Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Válka mezi Okamurou a Piráty smrdí falší. Komentář Petra Holce

Válka mezi Okamurou a Piráty smrdí falší. Komentář Petra Holce

Oficiálně máme stále ještě okurkovou politickou sezónu, přesto ale už teď vypukla první předvolební válka. Nebo radši řekněme spíš bitva. Zaprvé totiž proti sobě vytáhli SPD a Piráti, jimž bychom za běžné politické situace s jejich mandátem říkali „okopávači kotníků“. A zadruhé taky vlastně nejde o žádnou skutečnou válku, ale spíš jen PR kampaň. Která navíc nějak smrdí.

Okopávají se totiž dvě party, které politicky spojuje snad jen to, že obě můžou ukrást nějaké voliče ANO; Piráti ty liberálnější, zatímco SPD ty… Vlastně nevím, jaké. Mám mezi svými přáteli i známými voliče ANO, ODS, TOP 09 i ČSSD, nikdy jsem ale ještě nepotkal voliče Tomia Okamury. Dokonce mám podezření, kdybych měl vykrást spiklenecké metody SPD, že je sem nějaká agentura dováží na krátkodobou práci – přesně dva volební dny. A pak je zase pošle zpátky domů, samozřejmě za své.

Poslední bitva mezi těmito dvěma politickými titány vzplála kvůli poničeným billboardům SPD. Okamurova banda z toho hned obvinila Piráty, z nichž už předtím zkusila udělat „narkomany a alkoholiky“. „Kluci“ si to ovšem tentokrát nenechali líbit. Přestali těžit kryptoměny, uspali počítače a odešli na policii, jak u nás bývá zvykem. Celá legrace tak skončila několika trestními oznámeními, v případě Okamury nejspíš brzy půjde o rekord.

Účel to nicméně splnilo: obě party se hned dostaly do médií a řekly své, když už nemají moc co říct jinak. Okamura stále tvrdí svou kakofonii s Alláhem, zatímco Piráti nejspíš znovu chtějí do opozice, kde jim je odjakživa nejlíp; nemají tak žádnou politickou odpovědnost a v klidu se můžou věnovat svému politickému pirátství. Třeba v Praze ho zdatně pěstují už čtyři roky a někteří lidé ho pořád nemají dost. Dokonce teď vznikají další pirátské strany i individuální „piráti“, třeba Jan Čižinský. Ten je takový pirát, že své pirátství nějaký čas pěstoval i ve vlastní lidovecké lodi.

Těžko samozřejmě říct, kdo ničí billboardy SPD. Ne náhodou se politice říká umění možného; možné je v ní v podstatě vše včetně sebepoškozování, když se hodí. SPD je zřejmě nejagresivnější parlamentní parta od dob doktora Sládka a stejně jako kdysi jemu svědčí i jí tzv. „viktimizace“. Nevadí, že na místních schůzích strany musí občas zasahovat policie, Okamura ze sebe nejlíp ze všeho dělá oběť.

Ignoruje média a vyhání novináře ze svých štábů, pak si ale klidně stěžuje, že ho ignorují oni. Je to špatný TV bavič se vším všudy. Poničené billboardy se proto SPD perfektně hodí. Okamura se totiž lidem snaží namluvit, že ho všichni v rámci spiknutí elit chtějí umlčet, a co se hodí víc než poničené billboardy? Už chybí jen sádrový krunýř kolem krku, jaký pro změnu kdysi v rámci své „viktimizace“ nosil expremiér Bohuslav Sobotka poté, co během volební kampaně dostal facku.  

A celé se to dobře hodí i Pirátům. Ti sice nemůžou Okamurovi ukrást žádné voliče, protože ti jejich mluví úplně jiným jazykem, právě na SPD se ale nejlíp politicky vymezí. A taky si na smutném spolku „zabrušovačů“ vytrénují svou sofistikovanější PR kreativitu, přece jen mají lepší mozkový trust než SPD. Jinak ale jde o klasické předvolební zoufalství. Ale jak praví jedno známé klišé: i kdyby je nikdo nezničil, museli by si Piráti i SPD poničení jejích billboardů vymyslet.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek