Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Antizemanovský tábor vyhrál téměř o milion hlasů. Zeman proti poslední volbě ztratil

Antizemanovský tábor vyhrál téměř o milion hlasů. Zeman proti poslední volbě ztratil

Cesta současného prezidenta Miloše Zemana k obhajobě vítězství v prezidentských volbách bude extrémně těžká, navzdory jeho proklamovanému sebevědomí. Pohled do statistik totiž ukazuje, že je proti Jiřímu Drahošovi v extrémně nevýhodném postavení.

Miloše Zeman získal v prvním kole zhruba dva miliony hlasů. Součet voličů Jiřího Drahoše a také Pavla Fischera, Michala Horáčka, Marka Hilšera a Mirka Topolánka, kteří se proti Zemanovi ostře stavěli, je téměř o jeden milion vyšší.

Faktem ovšem zůstává, že nelze soudit na základě prostého součtu. Jinými slovy, nedá se čekat, že všichni jejich voliči půjdou automaticky proti Zemanovi.

V posledních prezidentských volbách, konkrétně ve druhém kole, Zeman získal téměř 2,8 milionu hlasů. Přestože nejde obě kola úplně porovnávat, je zřejmé, že Zeman přišel během funkčního období o stovky tisíc hlasů. Poražený kandidát Karel Schwarzenberg získal v minulých volbách zhruba 2,2 miliony hlasů. 

Antizemanovský tábor má po dnešku opatrně nakročeno k vítězství, přestože nevhodně vedená Drahošova kampaň by mohla poměr sil změnit.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

První poministerský rozhovor Roberta Pelikána: Je to geniální systém, ve kterém zcela zmizela moc

Bývalý výrazný ministr spravedlnosti hnutí ANO Robert Pelikán po své rezignaci na poslanecký mandát na čas zmizel z veřejného prostoru. Počátkem října ale nastoupil jako zkušený advokát do pražské kanceláře původem rakouské firmy Wolf Theiss a s plným zápalem se vrátil i na pražskou právnickou fakultu, kde se chystá na docenturu. INFO.CZ teď poskytl první velký rozhovor po svém návratu do advokacie, v němž se ohlíží i za svým ministerským angažmá. „Ten, kdo vypadá, že drží nějakou moc, ji tak úplně nedrží a možná ji vůbec nedrží, protože je závislý na tom, co mu připraví někdo jiný. A ten je zase závislý na někom jiném. Je to geniální systém, ve kterém zcela zmizela moc,” říká o politickém prostředí, které nás obklopuje.

Proč jste si pro svou další kariéru vybral právě Wolf Theiss?

Připadalo mi to jako zajímavá výzva. Tato kancelář má mezinárodně vynikající zvuk, ve Vídni je to dnes největší kancelář. U nás je trochu menší, říkal jsem si, že je tu prostor pro rozvoj a to jsou věci, které mě vždycky bavily.

Link

Návrat do advokacie byla, předpokládám, po odchodu z politiky jasná věc…

Absolutně. Celou dobu, co jsem v politice byl, jsem to pojímal jako dočasné působení. Jako něco, z čeho se budu vracet. A samozřejmě tam, odkud jsem přišel, to znamená do advokacie.

Tehdy jste odcházel z vlastní advokátní kanceláře Vrána & Pelikán. Svůj podíl jste prodal…

Přesně tak, podíl jsem prodal, abych neměl ani pocitově žádný konflikt zájmů. Přece jenom jsem tu a tam měl vliv na přidělení advokátské práce. Od své bývalé kanceláře jsem se takto odřízl a ona mezi tím prošla lecjakými transformacemi. Můj spoluzakládající společník je dnes v cizině, pracuje pro jednoho výhradního klienta. Ta kancelář už vlastně v původní podobě neexistuje, takže jsem se do ní už ani vracet nemohl.

Přesto, ambici založit novou vlastní kancelář, jste necítil?

Ani ne, pokud máte vlastní kancelář, tak vám to sice dává větší svobodu, než když jste ve větším celku, ale na určitý druh práce a na určité klienty už prostě nedosáhnete. Nemáte šanci začít pracovat pro ty nejprestižnější klienty, když máte malou lokální kancelář, byť by byla butiková tak jako ta, kterou jsem dříve měl. Mám chuť takovéto omezení nemít, proto jsem se vydal do větší kanceláře.

Vaše ambice tedy spočívají i v tom věnovat se větším klientům a třeba přeshraniční práci?

Určitě. Naše nové soukromé právo má lecjaké zahraniční inspirace a velkou inspirací je inspirace rakouská. I v tomto mi to dávalo smysl, mít silné kolegy ve Vídni, kteří mi mohou okamžitě poradit, pokud třeba u nás zatím nevíme, co s určitým ustanovením. A tam je používají už třeba 150 let.

Link

Jde tedy o propojení akademické činnosti, odborného zájmu a advokátní profese?

Jsou to věci, které jsem nikdy nepovažoval za oddělitelné, nebo považoval jsem za kontraproduktní je oddělovat. Celý život se věnuji právu, přemýšlím o něm a zároveň je používám. A to jak je používám, mi pomáhá v přemýšlení o něm.

Ve Wolf Theiss nyní patříte do nově budovaného týmu korporátních investigací, zároveň ale zůstanete u svých dosavadních specializací…

S korporátními investigacemi totiž hodně souvisí. Korporátní investigace je forma, know-how, jak udělat určitý proces. Ale kam tento proces směřuje, co hledá, co se má udělat s jeho výsledky, je vždy něco jiného. Typicky to jsou otázky korporátního práva, litigací, soutěžního práva. Věci, na které se dlouhodobě specializuji. Zároveň si i myslím, že je dobré, aby se investigační tým mohl opřít o paralelně rozvíjenou silnou praxi právě v těchto oblastech. Takto jsme se s Jitkou Logesovou, která investigační tým vede, od počátku domluvili. Že to budeme vyvíjet ruku v ruce.

Nakolik budete vy osobně vstupovat i do rozměrů trestního práva a trestní odpovědnosti právnických osob?

Trochu snad ano, koneckonců jsem tu současnou úpravu trestní odpovědnosti právnických osob z pozice ministra v Parlamentu spoluspáchal. Vznikala za pochodu, na Ústavně právním výboru. Už z této pozice se za to cítím trochu odpovědný a zároveň to vždy bylo blízké problematice, které se věnuji. Možná si vzpomenete, že jsem, pokud jde o trestní odpovědnost právnických osob, kdysi docela ostře vystoupil na Karlovarských právnických dnech. Takže se tomu tématu tak nějak věnuji dlouhodobě.

Šlo o určitý střet s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem o to, kdo v případě trestní odpovědnosti právnických osob ponese důkazní břemeno při snaze o případné vyvinění. Prosazoval jste, že by jej měly nést přímo firmy, a to bez ohledu na obecné zásady trestního práva. Jak tento svůj postoj promítnete do praxe?

Na tom se nic nemění. Stále platí, že compliance obrana nemá být cestou k formálnímu alibi. Má to být obrana pro skutečně poctivé podniky. Když o tom hovořím s klienty, říkám, že prvním důkazem, že vám dobře funguje compliance je to, že neporušujete zákony. Pokud je porušujete, s největší pravděpodobností to znamená, že vám compliance nefunguje.

Link

Není to tak, že si na papíře nastavím směrnice, dám je všem podepsat a pak děj se vůle boží, ať se stane ve firmě, co se stane, já jsem z toho venku. Ne, musím se opravdu usilovně snažit. A pokud se usilovně snažím, mám šanci se z toho dostat. A je logické, a proto jsem se o tom přel s profesorem Šámalem, že tohle nemůže prokazovat nikdo jiný než já sám.

Protože do toho nikdo nevidí? Shodovali jste se tehdy s Lenkou Bradáčovou, že firma, která nemá byznys založený na páchání trestné činnosti, bude s policií a státními zástupci spolupracovat dobrovolně a bude aktivní…

Určitě, to je jasné. Kdo to myslí dobře, bude důkazy sám nabízet bez ohledu na to, jak se vyhodnotí, kdo nese, nebo nenese důkazní břemeno.

Dostali jsme se tak k jednomu tématu, které jste politicky prosazoval a nyní s ním budete prakticky pracovat. Vaším velkým tématem, minimálně v počátcích vašeho ministerského angažmá, byla i snaha o rozsáhlou změnu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích. Tato druhá novela je v legislativním procesu, připravit změnu občanského kodexu se vám ale nepovedlo. Jak se vám bude s rekodifikací pracovat? Dlouhodobě jste ji kritizoval, neukazuje se nyní v praxi, že to není tak hrozné, jak jste se obával?

Upřímně řečeno, bude se mi s ní pracovat docela dobře. Občanskému zákoníku se věnuji posledních sedm let, dnes je to pro mě dosti důvěrně známá krajina. Ta její občasná bažinovitost už mi tolik nevadí, prostě po těch blatech umím chodit. Stále mě ale mrzí, že to tak je. Nemluvě o tom, že se to trochu komplikuje tím, že po této naší krajině už pochopitelně začali chodit všichni a různě někde zapadávají a také za cenu potíží prošlapují cestu někudy, kudy jsme si mysleli, že vést nemůže a že by ani vést neměla.

Dám vám pěkný příklad. Judikatura, která se týká kogentnosti a dispozitivnosti, se vyvíjí směrem, který bourá původní představy autorů, jak jsou přitom jasně napsány v důvodové zprávě. Je to cesta, kterou jsme nečekali, považuji ji za nesprávnou, byť vlastně souhlasím s jejími konečnými výsledky. Ale ve skutečnosti je to konzervace stavu, který jsme tu měli před novým občanským zákoníkem v rozporu s jasnou snahou o změnu, kterou měli autoři.

Link

A my samozřejmě nevíme, kolik takovýchto věcí ještě v budoucnu nastane. To znamená, v kolika případech Nejvyšší soud ještě řekne, že se mu to nové vlastně nelíbí a najde si způsob, jak to vyložit postaru.

A není toto spíše pravidlem? Že soudy k novému občanskému zákoníku zatím přistupují tak, že tu sice nový kodex je, ale když to jen trochu jde, vykládají ho starým způsobem?

Je to pravda, příkladů bychom našli řadu. Na druhou stranu, nemělo by nás to falešně ukolébat. Našli bychom i řadu příkladů opačných. A také zkušenost, kterou máme z podobně velkých legislativních změn, nás učí, že je to věc času. Že nějakou dobu jsou všichni zvyklí na to staré právo, a tak je hledají i v tom novém. A po nějakém čase se to začne překlápět. Přicházejí noví lidé, kteří se už učili nové právo a to staré neznají. A i ti, kteří znají oboje, začínají častěji myslet v tom novém. A postupně se dostáváme do opačného extrému, kdy se ve starém právu, pokud se má aplikovat, hledá to nové. Nikdo pak neví, jak jeho případ bude třeba u Nejvyššího soudu rozhodnut. Zda narazí na tu konzervativní část soudců, nebo naopak na tu progresivní. Většina uživatelů práva si to neuvědomuje a pak se jenom diví. Pokud si to ale lidé uvědomují, je to pro ně velmi náročné období.

Proč se vám, dnešním pohledem, nepodařilo prosadit velkou novelu občanského zákoníku?

Protože to byla příliš symbolická věc. Sám jsem v té funkci začínal, příliš jsem nevěděl, co mohu a co nemohu. A hlavně s tím bylo spojeno hodně vášní, které se u zákona o obchodních korporacích paradoxně neobjevily. Tam jsme si mohli sednout k jednomu stolu i s těmi, kteří ten původní text psali a povídat si o tom, co se třeba nepovedlo a co by se mohlo předělat. A byly to velmi konstruktivní debaty. To u občanského zákoníku tehdy nešlo a obávám se, že to asi nejde ani dnes. Že ty příkopy tam jsou vyhloubené příliš.

Link

Podařilo se vám výrazně posunout přípravy zákona o hromadných žalobách, pokročilo se také v nových procesních kodexech. Co byste potřeboval v legislativě ještě změnit, aby se vám s právním řádem jako advokátovi dobře pracovalo?

Na hromadné žaloby, pokud budou, se velmi těším, české litigační praxi to dá nový rozměr. Vtáhne to do ní zpět otázky, které tam určitě patří, ale které se teď neřeší. Těším se, že se snad najde i nějaký příklad, ve kterém bude možné vyzkoušet zákon, na kterém jsem se také hodně podílel, a to o soukromém vymáhání soutěžního práva. A do budoucna, pokud bude nový občanský soudní řád, tak věřím, že bude takový, aby se podle něj dobře soudilo. A to může být také velmi vzrušující.

I když Nejvyšší soud se proti návrhům, které jsou zatím k dispozici, dosti staví.

Nedivím se, občas se o tom v dobrém s některými svými přáteli z Nejvyššího soudu pohádám. Pro soudce tím, že je to jejich každodenní pracovní nástroj, je myslím každá zásadnější změna problematická. Navíc těžce nesou to, co já považuji za dobré. Že při přípravě nového procesního kodexu se ministerstvo neptá zdaleka jen soudců, jak by si to představovali, ale vychází z toho, že procesní právo tu primárně není pro soudce, ale pro procesní strany sporu a proto, aby ty nalezly ve svém příběhu efektivně a rychle spravedlnost.

Patrně většina zákonů, které jste chtěl připravit, šla pomaleji, než jste původně předpokládal. Jaké to má souvislosti? Na Karlovarských právnických dnech jste mluvil o vlivu velkých korporací a o tom, že když ony nechtějí, žádná regulace není…

To je samozřejmě pravda. Nejde jenom o velké korporace, ale o různé zájmové a lobbistické skupiny. Jejich snahu promluvit do legislativy nepovažuji za nikterak nelegitimní, z pohledu řízení státu a demokracie je ale otázka, zda je legitimní, jak silně jim je nasloucháno.

A je jim tedy nasloucháno silně?

Některým z nich je dosti silně nasloucháno. Obecně si myslím, že je to dáno slabým nestranným odborným zázemím, zejména poslanců. Je jasné, že poslanci většinou nejsou odborníci, nejsou to právníci, asi je to i dobře. Problém ale je, že většina z nich nemá k ruce kvalitní, silný odborný aparát, který by jim dokázal dát objektivní náhled na projednávané věci. A potom se stávají snadno obětí lobbistů, kteří jim zdánlivě pomáhají, protože jim přinášejí to, co jim chybí: náhled na projednávané tisky. Ale ten je samozřejmě upravený, jednostranný, tak, jak se jim to hodí. A pokud jsou šikovní, mohou takto úplně zvrátit snahu o rozumnou regulaci.

Link

Většina poslanců tedy podle vás nedokáže zohlednit všechny rozměry regulace, o níž hlasuje?

Je to tak a já jsem jako ministr mnohokrát zažil, že třeba i poslanci, s nimiž jsem měl velmi dobré vztahy, za mnou přicházeli s otázkami či s argumenty a námitkami, které jsem dobře znal. Věděl jsem přesně, odkud pocházejí a věděl jsem, že jsou liché. A bylo obtížné to těm poslancům rozmluvit a u mnohých to ani nebylo možné.

Podle Jitky Logesové by se pražská kancelář Wolf Theiss měla velmi rychle rozrůst a během dvou až tří let se minimálně ztrojnásobit. Znamaná to, že si vybudujete i vlastní tým či okruh lidí, kteří na vás budou navázáni?

Nevím, jestli nutně osobně na mě, takhle ten svět neprožívám. Ale věřím, že se tým bude skutečně rozšiřovat, zejména na juniorních pozicích potřebujeme více lidí, z nichž si poté vychováme novou generaci. Nevím, jestli dojde ke ztrojnásobení, to je opravdu hodně, ale zdvojnásobení bychom měli během pár let zvládnout.

Využije vás kancelář jako dřívějšího známého politika i v business developmentu? Máte za úkol přivádět i nové klienty?

Je smutnou pravdou, že v advokacii musí každý od určitého stupně seniority přiložit ruku k dílu i v business developmentu a až na řídké výjimky to nikdo nedělá příliš nadšeně. Ale k té práci to patřilo a patří. Jestli přitom moje známost nějak pomůže, uvidíme. Ale já bych samozřejmě byl jenom rád.

Postupně si opět rozšiřujete úvazek na pražské právnické fakultě chystáte se na habilitaci, v ideálním případě byste se tak měl brzy stát docentem. Jakému tématu se chcete věnovat?

Musím napsat habilitační práci, což je poměrně rozsáhlé dílo. Před dvěma lety jsem se konečně naučil německy tak, že dokážu číst odbornou literaturu. Léta jsem uměl jen anglicky a francouzsky. A od té doby mám pořád pocity, jako když v pěti letech přijdete s pětikorunou do cukrárny. Když jsem ve Vídni nebo někde v Německu, utrácím strašné peníze v knihkupectvích. Pak mi ty knihy leží doma a nemám čas je číst. Proč tohle všechno říkám? Dost to souvisí s otázkou tématu mé práce.

Link

V Německu a v Rakousku řeší naše každodenní problémy, naše právo má společné kořeny. A oni je už promýšlí tolik let, že je mají vyřešené mnohem více než my. Člověk zároveň propadá takové beznaději a říká si, proč by něco psal, když už to všechno napsali kolegové v Rakousku a v Německu. A nebo si říká, že by možná bylo dobré to lidem tady říct a třeba k tomu ještě něco maličko přidat. A to z mnoha možných oblastí. Musím si vybrat, co z těch opravdu vzrušujících témat, zvolím. Zatím to vypadá, že patrně něco s adhézními smlouvami.

A časově to vidíte jak?

Někam jsem musel vyplnit datum, tak jsem zvolil rok 2020. Zejména proto, že když jsem byl malý, byl to konec horizontu událostí. To bylo takovéto, přežije favorit rok 2020? Tak mi to připadá pořád dostatečně vzdáleno, abych to mohl říkat. Ale trochu se bojím. Někdo mi říkal, že už je to za dva roky (smích).

Veřejné angažmá je už u vás úplně uzavřená záležitost? Rezignoval jste i na poslanecký mandát, i když jste mohl být zároveň poslancem i advokátem…

Mohl, ale pak bych asi ani jedno nedělal pořádně a když něco dělám, chci to dělat pořádně. A pořádně jde dělat jen jednu věc. Minimálně pro tuto chvíli a pro tuto dobu si myslím, že veřejné činnosti bylo dost, koneckonců vojna trvá dva roky, tohle trvalo přes čtyři roky, z hlediska občanských povinností mám podle mého názoru splněno. Jestli někdy, ve velmi vzdálené budoucnosti, mě to opět popadne, to nemohu vyloučit, ale teď to rozhodně a absolutně nepředpokládám.

Co si z Poslanecké sněmovny a z pozic na ministerstvu financí a zejména na ministerstvu spravedlnosti odnášíte?

To by bylo na zvláštní rozhovor, dlouho bychom si mohli povídat o spoustě zábavných zkušeností, některých i tragikomických. Ale nejvíce si odnáším pocit vhledu do toho, jak tato naše část světa funguje, což je pro mě jako pro právníka i akademika důležité. Vzniká tam naše potrava a chápat, jak vzniká a proč nevzniká jinak, je dosti důležité. Kdybych to měl shrnout do jediné věty, tak by to bylo, že tam všechno funguje o hodně jinak, než si člověk představuje.

Link

O hodně hůře? Nebo něco i lépe?

O hodně jinak, něco třeba i lépe. Pohled zvenčí je ale nesmírně vzdálený realitě. Je to všechno složitější a ten, kdo vypadá, že drží nějakou moc, ji tak úplně nedrží a možná ji vůbec nedrží, protože je závislý na tom, co mu připraví někdo jiný. A ten je zase závislý na někom jiném. Je to geniální systém, ve kterém zcela zmizela moc. Ty věci tam nějak vznikají a vytváří to zdání, že někdo něčemu vládne, ale vlastně nikdo nemůže v tom systému zcela zásadním způsobem změnit a ovlivnit. Což je nakonec, když se nad tím zamyslíte, zatraceně dobře, protože to dává zemi stabilitu a jistotu, že někdo nebude moci svého postavení zneužít takovým způsobem, který by občanům mohl způsobit opravdu vážné problémy.

A zároveň, když se nad tím dál zamyslíte, tak z toho vyplývají ta negativa. Když tam člověk stráví čtyři roky jako já, tak za tu dobu nanejvýš někde drobounce posune nějaké kolečko a mnohých věcí, které jste udělal, si navíc nikdo ani nevšimne. A u mnohých věcí třeba po nějaké době víte, že se staly také díky tomu, že jste něco udělal a už to nikdo nevidí.

Co bylo opomíjeno ve vaší ministerské éře a vy to považujete za důležité?

To je moc hezky položená otázka, za tu děkuji, škoda, že mi ji nikdo nekladl v době, kdy mi na tom ještě mohlo záležet (smích). Věřím, že se mi na ministerstvu podařilo změnit kulturu práce a vlastně ji tam znovuzaložit, zejména v legislativní oblasti, kde jsem přesvědčen, že to, co se dnes na ministerstvu připravuje a kdo to tam připravuje, tedy místní personál, je odborně velmi vyspělé a vyspělý a s plynutím času dále vyspívá. Protože zaplaťpánbůh tam ti lidé, alespoň z větší části, zůstávají. Legislativní materiály, které dnes vycházejí z ministerstva spravedlnosti, je radost číst.

Za legislativní odbor jste ale minimálně ze začátku čelil spíš kritice, mluvilo se o tom, že legislativu píší mladí a nezkušení právníci, čerství absolventi…

Ano, ale to je právě ono. Ta kritika byla pochopitelná, ale ono to spolu souviselo. Když jsem chtěl, aby ministerstvo mělo svoje vlastní kvalitní legislativce, tak jsem nemohl jít tou cestou, že bych někde vzal stávající zkušené legislativce, protože těmi byli lidé, kteří to dělali na vedlejší úvazek s tím, že byli třeba soudci nejvyšších soudů a tak podobně.

Link

Když jsem si chtěl vychovat ty svoje, musel jsem jim nutně tu práci svěřit. A to znamenalo, že jsem musel někoho naštvat a přijít s produktem, který byl dobrý, ale možná by byl lepší, kdybych ho tehdy svěřil těm externistům. Ale jen tím, že jsem dal důvěru mladým lidem, tak z nich dnes mohou být stále ještě mladí, ale už zkušení legislativci, kteří jsou, věřím, základem legislativy státu. Uvědomte si, že pak většinou kolují po ministerstvech a to, jaké máme legislativce, takové máme právo.

Nelákala by vás v budoucnosti i jiná právní profese? Nechtěl byste se třeba někdy stát soudcem, podobně jako je matka, profesorka Irena Pelikánová?

Neberte to tak, že kdyby se to náhodou v budoucnu stalo, že mi budete říkat, vy jste ale říkal, že to nikdy v budoucnu neuděláte. To ne, ale úvahy tímto směrem absolutně nemám. Ale upřímně řečeno, nejsem člověk, který by si nějak moc plánoval svou budoucnost. Dělám tuhle práci, ta mě baví a těším se na ni.

Link

37824