Chci Zemana v důchodu, on může za mizerné platy v Česku, říká prezidentský kandidát Fischer | info.cz

Články odjinud

Chci Zemana v důchodu, on může za mizerné platy v Česku, říká prezidentský kandidát Fischer

Diplomat Pavel Fischer by se jako prezident nebál bouchnout do stolu. Miloš Zeman je podle něj málo aktivní. Jedná prý v týdnech, on by vše řešil v hodinách. Na vrub současné hlavy státu jdou dle slov bývalého velvyslance ČR ve Francii i nízké platy v nekvalifikovaných profesích. Trvá na tom, že Andreje Babiše by premiérem nejmenoval. Presumpci neviny sice ctí, u politika je prý ale důležité, aby se očistil. Na mezinárodní scéně se obává sílícího vlivu Ruska, Moskva podle něj může využít brexitu i toho, že Německo stále nemá dojednanou spolkovou vládu. Proč potřebujeme silné západní spojence? Za co by ministru vnitra Milanu Chovancovi dal jedničku s hvězdičkou? A proč o Zemanovi říká, že je „nevhodný pro děti“? Podívejte se na rozhovor. Všechna interview Pavla Štrunce najdete najdete TADY.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Čech chce žalovat EU. Kvůli popírání takzvaného Jevonsova paradoxu

Dotace do zateplování domů, snižování spotřeby aut nebo žárovek ve skutečnosti nepomáhají ochraně klimatu, ale naopak produkci emisí zvyšují. S tímto argumentem se Jaroslav Čížek z Prahy snaží přesvědčit českou vládu a poslance, aby vystoupili proti jednomu ze základních klimatických cílů Evropské unie, tedy zvyšování energetické účinnosti.

Kdo by čekal, že se jedná o jeden z mnoha bláznivých nápadů, které dnes kolují po českém internetu, hluboce by se mýlil. Jaroslav Čížek není úplný „no name“. Tento absolvent Vysoké školy báňské v Ostravě se, jak sám říká, dlouhodobě zabývá rozkladem a analýzou zákonů a nařízení, které někdy v dobré míře mohou mít úplně opačný účinek, než jejich předkladatel zamýšlel.

Už se mu s podobnými rozklady podařilo vystoupit na odborných seminářích v Poslanecké sněmovně i Senátu (záznamy má INFO.CZ k dispozici), vystupuje na odborných přednáškách, schází se s politiky včetně poslanců a senátorů. A snaží se právě je nyní dopisem přesvědčit, aby zažalovali EU kvůli tomu, že oficiálně vyhlášeným programem „energetická účinnost v první řadě“ nutí Českou republiku v rámci boje proti klimatu k nesmyslným a kontraproduktivním opatřením.

Link

„Je totiž jednoznačně prokázáno, že jakékoliv zvyšování energetické účinnosti naopak vede k ještě většímu ničení planety. Stimuluje totiž spotřebu, a tedy i výrobu energie,“ řekl v rozhovoru pro INFO.CZ Čížek. Jeho teze vychází především ze známého „Jevonsova paradoxu“. Britský ekonom William Stanley Jevons dospěl v polovině 19. století k závěru, že čím více se zvyšuje účinnost parního stroje, tím více roste spotřeba uhlí a dřeva. Jakmile se totiž člověku podařilo dosáhnout toho, aby stroj pracoval s vyšší efektivitou, nevedlo to k celkové úspoře paliva. Právě naopak. Zvýšení energetické účinnosti vedlo ke zlevnění, a tedy i masovému rozšíření strojů, spotřebovávajících v globálním měřítku stále více uhlí i dřeva.

„Platnost Jevonsova paradoxu se pak potvrdila ještě mnohokrát a potvrzuje i dnes. Jen se dnešní politici z nějakých neznámých důvodů snaží toto ověřené pravidlo popřít,“ říká Čížek. Jevonsův paradox se projevil například i v sedmdesátých letech minulého století v USA, kdy automobilky v rámci ropné krize začaly vyrábět auta s nižší spotřebou benzinu. Vozidla se stala „úspornějšími“ (z dnešního pohledu ekologičtějšími), ovšem spotřeba ropy začala paradoxně růst. Američané totiž využili úsporu k tomu, že začali autem jezdit ještě víc než doposud. Podobně nevedla v Norsku státní podpora rozšíření úsporných žárovek ke snížení spotřeby energie, ale k tomu, že lidé začali více svítit.

Zkušenosti s platností Jevonsova paradoxu pak částečně vedly v osmdesátých letech minulého století i k formulaci takzvaného Khazzoom-Brookesova postulátu (podle jmen jeho autorů), který říká: zlepšení energetické účinnosti, jež jsou z nejširších důvodů ekonomicky odůvodněné na mikroúrovni, vedou k vyšší úrovni spotřeby energie na makroúrovni.

Link

Co to znamená? Oba autoři si nezávisle na sobě všimli jednoduchého vzorce lidského chování. Jakmile si lidé například zateplí dům, koupí úspornou pračku nebo auto, peníze, ušetřené za energii, okamžitě utratí za něco jiného, k jehož výrobě či provozu je také potřeba energie. A to i kdyby to měl být letecký výlet do Španělska nebo nákup oblečení i s dopravou v čínském internetovém obchodu. Každé zvýšení efektivity a účinnosti věcí, spotřebičů či služeb vlastně vede ke zvýšení celkové spotřeby, a tedy i zatěžování planety energeticky náročnou výrobou. Hlavní sdělení Khazzoomova-Brookesova postulátu tedy zní: „Snahy o zvyšování energetické účinnosti, vydávané za prostředek k řešení problémů způsobujících klimatické změny, jsou ve skutečnosti jejich příčinou.“

Efektivita jako motor ekonomiky

Čížek to přirovnává k tomu, jako kdyby člověk ve snaze uhasit oheň do něj nalil místo vody olej. Takový účinek má snaha zabránit nadprodukci emisí skleníkových plynů dotacemi do úspornějších a efektivnějších technologií a zařízení. 

Jenže měli by tedy lidé rezignovat na zateplování a dál pouštět teplo pánubohu do oken? Neměli by si kupovat úspornější spotřebiče nebo auta, která šetří benzin i peníze? „To nikdo neříká. Ovšem o úsporu a větší efektivitu se staral a stará technologický pokrok sám od nepaměti. Je především zájmem výrobců a obchodníků, aby zvyšovali efektivitu svých výrobků. Nemusí do toho zasahovat stát, je to otázka poptávky a nabídky podobně jako u toho již zmíněného parního stroje,“ tvrdí Čížek.

5019174:article:false:false:false

Jestliže ale podle něj motivují lidi k efektivnějšímu využívání zdrojů ještě státní a evropské dotace, případně zákony, znamená to jediné. Stát ve snaze ochránit klima vlastně přispívá k tomu, aby tohle „ničení“ bylo prostřednictvím vyšší spotřeby ještě rychlejší a ničivější. Dokazuje to i koloběh peněz. Jakmile člověk (třeba i s pomocí státu) dosáhne kvůli vyšší efektivitě při využívání zdrojů jakékoliv úspory, ušetřené peníze se tak jako tak promění v další spotřebu. Buď lidé ušetřenou částku investují do nákupu dalších spotřebičů (třeba v Číně) a „energeticky náročných služeb“, nebo ji odnesou do banky, která peníze půjčí jiným lidem na další nákupy a investice. „Pokud byste chtěli, aby vaše peníze vůbec nepřispívaly k vyšší spotřebě a ničení planety, museli byste je vyhodit,“ tvrdí Čížek.

Link

Jedinou nadějí na odvrácení hrozící klimatické katastrofy tak podle něj zůstává vytvoření celosvětového společenství jakési dobrovolné a trvalé chudoby, známého z různých náboženských sekt nebo domorodých kmenů v deštných pralesích. Nikdo si ale nedovede představit, že by se k téhle životní filozofii najednou přihlásili úplně všichni obyvatelé zeměkoule. „Jsme totiž geneticky naprogramováni k neustálé snaze mít se lépe něž druhý. To je motor, který nás evolučně žene dopředu, ale zároveň bude zřejmě také příčinou naší záhuby,“ uvedl Čížek.

Lidstvo podle něj svým chováním a zrychlující se celosvětovou spotřebou a využíváním zdrojů spustilo „klimatickou“ lavinu, kterou, když už se rozjede, nejde z výše zmíněných důvodů zastavit. „Můžeme se pouze snažit v této lavině nějak plavat a udržet se na povrchu,“ řekl Čížek. To je i podstata žaloby na EU, jejíž podání doporučuje v dopise českým poslancům a senátorům.

Žaloba by měla dosáhnout toho, aby unie radikálně změnila svůj přístup k ochraně klimatu a místo zbytečného „zastavování laviny“ začala investovat do opatření, která nám umožní lépe zvládnout následky klimatických změn. Příkladem může být například udržení vody v krajině.

HDP není ukazatelem kvality života

Je ale klimatická katastrofa vzhledem ke „genetickým předpokladům“ lidstva skutečně tak neodvratná, jak Čížek tvrdí? Zastánci „státních“ regulací a dotací v opatření v boji proti změnám klimatu jsou přesvědčeni o tom, že „lavinu“ ještě zastavit lze. Ovšem pouze za cenu ještě silnějších regulací než doposud. Zabránit tomu, aby v důsledku úspor nedošlo k celkovému zvýšení využívání zdroje, lze údajně třeba jeho vyšším zdaněním. 

„Pokud bychom například celosvětově zavedli zpoplatnění uhlíku, odpovídající výši škod, které způsobuje, znamenalo by to i změnu firemních strategií, spotřebitelských preferencí a nastartování investic směrem k udržitelnějšímu způsobu života,“ řekla INFO.CZ ředitelka hnutí Duha Anna Kárníková.

Link

Skromnější spotřeba  (nebo třeba omezení letecké dopravy) podle ní není nutně cestou k chudobě a životu podobnému stylu života náboženských sekt nebo pralesních kmenů. „Některé studie potvrzují, že už od sedmdesátých let minulého století přestala křivka růstu hrubého domácího produktu být úměrná křivce nárůstu životní úrovně. Lidé už nemají pocit, že čím více roste HDP, tím se mají lépe, HDP je velmi mizerným ukazatelem kvality života,“ uvedla Kárníková. To podle ní ukazuje, že lidstvo se může rozvíjet i mnohem méně konzumním způsobem než doposud.

Ani fakt, že se celosvětovému společenství přes veškerou deklarovanou snahu nedaří v globálním měřítku zastavit nárůst emisí skleníkových plynů, údajně nemusí být předzvěstí totální katastrofy. „Celé je to o tom, zda dokážeme zbývající uhlíkový rozpočet využít na proměnu infrastruktury směrem k bezemisní, a to nejen v rozvojovém světě,“ tvrdí Karníková.