ANALÝZA: Přímá volba prezidenta jako plebiscit o Zemanovi. Může ho prohrát? | info.cz

Články odjinud

ANALÝZA: Přímá volba prezidenta jako plebiscit o Zemanovi. Může ho prohrát?

Z kraje příštího roku nás čeká další volební klání: v historicky druhé přímé volbě prezidenta rozhodneme o tom, zda Miloš Zeman obhájí svůj mandát na Hradě. Podle všech předvolebních šetření lze stávajícího prezidenta označit za jasného favorita. Základní otázka tak zní: kdo, pokud vůbec, může Zemana v lednové dvoukolové volbě ohrozit.

Právě v tomto bodě tkví základní rozdíl letošních voleb oproti těm minulým. Přestože byl Zeman touto dobou i tehdy favoritem, ani zdaleka neměl pozici tak pevnou. Důvodů je několik. Tím prvním a základním je fakt, že svůj mandát obhajuje. „Úřadující prezident mívá v přímých volbách většinou velkou šanci mandát obhájit, v tom není stávající česká situace nijak netypická, ale naopak typická. Hlava státu je díky výkonu své funkce viditelná, což je pochopitelně velký bonus pro znovuzvolení,“ vysvětluje rozhovoru pro INFO.CZ politolog Lubomír Kopeček, který o Zemanovi vydal nedávno politickou biografii.

Avšak silná výchozí pozice stávajícího prezidenta má příčin několik. Nahrává mu do velké míry také politická dynamika související s výsledkem podzimních sněmovních voleb. Na první pohled také zaujme, kterak letos dávají od prezidentské volby ruce pryč všechny politické strany. O jejich aktuální kondici a schopnosti generovat kádry nevypovídá nic tak přesvědčivě jako to, že ani jedna nebyla schopna vygenerovat relevantního protikandidáta. A dále: zatímco ČSSD tehdy poslala do voleb Jiřího Diesntbiera, letos nemá Zeman na levici konkurenci. A tak zatímco za ním půjdou hlasy levicových voličů, na pravici se budou tříštit mezi několik uchazečů o Hrad.  

V jeho prospěch hovoří také atmosféra ve společnosti a posilující konfliktní linie centrum vs. periferie. Zeman se ostatně doslova vyžívá v roli politika, který si cíleně utahuje z rozličných elit a přiživuje tak konflikt, ze kterého vychází jako zástupce „obyčejného“ lidu. „Když kandidoval poprvé, vymezoval se proti tehdejší pravo-středové vládě a využíval všeobecnou nespokojenost s politikou. Později místo toho využil karty kulturního a bezpečnostního ohrožení nebo protielitářské mobilizace, čímž dokázal řešit své problémy s propadem důvěry,“ vysvětluje Kopeček.

Do not mu nakonec hraje také to, že se ostatním kandidátům daří jen těžko nalézt a ve veřejném prostoru nastolit svoje vlastní téma. V posledku to znamená, že lednové volby budou ze všeho nejvíc plebiscitem o Zemanových pěti letech na Hradě. „Silným a pro Miloše Zemana poměrně výhodným štěpícím tématem voleb je vztah k němu a jeho prezidentství. Zeman se racionálně drží témat, s nimiž operoval v posledních letech: protiimigrační apely, důraz na bezpečnost, protiintelektuální mobilizace, anebo že je ekonomicky spíše doleva,“ říká Kopeček.

Víte, jak si zařídit voličský průkaz pro prezidentské volby? Návod najdete zde>>>

Ostatní kandidáti se pak podle něj dostávající do situace, kdy na to musí nějak reagovat, což pro ně není často příliš výhodné. „Zemanovi se navíc podařilo vytvořit hodně silnou voličskou koalici zahrnující značnou část voličů SPD, komunistů, sociálních demokratů a ANO. Na jeho přístupu k sestavování vlády se dá dobře ukázat, jak šikovně vychází vstříc svým voličským skupinám – v tomto případě voličům hnutí ANO, které musel jeho postup vůči Andreji Babišovi uspokojit. Celkově se dá říct, že Zeman dobře využívá své prezidentské pozice pro nastolování agendy a získávání podpory,“ říká Kopeček.  

