Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ani jeden uprchlík? Evropě vzkazujeme, že jsme lemplové, kteří to nezvládnou, říká šéfka Žít Brno

Ani jeden uprchlík? Evropě vzkazujeme, že jsme lemplové, kteří to nezvládnou, říká šéfka Žít Brno

V čase sílících protiuprchlických nálad jde Žít v Brno do podzimních komunálních voleb z přesně opačné pozice. Podle lídryně Báry Antonové už nemohli k sílícím projevům nesnášenlivosti mlčet. „Téma uprchlíků,“ říká Antonová v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ, „má dvě základní roviny“. První je podle ní obecně lidská. „Pokud se začneme takto pitomě vymezovat vůči lidem, přestáváme je jako lidi vnímat, dehumanizujeme je. Jde o obdobnou rétoriku, jaká se tady rozvinula před druhou světovou válkou.“ Podle jejích slov nás může tato tendence neblaze poznamenat. „Druhé hledisko je politické. Pokud totiž tvrdíme, že nepřijmeme ani dvacet, deset, nebo aspoň jednoho jediného migranta, dáváme světu najevo, že jsme prachobyčejní lemplové, kteří to nezvládnou,“ dodává.

V čase, kdy prezident vyhrál volby s protiuprchlickou rétorikou, v čase, kdy svou vládu označuje premiér Andrej Babiš za striktně protiuprchlickou, se pokouší Žít Brno vzít celou problematiku za opačný konec a tématiku uprchlíků používá přesně obráceně. Říkáte, že by se Brno zvládlo o několik desítek uprchlíků postarat. Co vás k tomu vedlo?

Je to jednoduché, už jsme to nemohli poslouchat, je to prostě nesnesitelné. Téma uprchlíků má dvě základní roviny. Ta první je obecně lidská. Pokud se začneme takto pitomě vymezovat vůči lidem, přestáváme je jako lidi vnímat, dehumanizujeme je. Jde o obdobnou rétoriku, jaká se tady rozvinula před druhou světovou válkou. Najednou tady nebyli občané, sousedi, jednotlivci, ale židovský živel. Dneska jsou zase místo lidí migrační toky.

Tohle nás může neblaze poznamenat. Už teď lze z nesnášenlivých reakcí, které nám chodí, pozorovat, jak lidi berou společně s migranty za nepřátele jedním šmahem Romy, bezdomovce, těžce postižené děti. Už teď je zjevné, že se společnost nestydí říkat věci, které byly ještě před několika lety naprosto neakceptovatelné.

Druhé hledisko je politické. Pokud totiž tvrdíme, že nepřijmeme ani dvacet, deset, nebo aspoň jednoho jediného migranta, dáváme světu najevo, že jsme prachobyčejní lemplové, kteří to nezvládnou. Kteří si neporadí v úplně jednoduché situaci, kdy je třeba někomu pomoct – konkrétně evropským partnerům. Dáváme tím světu najevo, navíc světu, ze kterého máme profit, že odmítáme nést odpovědnost. Přitom by to pro nás neznamenalo moc rizik, všichni žadatelé o azyl by prošli standardními bezpečnostními mechanismy, které jsou v Česku velmi přísné.

Co říkáte na to, že zatímco v letech 2015 nebo 2016 Petr Vokřál tvrdil, že by Brno uprchlíky přijmout zvládlo, dneska je o poznání rezervovanější?  

Věřím, že z toho obecně lidského pohledu zastává i dneska stejnou pozici jako tehdy. Pevně v to doufám.

Takže couvá politicky?

Podle mě je to politická záležitost. Věřím, že Petr Vokřál patří mezi lidi, kteří si uvědomují rizika přístupu, který prosazuje vláda a prezident.

Žít Brno nicméně kandiduje v komunálních volbách, musíte tedy artikulovat také témata, která se týkají lidí, kteří v Brně žijí…

To jistě. Ale uprchlická tematika se přece komunální politiky také dotýká. Brno je už nyní velmi kosmopolitní město a už teď z migrantů, a to z těch obávaných ekonomických migrantů, těží. Bohatství a rozvoj, který Brno v posledních letech zažívá, do značné míry souvisí právě s těmito cizinci. A i kvůli nim mně připadá nemravné neozvat se.

Mnozí tady mají trvalé nebo přechodné bydliště, jejich děti tady chodí do škol, umí česky. V řadě výzkumných nebo technologických firem pracují muslimové, špičkoví specialisté, kteří ale na ulicích společně se svými rodinami čelí fyzickým projevům nesnášenlivosti. Ale pokud se tito lidé rozhodnou, že už toho mají dost, a odejdou, budeme moct zavřít špitály, fabriky i ty technologické firmy.

Proto jste zařadili některé cizince žijící v Brně taky na kandidátku?

Ano. Lidé, kteří tady žijí někdy i desítky let, vychovávají tady děti, pracují a odvádějí daně, přece mají taky právo mluvit do toho, jak má město vypadat. Na kandidátce proto máme několik lidí z Evropské unie, ale taky Američanku s českým občanstvím. Zkrátka Brňany ochotné zapojit se do správy města.

Mnoho lidi pálí a ještě budou pálit zvyšující se nájmy a ceny bytů. Pro mnoho nejen mladých lidí, ale třeba také seniorů, obzvláště těch, kteří ovdoví, se stává bydlení v Brně nedostupné. Co s tím?

Myslím, že potřebujeme změnit uvažování o bydlení. Celá 90. léta minulého století se nesla v duchu toho, že je potřeba vše zprivatizovat a vše se vyřeší samo. Dnes se ukazuje, že privatizace obecních bytů byla velmi neprozíravá a znemožnila přístup k bydlení mnoha lidem i celým skupinám obyvatel. Pokud jde o řešení konkrétní situace v Brně: potřebujeme nový územní plán, a do té doby aspoň brněnské stavební předpisy, které uvolní další možnosti výstavby.

Je potřeba silně podporovat družstevní bydlení, nové formy sdíleného bydlení seniorů či lidí s postižením, je nutné vyvinout veškerou snahu o rozvoj dostupného bydlení nejen pro mladé rodiny, ale i pro další skupiny obyvatel – naštěstí má Brno třicet tisíc bytů, tak to v rámci nájemního bydlení je schopno zvládnout.

Jak v této souvislosti vnímáte kritiku nejen opozičních, ale také koaličních stran, snad až na Zelené a Piráty, že je váš projekt zabydlování bezdomovců pojat příliš úzce, že je bydlení potřeba řešit komplexně tak, aby tady existoval plán dostupného bydlení – jak říkáte – pro všechny? Ostatně tento týden na Radě města Brna neprošel Akční plán zabydlování. Byl vzat pouze na vědomí…

To, že Rada města Brna zvolila – zřejmě kvůli blížícím se volbám – tento opatrný přístup, nás mrzí. Projektem zabydlování lidí bez domova jsme chtěli vyřešit tu úplně nejsložitější, nejkritičtější situaci. A je třeba připomenout, že to byl první pokus o skutečné řešení. Dosavadní politika „nejdřív ať ukážou, že si to zaslouží“ vedla k tomu, že před dvěma lety se při sčítání zjistilo, že je v Brně 400-500 rodin bez aspoň trochu důstojného bydlení. Včetně malých dětí, které jen sotva můžou nějaké „zásluhy“ prokázat.

Projekt zabydlování lidí bez domova má kromě základního humánního hlediska – které je ostatně velmi tradiční a křesťanské, jde o pomoc bližnímu v nouzi – i ekonomické výhody pro společnost. Kultura chudoby s sebou nese množství negativních sociálních jevů, na jejichž řešení se musí vynakládat obrovské prostředky – zvýšená kriminalita, dlouhodobá nezaměstnanost, vyšší nemocnost…

Lidi, kteří dostanou naději na zlepšení své situace, přistupují k životu odpovědněji, což je výhodné i pro společnost. U projektu rychlého zabydlování rodin se ukázalo, že oproti kontrolní skupině například výrazně klesly náklady na zdravotní péči.

Chci ale zdůraznit, že tyto projekty (na které mimochodem přispěla EU asi 300 miliony, přímý vklad Brna byl jen něco přes osm milionů), jsou jenom začátek. Chceme stejně razantně začít pomáhat i dalším skupinám lidí, kteří jsou chudobou ohrožení a kterých je mnohem víc, než jsme si ochotní připustit. Jde například o seniory, kterým po zaplacení všech nákladů zůstává na jídlo pár set měsíčně.

K těmto skupinám lidí je potřeba přivést sociální pomoc, nabídnout jim například služby potravinové banky – volného jídla je víc než lidí, co mají hlad. Je to velmi citlivá věc, kterou musí město zajistit.

A neukázal se v končícím volebním období jako jeden ze základních problémů Žít Brna fakt, že není natolik velké, aby mohlo kandidovat ve většině městských částech? Ptám se proto, že magistrát musí řadu věcí řešit v součinnosti s městskými částmi a takto se vám tam složitě hledají spojenci…

Jistě. I jsme zvažovali, že se pokusíme vybudovat mohutnější hnutí. Nakonec jsme ale zjistili, že nám to nesedí. Třeba já jsem po minulých volbách tvrdila, že bychom se měli okamžitě rozpustit a každý by si měl jít do strany, která je jeho srdci nejbližší. Díky bohu se to nakonec nestalo – tedy vlastně ani nebylo kam odejít, protože ty „tradiční“ strany jsou rozpolcené, nečitelné, nekoncepční, bez ambicí dělat opravdu zásadní kroky. Typickým příkladem je ČSSD, jejíž ministryně sociálních věcí chválí Brno za přístup k sociálnímu bydlení, který místní sociální demokraté odmítají.

Je pro vás ještě tématem přesun nádraží? Byl podmíněn vybudováním diametru – napojení na stávající síť hromadné dopravy skrze podzemní dráhu. Zdá se ale, že s ním nechce mít vláda nic společného…

Navíc se ze všech posudků, které si město nechalo udělat, ukázalo, že je odsunuté nádraží z mnoha hledisek nevýhodné. Včetně souběhu osobní a nákladní dopravy, na kterou se prostě při tvorbě studie proveditelnosti zapomnělo. Dnes SŽDC zkoumá, jestli odsunuté nádraží vůbec lze „vyjezdit“ a nikdo neví, k čemu dojde. Každopádně tak, jak řeklo zastupitelstvo, diametr je podmínkou pro odsun nádraží.

Pokud diametr nebude, je potřeba odsouvání nádraží zabránit, protože by se zhroutila veřejná doprava. Město je v tom v silném postavení, a pokud odmítne na projektu spolupracovat, tak se nezrealizuje. Chtěla bych být ale pozitivní a věřit, že stát nakonec vybere takové řešení, které bude pro osobní i nákladní dopravu přínosné.

Co doprava a rezidentní parkování? Obzvlášť teď v létě je Brno na mnoha místech neprůjezdné…

O rezidentním parkování se tady mluví deset, možná dvanáct let. Je evidentní, že jde o složitý projekt. Jednoznačné přitom je, že tady máme víc aut, než kolik je město schopno absorbovat. Z našeho pohledu má rezidentní parkování jedinou funkci: zajistit dostatek parkovacích míst Brňanům a přitom omezit co nejmenší skupinu lidí. Proto jsme navrhovali mírnější verzi, která zahrnovala v podstatě jen dvě zóny: přísně regulované historické centrum a zbytek Brna jako jednu zónu.

Znamenalo by to, že můžete parkovat jako rezident před svým domem i před domem své sestry v jiné čtvrti. Náš návrh by vlastně posloužil i jako registrace aut rezidentů, protože dnes nikdo neví, kolik jich skutečně je. Zpřísnění by se pak týkalo jen úzce vymezených zón, kde by se ukázalo, že je málo míst pro lidi žijící v daném místě.

K uzavírkám je kompetentní náměstek Mrázek, který je má po celé čtyři roky v gesci a má na to zřízený odbor. Ono opravovat město není snadné a dopravní omezení to přináší vždycky. Pokud mají ale občané pocit, že to není děláno dobře, musí se v tom obracet na toho, který to má zastupitelstvem města Brna svěřeno od listopadu 2014 k řízení.

Co Velká cena a její financování?

Velká cena je velká akce celostátního významu. Neprofituje z ní zdaleka jen Brno. Pokud přeskočíme otázku, zda mají být takové akce podporovány z veřejných rozpočtů (bavíme se o akcích jako mistrovství světa, olympiáda atd.), je zřejmé, že takovou akci nemůže město hradit jen ze svého rozpočtu. Jsou zpracovány analýzy, kolik peněz přinesou návštěvníci do městské i státní kasy, stát by se tedy měl jednoznačně na financování podílet.
 
Pokud člověk mluví s lidmi z kultury, na mysli mám nezřizovanou scénu, tak se dozví, že se tady situace sice zlepšuje, avšak že by město mělo dělat víc. Uvedu příklad: je tady celá řada nezávislých divadel, které nemají kde hrát. Podle nich by přitom mohl vzniknout jeden prostor, kde by spolu koexistovaly. Mělo by se město o něco podobného zasadit?

Jistě. V posledních čtyřech letech jsme museli vyřešit nakumulované problémy, které se týkaly příspěvkových organizací. Například v Národním divadle neměli lidé po Onderkových škrtech ani tabulkové platy. Pro kulturu se podařilo získat výrazně víc peněz a je až zarážející, s jakou rychlostí se to projevilo na kvalitě i množství kulturních akcí.



