Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

10 mužů z Hradu: Masaryk chtěl prezidentský systém po americku

10 mužů z Hradu: Masaryk chtěl prezidentský systém po americku

„Tož to ne,“ reagoval prý Tomáš Garrigue Masaryk v prosinci 1918 na minimum prezidentských pravomocí v navrhované prozatímní ústavě československého státu. Předáci politických stran inklinovali k posílení moci parlamentu a upozadnění prezidenta do role symbolu bez reálné moci, což odpovídalo dobovým evropským trendům. V poválečné demokracii totiž začal roli hlavy státu plnit buď konstituční panovník, anebo nepřímo volený prezident, jehož pravomoci nestály za řeč.

Masaryk by nejraději zavedl prezidentský systém po americkém vzoru, v němž by si ministry do své vlády jmenoval sám, zatímco parlament by pouze projednával a schvaloval zákony. „Chce-li si naše republika dovoliti americký systém, chce-li, aby politiku dělal president, budu se proti tomu brániti jako proti největšímu neštěstí ... Na tom stojím a s tím padám – pří vší loyalnosti a upřímném přátelství k Vám,“ napsal v únoru 1919 Masarykovi tehdejší ministerský předseda Karel Kramář. Ve stejném dopise dále Masaryka „prosil a zaklínal“, aby „zůstal nad oblaky“, neboť „kdo u nás vstoupí trochu hlouběji do politického života, ten se tomu neubrání, že je poházen blátem a ztratí autoritu, které tolik potřebujeme“. Masaryk se však s rolí pouhého symbolu nehodlal smířit.

Silný prezident

Belgický socialista Vandervelde sice označil Masarykovo prezidentství za „mravní diktaturu“, ale tato charakteristika pomíjí řadu důležitých věcí. Masaryk nebyl žádným naivním moralistou a dobře věděl, že s pouhým kazatelstvím a karatelstvím by mnoho nezmohl. Brzy pochopil, že americký prezidentský model neprosadí, ale současně vnitřně odmítal přijmout parlamentní systém, který mu vnucovali předáci politických stran. Výsledkem této politické srážky bylo jisté posílení prezidentských pravomocí v textu nové ústavy z února 1920. Některými z nich disponují čeští prezidenti dodnes, kupříkladu právem vetovat zákony, přičemž případné prezidentovo veto musí parlament přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců.

Prvorepublikový prezident byl z hlediska textu ústavy o dost silnější než současný český. Pouze on měl právo jmenovat premiéra – žádný „třetí pokus“ předsedy parlamentu únorová ústava neznala. Také mohl stanovit počet ministrů (a tedy i ministerstev). Za nejsilnější Masarykovu pravomoc, byť ji pokaždé využil ve shodě s vládou, však nutno označit právo rozpustit parlament, čehož využil třikrát.

Masaryk by se patrně stal aktivním a vlivným prezidentem i bez významných formálních pravomocí. Jeho přirozená autorita byla obrovská: TGM, „prezident Osvoboditel“, muž Prozřetelnosti, jenž přinesl porobenému národu suverenitu a státní samostatnost, mohl spoléhat – a také spoléhal – na mimoústavní procedury, na osobní vliv, spřízněné či rovnou placené prohradní novináře, na příznivce uvnitř všech politických stran, které si často zavazoval tak, že jim pomohl v nějaké „delikátní“ situaci. Nezřídka nemalým finančním příspěvkem. Také ústavu si často interpretoval dost volně, a nikdo si mu nedovolil příliš oponovat. Jeden z tvůrců ústavy, profesor Hoetzel, si roku 1929 povzdechl: „To všecko se vysvětluje velikou úctou k prvnímu presidentovi, ale může znamenati nemilý prejudic pro jeho nástupce, jimž bude těžko dávati méně.“

Jaký vznikl Masarykův kult osobnosti? A o jaké tradice se zasadil? Pokračujte na Reflex.cz

Text vyšel ve speciálu Reflex Všichni naši prezidenti, který si může obejdnat zde >>>

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Babišova reakce mne mrzí, syrského sirotka si klidně vezmu sama, říká pro INFO.CZ Šojdrová

Ostré vyjádření premiéra Andreje Babiše, že Česko by nemělo přijmout žádného nezletilého uprchlíka ze Sýrie, které navrhovala, ji mrzí. Přesto věří, že českou vládu přesvědčí. S Babišem se chce potkat a vysvětlit mu, že její iniciativu, která počítá s přijetím 50 syrských dětí bez rodičů, dezinterpretoval. „Pořád dávám šanci tomu, že se projevíme lidsky a najdeme schůdné řešení,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ česká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Co přesně navrhuje? Proč by Česko mělo dětské uprchlíky přijmout? Jak by to přesně mělo probíhat a které děti by měly přijet? Přijme je česká společnost? A co se pro to musí udělat? I o tom se vedl rozhovor.

Téma migrace v české politice i ve společnosti silně rezonuje a je to doslova chůze po tenkém ledě. Vy jste už před několika měsíci přišla s iniciativou, že by si Česko mohlo vzít několik desítek sirotků z uprchlických táborů. Jak vás tato iniciativa napadla?

Celou svou profesní a politickou kariéru se věnuji dětem. I kvůli tomu jsem velmi citlivá na to, v jakých podmínkách děti žijí a jakou mají další perspektivu. V současné migrační krizi jsem kritická vůči ilegální migraci a nemyslím si, že můžeme jen tak otevírat hranice, jako se to stalo v minulosti. Zároveň ale pořád vnímám, že mezi tisícovkami migrantů jsou děti a ty za tu situaci jednoduše nemohou. Pokud mají u sebe rodiny, tak ty se o ně ještě do nějaké míry postarají, ale také tu jsou tisíce dětí, které v Evropě nemají vůbec nikoho. Děti jsou velmi zranitelné a mě to nenechává klidnou.

Link

Co stálo za tímto nápadem? Dostala jste impuls od někoho z Česka?

Ne, v ČR jsem ho nedostala. Nestalo se mi, že by někdo přišel a řekl: postaráme se o děti. Myšlenka mě poprvé napadla v Evropském parlamentu, kde o tom mluvíme a kde jsem se při jednáních dozvěděla, že dětí bez doprovodu v uprchlických táborech neustále přibývá. Navíc se často stává, že se děti ztrácí, prostě zmizí, a to je už opravdu vážná situace. Už dlouho dobu volám po tom, aby došlo ke změně dublinského nařízení v tom smyslu, že se bude provádět snímání otisků prstů už od těch nejmenších dětí. To by mělo zajistit, že budou pořád dohledatelné.

V Evropském parlamentu jsem také opakovaně vystupovala a říkala, že Česko je solidární a pomáhá finančně, dodává policejní techniku a tak dále. Musím ale říct, že tváří v tvář kolegům, kteří pochází ze zemí, kde se staví tábory a uprchlická centra, mě prostě muselo napadnout, že se musím nějak postarat alespoň o bezbranné děti.

5140040:article:true:true:true

Existují podobné iniciativy, se kterou přicházíte Vy, i v jiných členských zemích EU?

Bohužel to není nijak valné a povzbudivé ani v zemích, jako je Itálie, Británie nebo Švédsko. To jsou země, které mají na svém území spoustu těchto dětí – ať s rodiči, nebo bez nich. Na druhou stranu je potřeba říct, že se o ně nějakým způsobem starají. V Británii s velkým projektem přišel lord Dubs, který byl sám dítětem zachráněným Nicolasem Wintonem v roce 1939. Ale i jeho program narazil na některé politické nesnáze a podařilo se jej zrealizovat jen zčásti.

Link

Vaši iniciativu jste představila tento pátek v Senátu a vyvolala jste tím mezi politiky velkou bouři. S nápadem převzít do ČR několik desítek sirotků u uprchlických táborů jste ale přišla už před několika měsíci. Jaké byly tehdy reakce politiků?

V KDU-ČSL jsem se setkala s větším či menším pochopením a určitě se nejednalo o zcela odmítavé stanovisko. Jsme křesťanští demokraté a přece jen se očekává, že ochrana lidského života a důstojnosti je na prvním místě. Samozřejmě ale také vnímáme potřebu bezpečnosti. Otázkou proto spíše je, jak ten nápad prosadit a jak to udělat. Tady tvrdím, že rozhodnutí je zcela na vládě.

K tomu se ještě dostaneme. Mluvila jste už dříve o svém nápadu s někým z vlády?

Už dříve jsem navštívila tehdejšího ministra vnitra Metnara a hovořila jsem s ním konkrétně o situaci v Řecku. Říkala jsem mu, že jsem si vědoma toho, že Česko pomáhá, ale přece jen že přijetí několika sirotků by bylo alespoň symbolickým gestem, které by pomohlo zlepšit pohled na ČR třeba i při jednáních o reformě dublinského nařízení. Pan ministr k tomu tehdy neměl nějaké zásadně odmítavé stanovisko, ale necítil silný mandát, protože se jednalo o vládu bez důvěry. Řekl, že je třeba vyčkat, jak se situace vyvine.

Link

Od té doby jste s nikým z vlády nemluvila?

Přes léto to příliš nešlo, a proto jsem se upnula k akci, kterou jsme uspořádali v Senátu. Co ale vím už nyní, je to, že má iniciativa má šanci na úspěch jen tehdy, pokud si ji dobrovolně vezmou za svá ministerstva. Také bude záležet, jak se k tomu postaví veřejnost. Tady mohu říct, že mám pozitivní ohlasy od organizací, které mají zkušenosti s prací s dětmi a mládeží. Česko má dobré zkušenosti s náhradní rodinnou výchovou a to bychom mohli využít. Je to opravdu jen otázka dobré vůle a toho, že ukážeme, že jsme také lidé. Myslím, že by nám to jako národu velmi pomohlo. A to nemluvím o těch dětech. Tam je to bez pochyb.

Tím se dostáváme k reakcím českých politiků, zejména premiéra Andreje Babiše, který vaši iniciativu ostře odmítl. Co na to říkáte?

Panu premiérovi a také panu Hamáčkovi jsem dnes poslala žádost o schůzku. Oslovila jsem také organizaci Češi pomáhají. Panu premiérovi bych to ráda vyjasnila, protože si myslím, že naši aktivitu dezinterpretuje. Jeho přístup mne opravdu mrzí, ale pořád dávám šanci tomu, že se projevíme lidsky a najdeme schůdné řešení.

5047940:article:true:true:true

Pojďme se věnovat detailům vaší iniciativy. Premiér říká, že problém s přijetím syrských sirotků by mohl být v tom, že se nejedná o malé děti, ale o chlapce ve věku 12-17 let. Narážel tam na otázky bezpečnosti, protože mnohdy nevíme, o jaké děti se jedná a zda mají, nebo nemají rodiče, proč do Evropy přišly atd. Zaznívaly také obavy z jejich možné radikalizace. Rozumíte těmto obavám?

Na to můžu říct jen toto. V Norsku vraždil Nor, nebyl to muslim ani křesťan. Zavraždil několik desítek lidí. Nechci se tím na nic vymlouvat, riziko, že mladí lidé tímto způsobem selžou, tu vždycky je. Postarat se ale o 50 dětí bez doprovodu znamená dát jim určitou jistotu a vzdělání a také je naučit se zorientovat. Je třeba se pokusit je vychovat pro hodnoty, které sdílíme my. Tohle se nám daří u našich dětí a já vůbec nechápu, proč by se nám to nemělo dařit u dětí, které přicházejí ze Sýrie nebo případně z nějaké jiné země. Na to by ale lépe odpověděli dětští psychologové, se kterými jsem také v kontaktu. Ti vám řeknou, že tato obava z radikalizace není na místě. Naopak, větší nebezpečí je, pokud tito děti zůstanou v ghettech a v prostředí nejistoty a bez perspektivy.

Link

Jaký by tedy měl být u jejich přijímání postup? Pokud se nepletu, vy jste navrhovala doplňkovou ochranu. Jak by to mělo fungovat?

Ano, jsem pro to, aby dostaly doplňkovou ochranu a aby jejich pobyt tady byl brán jako dočasný. Tedy že by tu zůstaly do doby, dokud se nebudou mít ke komu nebo kam vrátit. Pokud by se zjistilo, že se mají ke komu vrátit, tak by to nemělo být řešeno tak, že by rodina automaticky přišla za nimi, ale naopak ony by mohly jít za rodinou – buď domů, nebo do jiné země. Také by se během této doby ukázalo, jak se děti zvládly aklimatizovat a jestli bude vhodné přistoupit k individuální náhradní péči. To mohou být pěstounské rodiny, ale také se může stát, že zůstanou v ústavním zařízení. Bude to opravdu velmi individuální posuzování případu dítě od dítěte a rozhodovat budou české úřady.

Jak staré sirotky by si ČR měla vzít?

Od nejnižšího možného věku po osmnáctileté. O tom, koho bychom přijali, rozhodne české ministerstvo vnitra. A bylo by jistě vhodné, kdyby ta skupina dětí, sirotků, byla vyvážená chlapci-dívky a i věkově různorodá. Pokud ministerstvo usoudí, že je lepší přijmout sirotky přímo z uprchlických táborů například v Libanonu formou humanitárního přesídlení, bude to jejich volba a já to podpořím.

5090176:article:true:true:true

Jaká kritéria by pro výběr měla platit?

Věřím odborníkům na českém ministerstvu vnitra, že dokáží vybrat ty děti, které splňují kritéria a mají potenciál se vzdělávat. Myslím, že si dokážeme vybrat 50 dětí, s nimiž by se dalo dále pracovat.

Nejprve ale musíme zjistit, jaký je jejich věk a právní status, tedy jestli mají rodiny, nebo ne. A kritéria si musí nastavit česká vláda. To je něco, co já nedokážu ovlivnit. Stejně tak to, z jakých zemí by pocházely. To je opět na české vládě.

Vy sama byste byla ochotna si nějakého syrského sirotka vzít?

Ano. Pokud by byl nedostatek ubytovacích kapacit, tak protože už doma nemám ani jednoho vlastního syna, tak ano. Už jsem o tom mluvila i s manželem, a pokud by bylo třeba, tak bychom se o nějaké dítě postarali.

5098573:article:true:true:true

-1