„Obrovskou výhodou Miloše Zemana je nejenom jeho prezidentská pozice, ale také fakt,“ pokračuje politolog v rozhovoru pro INFO.CZ, „že mezi alespoň trochu známějšími prezidentskými kandidáty není nikdo, kdo by měl stejné či alespoň podobnou profilaci jako on.“ Díky tomu může Zeman dle Kopečka oslovovat velmi různé voličské skupiny. „Reálně, kdyby kandidoval někdo jako Tomio Okamura, měl by Zeman velký problém. Takto se mu prezidentské volby zatím dobře daří změnit v referendum o své osobě – což je pro něj jedině výhodné,“ myslí si politolog.

Pokud jde o negativa, zmiňuje především Zemanovo zdraví: „Zchátrale vypadající prezident je v dnešní mediální době velký handicap.“ Za další označuje možné riziko „přepálení“ jeho konfrontační strategie. Ta podle Kopečka sice funguje pro udržení jeho voličů dobře, avšak nesmí se to přehnat, hlavně s používáním vulgarit. „V minulosti toto přehnání snižovalo Zemanovi podporu. Další riziko pro Zemana je šířeji přijatelný a současně silný protikandidát, což je prozatím otevřené: těžko teď jednoznačně soudit. Relativně nejméně kontroverzí vzbuzuje Jiří Drahoš, nicméně není jasné, jestli si udrží stávající podporu.“

Kopeček v tomto punktu naráží na specifika dvoukolové většinové volby. Podle politologa Tomáš Lebedy je dvoukolový většinový volební systém ve své podstatě dvěma po sobě se opakujícími volbami, které se od sebe svojí logikou významně liší. „Zatímco první kolo v naprosté většině případů představuje pouze selekci kandidátů, skutečnou volbu – elekci – přináší až kolo druhé,“ napsal před lety Lebeda do Sociologického časopisu. Na základě detailní analýzy voleb do Senátu z let 1996 až 2008 se pak dopracoval k tezi, dle které je volební systém s uzavřeným druhým kolem schopný penalizovat kandidáty, kteří mají sice velké množství příznivců, ale ještě více odpůrců.

„Zisk v prvním kole tak nemusí korespondovat s úspěchem v kole druhém. Častá negativní volba ve druhém kole pomáhá ke zvolení kandidátům, kteří jsou vnímáni jako konsenzuálnější,“ napsal tehdy Lebeda. Pokud by jeho teze obstála v realitě, mohli bychom za hlavního konkurenta Miloše Zemana označit Jiřího Drahoše. Alespoň to naznačují dlouhodobá data agentury Median, dle kterých sice Zeman disponuje zdaleka největším počtem přesvědčených voličů, avšak zároveň postupně roste počet lidí, pro které je současný prezident nepřijatelný.

Jinak řečeno: jedinou otázkou je, zda se Zemanovi podaří tento trend zvrátit, anebo zda se jedná o tendenci, která má potenciál je znovuzvolení skutečně ohrozit. „Miloš Zeman má hodně přesvědčených příznivců, ale ještě více přesvědčených nepřátel. Dá se předpokládat, že jej může porazit kandidát, který bude mít přitažlivý profil a nebude vzbuzovat nepřátelské postoje,“ odhaduje politolog Milan Znoj. Nejvíce přijatelný pro občany je přitom Jiří Drahoš, i proto je to právě on, kdo nakonec může Miloše Zemana porazit.

„Klidně mu stačí, aby k občanské solidnosti a vzdělanosti přidal jasnější přehled v politických tématech. Pokud neudělá nějakou politickou chybu, nenechá se vyprovokovat případnými pokusy o dehonestaci, je podle mě favoritem prezidentských voleb,“ myslí si dokonce o Drahošovi Znoj. Také Kopeček nepochybuje, že Drahoš disponuje výhodou, která spočívá v jeho menší kontroverznosti a širší přijatelnosti. A to ve srovnání se všemi relevantními protikandidáty: tedy nejen se Zemanem, ale také s Horáčkem nebo Topolánkem. Za nejasnou označuje ale Kopeček jeho schopnost udržet si stávající poměrně vysokou podporu.

