poznamenalo několik atentátů a kde slaví ve volebním klání úspěch krajní pravice? Změnil se přístup Charlie Hebdo k práci po útocích na redakci v lednu 2015? A mají vůbec satirické časopisy v dnešním světě své místo? O tom všem mluvila v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ členka redakce Charlie Hebdo Marika Bret.

Macron, nebo Le Penová. Jak se vám žije ve Francii, kde do druhého kola postoupili tito dva kandidáti?

Jako u každých voleb i dnes je tu zklamání z výsledků (prvního kola voleb). Je to normální, to je demokracie. Tentokrát je to ale jiné v tom, že druhé kolo je o volbě mezi nepřítelkyní demokracie a jejím protihráčem, který demokracii ctí. Tyto volby jsou také velmi odlišné kvůli atentátům, které se odehrály v posledních dvou letech, a útoku na Champs-Elysées těsně před prvním kolem, a také výjimečným stavem který jsme doteď neznali. Lidé musejí být bdělí, ale přitom musejí pokračovat v běžném životě, klidném přemýšlení a bezstarostného vycházení. A také musejí dál volit!

Zaznívá vůbec ještě ve Francii kritický hlas občanské společnosti? Kde?

Pravděpodobně hlavně mezi voliči „Vzpurné Francie“, tedy ve hnutí Jeana-Luca Mélenchona. A některé hlasy také v hnutí Bleu Marine (podporovatelé Marine Le Penové – pozn. redakce). Je potřeba najít odpovědi na sociální utrpení a hněv, který z něj vychází. Odbory hrají důležitou roli ve vyjadřování sociálních požadavků. Viděli jsme to ve chvíli, kdy se debatovalo o změnách v zákoníku práce El Khomry (Zákon je nazývaný podle socialistické ministryně práce, která reformu představila. Změna měla uvolnit neflexibilní trh práce, ostře proti ní ale protestovali odbory i studenti – pozn. redakce). Reakci občanské společnosti jsme zaznamenali taky v debatě ohledně odebírání občanství (francouzským parlamentem loni prošel vládní návrh zákona na odebírání státního občanství osobám usvědčeným z terorismu. Vypadla z něj ale původní zmínka o lidech s dvojí národností narozených ve Francii – pozn. redakce). Sociální kritika občanské společnosti ve Francii stále existuje a je hlasitá.

Změnil se nějak váš přístup k práci po útocích na redakci Charlie Hebdo?

Život tisíců lidí se změnil po atentátech 7., 8. a 9. ledna 2015, poté 13. listopadu, 14. července a mohli bychom pokračovat dále. Stejně jako přístup všech občanů se i ten náš vyvíjí s dnešním světem. Zároveň se stavíme proti tmářství, fanatismu, extremismu a násilí.

Jsou vůbec v dnešní době stále potřeba satirické časopisy jako Charlie Hebdo? Není svět sám o sobě dostatečná satira?

Kresby v Charlie Hebdo si kladou za cíl poskytnout názor na aktuální události za pomoci satirického jazyka. Jeho role je jasná: vnést jiný pohled do společenské debaty a na vnímání faktů. Pravidla, politická moc, pozemská i nebeská, instituce, ideologie, víry a tabu, nic z toho neunikne našemu kritickému a útočnému zájmu. Má pro čtenáře něco takového smysl? Rozhodně ano.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744