Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

10 mužů z Hradu: Masaryk chtěl prezidentský systém po americku

10 mužů z Hradu: Masaryk chtěl prezidentský systém po americku

„Tož to ne,“ reagoval prý Tomáš Garrigue Masaryk v prosinci 1918 na minimum prezidentských pravomocí v navrhované prozatímní ústavě československého státu. Předáci politických stran inklinovali k posílení moci parlamentu a upozadnění prezidenta do role symbolu bez reálné moci, což odpovídalo dobovým evropským trendům. V poválečné demokracii totiž začal roli hlavy státu plnit buď konstituční panovník, anebo nepřímo volený prezident, jehož pravomoci nestály za řeč.

Masaryk by nejraději zavedl prezidentský systém po americkém vzoru, v němž by si ministry do své vlády jmenoval sám, zatímco parlament by pouze projednával a schvaloval zákony. „Chce-li si naše republika dovoliti americký systém, chce-li, aby politiku dělal president, budu se proti tomu brániti jako proti největšímu neštěstí ... Na tom stojím a s tím padám – pří vší loyalnosti a upřímném přátelství k Vám,“ napsal v únoru 1919 Masarykovi tehdejší ministerský předseda Karel Kramář. Ve stejném dopise dále Masaryka „prosil a zaklínal“, aby „zůstal nad oblaky“, neboť „kdo u nás vstoupí trochu hlouběji do politického života, ten se tomu neubrání, že je poházen blátem a ztratí autoritu, které tolik potřebujeme“. Masaryk se však s rolí pouhého symbolu nehodlal smířit.

Silný prezident

Belgický socialista Vandervelde sice označil Masarykovo prezidentství za „mravní diktaturu“, ale tato charakteristika pomíjí řadu důležitých věcí. Masaryk nebyl žádným naivním moralistou a dobře věděl, že s pouhým kazatelstvím a karatelstvím by mnoho nezmohl. Brzy pochopil, že americký prezidentský model neprosadí, ale současně vnitřně odmítal přijmout parlamentní systém, který mu vnucovali předáci politických stran. Výsledkem této politické srážky bylo jisté posílení prezidentských pravomocí v textu nové ústavy z února 1920. Některými z nich disponují čeští prezidenti dodnes, kupříkladu právem vetovat zákony, přičemž případné prezidentovo veto musí parlament přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců.

Prvorepublikový prezident byl z hlediska textu ústavy o dost silnější než současný český. Pouze on měl právo jmenovat premiéra – žádný „třetí pokus“ předsedy parlamentu únorová ústava neznala. Také mohl stanovit počet ministrů (a tedy i ministerstev). Za nejsilnější Masarykovu pravomoc, byť ji pokaždé využil ve shodě s vládou, však nutno označit právo rozpustit parlament, čehož využil třikrát.

Masaryk by se patrně stal aktivním a vlivným prezidentem i bez významných formálních pravomocí. Jeho přirozená autorita byla obrovská: TGM, „prezident Osvoboditel“, muž Prozřetelnosti, jenž přinesl porobenému národu suverenitu a státní samostatnost, mohl spoléhat – a také spoléhal – na mimoústavní procedury, na osobní vliv, spřízněné či rovnou placené prohradní novináře, na příznivce uvnitř všech politických stran, které si často zavazoval tak, že jim pomohl v nějaké „delikátní“ situaci. Nezřídka nemalým finančním příspěvkem. Také ústavu si často interpretoval dost volně, a nikdo si mu nedovolil příliš oponovat. Jeden z tvůrců ústavy, profesor Hoetzel, si roku 1929 povzdechl: „To všecko se vysvětluje velikou úctou k prvnímu presidentovi, ale může znamenati nemilý prejudic pro jeho nástupce, jimž bude těžko dávati méně.“

Jaký vznikl Masarykův kult osobnosti? A o jaké tradice se zasadil? Pokračujte na Reflex.cz

Text vyšel ve speciálu Reflex Všichni naši prezidenti, který si může obejdnat zde >>>

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

V Huse na provázku není na platy, HaDivadlo ve ztrátě. Město nám musí přidat, říká jejich šéf

„Byla to jízda na tygrovi. A teď jsme na křižovatce,“ říká v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ ředitel Centra experimentálního divadla (CED) Miroslav Oščatka, pod které spadá Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo. Podle něj je celá organizace kriticky podfinancovaná. Nejenže nemají dostatek peněz na to, aby mohly angažovat špičkové umělce zvenčí, nejsou navíc schopni adekvátně zaplatit ani své kmenové zaměstnance. „Tabulkové platy v našem případě vůbec nezohledňují reálnou cenu práce,“ vysvětluje Oščatka. Po městě, které je zřizovatelem divadel, proto CED požaduje navýšení rozpočtu o necelých dvanáct milionů korun.

Divadlo Husa na provázku, zrovna tak jako Centrum experimentálního divadla (CED), pod které spadá ještě HaDivadlo a končící Divadlo U stolu, prošly před nedávnem celkem turbulentním obdobím. Jaká zde nyní panuje atmosféra?