„Navíc mu zjevně trochu chybí strategické předvídání, což ho může politicky snadno poškodit. Ilustrovat to lze například na ne zcela dobře vyznívající, a jím iniciované debatě kolem ruského ovlivňování voleb, kterou Miloš Zeman okamžitě výborně zužitkoval proti němu. Podobně není například šťastné poměrně tvrdé vymezování se vůči Mirkovi Topolánkovi. Voliči bývalého předsedy ODS se můžou Drahošovi v případném druhém kole velmi hodit, a toto není dobrý přístup pro jejich získání. Krátce řečeno: menší politická zkušenost je v Drahošově případě vidět,“ vysvětluje Kopeček.

Pokud jde o Horáčka, Kopeček nepochybuje, že dokáže veřejnost zaujmout, podobně jako Topolánek a Zeman, je podle něj hodně razantní. „Je také vidět, že má kampaň dobře promyšlenou. Stejně jako Zeman a Topolánek má ale silný kontroverzní handicap a to v tom, že pro řadu lidí není přijatelný kvůli své dřívější spjatosti s loterijním byznysem. Další problém pro řadu lidí hlavně s nižšími příjmy může být jeho veřejně prezentovaný životní styl, který může odrazovat,“ myslí si Kopeček.   

Velkým otazníkem je pak pozice Mirka Topolánka, který se do klání o Hrad vložil na poslední chvíli a nelze v tuto chvíli kvalifikované říct, jakým způsobem svým typickým stylem promluví do distribuce hlasů. Podle Milana Znoje je expředseda ODS a bývalý premiér bez šance. „Odpor proti němu ve veřejnosti je veliký, což je ale vzhledem k jeho politické minulosti pochopitelné,“ říká. V momentě, kdy se na poslední chvíli zapojil do prezidentských voleb, podle něj navíc pomohl pouze naředit hlasy pro Jiřího Drahoše.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.


„Věrní voliči ODS, kteří nechtějí Zemana, ale mohli by volit Drahoše, takto dají hlas Topolánkovi. Může jich být tak sedm procent, ale i to třeba rozhodne o tom, kdo se dostane do druhého kola,“ dovozuje politolog v rozhovoru pro INFO.CZ. Kopeček si zase všímá toho, že jde o politicky velmi zkušeného hráče, který ví, jak přitáhnout veřejnou pozornost. „Výborně je to vidět na jeho bavícím stylu vystupování v debatách. Je otázka, jestli mu to ale bude stačit k prolomení všech jeho starších handicapů, zejména problematického a skandály poznamenaného konce v čele vlády i ODS,“ uvažuje politolog.

Jasněji by v tomto ohledu mohlo být na začátku ledna. Klíčem k celkovému výsledku voleb bude podobně jako před pěti lety to, kdo se nakonec dostane se Zemanem do druhého kola. Už teď lze ale říct, že se situace nejeví zatím tak vyhroceně jako tehdy. Letošní prezidentská kampaň je v mnoha ohledech vlastně dost nudná. Podle Znoje jsou sice témata prezidentské volby obecně politická, avšak některá z nich nikterak neštěpí ani příliš nezajímají současnou českou společnost. Na mysli má například ústavní roli prezidenta.

„Za konfliktní považuji vztah k evropské integraci, přerozdělování uprchlíků a vztah k Rusku. Z domácích témat potom nárůst xenofobie, úpadek stran a korupce. Sociální témata, jež se týkají nerovné distribuce bohatství ve společnosti, chudoby a sociálního vyloučení, budou hrát v kampani menší roli,“ odhaduje Znoj. Výsledky posledních několik voleb, a především výsledek těch sněmovních, přitom naznačují, že se z české politiky zčásti vytrácí donedávna dominantní pravo-levý konflikt. Znoj v této souvislosti upozorňuje, že neztratil svou relevanci úplně, avšak byl překryt nacionalistickou a populistickou agendou, která vytváří nové typy politické identity.

„V Česku vskutku nabývá na politickém významu rozdíl mezi centrem a periferií, který je ale rámován v kulturních a populistických pojmech. Praha se pro venkov stává takovým českým Bruselem,“ uzavírá Znoj. I proto Kopeček odhaduje, že bude Zeman ve volbách disponovat nadprůměrnou podporou mimo velká města, tedy mimo Prahu, Brno nebo Plzeň. „Jeho voliči budou v průměru voličů o něco méně vzdělaní a spíše středního a staršího věku.“ Podle něj to má nepochybně blíž k dělení centra a periferie, než k pravo-levé ose, avšak zároveň je dle jeho slov dobré nezapomínat, že nejde o nijak ostré dělení. „I ve velkých městech, byť ta podpora bude nižší, bude mít Miloš Zeman pořád hodně příznivců,“ uzavírá Kopeček.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Pečinka: Teprve teď se „Chvilkaři“ stávají pro Babiše skutečně nebezpeční

KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Pražské demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii se stávají součástí běžného života. Úterní protestní akce na Václavském náměstí za účasti několika desítek tisíc lidí však byla přece jenom jiná než ty předchozí. Naznačila, kudy vede cesta, jak přivést Andreje Babiše k jednání, nebo ho dokonce porazit.

Doteď sice měli „Chvilkaři“ znatelnou podporu lidí, ale mizernou dramaturgii. Většinou se orientovali na známé tváře, které už třicet let hledají jakákoli pódia, na nichž by si mohly zamudrovat a upevnit svůj mediální obraz. V úterý ovšem byli řečníci odlišní a také hlavní sdělení bylo velmi praktické.

Stručně řečeno, „Chvilkaři“ se opřeli o audit Evropské komise, který poukázal na nepřijatelný střet zájmů Babiše-premiéra a Babiše-podnikatele, který neoprávněně čerpá státní dotace. „Chvilkaři“ přesně pochopili, že z trestněprávního hlediska nejsou „pachateli“ protiprávního vyplácení těchto peněz ministři nebo šéfové fondů, ale jejich podřízení úředníci. Jejich apel na úředníky proto byl jednoznačný: buďte stateční, chovejte se podle zákonů a svého svědomí, nenecháme vás padnout.

Link

Je to přesně jak v tom Havlíčkově epigramu „Nechoď Vašku s pány na led...“ Tímto krokem „Chvilkaři“ dali najevo, že evidentně pochopili, že éru velkých prohlášení musí vystřídat pragmatismus a drobná práce. Například právě to, že budou vybrané úředníky předem varovat před možností protiprávního jednání. To je velký obrat a současně úder do žaludku Babišova impéria.

Síla „Chvilkařů“ je v tom, že jsou nepopsanými listy. To jim umožňuje sdružovat stoupence z tábora pravice i levice a současně být neprůstřelní vůči Babišovým atakům. Na Kalouska si premiér může vymyslet tisíce sloganů, ale na Mikuláše Mináře? Už jste zkusili zachytit vodu rukama a přenášet ji sto metrů daleko? Přesně v takové mediální defenzívě se premiér vůči Milionu chvilek nachází, a tak raději nic neříká a vyhýbá se přímému televiznímu střetu.

„Chvilkaři“ po úterním apelu na úředníky mají v záloze ještě další zbraně. V duchu pasivní rezistence mohou přistoupit k blokádě Babišových výrobků. Může přijít ofenzíva na sociálních sítích, kde zveřejní seznam značek Agrofertu, které je nutné bojkotovat. Když si vezmeme, že na Letnou opakovaně přišlo 300 tisíc lidí, kteří mají široký okruh sociálních vazeb, může to být pro premiérovy firmy rána.

Link

Otázkou je, proč se po třiceti letech demokracie musí přistupovat k těmto metodám? V Česku v posledních letech standardně nefungují politické strany, jako místa, kde se soutěží a prosazují politické koncepce. Týká se to vládních řad i opozice. Jejich vnitřní situace i vztahů mezi sebou navzájem. Výsledkem je, že premiér a lidé z jeho impéria posunují všechny možná pravidla a hranice. Od střetu zájmů až po způsoby vládnutí.

Pokud si v takové situaci dostatečně velká a vlivná část společnosti myslí, že její zájmy nejsou reprezentovány, vyjde prostě do ulic. Je to paradox paradoxů: „Chvilkaři“ dnes vyjadřují zájmy a názory převážně středostavovských voličů spolehlivěji než politické strany. Teprve teď, když se vymaňují z bludného kruhu moralizování a velkých výzev, a osvojují si pragmatické postoje, stávají se pro Andreje Babiše opravdu nebezpečnými. Vzhledem k jejich věku a nadšení ten systém nakonec povalí.