Články odjinud

ANO dost možná narazilo na své politické a voličské limity růstu, míní Kunštát

ANO dost možná narazilo na své politické a voličské limity růstu, míní Kunštát

Přestože patří hnutí ANO mezi vítěze víkendových voleb, podle politologa Daniela Kunštáta nelze v žádném případě hovořit o nějak oslnivém výsledku. „Babišovo hnutí ANO dost možná narazilo na své politické a voličské meze růstu. Nepředpokládám totiž, že by společenské, ekonomické a politické klima někdy mohlo být pro nějaký budoucí fenomenální volební úspěch ANO ještě příznivější, než je tomu dnes,“ myslí si Kunštát. A to Babišova formace investovala do kampaně obrovské, v porovnání se všemi soupeři nesouměřitelné finanční prostředky, což podle politologa hraničí s narušením rovnosti politické soutěže.

Co mohou výsledky víkendových voleb znamenat pro budoucnost české politiky?

Pro celostátní politiku nepředstavuje výsledek komunálních voleb žádný impuls k nějakým fatálním změnám, respektive v základních konturách „velké“ politiky se nic podstatného nezmění a bezprostředně vlastně ani změnit nemůže. V zásadě jsme svědky klasického schématu: měřeno celostátní politikou, ve volbách druhého řádu uspěly spíše opoziční subjekty, zatímco vládní (či pseudovládní) strany buď propadly (ČSSD, KSČM), nebo zaznamenaly takový spíše relativní úspěch, nebo „úspěch neúspěch“ (ANO).

Právě s neúspěchem „vládních“ stran souvisí i případný budoucí dopad komunálních voleb na národní politickou scénu. Předpokládám, že jak uvnitř sociální demokracie, tak uvnitř KSČM se rozeběhne intenzivní vnitrostranická diskuse jak o strategickém směřování obou stran, tak i osobách a obsazení v jejich čele. A že případné korektury či dokonce závažné změny strategií i personálního obsazení mohou mít v budoucnu své důsledky i směrem k formátu koaličního vládnutí, o tom nemůže být sporu.

Jak hodnotíte dosavadní sestavování koalic?

Pokud jde o skládání koalic, v komunální politice neexistuje žádný mustr, žádné železné pravidlo, na jehož základě se koalice skládají. Vznik místních „vlád“ je závislý na mnoha proměnných, z nichž ideologická báze není nezřídka tou nejdůležitější. Podstatná je zejména relativní síla jednotlivých subjektů v zastupitelstvu, zda je jedna strana výrazně silnější než ostatní atd. atd. Do hry mnohdy vstupují také osobní animozity lokálních politiků, nebo naopak pozitivní zkušenosti z minulých kooperací či personální vazby napříč kandidátkami.

A co tedy očekáváte, pokud jde o vznikající koalice?

Obecně předpokládám, že ve většině velkých měst se koalice neobejdou bez přítomnosti zástupců ANO. Ostatně už v minulosti se ukázalo, na komunální i krajské úrovni, že ANO je schopno vytvářet spojenectví takříkajíc zleva doprava. Což je kromě jiného dáno také tím, že i místní politická elita hnutí ANO se vesměs rekrutuje z ryzích pragmatiků, kteří přicházejí například z byznysu, z manažerských pozic ve veřejné správě nebo těch, kteří přeběhli z jiných politických stran. Už nyní ale téměř s jistotou víme, že výjimkou bude Praha, kde se s hnutím ANO v žádném pravděpodobném koaličním projektu asi příliš nepočítá.

Jednou z klíčových zpráv komunálních voleb je pokračující úbytek voličů tradičních levicových stran. Vedení ČSSD i komunistů tomuto trendu nejsou schopna čelit. Základní otázka zní: proč?

Kolaps levice se dal dobře předpokládat už dávno před volbami. Neúspěch obou tzv. tradičních levicových stran má některé shodné společné jmenovatele, ale i specifické příčiny, platné pro jednu či druhou stranu. Společným jmenovatelem je jednoznačně schopnost hnutí ANO lépe oslovovat někdejší levicový elektorát. Andrej Babiš převzal levici témata, agendu a to vše podpořil velmi propracovanou komunikační strategií směrem k „obyčejnému člověku“ a navíc ještě – přinejmenším pro levicové voliče – věrohodnou nabídkou „lepších zítřků“.

Jinak řečeno: vedle slibů aktuálního sociálního komfortu těmto voličům nabídl něco navíc, co levicová konkurence zatím nedokázala: přinejmenším iluzi dlouhodobého projektu spravedlivé, inkluzivní společnosti, společnosti, kde „bude líp“. A troufám si říci, že právě tato perspektivní mesianistická linka dnešní levici chybí nejvíce, ať už fakticky, anebo minimálně v rámci efektivní komunikace s voliči.

Druhým společným prvkem, který můžeme vidět na pozadí neúspěchu levice, je fakt, že obě levicové strany mohou být v současnosti vnímány jako jakási více či méně přebytečná stafáž bezproblémového vládnutí hnutí ANO. A tuto celostátní perspektivu nelze podceňovat ani v případě komunálních voleb. Možná si pak nemálo levicových voličů i u komunálních voleb klade legitimní otázku, proč volit komunisty nebo ČSSD, když stejně levicový program a zájmy „běžného člověka“ lépe a efektivněji prosadí Andrej Babiš?

A pokud jde o ty specifické příčiny?

Sociální demokracie je nadále více či méně zjevně rozdělenou, očima běžného voliče přímo rozhádanou stranou. Ve straně je nadále patrné latentní napětí mezi – řečeno skutečně velmi zjednodušeně – modernizační, levicově liberální frakcí a tradicionalisticko-národoveckým křídlem. A problémem sociální demokracie je skutečnost, že nekonečné doktrinální a personální spory, které zhruba vyplývají z naznačeného půdorysu vnitřního štěpení, se neodehrávají v zákulisí, v kuloárech stranických sekretariátů.

ČSSD své „špinavé prádlo“ naopak zhusta pere na veřejnosti, čehož si řada voličů nemůže nevšimnout. Chce-li mít jakákoliv strana zaručen volební neúspěch, stačí vlastně málo: vytvořit a podporovat obraz strany jako strany neustále rozštěpené, hašteřivé, nejednotné. A přesně to se sociální demokracii už řadu let úspěšně daří…

A co komunisté?

KSČM trápí trochu jiný problém. I když také pro ně platí, že časy monolitní jednoty jsou ty tam. KSČM začíná ve volbách různého typu tvrdě doplácet na nepříznivou demografickou strukturu nejen voličů ale i – a v případě komunálních voleb je to obzvláště důležité – také členské základny. KSČM zkrátka v důsledku biologického odcházení členů nebyla schopna sestavit kandidátky v desítkách, ba stovkách obcí, v nichž to pro ně ještě před nějakými deseti lety nebyl žádný problém.

V důsledku zmenšování členské základny se u nich projevuje výrazné snižování akceschopnosti celé regionální organizační struktury a platí zde jednoduché schéma: členové rychlým tempem vymírají, v důsledku toho se rozpadají místní organizace, strana je stále méně schopna stavět kandidátní listiny zejména v menších obcích a logicky tak přichází o možnost získat zde byť i teoreticky jakékoliv zastupitelské mandáty.

Pojďme k vítězům. Jedním z nich je nejspíš ODS…

ODS jednoznačně patří k vítězům voleb. Ve volbách, a zejména těch komunálních, je z různých důvodů často matoucím kritériem jen hledisko absolutního počtu získaných hlasů či mandátů. Zejména u parlamentních stran jsou důležité i odpovědi na otázky typu: Je zisk strany – ať už v jakémkoliv ohledu – lepší nebo horší než v minulých komunálních volbách? Potvrzuje strana svoji pozici, kterou zaujímá na celostátní úrovni? Uspěla strana ve středně velkých a hlavně velkých, statutárních městech? A na všechny tyto otázky zní v případě ODS jednoznačná odpověď: ano.

ODS patrně těžila mimo jiné z toho, že představuje nejvýznamnějšího politického konkurenta a vyzyvatele hnutí ANO mezi tzv. tradičními stranami. Zároveň zvolila relativně konstruktivní, klidný, pozitivní, nepopulistický, v obecném smyslu konzervativní způsob vedení kampaně (k vlastní škodě snad s výjimkou Prahy). ODS jednoduše mohla vsadit na své silné stránky: disponuje jistou tradicí v politickém prostoru, loajalitou nezanedbatelné části pravicového elektorátu i pevným politickým a obecně společenským zakořeněním v jednotlivých městech a obcích.

Nadto, a to je právě v souvislosti s komunálními volbami a obecně s místní politikou nesmírně podstatné, si dokázala zachovat i v průběhu nejhlubší vnitřní krize v minulých letech poměrně rozvětvenou, živou a fungující regionální stranickou infrastrukturu.