Atmosféra v Huse na provázku je teď dobrá, všichni čekají a těší se, až nastoupí na pozici umělecké šéfky oceňovaná režisérka Anička Davidová (dříve Petrželková, pozn. redakce), jejíž angažmá, stejně jako angažmá nového dramaturga Martina Sládečka, začne 1. ledna 2019. Oba tvůrci intenzivně připravují nové umělecké směřování divadla, včetně kompletní nejbližší sezóny.

Link

Na jejich příchod se těším i já osobně, protože jsem na sebe vzal po odchodu Vladimíra Morávka několik funkcí. Kromě toho, že jsem byl donedávna dramaturgem, už téměř rok jsem zároveň uměleckým šéfem Husy na provázku a do toho vykonávám funkci ředitele Centra experimentálního divadla. Těším se, že se mi konečně trochu uleví.

Jak jste ten nápor zvládli?

Byla to jízda na tygrovi. Prožili jsme nelehké období, ale myslím, že se velmi podařilo. Provázek má za sebou oslavy svého 50. výročí s velkou celodenní akcí rozkročenou mezi Dům umění a Dům pánů z Fanalu, rozsáhlou retrospektivní výstavu, dva skvělé festivaly v Praze a na Špilberku. V nové sezoně jsme ve spolupráci s Filharmonií Brno připravili happening v Besedním domě ke stému výročí vzniku republiky. Nedávno jsme měli premiéru inscenace Amerika, na níž jsou skvělé ohlasy.

Od začátku sezony jsme navíc rozjeli nový cyklus debat nazvaný Cafe Republika - naposledy v něm diskutoval předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský s expremiérkou Slovenské republiky Ivetou Radičovou. Nyní máme před premiérou Dostojevského Hráče v režii Machaly Háby. Novou hru od Milana Uhdeho již chystá také Juraj Nvota. Celý letošní rok byl naplněn intenzivní prací a myslím, že mohu směle říct, že povedenou prací.

Link

A pokud jde o soubor? Přece jen, celé to začalo petiční akcí souboru a vůbec skoro všech zaměstnanců…

Soubor je stabilizovaný, atmosféra v něm dobrá. Jinak je tomu v HaDivadle, které ve výběrovém řízení podporovalo vlastního kandidáta na post ředitele CEDu. Dodnes tam tudíž panuje určitá kocovina z toho, že to dopadlo jinak.

Tam tehdy vznikl taky dopis, ve kterém volali po odtržení od CEDU…

Ano. Snažím se být vstřícný, trpělivý a otevřený, mám vůli se s nimi domluvit. Nicméně jsou tam také značné potíže finančního rázu. A tím se dostáváme k aktuálním problémům celého CEDu. HaDivadlo je finančně v silném minusu. Částečně se nám to podařilo vykrýt dotací z ministerstva kultury, nicméně vznikají nové inscenace, které přinášejí pochopitelně nové náklady - na konci roku to nyní vypadá tak, že hrozí výrazná ztráta. Přitom již ve výběrovém řízení se všichni kandidáti shodli, že chod celé instituce je silně podfinancovaný. A nakonec to konstatovala dokonce i samotná výběrová komise složená z odborníků a zástupců magistrátu.

Jak se to kromě schodku HaDivadla projevuje prakticky?

Každý den se jako ředitel potýkám s rozličnými problémy. Nemáme dostatek peněz na realizaci inscenací. Byť byl náš rozpočet loni mírně navýšen, zůstáváme na polovině toho, zač vznikají inscenace v podobném typu divadel. To je strašlivé číslo. Přitom z toho musíme zaplatit nejen režiséra, ale celý tvůrčí tým, který na inscenaci pracuje dva až tři měsíce! Zároveň z toho musíme vyrobit scénu, kostýmy, pořídit rekvizity a podobně. Přitom nemáme vlastní dílny, ani krejčovnu, takže musíme všechno nakupovat zvenčí.

Link

Jak to tedy řešíte?

Jsme nuceni vyplácet umělcům nižší honoráře, než ostatní divadla. Což se samozřejmě začíná projevovat v tom, že je čím dál větší problém sem dostat kvalitní tvůrce. Pokud máme zůstat špičkovou organizací, jež bude provozovat progresivní divadlo, tak musíme být schopni angažovat kvalitní umělce: ty ale musíme umět adekvátně zaplatit. To je obrovský problém. Co je však ještě horší – nemáme dostatek peněz na mzdy pro vlastní zaměstnance. Každý je u nás zařazen řádově nejméně o třídu níže, než zaměstnanci na stejných pozicích v jiných divadlech.

To se týká všech pozic?

Ano – od manažerských přes technické až po herce. Tabulkové platy v našem případě vůbec nezohledňují reálnou cenu práce. V jiných organizacích se to dorovnává různými příplatky nebo odměnami, my na ně ale prostě nemáme peníze. Některé pozice v CED chybí úplně. Abychom ušetřili, kumulují lidé funkce, nabírají více práce, což zpětně znamená nejen to, že jsou špatně zaplacení, ale k tomu jsou ještě přepracovaní, unavení a dlouhodobě přetížení. A pak odcházejí pryč. A my musíme zaučit nové, ti ale po jisté době zase odcházejí. A tak pořád dokola. Je to bludný kruh.

Kolik si tedy herec Husy na provázku reálně vydělá?

Hodně se to liší v závislosti na třídě a stupni, do kterého jsou zařazení. Pohybuje se to v rozmezí mezi dvaceti tisíci hrubého až po třicet tisíc hrubého pro nejstarší a nejzkušenější herce.

O kolik procent byste tedy potřebovali na příští rok navýšit rozpočet, abyste podobným problémům nečelili, případně mohli své lidi lépe zaplatit?

Od počátku se snažím jednat v součinnosti s městem. Už během výběrového řízení na ředitele CED jsem avizoval, že připravím zprávu, v níž přednesu, kolik v organizaci chybí peněz. Tuto zprávu jsem vypracoval a předložil ji zástupcům vedení města - nejdříve dosluhujícímu vedení magistrátu, nyní obratem tomu nově vznikajícímu. Všichni kompetentní politici mají k dispozici přesnou analýzu, v níž je zřetelně rozpoložkováno, kde a kolik chybí v CED peněz. Celková částka je 11,6 milionů korun.

Link

Na celý CED?

Ano. Ale není to na žádný velký progres. Jde pouze o to, abychom za stávajícího provozu vytvořili normální podmínky pro tvorbu a udrželi vyrovnaný rozpočet. Tato částka pokrývá akutní nedostačující stav.

A jak na to tedy zástupci města reagovali?

Byl jsem ujištěn, že zástupci magistrátu problémy CED intenzivně vnímají a že řešení jeho podfinancovanosti pokládají za jednu z priorit města. To mě těší a velice si toho cením. Uvědomuji si, že politici nyní při sestavování rozpočtu na rok 2019 stojí před složitým úkolem. Nicméně se jedná o tak závažný a stále se prohlubující problém, že z financování CED je třeba učinit veřejné téma, neboť se úzce dotýká kulturní politiky města.

Do toho CED čeká hluboká a velmi potřebná transformace…  

Přesně. Od 1. ledna nastupuje nové umělecké vedení Divadla Husa na provázku. To je pro divadlo velmi zásadní změna. Za čtyřicet sedm dní končí svou činnost Divadlo U stolu, které zde působilo dvacet let. Nově zde vzniká studio, které se bude soustředit na experimentální divadlo s přesahem do jiných druhů umění. Půjde o tvůrčí inspirativní dílnu a přirozený most do tzv. nezřizované scény. Od března do vedení studia nastupuje Matyáš Dlab jako umělecký šéf, Lukáš Jiřička jako dramaturg a Soňa Borodáčová jako produkční.

Link

Cílem je založení projektového centra, jež bude ohniskem inovativního scénického umění, schopného navazovat dlouhodobou spolupráci s tuzemskou i zahraniční scénou. Chceme z CED vytvořit prostor pro setkávání etablovaných i začínajících umělců, oficiální i undergroundové kultury. Zároveň je naprosto nezbytné restrukturalizovat také celý útvar ředitele a management CED.

A máte tedy od politiků záruku, že vám navýší rozpočet o požadovaných dvanáct milionů? Anebo si umíte představit, že to bude méně? A co by se stalo, pokud by vám nepřidali nic?

To si vůbec nedovedu představit. Anebo to řeknu jinak: představit si lze cokoli, mělo by to ale svoje důsledky. Dá se očekávat, že by to vyústilo omezením činnosti CED. Museli bychom škrtat premiéry, zavést řidší provoz a tím tedy nastolit i nižší soběstačnost, museli bychom zrušit transformaci CED. To by však byl zásah do samotné podstaty a smyslu celého CEDu. Přitom jde o unikátní organizaci, která má potenciál být určující kulturní silou nejen ve městě nebo v republice, ale také na mezinárodní scéně.

CED poskytuje městu obrovskou službu. Spoluvytváří jeho génia loci, zaměřuje se na mladé publikum, cílevědomě a dlouhodobě podporuje původní tvorbu, nové autory a umělce. Zároveň jde o významné zřídlo a semeniště talentů. Každoročně odehrajeme 600 představení a akcí, což je číslo srovnatelné s Národním divadlem. Všechny tyto otázky tudíž pochopitelně bytostně souvisí s kulturní politikou v oblasti živého umění v Brně…

Jste z toho všeho sklíčení?

Nikoli - věřím, že právě v těchto chvílích stojíme na prahu něčeho krásného a mimořádného. Je to jedinečná příležitost, jak za relativně málo peněz obnovit a znovu vybudovat v Brně něco natolik kvalitního a unikátního, že na to město bude moci být právem pyšné. Máme skvělý tým a na věci příští se těším.

37993