17. listopad 2018: Oligarcha, vlastizrádce a policejní stát. Komentář Zdeňka Šarapatky | info.cz

Články odjinud

17. listopad 2018: Oligarcha, vlastizrádce a policejní stát. Komentář Zdeňka Šarapatky

Už v osmadvaceti má tvrdou zkušenost. Tak dlouho rozmazlovala svoje děti, až ji vyhánějí z domova. Revoluce s milióny klíčů a euforií ze svobody je teď pro leckoho jurský park. I demokracii má kdekdo z  lidu za kýč. Po přihrbeném půlstoletí pod bičem Moskvy a čtvrtstoletí svobodného nádechu ji teď vymění natotata. Za levné máslo a pevnou ruku, jež dá zemi do latě. Jak je jedno, jen když teče cizí krev. Může prý za to sametová revoluce. 

A Havel, Židé, ilumináti, Západ, Brusel, NATO a hliník. A taky CIA a FBI. I chemtrails. Ať už teče za cokoliv, za každou újmu na vlastním egu. Za větší plat kolegy a za cizí spokojenost. Za dřinu druhých na vlastním. Za mizernou kariéru v kanceláři, za lepšího zubaře. Za křeslo v politice a čtrnáct hodin každý den. Za talent nebo radost jiných ze života. Za život v lásce a chytré děti u souseda. Za pět a půl uprchlíka kilometry daleko. Za bratry Rusy, vždyť jsme všichni Slované! Za osobní prohry se životem a  svoje špatné svědomí. Za platfus z levných bot. Za tchýni z Hané. Za Vietnamce, za Ukrajince, za  Cikány. Za málo zpráv z Čeljabinské drůbežárny. Školitelé kontrarevoluce přitom sedí  v zemi na nejvyšších místech, výuka nenávisti a lekce z vlastizrady tu tečou přímo z Hradu, arogance a ukázky propojení moci s privátním byznysem se učí rovnou u Babiše. Dvacet osm let po sametové revoluci je mají totiž za program.

Naděje na pěkné zítřky jsou tu proto jak hudba z Marsu, stačí jen dnes zapnout obrazovku.  Na Národní třídě, kde tenkrát došlo na studenty, dneska řeční estébák. Bureš je teď totiž demokratem  každým coulem, chce prý svobodu a dokonce pravdu s láskou. Že jí šlape po páteři jen pro dnešek zapomněl. Hned po něm vystoupil na molu nestoudnosti hlavní nácek Okamura,  bije se tam (sic!) za demokracii a pluralitu. Že na novináře INFO.CZ a České televize zavolal ještě před pár týdny policisty a za křivou hubu vlastního zrcadla všude bouchá do stolu není pravda, je výročí Listopadu a dělat humbuk se zrovna teď nehodí. Zato zítra s námi zamete, coby parťák estébáků Bureše a Falmera. Na Babiše a Filipa je tu spoleh. Hned u Hlávkovy koleje se pro změnu nad statečným Opletalem a nad sametem dojímá tajný spolupracovník Veřejné bezpečnosti, plukovník Vodička. A s ním soudce z temných padesátek Václav Pavlíček. Smrt fašismu, bouří k davu a za zády má Okamuru. Jen Zeman dneska nikam nejde, nerad by vroubek u sponzora, v Kremlu totiž český samet nefrčí. Po televizní estrádě s českou Oprah z Barrandova teď balí doma místo věnce na Albertov kufry do Moskvy.  Má tam být  i jolka pro Putina a k ní kalašnikov na novináře a chorobopis z Homolky. Kam se hrabe Václavák. Své už Zeman navíc řekl, s ocelí v duhovkách šel prý tenkrát demonstrovat na Národní.  Sám vstříc smrti. Jen ho při tom nikdo neviděl.

Bortí se ale samy pilíře sametové revoluce. Co dneska znamenají pro tehdejší studentské vůdce zažili   tento týden v Českém rozhlase. Jan Macháček, ausgerechnet exchartista a nyní předseda Správní rady Babišova Institutu pro politiku a společnost, nejspíš chytil Tourettův syndrom od samotné hlavy státu. Ve středu tam totiž odtušil na adresu bývalé vůdkyně studentů Moniky Pajerové, že je „pí*a jedna zatracená“. Ta mu přitom v rozhovoru jenom vytkla, že se nechal zlomit Babišovými penězi. Pravda a láska je, zdá se, v prachu, o tupé pýše Babišova fámuluse tu ani nemluvě.  Zato Zeman má vhodného kandidáta na příští metál, Pajerová sem, Pajerová tam.

Republika přesto oslavuje. Zatím  ve svobodě. Praha ještě není Lipník nad Bečvou, kde tajná policie zatýkala před pár dny odpůrce hostujícího prezidenta Zemana kvůli Modlitbě pro Martu. Za potlesku tamních nostalgiků a zbabělého mlčení regionálních politiků, samozřejmě. Pokusy o policejní zvůli čtvrtstoletí po revoluci jsou zase zpátky, navíc stále častěji. Stačí se jen rozpomenout na policejní blokády celých čtvrtí při pražské návštěvě čínského prezidenta a  alarmující zatýkání českých obětí agresivity najatého komparsu z čínské ambasády místo čínských rváčů. A hutné tresty nad neškodnými červenými trenkami na Hradě nebo zátah tajné policie na vlajky Tibetu v pražských oknech. Suma sumárum, s celými rotami policistů a humbukem kolem ochrany Zemana má republika dvacet osm let po revoluci už zas nakročeno k policejnímu státu. Starého psa novým kouskům nenaučíš. 

S Andrejem Babišem ve Strakově akademii a Milošem Zemanem na Hradčanech může být příští oslava studentské revoluce jen tyátrem v režii fízlů a ruských poradců establishmentu. I kompars bude, ten zajistí Troška a přijedou celé Hoštice. Modlitbu zazpívají Alexandrovci. Taky na tribuně bude k nehnutí, loutky starých pořádků se jen přetrhnou. Od kolchozníka Veleby přes mlátičku Ondráčka až po Čubu. Nevidět mizérii, kterou republice zvolila naivní klaka populismu bez paměti v parlamentních volbách, tu nestačí. Prezidentské volby budou na roky poslední nadějí slušnosti a svobody bez výhrad. Další revoluce by už nebyla sametová. Na východě se rebelie netrpí… 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Cesta k udržitelnosti penzijního systému? Německo tvrdě daní příjmy důchodců

Cesta k udržitelnosti penzijního systému? Německo tvrdě daní příjmy důchodců

Celkem 33 miliard eur (845 miliard korun) zaplatili loni němečtí důchodci na dani z příjmu. Píše o tom německý deník Bild. V rámci německé důchodové reformy se přitom i do budoucna počítá se stále větším daňovým zatížením lidí na odpočinku.

Každé desáté euro vybrané v Německu na dani z příjmu podle deníku Bild pochází z kapes důchodců. Ti se stávají stále významnějšími přispěvateli do státního rozpočtu, z něhož ale zároveň kvůli stárnutí populace paradoxně berou stále více peněz.

„Pouze 600 tisíc německých důchodců nemá žádný dodatečný příjem a bere důchod maximálně do výše nezdanitelného minima,“ napsal Bild. Dalších 4,4 milionu penzistů v Německu ale nezdanitelný příjem překračuje a platí z něj daň. A to velmi vysokou. Pokud příjem důchodce přesáhne v současné době minimální nezdanitelnou částku ve výši 9168 eur (235 000 korun) ročně, platí nově z každého příjmu nad tuto hranici daň ve výši 78 %.

Link

Jestliže tedy například podle výpočtu deníku Focus dostává dnes Němec starobní důchod 9180 eur ročně a o 12 euro tak překročí nezdanitelnou hranici, zaplatí z této částky celkem 8,88 eura na dani z příjmu. Stejným procentem se mu daní i jakékoliv další příjmy mimo důchod, včetně příjmů ze zaměstnání nebo pronájmu nemovitostí.

Němečtí poslanci se přitom už před čtrnácti lety dohodli na tom, že se daňové zatížení dodatečných příjmů důchodců bude rok od roku zvyšovat. Lidé, kteří dosáhli v Německu důchodového věku před rokem 2005, platí ze svých dodatečných příjmů padesátiprocentní daň. Dnešní „čerství“ důchodci ale už musejí platit 78 % a na jejich nástupce v roce 2030 čekají dokonce devadesátiprocentní odvody.

Link

I když takový systém vypadá vůči „lidem na zaslouženém odpočinku“ přinejmenším asociálně, v celkovém kontextu se jedná o součást snahy snížit podíl veřejných výdajů na státem zajištěné důchody. Tak jako se zvyšuje daňová zátěž dodatečných příjmů důchodců, zároveň rostou možnosti daňových odpočtů, pokud člověk v produktivním věku sám investuje do zajištění péče na stáří. Jinými slovy: těm, kteří se starají o to, aby nebyli v důchodu zcela závislí na státu, se daně snižují. „A daňové zatížení více přechází do stáří,“ napsal deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Ani takřka osmdesátiprocentní daň, kterou dnes zaplatí německý důchodce z příjmů nad stanovenou hranici důchodů, však úplně neznamená, že by z každého vydělaného tisíce eur hrubého musel 800 odevzdat státu. Podobně jako jiní zaměstnanci či podnikatelé v produktivním věku si může „odečíst“ z hrubého příjmu nejrůznější náklady, včetně třeba těch na určitou zdravotní péči.

Link

-1