Národní divadlo i v bojových podmínkách rekonstrukce odvedlo famózní sezónu, etablovaly se tady nové festivaly, jejichž ambice překračují rámec Brna, ulice žily kulturou i v létě – vzpomeňte si, že ještě před pár léty bylo centrum o prázdninách naprosto vylidněné. Prostor pro zkoušení divadel sháníme, v městském majetku se ho zatím nepodařilo najít. Věřím tomu, že když se nějaký vhodný prostor objeví, město jeho provoz podpoří. V budoucnu bude i pro tyto účely sloužit rekonstruovaná Káznice.

Jinak dalším krokem, který je třeba – nejen – v brněnské kultuře řešit, je transformace městských příspěvkových organizací do skutečně nezávislých kulturních institucí, kde bude město pouze dohlížet na efektivitu financování, ale nijak nebude zasazovat do obsahu tvorby.

Takže chcete zamezit tomu, aby tady – jak se stalo letos na jaře – někdo hlasoval o tom, že sebere divadelnímu festivalu část dotací…

Přesně tak. Byla to naprosto hanebná situace. Pokud nebyla toto cenzura, tak už nevím, co cenzurou je.

Co podle vás vlastně současné Brno nejvíc pálí? V čem, v jaké oblasti, by mělo šlápnout na plyn?

Nejen Brno, ale celá Česká republika bude už brzy čelit obrovskému problému, který souvisí se stárnutím populace. Je to fenomén, který zasáhne různé sféry. Jestli to nezačneme řešit okamžitě, teď hned, tak za pár let půjde doslova o život, rozhodně o důstojný život. Už dneska nedokážeme naplnit potřeby všech lidí, kteří se neobejdou bez nějaké sociální služby.

Proti venkovu je na tom Brno ještě dobře, ale nemá smysl konejšit se tím, že někde jsou na tom ještě hůř. Je potřeba skokově navýšit kapacity terénních pečovatelských služeb, asistenčních služeb, zajistit podporu pro rodinné pečující, vybudovat dostatek sociálních lůžek, lůžek následné péče… Názorně je to vidět na domácím hospici, o který je stále větší zájem, protože většina lidí chce zemřít doma. V Brně je jeden domácí hospic, na počet obyvatel by měly být čtyři.

Samozřejmě všechna ta sociální a sociálně-zdravotní péče není zadarmo. Ale jestli se hlásíme k hodnotám, které jsou v naší civilizaci ceněné, tak ty peníze prostě musíme sehnat. Sociální oblast musíme prostě brát stejně vážně jako stavbu dálnic nebo stadionu.

Právě se na to chci zeptat: jaký je váš postoj k novému fotbalovému stadionu a nové hokejové hale?

Vezmu to zase oklikou přes sociální a zdravotní oblast. Dnešní děti se málo hýbou, hustota jejich kostí napovídá, že budou trpět osteoporózou nikoli ve věku svých babiček, ale o desítky let dřív. Nemluvě o obezitě a dalších civilizačních, draze léčitelných chorobách. Pokud stadion a hala zvýší prestiž sportu a pohybu obecně, přiměje lidi víc se hýbat, je to za mě dobrá investice.

Ale takovéto stavby samozřejmě pro město znamenají i obrovský marketingový potenciál. Fotbal a hokej jsou důležité symboly identifikace s městem, do Brna můžou přivést desetitisíce návštěvníků. V minulém programu jsme měli slib, že Kometa a Zbrojovka budou dávat víc gólů. Tento bod jsme splnili na padesát procent. A třeba už jen díky fantastickému fanouškovskému hnutí kolem stadionu Zbrojovky zkusíme opatrně slíbit totéž.

Co říkáte na situaci, kdy v Brně kandiduje snad deset stran, které mají realistickou šanci uspět? Zároveň ale hrozí, že propadne relativně velké množství hlasů. Neměly vzniknout nějaké předvolební koalice?

Samozřejmě že měly. Nedává mi to vůbec žádný smysl. Jednotlivé strany se liší de facto jen v dílčích věcech. Proto jsme jak Pirátům, tak Zeleným nabídli koalici, ale obě partaje to odmítly. Strany se bohužel víc zaměřují na budování značky než na samotný obsah politiky. Měli bychom se přece soustředit na to podstatné, tedy zda se nám podaří udržet nějaké liberální prozápadní směřování našeho města, respektive celé země – i to z Brna můžeme ovlivnit. Volby rozhodnou mimo jiné o tom, zda Brno zůstane dynamicky se rozvíjejícím a otevřeným městem, nebo zda se vrátí do své idylické, nevzrušené provinčnosti.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek