Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Žít Brno nezvládlo přerod ze spolku aktivistů v politické hnutí. Přesto ještě může uspět

ANALÝZA: Žít Brno nezvládlo přerod ze spolku aktivistů v politické hnutí. Přesto ještě může uspět

Před čtyřmi lety formace soustředěná okolo aktivisty Matěje Hollana doslova rozmetala zavedené pořádky politického provozu v Brně. Po volbách ale Žít Brno nezůstalo v opozici, nýbrž se stalo součástí koalice. A Hollan z břitkého a principiálního kritika poměrů náměstkem primátora, jehož standardní výbavou jsou kompromisy a permanentní vyvažování zájmů. Možná ale vůbec největší svízel spočívá v tom, že Žít Brno rezignovalo na vybudování nějaké viditelné vnitřní struktury, o kterou by se mohli jeho lídři nejen opřít, ale která by jim dávala v kritických momentech také zpětnou vazbu. Hnutí navíc čelilo krizím, jejichž výsledkem byly odchody několika výrazných tváří. Přesto je rozhodnutí jít do voleb samostatně v jistém ohledu sympatické.

Lze to brát jako test naši budoucí povahy. Test, který nám prozradí, kudy se chceme jako společnost ubírat. A za jistých okolností nelze vyloučit, že Žít Brno nakonec aspoň zčásti uspěje. Klíčovým předpokladem takového výsledku je, že se jeho předákům podaří nalézt dostatečně zřetelnou pozici ve střetu, který začíná dominovat veřejné debatě a který se pojí s kulturním a hodnotovým směřováním nejen Brna, ale celé naší země. Ostatně jeho přítomnost lze doložit na expanzi xenofobní SPD. A pokud jde o Brno, zde zásadní spor o povahu naší budoucnosti obnažuje agresivní vystupování konzervativních spolků typu Slušní lidé nebo Brno plus.

Naposledy jsme to mohli sledovat během kauzy jednoho kontroverzního divadelního představení. A nešlo o ojedinělý výstřelek, nýbrž o součást tendence, jejíž projevy byly doposud pouze méně viditelné. Jedna ze stěžejních otázek letošních komunálních voleb by tak mohla znít: bude Brno i nadále moderní a progresivní město s důrazem na novátorskou sociální politiku, anebo převáží reakční tendence a mnohdy až rasistické projevy? A součástí toho, jak si jako společnost odpovíme, jsou také možnosti a limity úspěchu každé liberálně orientované formace, a tedy také Žít Brno.

Tuto tezi potvrzuje jeho předsedkyně a jednička na kandidátce pro podzimní volby Barbora Antonová: „Hlavním motivem je snaha udržet liberální směřování Brna. Za poslední roky Brno i díky nám nakročilo k tomu, aby se stalo skutečně moderním evropským městem, tedy městem, které je dynamické, otevřené, přívětivé a taky soucitné – tedy že dokáže vytvořit dobré podmínky pro život skutečně všem občanům, nejen těm, kteří si to – oblíbenými slovy některých politiků – zaslouží.“ Z jejích slov je jednoznačně patrné, koho bude chtít hnutí ve volbách oslovit.

Svízel ale spočívá v tom, a neplatí to jen o Brnu, že v politickém středu operuje několik formací, které usilují o podobný typ voličů. A těch navíc není neomezené množství. Žít Brno se tak bude ve volbách přetahovat o elektorát nejméně se Zelenými, Piráty a TOP 09. Podle politologa Stanislava Balíka jsou jeho šance omezené, ale i otevřené zároveň. „Omezené proto, že se uvnitř poměrně výrazně rozhádalo a opustila jej řada výrazných tváří. Šancí je, že to běžný volič nezaregistruje a stačí mu nálepka Žít Brno,“ říká Balík pro INFO.CZ. Připomíná také, že dosavadní počínání hnutí bylo výrazně ovlivněno jeho nezkušeností a také tím, že se jeho zástupci pouštěli do věcí, na které nebyli připraveni.

Ilustruje to na převzetí resortu dopravy, na nějž nemělo Žít Brno podle Balíka odborníky. „Dostali se tak do pozice hlavního viníka všech dopravních komplikací ve velkém městě,“ zdůrazňuje politolog. „Naopak tam, kde si jsou jistí,“ pokračuje Balík, „mají slušné výsledky.“ Zmiňuje například sociální byty nebo kulturní politiku. A podle něj to sice nemusí být – a také nejsou – výsledky všeobecně akceptované, jdou dle jeho slov zcela jednoznačně v intencích programu hnutí.

Klíčová jsou s ohledem na podzimní volby tato jeho slova: „Žít Brno se podařilo rozštěpit brněnskou společnost jako málokomu jinému za posledních téměř třicet let – z toho mohou do určité míry profitovat, neboť jsou svými protivníky fakticky stavěni do role významného subjektu, vůči němuž se mají všichni potřebu vymezovat. Nicméně pokud to přesáhne určitou mez, může to být smrtící. Kolem této hranice se dle mého názoru Žít Brno pohybuje.“ Jinak řečeno, výchozí pozice hnutí je krajně problematická. Ale nikoli beznadějná.

Zatímco před čtyřmi roky spoléhalo na protestní hlasy a jejich terčem byl značně vyčerpaný a nepopulární primátor Roman Onderka z ČSSD, dnes jdou do voleb z pozice zavedené politické formace, která byla čtyři roky součástí koalice na magistrátu. „Málokdy se stává, že by subjekt podobného typu jako je Žít Brno dokázal v následujících volbách obhájit výsledek. Navíc v situaci, kdy byl součástí vlády,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Michal Pink.

Podobně to vidí také jeho kolega Lubomír Kopeček. Navíc připomíná několik momentů, které v očích mnoha voličů značku hnutí poškodily. „Nejde jen o některé kontroverzní výstupy lídra Matěje Hollana, obraz hnutí poškodily také opakované krize a odchody několika politiků. Ostatně v minulých volbách na kandidátce hnutí zvolený Martin Landa, který je v současnosti starostou Brna střed, se bude letos na podzim ucházet o hlasy voličů za hnutí ANO,“ připomíná Kopeček.

Rozporuplnou pozici hnutí zaujalo v pomalu končícím volebním období několikrát, zmínit lze otázku financování Moto GP nebo spor o přesun hlavního vlakového nádraží. Jednoznačným úspěchem naopak byly a jsou sociální projekty, které má na magistrátu na starosti uvolněný zastupitel Martin Freund. Přestože ho mimobrněnští nejspíš neznají, můžeme směle napsat, že jde vedle Hollana o jednoznačně nejvýraznější postavu Žít Brno. Na kandidátce budou i letos oba.

Pokud jde o Hollana, v zákulisí brněnské politiky lze ale zachytit spekulace, že bude značně upozaděn. Antonová ale s podobnými úvahami nesouhlasí. „Z mého pohledu dává smysl, aby byl na předních místech kandidátky, protože je tváří mnoha skvělých věcí, které se v Brně podařily, hlavně v kultuře a v sociální sféře,“ vysvětluje. Volby ale nerozhodují jenom jména kandidátů a jejich věrohodnost, nýbrž také program a doposud odvedená práce.

V tomto ohledu chce hnutí podle Antonové kromě základního, avšak obecného sporu o liberální směřování Brna akcentovat několik konkrétních programových priorit. Konkrétně zmiňuje například sociální oblast, kulturu, územní plán nebo životní prostředí. „V kultuře jde například o dokončení Janáčkova kulturního centra, Kreativního centra, příprava Janáčkova muzea, využití potenciálu, že bylo Brno zařazeno do Sítě kreativních měst UNESCO,“ říká Antonová. Hollan a celé hnutí podle ní může těžit z toho, že se v Brně za poslední čtyři roky podařilo stabilizovat situaci mnoha kulturních institucí.

„Do tvorby koncepce brněnské kultury se zapojily stovky lidí, výrazně se podpořila nezávislá scéna, institucím je poskytována maximální nezávislost na politicích a jejich osobním vkusu – tohle všechno se ale může velmi rychle změnit, jak ukazují některé poslední události. I proto je nezbytné prosadit koncept veřejné kulturní instituce, která by byla zcela uchráněna případných politických vlivů,“ pokračuje Antonová.

Pokud jde o sociální oblast, bude hnutí logicky usilovat o dotažení projektů, mezi něž patří tolik oceňovaný „rapid rehousing“, který na české poměry zcela nově řeší problém bezdomovectví. Celkově je toho, na co chce hnutí navázat, podstatně více. Zda k tomu dostane od voličů příležitost, se teprve uvidí. Už teď lze ale říct, že zpočátku velmi živelný a ostře kriticky naladěný projekt Žít Brno ukázal limity aktivistického pojetí politiky. Hnutí sice prosadilo řadu záslužných opatření, zrovna tak ale platí, že jeho členům nezbyly téměř žádné síly na péči o to hlavní ve vztahu k volbám.

Zkrátka řečeno: Žít Brno jako hnutí nebo živá politická struktura de facto neexistuje. Nedisponuje členskou základnou a tudíž ani kapacitami na systematickou a dlouhodobou politickou práci týkající se nejen programu, ale také mobilizace svých případných příznivců a voličů. Tím nemá být řečeno, že by jeho členové na magistrátu nedělali, co bylo v jejich silách, nýbrž že prostě nezvládli přerod z protestně naladěného spolku v demokraticky fungující hnutí, jehož součástí by nebylo pouze osm nebo deset lidí. Zatímco minule to ve volbách přetavili ve výhodu, nyní to už tak jednoduché mít nebudou.

Čehož si jsou také Hollan a spol. vědomi, ostatně optimální předvolební strategii hledali dost klopotně. „Kromě některých členů Žít Brno jednáme s brněnskými osobnostmi, které sdílejí naše postoje a které zároveň nesou nějaké silné téma, a kteří mají i představu, jak to téma prosadit. Naše kandidátka nebude stranická, ostatně taková nebyla ani v minulých komunálních volbách, chceme být spíš platformou, která dokáže do politické praxe vnést nové přístupy,“ tvrdí Antonová. Teprve po volbách budeme vědět, zda nešlo pouze o z nouze ctnost.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek