Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Konec konfrontacím. Žít Brno se teď musí zasadit o integraci liberálních hlasů, tvrdí Reiner

Konec konfrontacím. Žít Brno se teď musí zasadit o integraci liberálních hlasů, tvrdí Reiner

Pokud nemají v Brně i příště propadnout hlasy pro liberální formace, musí začít jejich integrace. Jedním z předpokladů takového scénáře je konec konfrontační politiky ze strany Žít Brno. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká spisovatel a nakladatel Martin Reiner, který za Žít Brno letos kandidoval na magistrát a na radnici Brno-střed. Přiznává sice, že konfrontační styl politiky, avšak za zcela specifických podmínek, vynesl Žít Brno na výsluní, za dané situace je ale podle jeho názoru potřeba zvolit opačnou strategii. „Žít Brno může být – a mělo by být! – velmi aktivní v integračním procesu, který by měl ve prospěch občansky orientovaných liberálních voličů začít bez odkladů. Musí se naučit chovat a jednat konsensuálně. A pokud tenhle přístup nemůže garantovat Matěj Hollan, měl by být jeho nositelem někdo jiný,“ vysvětluje Reiner v rozhovoru.

Naposledy jsme spolu mluvili asi dva měsíce před volbami, tedy v čase začínající kampaně. Tehdy jste vysvětloval, co vás vedlo k politickému angažmá. Žít Brno nakonec neuspělo ve volbách na magistrát, dostalo se ale – včetně vás – na Brno-střed. Jaký je váš základní komentář k tomu, co jste v září a v říjnu prožil?

Byl to velmi intenzivní čas, pro mě úkol s jasným zadáním a termínem. A přestože jsem dost individualista, ten pocit synergie, vědomí, kolik lidí společně tlačí ten zpočátku téměř nepojízdný vůz do cíle… To bylo silné.  

Jaká je situace uvnitř Žít Brno po prohraných volbách?

Z mého pohledu dost neutěšená. Ocituju vám nejmenovanou osobu z hnutí: „Je to úplně jedno, projeli jsme volby, nikoho v podstatě nezajímáme a bylo by supr, kdyby to tak chvilku zůstalo, dokud nebudeme mít co říct…“

Asi nebudete konkrétní, kdo to řekl?

To není tak důležité. Podstatné je, že to přesně odráží frustraci lidí, kteří měli čtyři roky v rukou určitou moc, díky čemuž mohli realizovat spoustu svých záměrů. Jenže všechny věci se nedotáhly do konce a teď hrozí, že velká část toho předchozího úsilí přijde vniveč.

Takže tu frustraci chápete…

Chápu to… Ale nesouhlasím s tím defétismem. Jedna éra Žít Brno skončila. Nová, odlišná, může – a měla by začít. Ta značka není poškozená tím, že Žít Brno ve volbách získalo 4,09 procent hlasů. Pokud vůbec něčím, pak tím, co vedlo k tomu volebnímu neúspěchu.

A co to bylo?

Rozhodně to nebyla jediná věc. Ale soubor „důvodů“, které předložil ve svých povolebních rozhovorech Matěj Hollan, je neuspokojivý a varovný především v jednom ohledu. Tvrdit, že za neúspěch Žít Brno ve volbách můžou Zelení, tvrdit, že voliči nepochopili náš program a že jsme měli špatnou kampaň, je zhoubné, protože v tom chybí zásadní sebereflexe. Jediná kritika do vlastních řad přitom nesedí, protože jestli něco Žít Brno dotlačilo aspoň k těm čtyřem procentům, byla to zdařilá kampaň, plus oblíbení lidé jako Bára Antonová, Martin Freund a možná někteří noví kandidáti, což se projevilo zřetelně i na preferenčních hlasech.  

Hovoříte o chybějící nebo nedostatečné sebereflexi. Jak by měla vypadat?

Nechci to úplně hrotit, ale je jasné, že tím čepem, okolo kterého se všechno točilo, bylo jméno a osoba Matěje Hollana. To je nepopiratelný fakt. Když jsem kývl na nabídku kandidovat za Žít Brno, znal jsem se dobře s Bárou Antonovou a trochu i s Martinem Freundem, s nímž jsem se potkal na kauze bývalé eldéenky na Červeném kopci. Podstatná pro mě při tom byla značka Žít Brno, viditelný symbol pozitivních změn v posledních letech.

V průběhu kampaně jsem pak přišel do kontaktu s velkým množstvím lidí, kteří můj vstup do politiky různě komentovali. Nejčastěji dávali najevo údiv, že jsem se „dal dohromady s Hollanem“. Zajímalo mě, co jim na Matějovi tak vadí, protože mně ty mediální kauzy s revizorem nebo lvovským barem přišly nicotné v porovnání s prací, která za ním byla vidět. Brzy se ale ukázalo, že jim víc vadily jiné věci.

Například?

Od různých lidí od literatury, divadla, od architektů jsem si vyslechl historky, které nevyjadřovaly frustraci z těch medializovaných kauz, ale z osobní zkušenosti s Matějem. Já ty diskuze uzavíral smířlivým způsobem tak, že kandiduju za Žít Brno – a to není jen Matěj Hollan.

A pointa?

Pointa je, že v daleko větší míře, než jsem si uměl představit, Žít Brno skutečně je Matěj Hollan. A ten nyní v médiích říká věci, které jsem zmínil před chvílí… Takže to může vypadat, že jde o oficiální názor hnutí. Jenže já si nemyslím, že za náš neúspěch můžou ostatní.

A svým mandátem na Brně-střed jsem ve volbách uspěl dostatečně na to, abych nyní mohl za Žít Brno politicky pracovat, což mám taky v úmyslu. A pokud by se měl prosadit názor, že Žít Brno nemá žádné další myšlenky, že nemá co říct, dokud zase něco nenapadne Matěje Hollana, pak budu nejspíš s takovým názorem ve sporu.     

Pokud vím, tak ale nejste členem Žít Brno…

Nejsem, a příští týden se na členské schůzi, což je „nejvyšší orgán“ politického hnutí, má rozhodnout nejen o tom, jestli se členem stanu, ale taky o tom, jak bude Žít Brno pokračovat. Což jsou věci, které pro mě velmi úzce souvisejí.

Působí to skoro, jako by se schylovalo k nějakému převratu uvnitř hnutí, který tam proti většinovému názoru chce rozpoutat de facto nově příchozí „rozvraceč“…

O rozvracení není řeč, a je skutečně nepředstavitelné, že bych měl být já sám tím, kdo otočí proud řeky. A když už jsem ten příměr použil: tady nejde o obracení toku, ale o jeho regulaci. A o tu má evidentní zájem třeba i Martin Freund, jeden ze dvou místopředsedů. Myslím, že si stejně jako já myslí, že po neúspěchu je potřeba nabídnout veřejnosti alespoň zčásti novou tvář – a to jaksi v obou smyslech toho slova.

Můžete být konkrétní?

Konec konfrontační politiky, která za zcela specifických podmínek, kdy bylo tak snadné a zároveň politicky výnosné strefovat se do Onderky, vynesla Žít Brno na výsluní. Žít Brno může být – a mělo by být! – velmi aktivní v integračním procesu, který by měl ve prospěch občansky orientovaných liberálních voličů začít bez odkladů. Musí se naučit chovat a jednat konsensuálně. A pokud tenhle přístup nemůže garantovat Matěj Hollan, měl by být jeho nositelem někdo jiný.

Faktem je, že letos ve volbách propadlo okolo dvaceti procent hlasů. Do zastupitelstva se kromě Žít Brno nedostali Zelení, TOP 09, anebo STAN. Pokus o integraci jednotlivých politických proudů, které nebude po následující čtyři roky ve vedení města nikdo reprezentovat, je tedy logickým manévrem. Otázka zní, jakou konkrétní podobu by měl mít.   

S Martinem Freundem vedeme od voleb řadu konkrétních jednání, která prokázala poměrně velkou vůli přinejmenším na stranách dvou předpokládaných hlavních aktérů, Žít Brno a Zelených. Konkrétní podoba je ještě věcí dalších debat a jednání, ale zatím se zdá být nosná varianta, že zde vznikne nějaký „střešní“ subjekt, který sdruží nejen Žít Brno a Zelené, nýbrž také brněnské Idealisty, mladé sociální demokraty, kteří chtějí dělat skutečnou sociálně demokratickou politiku, rozumné lidi z jinak zdevastované brněnské TOPky… A další.

O něčem podobném se ale v Brně mluví relativně dlouho. Jak chcete dosáhnout alespoň elementární ideové shody, dosáhnout toho, aby taková věc vydržela pohromadě aspoň do příštích voleb?

Myslím, že jeden z významných příspěvků „obrozeného“ Žít Brno by mohlo být, že si přestaneme myslet o všech lidech, kteří si nemyslí přesně to, co my, že jsou to pitomci. To vždycky usnadní jednání.

A dále?

Ta ideová kontura by měla být velmi jednoduchá a zřetelná. Proevropská orientace, žádné formy rasismu a xenofobie, ekologie v nejširším slova smyslu, stát, který nebrzdí osobní iniciativu občanů, ale zároveň velmi bedlivě dbá na udržení sociálního smíru, což je v téhle celkem vratké době klíčové zadání. Dřív brali chudí a deprivovaní do rukou cepy, dnes jim stačí volební lístek. Proto máme na Hradě a ve Strakovce, koho tam máme. Dokud budou frustrovaní oni, budeme frustrovaní i my.

Jde prostě o to vytvořit širší platformu, kde by se mohly uplatnit další zajímavé a silné osobnosti „naší“ orientace. Postavit silný opoziční blok, který ukáže liberálním, občansky orientovaným voličům, jejichž hlasy v letošních komunálkách v Brně propadly, že mají koho volit – a to nově s jasnou perspektivou, že jejich volební hlasy budou zásadně ovlivňovat budoucí podobu a fungování města.

A lze si vůbec představit nějakou dohodu v rámci Žít Brno na změnách, o kterých mluvíte?

V rozhovorech, které Matěj poskytl médiím, zaznělo pár věcí, které nabízejí východisko. Jednak uznal, že určitý integrační proces by měl proběhnout – i to, že on sám nemůže stát v jeho čele. Mluvil i o tom, že si chce najít zase nějakou vlastní silnou aktivistickou parketu, kde by určitým způsobem „očistil“ své jméno.

Navíc, já sám jsem zastáncem maximálně kooperativního, konsensuálního přístupu v politice, ale připouštím, že jsou chvíle, kdy má frontální útok proti zjevnému odpůrci svou nenahraditelnou cenu. A je jisté, že tohle v Žít Brno nedovede nikdo líp než Matěj. Akorát že teď to prostě není na pořadu dne. Já nechci, aby tady šlo o nějaké ultimátní „kdo s koho“. Myslím, že jde o přesun akcentů… A ideální by bylo, kdyby tuhle skutečnost dokázalo nahlédnout co nejvíc stávajících členů Žít Brno.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek