Česká televize není TASS. Rozumějet, Miloš Zeman? Komentář Zdeňka Šarapatky | info.cz

Články odjinud

Česká televize není TASS. Rozumějet, Miloš Zeman? Komentář Zdeňka Šarapatky

Ví to tu už skoro každý. Volební kampaň Miloše Zemana platíme všichni. Včetně těch, kteří by jej do prezidentského úřadu nikdy nevolili. Tyátry za milióny, které prezident právě dohrál v krajích, totiž nešly ze soukromých peněženek tamních papalášů a hradní klaky, ale z krajských rozpočtů. Suma sumárum z daní občanů. Plivání Zemana na názorové odpůrce a jeho soupeře vydává totiž Hrad před úřady (sic!) za dialog hlavy státu s občany. 

Studu se přitom nedočkáme. Naopak, drzost a výsměch fér hře s protikandidáty má Miloš Zeman zjevně za svůj majstrštyk. A státním úředníkem, který má kontrolu financování předvolebních kampaní přímo v popisu práce a Zemanovy agitky na návsích za jasné porušení předpisu, smýká místo respektu k pravidlům ve spřízněných médiích. Je prý blázen. A hotovo. Dovolání nikde a spravedlnost mlčí, co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Historie se zase opakuje, z tribuny štve lid proti sobě hybrid Kremlu a pod ní jásá závist, která na povel vyšmelí svobodu za plné nákupní vozíky. A o kverulanty se tu postarají tajní.

Drzost Miloše Zemana zažívá i Česká televize. Předvolební kampaň by mu podle vlastních představ měli nejspíš platit i televizní koncesionáři. Vzteklé tirády za to, že veřejnoprávní televize neodvysílala tiskovku na závěr jeho předvolebního tažení Olomoucí, si měl kvůli tomu před časem na Hradě vyslechnout ausgerechnet její generální ředitel. Není prý mužem na svém místě, když ji Zemanovi nezařídil. Zákon Zemana obligátně nezajímá, ředitel veřejnoprávní televize totiž zpravodajství nešéfuje. Ani za servilitu k politikům ji koncesionáři neplatí. Ta je teď doma úplně jinde. Na Barrandově, v pravidelné grotesce s prezidentem. Zeman tu totiž řeční jako Castro a majitel televize mu ostošest přizvukuje. A psina tu nebere konce, ani když veřejnoprávní televizi svorně mydlí schody. Jako součást Zemanovy předvolební kampaně. A ruské propagandy, pro kterou jsou česká veřejnoprávní média poslední, nenáviděnou baštou zpravodajské objektivity, která se netočí podle směru větru. Kolaboranti jsou proto v barrandovské televizní besídce se Zemanem za hrdiny a Rusko je tu na paškále málem jako spojenec. Barrandovská idylka má přesto trhlinu, Zemana podlézání už zjevně nudí a mediálního magnáta v ní začíná sekýrovat. Pro samou žluč od hlavy k patě mu totiž chybí televizní konflikt, ne duel v předklonu.

V České televizi by si jej přitom užil dosyta, přesto se ho bojí. Dřív přitom nebýval zas takový zbabělec. Předvolebním debatám se tam teď totiž vyhýbá, jako čert kříži. Neměl by sólo a navíc, ani ten nejlepší kameraman by před zraky občanů nedokázal skrýt všechny neduhy, které Zemana očividně limitují. Ve studiu České televize by měl totiž rovné podmínky s ostatními kandidáty. Žádná ochranka coby opona, když někde pracně usedá. Žádné extrabuřty jen kvůli funkci. I konkurence teď bude větší než před pěti lety. Online energie a pro boj se Zemanem nezbytná tvrdost Topolánka v kombinaci s jeho hlubokým zářezem v tuzemských a evropských politických špičkách, by nebyly pro Zemana, zhýčkaného hradním servisem a s nulovými vazbami na západní svět, už vůbec to samé, čím byla kdysi debatní selanka se statistikem Fischerem.

O akademiku Drahošovi pak ani nemluvě. Expředsedovi Akademie věd jako živoucímu symbolu vzdělanosti a společenských představ o prezidentské solidnosti, navrch slušnému člověku každým coulem, by stačilo vedle stařeckého chvástání přisprostlého Miloše Zemana možná jen mlčet. Problém by měl Zeman ale i s Horáčkem; český Kiska zná totiž Zemana jako vlastní boty. Včetně jeho slabých míst. Z Občanského fóra, kde Horáček vyjednával pro republiku svobodu a demokracii bok po boku s Václavem Havlem. Zeman nikde.

A ještě ke všemu: moderátor Moravec není Soukup. Že televizní řemeslo umí, ví Zeman stejně, jako to věděl Klaus. Stačilo se proto jen na Moravce urazit a do ČT kvůli tomu nechodit, záminka se pokaždé našla. A pak už jen dštít síru nenávisti k Západu a Evropské unii, brát útokem parlamentní demokracii a ostouzet všechny názorové oponenty. V těch tuzemských médiích, do nichž tečou nekonečné rubly. A v režii Moskvy s nimi pak rozkládat vlast. Jiří Drahoš se vůbec nemýlil, když o nich mluvil s premiérem. Rusko tu nemá už dávno jen pátou kolonu. Slouží mu tady už celé ruské divize uvnitř české politiky a byznysu. S Hradem v čele. Že peníze nesmrdí a republiku beztak dorazí Babiš a Okamura s komunisty, tam teď mají za motto. Rusko navíc manipuluje volby i uvnitř velmocí, české parlamentní i prezidentské volby jsou pro něj jen malá epizoda. A místní tajné služby to určitě nebudou křičet do světa.

Česká televize je zjevně poslední televizní stanicí v zemi, ve které to má ruská propaganda zatím marné. A pro volbu prezidenta republiky teď vydala závazná pravidla. Ta platí i pro Miloše Zemana, prezident neprezident. Do tří předvolebních debat v Událostech, komentářích budou pozváni pokaždé tři kandidáti a rozhovory se všemi pak probíhají i v Interview ČT24. Hlavní zprávy České televize zase zařadí „Den s kandidátem na prezidenta“, který doplní živý rozhovor. A celé předvolební vysílání před prvním kolem uzavře ve čtvrtek 11. ledna prezidentská debata, do které televize pozve všechny kandidáty na prezidenta republiky. Zemana nevyjímaje. Že nemůže mít jakékoliv zvláštní podmínky, upozornili vedení ČT i někteří radní veřejnoprávní televize, včetně autora tohoto textu. Zákon je zákon. Pro prezidenta republiky pak platí především. Cítí-li se tedy Zeman fit i pro dalších pět let na Pražském hradě, bude bezesporu schopen absolvovat i předvolební debaty spolu se svými soupeři. V opačném případě by za něj měla učinkovat v ČT jen prázdná židle. Extra vstupy Miloše Zemana skrze telemosty odkudkoliv kamkoliv do debaty prezidentských kandidátů nebo předtáčené rozhovory místo živých by totiž byly čirým podrazem na veřejnoprávní fair play. A na milióny občanů, kteří neujíždějí na proruských Parlamentních listech nebo na Sputniku a Aeronetu a chtějí vidět férové televizní klání o nejvyšší post v zemi. Nezvítězí-li v prezidentských volbách místo ruského zaprodance skutečný demokrat, pak nadlouho poslední. Ve státní televizi řízené vládou Andreje Babiše bude mít Miloš Zeman svých třicet případů měsíčně jistě i v ruštině. Rozumějet, voliči? 

Autor je komentátor Info.cz a člen Rady České televize

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Čína není Sovětský svaz. Válka s ní je možná, Američané nechtějí přijít o místo na výsluní

ANALÝZA | Vše začalo nenápadnou schůzkou, která se loni v říjnu uskutečnila v Bílém domě. Týdeník The Economist ve svém posledním čísle popisuje, jak se zde sešli zástupci několika velkých technologických společností. Čekali na ně dva senátoři – Mark Warner  a Marco Rubio – a taky Dan Coates, který má v Trumpově administrativě na starosti zpravodajské služby.

Zástupci firem museli podepsat prohlášení, které jim umožnilo krátkodobě nahlédnout do přísně tajných dokumentů. Poté Warner, Rubio a Coates začali přítomným ukazovat a popisovat jednotlivé příklady, kdy jejich firmy byly okradeny o některá výrobní tajemství Číňany. „Čína je největší hrozba, které naše země v historii čelila,“ řekl podle The Economist Rubio a následně začal vyjmenovávat oblasti, kam by vůbec Číňané podle americké administrativy neměli mít přístup. Seznam není s ohledem na dění v několika předchozích dnech vůbec překvapivý – umělá inteligence, kvantové počítače a zejména technologie založené na sběru osobních dat.

Link

Čerstvé rozhodnutí Googlu přerušit spolupráci s čínským technologickým obrem Huawei tak nyní působí naprosto logicky. Můžeme jen cynicky poznamenat, že existovaly obavy, že čínské technologické firmy poslouchají stát. Teď vidíme, že zdaleka nejde jen o Čínu.

Mnohem zajímavější ovšem je obsazení schůzky v Bílém domě. Rubio je republikán, Warner demokrat a Coates spolupracovník Trumpa. Téma Číny jako hrozby je zjevně jedním z mála, které politiky Spojených států spojuje a o to mu musíme věnovat větší pozornost. USA nepochybně přijdou do Evropy a budou se důsledně ptát, na čí stojíme straně. Leccos jsme mimochodem mohli vypozorovat už při návštěvě Andreje Babiše. Odpověď bychom měli mít dobře připravenou, v sázce je hodně.

Historické paralely

Mohli bychom dokonce říct, že od pádu Sovětského svazu na začátku 90. let ještě nebylo v sázce tolik. Čína není ekonomicky bezvýznamný Sovětský svaz, ale známe z historie i příklady, kdy začaly válčit dvě ekonomicky zcela propojené velmoci. Stačí si vzpomenout na Británii a Německo v roce 1914. The Economist také upozorňuje na posedlost čínských expertů takzvanou Thukydidovou pastí. Podle této teorie jsou aktuální hegemon a velmoc na vzestupu předurčeni k válečnému konfliktu, tak jako tomu bylo mezi Aténami a Spartou.

Spojené státy jsou dnes nezpochybnitelný hegemon a Čína velmoc na vzestupu, která šlape USA nepříjemně na paty.

V 80. letech minulého století vzájemný obchod mezi oběma zeměmi činil zhruba dvě miliardy dolarů ročně, v současnosti je to stejná částka, jen s tím rozdílem, že se mezi USA a Čínou protočí každý den. Export do Číny představuje 13 procent veškerého amerického vývozu, americká automobilka General Motors prodá v Číně víc aut než v USA. Tohle všechno Američany zjevně notně znervózňuje, přestože za mořem díky tomu dokázali vydělat pořádné peníze. Situace částečně připomíná 70. a 80. léta, kdy podobné obavy vyvolával japonský ekonomický boom. Američtí politici volali po zavádění ochranářských opatření. Mezi oběma zeměmi byl ovšem jeden velmi významný rozdíl. Japonsko nepředstavovalo pro USA vojenskou hrozbu, Čína ji začíná představovat.

5699888:article:false:false:false

Zranitelné zbraně

To je mimo jiné i jeden z důvodů, proč jsou Američané zjevně nervózní. Americká armáda stále znatelněji stojí na velmi sofistikovaných zbraních, vybavených pokročilými technologiemi. Zatímco v minulosti vojenský materiál patřil výhradně státu, dnes jsou Američané odkázáni na dodávky materiálu složeného z komponentů z celého světa. Vyřazení výzbroje hackerským útokem se zcela nepochybně stalo reálnou obavou. Právě obchodní válka a s ní spojená postupná technologická a ekonomická izolace Číny můžou takové hrozbě v hlavách amerických politiků zabránit.

Link

„Mezi ekonomikou Číny a USA může vyrůst železná opona,“ říká bývalý americký ministr financí Henry Paulson, který je považovaný za jednoho z největších expertů na Čínu. Paulson v minulosti již několikrát upozorňoval, že Čína sice bohatne, ale zůstává uzavřena vnějším vlivům, díky nimž by byla pro zbytek planety čitelnější. Světu se podle Paulsona otevírala do roku 2001, kdy se stala členem Světové obchodní organizace (WTO) a od té doby tento trend znatelně zpomalil.

Holubice místo jestřába

Paulson nepochybně patří mezi americké politiky, kteří Čínu vnímají jako hrozbu. Patří mezi ně i bývalý šéf CIA a současný ministr zahraničí Mike Pompeo. Ten před časem prohlásil, že Čína je „jedna z nejhorších zemí v oblasti lidských práv, kterou jsme mohli od 30. let minulého století vidět“. Zjevná narážka na nacistické Německo se týkala informací o koncentračních táborech, kam čínský režim posílá ujgurskou muslimskou menšinu. Bez zajímavosti ovšem není, že americký prezident Donald Trump Čínu kvůli porušování lidských práv příliš nekritizuje. Na první pohled postupuje sice tvrdě, ale může to být on, kdo nakonec uvolní napětí mezi oběma velmocemi.

„Když jde o Čínu tak Trump není takový jestřáb,“ cituje The Economist analytika Michaela Pillsburyho z Hudson Institute. I Trumpovi spolupracovníci se shodují, že prezidenta otázky lidských práv příliš nezajímají a řeší pouze obchod. Dobře je to vidět na příkladu Tchaj-wanu. Pokud mezi oběma zeměmi přeroste napětí v ozbrojený konflikt, stane se tak dost možná právě kvůli ostrovu, na němž žije 24 milionů lidí. Když byl Trump v roce 2016 zvolen prezidentem, neváhal před kamerami telefonovat tchajwanské prezidentce. Od té doby ovšem jeho podpora poměrně uvadla, přičemž zablokoval snahy o osobní setkání s prezidentkou navzdory údajnému nátlaku svých spolupracovníků.

Link

Trump tak nepochybně činí z obav, že by podobné demonstrace podpory Tchaj-wanu poškodily zahraniční obchod. To může být také důvod, proč Číňané zatím nezavedli žádná drastická protiopatření. Americký prezident dost možná chápe celé napětí jako byznysový handl, což je nepochybně i pro Číňany schůdnější varianta než ozbrojený konflikt. Otázkou je, jak dlouho bude schopný odolávat tlaku svých spolupracovníků a dalším americkým politikům. Pokud by podlehl, řítíme se minimálně do studené války, která bude úplně jiná, než ta se Sovětským svazem.

SSSR byl schopen vytvářet rozsáhlé aliance po celém světě, Čína takový potenciál zatím nemá. Má ovšem něco, co sovětští komunisté neměli. Obrovskou ekonomickou sílu, na níž je do značné míry napojen celý svět skrze tamní výrobu a distribuční síť. Tyto konexe nepochybně lze přerušit, ale bude to bolet. Velmi.

5692311:article:true:true:true

-1