Jak hodnotíte výsledek Babišova hnutí ANO?

ANO je nominálně dalším vítězem voleb. Není pochyb o tom, že hnutí do značné míry potvrdilo svoji dominantní pozici v současné české politice. Přesto si dovolím upozornit na některé momenty, které tento úspěch relativizují. Oproti minulým komunálním volbám sice ANO posílilo, ale nikoliv v takové míře, jak bychom mohli očekávat a patrně ani ne v takové míře, jak očekával Andrej Babiš.

Je třeba si uvědomit, že před čtyřmi lety ANO zdaleka nemělo na celostátní úrovni pozici, jakou má dnes, kdy je skutečným hegemonem politické scény. A právě v konfrontaci s touto výlučnou pozicí se mi volební výsledky vskutku nejeví jako oslňující úspěch. Připomeňme takové drobné historické srovnání. V dobách, kdy podobnou roli v české politice jako dnes ANO sehrávaly nejprve ODS a o něco později i ČSSD (neboli, kdy šlo o „třicetiprocentní strany“), byly jejich úspěchy v komunální politice ne snad nesrovnatelné, ale přesto o dost vyšší, než je tomu nyní v případě hnutí ANO.

Svou roli zde může sehrávat i to, že je hnutí ANO jasně paternalisticky, shora budovaný subjekt a dosud si zjevně nebylo schopno vytvořit nějaké přirozené, živoucí lokální politické podhoubí, z něhož by se generovaly místně respektované, známé a spoluobčany prověřené politické osobnosti.

Naopak kampaň mělo hnutí ANO masivní…

Přesně tak. A přestože hnutí ANO do kampaně investovalo obrovské, v porovnání se všemi soupeři nesouměřitelné finanční prostředky, což mimochodem už hraničí s narušením rovnosti politické soutěže, jeho výsledky v celé řadě statutárních měst nebyly zcela přesvědčivé, a to někdy i tam, kde formálně zvítězilo. A samozřejmě nezapomínejme na Prahu.

Jak volby magistrátní, tak i ty do jednotlivých městských částí nelze hodnotit jinak, než jako volební debakl. A fakt, že minimálně symbolika pražských voleb je nesmírně důležitá i v celostátním kontextu – ve vztahu k obecné prestiži, autoritě a obrazu síly vlastně každé politické strany – si více než kdo jiný uvědomuje právě Andrej Babiš.

Pokud to tedy mohu shrnout: Babišovo hnutí ANO dost možná narazilo na své politické a voličské meze růstu. Nepředpokládám totiž, že by společenské, ekonomické a politické klima někdy mohlo být pro nějaký budoucí fenomenální volební úspěch ANO ještě příznivější, než je tomu dnes…

Slušné výsledky zaznamenali tradičně také lidovci nebo Starostové…

Solidní volební výsledky obou těchto subjektů se opět daly s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Právě komunální volební aréna je pro jmenované formace ideální živnou půdou politického profitu. Obě disponují přirozeně silným komunálním zázemím, jejich kandidáti „si to navíc odpracovali“ dlouhodobým a často úspěšným a všeobecně respektovaným působením v čele radnic nebo v zastupitelstvech.

A co Piráti?

Piráti se směle mohou zařadit do palety vítězů. Patří mezi strany, které nejen, že potvrdily pozice v celostátní politice, ale přidaly ještě něco navrch. Dokázaly se nově velmi solidně etablovat i na komunální úrovni, jakkoliv (zatím?) pouze ve větších městech. Často zřejmě dokázali nabídnout přitažlivé kandidátky, navzdory tomu, že byly vesměs složeny z politických nováčků, nebo lidí s minimální politickou praxí, což je samo o sobě dosti pozoruhodný výkon.

Tak trochu se zdá, že Piráti pro určitou část voličské klientely – totiž mladé, vzdělané profesionály, městské „progresivní“ liberály – mohou sehrát podobnou úlohu nové, neokoukané volební alternativy, jakou byly svého času ODA, Unie svobody, Zelení či TOP 09. A nyní je jen na Pirátech a na jejich reálném působení ve vysoké politice i v lokálních zastupitelstvech, zda půjde podobně jako v uvedených případech o projekt s časově velmi omezenou platností, anebo zda jde o zárodek stabilního a relevantního politického subjektu. Tak či tak, našlápnuto mají v tento okamžik docela dobře…

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek