Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Le Penová, nebo Macron. Ať vyhraje kdokoliv, EU čekají krušné časy a české dopravce možná taky

Ať už se příštím francouzským prezidentem stane Marine Le Penová, nebo Emmanuel Macron, Brusel by se měl mít na pozoru. Bývalá šéfka krajně pravicové nacionalistické Národní fronty chce Francii vyvést z eura a mluví otevřeně o vystoupení z EU. Macron sice silně podporuje společný evropský projekt, ten by ale vyžadoval zásadní změny v základních smlouvách EU. To je však něco, čemu by se Brusel po zkušenostech z minulosti nejraději vyhnul. Na pozoru by se měly mít i země střední a východní Evropy včetně České republiky. Macron totiž stojí za francouzským zákonem, který po zahraničních dopravcích včetně českých požaduje vyplácení francouzské minimální mzdy jejich řidičům. 

„Francouzští voliči nerozhodují pouze o volbě (prezidenta) pro Francii, ale také pro Evropu,“ nechal se o víkendu slyšet dosluhující francouzský prezident Francois Hollande. A měl pravdu. Ve druhém kole francouzských prezidentských voleb, které proběhne příští neděli 7. května, se totiž proti sobě postaví kandidáti, kteří vidí budoucnost evropské integrace naprosto odlišně.

„Evropská unie zemře! Nastal čas, abychom porazili ty, co podporují globalismus,“ prohlásila finalistka druhého kola a zastánkyně krajně pravicových a nacionalistických názorů Marine Le Penová, která před několika dny dorazila se svou kampaní do severofrancouzského městečka Lille. „Euro je mrtvé,“ pronesla o pár dnů později v rozhovoru pro francouzský Le Parisien.

Le Penová voličům opakovaně slíbila, že pokud ji pošlou na příštích pět let do Elysejského paláce, postará se o to, aby Francie opustila společnou měnu euro. Další slib představuje vypsání referenda o vystoupení země z EU. Pokud by k něčemu takovému došlo, byl by to pravděpodobně konec evropské integrace, která tu probíhala posledních šedesát let. To si uvědomují i bruselští politici a i přesto, že mezi jejich nepsaná pravidla patří, aby veřejně nekomentovali vnitřní dění ve členských státech včetně výsledků volebního klání, ve francouzském případě to hromadně nedodrželi.

I kdyby ale Francie nadále zůstala členem unie, vláda Marine Le Penové by zcela určitě přinesla zásadní změny do jejího fungování – země je zakládajícím členem EU, je členem eurozóny a také Schengenu a představuje druhou nejsilnější ekonomiku EU. Le Penová, která dočasně pozastavila svou předsednickou funkci v Národní frontě, aby ukázala, že chce být nadstranickou kandidátkou, se otevřeně staví proti nelegální i legální imigraci a chce obnovit kontrolu národních hranic. Podle toho, jak v minulosti hlasovali poslanci Národní fronty (včetně Le Penové, která je dlouholetou europoslankyní), lze říct, že Francie s Le Penovou v čele by se stavěla proti všem zásadním projektům EU v čele s bankovní unií, klimatickou politikou EU, energetickou unií nebo společnou obchodní politikou (kam spadá například vyjednávání o obchodních dohodách se třetími zeměmi).

Druhým favoritem na příštího francouzského prezidenta a soupeřem Marine Le Penové je centrista Emmanuel Macron. I přesto, že je považovaný za silného podporovatele společného evropského projektu, i v případě jeho zvolení by se měl mít Brusel podle mnohých na pozoru. „Prezident Macron nebude jednoduchý oříšek,“ napsala v nedávném komentáři pro britský think-tank Open Europe politická analytička Aarti Shankar.

Macron má silné proevropské cítění, nesouhlasí s brexitem a není mu cizí myšlenka „více Evropy“. „Evropa není problém, ale řešení,“ zní jeho oblíbené heslo. Jak ale upozorňuje Shankar, Macron se také otevřeně staví za zavedení společného rozpočtu pro eurozónu a zřízení „ministra financí“. Něco takového by si ale vyžádalo otevření základních smluv EU, což je však něco, s čím bruselští lídři budou po zkušenostech z minulosti (například komplikovaným a vleklým jednáním kolem Ústavy pro Evropu a Lisabonské smlouvy) jen obtížně souhlasit. „Navíc by Macron musel přesvědčit Německo, které už dříve vyjádřilo nesouhlas se společnou finanční strukturou pro eurozónu,“ píše Shankar.

Emmanuel Macron navíc jako bývalý ministr hospodářství ve vládě socialistického prezidenta Francoise Hollandea stojí za zákonem (Loi Macron), který po zahraničních dopravcích požaduje, aby v případě pohybu po Francii vypláceli svým řidičům francouzskou minimální mzdu. Navíc u sebe musí vozit veškeré potřebné doklady, které po nich francouzští úředníci požadují. Zákon, který Francie přijala v létě 2015, ostře kritizují země střední a východní Evropy včetně České republiky, protože ho považují za silně diskriminační a podkopávající základní pravidla vnitřního trhu EU.

 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744