Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Spisovatel Reiner spojí síly s Žít Brno. Zmocnila se mě obava, že něco zásadního zmizí, vysvětluje

Spisovatel Reiner spojí síly s Žít Brno. Zmocnila se mě obava, že něco zásadního zmizí, vysvětluje

Před několika lety posbíral za svůj román o básníkovi Ivanu Blatném snad všechny literární ceny včetně Magnesie Litery. A byť se Martin Reiner dráhy spisovatele nevzdává – ostatně, jak přiznává v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ, rozpracovaný má nejen nový román, ale také básnickou sbírku – rozhodl se učinit radikálně nový krok: přijal politické angažmá. Na podzim se bude ucházet o hlasy voličů moravské metropole z šestého místa kandidátky Žít Brno. „V jednu chvíli se zdálo, že Žít Brno vůbec nepůjde do letošních voleb a mě se zmocnila obava, že řada věcí zase zmizí. Mé angažmá souvisí i se stále silnějším pocitem lidí ze střední třídy a z kulturní fronty, že by měli něco udělat,“ vysvětluje Reiner.

Jak se člověku přihodí, navíc úspěšnému spisovateli a nakladateli, který si dosud od politiky držel spíše odstup, že namísto práce na novém románu přijme politické angažmá?

Je to klasický souběh několika okolností. V podstatě to ale bylo jednoduché: když mě Bára Antonová poté, co Žít Brno oznámilo, že půjde do voleb samostatně, vyzvala, abych do toho šel s nimi, odepsal jsem jí, že se o víkendu stavím a dáme o tom řeč. Já už měl v minulosti přinejmenším dvě relevantní nabídky na politické angažmá, a to od lidí, se kterými bych do toho i šel. Obě jsem ale nakonec odmítl. A jak se postupem času proměňovala politika, začalo mi být jasné, že do toho nikdy nepůjdu. Dokonce jsem to uměl i velmi sofistikovaně zdůvodnit.

A jedním z těch hlavních důvodů bylo to, jak nízké efektivity činnosti se v politice dosahuje. V nakladatelství jsem si vybral lidi, s nimiž chci dělat a kterým věřím, stanovili jsme si společný cíl a všichni táhli za jeden provaz. A když šly věci dobře, podařilo se naplnit původní záměr na sedmdesát až osmdesát procent. Michaelu Žantovskému jsem před dvaceti lety říkal, že se obávám, jestli se dá v politice při podobném nasazení uhrát aspoň nějakých patnáct procent – a on mi řekl, že to bych musel mít velké štěstí. I proto jsem říkal ne, bylo mi líto věnovat svůj čas a energii něčemu, kde vám polovina lidí hází klacky pod nohy.

Co se tedy změnilo?

Především komunální politika je přece jen něco trochu jiného. Jsem rodilý Brňan a nemůžu nevidět, jak šlo Brno v posledních letech ohromně nahoru. Zažívá velmi šťastné období. Samozřejmě si uvědomuju, že v tom svou roli hraje hospodářská konjunktura, že má velmi rozumného a konsensuálního primátora, bez kterého by některé věci neprošly, avšak symbolem těchto proměn je pro mě Žít Brno. Do vedení města se dostali lidé, kteří jsou původně občanští aktivisti, přičemž i já se ve své branži považuji do jisté míry za aktivistu. I já jdu vždy tvrdě po výsledku. A to je něco, co se jim podařilo do té politiky vnést.

Hollanovo jméno (Matěj Hollan, jedna z hlavních tváří hnutí – pozn. redakce) je mimo jiné spojeno se zahájením prací na koncertním sálu, o kterém se v Brně mluví sto let. Freundovo (Martin Freund, zastupitel za hnutí – pozn. redakce) zabydlování bezdomovců a další sociální projekty jsou naprosto hmatatelné úspěchy, o kterých jsem si nikdy nemyslel, že by se v naší „východní gubernii“ daly realizovat.

Díky Žít Brno děláme věci, které člověk zná z Dánska, z Holandska. Všechno jsou to silný věci, za kterými říkám ano. A v jednu chvíli se zdálo, že Žít Brno vůbec nepůjde do letošních voleb a mě se zmocnila obava, že řada těchto věcí zase zmizí. A mé angažmá souvisí i se stále silnějším pocitem lidí ze střední třídy a z kulturní fronty, že by měli něco udělat.


Hovoříte spíše o vnějších příčinách, o tendencích ve společnosti. Jaké byly ale ty vnitřní, jak se člověk, od kterého bych spíše čekal, že přemýšlí o novém románu, rozhodne pro tak radikálně jiný krok?

Přemýšlel jsem o tom bezpočtukrát. Vždycky jsem došel k tomu, že se už ve svém věku nechci připravit o jisté pohodlí. Řekl bych o pohodlí v uvozovkách, protože pořád dělám řadu projektů, které s sebou nesou i konfliktní situace. Ale politika z mého pohledu opravdu znamená obnažit ledví a nechat se tepat. A nepochybuju, že do října si to ještě všichni pod vlajkou Žít Brno hezky užijeme.

V politice si zákonitě vytvoříte nepřátele…

Počítám s tím. Nechci být moc konkrétní, ale svým způsobem se mi v poslední době uvolnily ruce, takže mám dost sil a energie ty střety podstoupit. A už si to začínám na sociálních sítích sám na sobě programově testovat.

Když nabídka přišla, kolik jste si vzal času na rozmyšlenou?

Minimum.

Je podle vás oblast, kde přece jen Brno pokulhává?

Ale tak samozřejmě, nic není dokonalý. Podstatný je ale trend, a ten je nesporně pozitivní. Vlastně mě fascinuje, jak rychle se Brnu podařilo proměnit směrem od nehybné periferie k progresivní a otevřené metropoli. Ukázalo se, že tady, v liberálně laděném městském prostředí, už to bylo v lidech nachystáno a stačilo jen otevřít vrátka. Díky tomu ta změna nejspíš nastala tak živelně a rychle.

Je hrozně důležité, že se proměnil i způsob, jak komunikuje současná politická reprezentace. Už to není radnice, která ční nad městem jako nedobytná pevnost, nýbrž dům plný lidí, kteří komunikují naprosto otevřeně. A pokud jsem v minulosti uvažoval, že bych šel do politiky, vždycky jsem si říkal, že bych to zkusil dělat právě takhle. Tento způsob komunikace a její proměna, jejímž je Žít Brno nositelem, se mi libí snad skoro nejvíc. Naplňují do velké míry ideál, dle kterého je politika službou obci.

Jak v této souvislosti hodnotíte třeba to, jak zvládli peripetie týkající se nádraží? Původně byli proti jeho přesunu, nakonec museli hledat koaliční kompromis…

Nejsem samozřejmě odborník, ani jsem neprostudoval všechny odborné dokumenty. Nemyslím si ale, že je to nutný. Psal jsem to už kdysi do Respektu, v zásadě mi přesun nádraží nevadí. To, že je nádraží tam, kde je, s sebou totiž nese řadu problémů, na které jsme si ale už zvykli. Zatímco pokud se mluví o problémech týkajících se nádraží přesunutého, jde o problémy nové, které jsme zatím ještě neakceptovali, a tudíž nám připadají málem neřešitelné. Jestli ovšem město schválilo přesun, mělo by teď hledat cestu, jak ty nové problémy co nejuspokojivěji vyřešit. Jedna z ukázek takového postupu je diametr (napojení nádraží na síť MHD skrze podzemní dráhu – pozn. redakce).

A pokud jde o ten koaliční kompromis a o to, že bylo Žít Brno před volbami proti přesunu?

Odpovím, jak bych odpověděl ještě před tím, než jsem se rozhodl za Žít Brno kandidovat. Vím, že se na ně kvůli tomu snesla poměrně silná kritika. Že zradili a podobně. Ale politika, pokud nejste autokrat, který o všem rozhoduje sám, spočívá v tom, že se věci musí domluvit. Že se hledá kompromis. A Žít Brno nebylo nejsilnější stranou koalice. Primátor Vokřál celé roky do vysoké míry podporoval věci, které nebyly součástí toho, co jeho hnutí ANO razí.

A pokud Žít Brno vybártrovalo své sociální projekty za to, že ustoupí v kauze přesunu nádraží v tom smyslu, že i kdyby se po volbách nedostali do zastupitelstva, tak se nezruší Rapid Re-Housing a další projekty, je to podle mě slušně odvedený politický obchod. Svět, v němž žijeme, je jen jeden, a jeho podoba se nakonec vždycky skládá z často protichůdných přání velkého množství lidí.

Jak vnímáte fakt, že vznik Žít Brno vyvolal kritickou reakci v části společnosti, jejímž produktem je například spolek Slušní lidé?

Jednoduše. Člověk se přece nemůže v životě pouštět jen do věcí, které nikoho nenaštvou. To prostě nejde. Obecně platí, že prudký nápor z jedné strany vyvolá v opačné straně společnosti vždycky podobně silnou reakci. Druhá věc je, že jsou Slušní lidé financovaní Valentou (senátor a podnikatel Ivo Valenta – pozn. redakce), který s Matějem Hollanem neuvěřitelně a vlastně i nečekaně prohrál boj o herny. Což byl jeho obrovský byznys. Těžko si mohl někdo na začátku myslet, že půjde tohoto magnáta porazit, a Matěj to dokázal.

A takovou věc Valenta pochopitelně nezapomene, a tady má příležitost vrátit úder zpátky. Proto platí Slušný lidi. Mají jediný program: prokousnout tepnu Žít Brna. Mě to ale jistým způsobem těší. Politiku ještě pořád chápu jako souboj idejí. A pokud se podíváte třeba na Babiše nebo Okamuru, které obsah vůbec nezajímá, v případě Slušných lidí je to čisté, krystalické a transparentní. Kromě toho, že mají v programu úklid odpadků a stavbu dětských hřišť, což je chvályhodné, chtějí dvě věci: odvolat ředitele Národního divadla Martina Glasera a zrušit Rapid Re-Housing. Víme tudíž naprosto přesně, s kým máme co do činění.

Tlaku ale podlehly i některé mainstreamové strany, třeba lidovci. Najednou se tady začalo se vší vážnosti mluvit o tom, zda by třeba kraj neměl rušit některé dotace na divadla

Jednoduše: když Žít Brno nedávno vystoupilo s tím, že by Brno mohlo přijmout aspoň několik desítek uprchlíků, byl jsem v zahraničí. Už v první moment jsem z toho měl dobrý dojem, a teď už vůbec nepochybuju, že to byl vynikající politický tah. Víme, že tady mírná většina národa šlape lajnu Babiše, Zemana a Okamury. A ti ostatní co? Strany, které by měly té zbylé části národa nabízet jasnou a srozumitelnou alternativu k tomu populismu, budou mlčet? To jako vyklidíme pole?

Jde přece o to, že máme zastupitelskou demokracii, a pokud nejste zastáncem Babiše nebo Okamury, tak prostě chcete, aby vás někdo v té politice reprezentoval. Aby se nebál hájit názory, které zastáváte. A pokud jde o témata, jako jsou třeba uprchlíci, tak je naprosto zásadní, aby se všichni nepodělali a aspoň někdo tam řekl, že ten problém stojí úplně jinak. Aby si i liberální voliči mohli říct, díky bohu, že se někdo nebojí to říct nahlas.

Před několika lety jste získal Magnesii Literu za román o Ivanu Blatném. Pak jste vydal knížku poezie a povídky. Nemůžu se na závěr nezeptat, na čem teď děláte? Anebo: na čem jste dělal, než jste se rozhodl pro politické angažmá?

Pokud jde o plány, pracoval jsem letos na „tajné“ knížce, abych po dokončení její druhé verze nabyl dojmu, že ji nevydám. To jsou věci, které se v životě spisovatele mohou přihodit. Jinak mám už delší dobu rozepsaný román Řím, na který ale nespěchám. A rozpracovanou mám také novou básnickou sbírku. Teď jsem ovšem do 5. a 6. října připravený udělat všechno pro to, aby Žít Brno uspělo ve volbách. Dál v čase si zatím své politické angažmá nepředstavuji, rozhodnou volby.

A pokud uspějete, jste připravený stát se politikem?

Jsem na kandidátce na šestém místě. A pokud uspějeme, půjdu prostě aspoň na čas dělat politiku. Teď se ale soustředím na vše, co nás čeká do voleb. Pak se uvidí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Komunální volby 2018

Výsledky voleb Termín Jak volit Volby do Senátu

Praha Brno Ostrava

5. a 6. října 2018 se uskutečnily v Česku volby do obecních zastupitelstev. Komunální volby se konají jednou za čtyři roky, to znamená, že příště budou Češi volit starosty a zastupitele v roce 2022.

Volby 2018 - Volební videa a bohaté galerie najdete na webu Blesk.cz>>>

Aktuální výsledky naleznete zde>>>