Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zoufalec týdne: Jan Hřebejk. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: Jan Hřebejk. Komentář Petra Holce

Jan Hřebejk, jenž ve své domovské Praze 5 kandiduje za STAN v komunálních volbách, má evidentně smysl pro ironii nejen jako režisér. To dokonce ještě větší, protože z filmů se mu časem nějak vytratila a spíš ji nahradila dietlovská „člověčina“. „Nejsem žádný extrémista, jsem člověk dohody,“ popsal Hřebejk sám sebe v rozhovoru pro DVTV. Zajímavé. Až doteď tvrdil a dál i tvrdí muziku spíš jako extrémista nedohody.

Všichni, co v prezidentské volbě nevolí jako on, jsou podle něj prostě pitomci. To si samozřejmě myslí i nemálo z nás, málokdo je ale takový extrémista jako Hřebejk. Za „rudá a hnědá prasata“ veřejně označil voliče Miloše Zemana už v první přímé prezidentské volbě, čímž mimochodem nejvíc zrudl i zhnědl sám: podobně mluvili o politické konkurenci, jíž pak radši vraždili a zavírali, právě komunisti a nacisti.

Hřebejk je ale umělec a ti přece mívají citlivější duše, ne? Zapomněl snad na své Pelíšky, kde jsou i lampasáci v podstatě milí? Takže když už bývá s výjimkou sympaticky nesmiřitelných Šakalích let tak smířlivý ve svých dalších filmech, kde nikdo nikdy není úplně špatný, protože u nás pěstujeme vlídnost, rád to bohémsky naplno pustí aspoň v politice. Vlastně s ním i souhlasím, pryč s politickou korektností! „Komouši a SPD, to je sedlina společnosti,“ říká Hřebejk v rozhovoru.

Ano, konečně nějaká pravda, za níž Okamura tak vehementně bojuje na svých mediálních seminářích, kde pravda vždy bývá první obětí. Režisér je dokonce i politicky konzistentní. Třeba o Zemanovi už předtím řekl, že je pro něj „ve všech ohledech ohavný chlap. Pro mě je to, jako když máte v baráku vulgárního ožralu, který čůrá na schodišti. Zeman je postbolševický, trochu pravicový a trochu levicový, podle toho jak se to hňupům líbí. To jsou lidi, se kterými nechci mít nic společného. Buď jsou zblblý z toho, co si přečetli, nebo nemají v pořádku hodnoty.“ A podobně mluví i teď.

Je proto ironie, když se najednou současně považuje za „člověka dohody“ a ještě přitom trousí hospodská moudra. „Já si myslím, že v tý politice, zejména tý lokální, se lidi musí dohodnout. Tam to není na nějakém dělení, pravém – levém,“ zamýšlí se Hřebejk v rozhovoru. Jasně, chodníky nejsou pravé nebo levé, jak politici rádi říkají v televizi; jsou pravé i levé a poslední dobou hlavně rozkopané.

A taky zemanovské, komunistické a okamurovské, protože i v Praze lidi volí Zemana, KSČM nebo Okamuru. Jen se ve velkém městě líp ztratí než na vesnici. Jenže v politice s nimi Hřebejk bude muset chtít mít něco společného, i když „sedlinu společnosti“ moc nezajímá JazzDock ani MeetFactory, o jejichž fungování v souvislosti se svou kandidaturou mluví on. Nejspíš o nich nikdy ani neslyšeli, protože je víc zajímá fungování místních hospod.

Nechtít s nimi mít nic společného, to si může dovolit jen prezident, protože jsme si ho kdysi takhle napsali do ústavy. Hřebejk v rozhovoru řekl, ještě není tak nesmířlivý a hustý jako Zeman. Zbytečně se podceňuje, už léta totiž mluví ještě hůř než on. A nejvíc tím mimochodem pomáhá právě nejen Zemanovi. Měl by se aspoň jednou spustit mezi „sedlinu“, aby na vlastní kůži viděl, jak to lidi nejen k Zemanovi táhne, když jim někdo jako Hřebejk mile říká, že jsou „prasata“.

„Mám Prahu rád a umím naslouchat lidem, kteří jsou moudřejší, než jsem já,“ vysvětluje režisér svou kandidaturu v komunálních volbách. Jak vznešené. V politice bude muset případně nejvíc umět naslouchat lidem, kteří nejen nebývají moudřejší, ale ještě si obvykle myslí něco úplně jiného než on. Ani se proto nedivím, že až doteď hrdě říkal, že do politiky nikdy nepůjde.     

Vše o senátních a komunálních volbách se dočtete zde>>>

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek