Dejte hlas Zemanovi, vyzvalo své voliče hnutí ANO. Ztotožňuje se prý s jeho názory | info.cz

Články odjinud

Dejte hlas Zemanovi, vyzvalo své voliče hnutí ANO. Ztotožňuje se prý s jeho názory

Hnutí ANO vyzvalo dnes své členy, voliče a sympatizanty, aby ve druhém kole prezidentských voleb dali svůj hlas Miloši Zemanovi. Shodl se na tom výbor hnutí. Vedení ANO považuje nynější hlavu státu za zkušeného politika a ztotožňuje se s jeho postoji. Novinářům to po jednání stranického výboru řekl šéf poslanců hnutí ANO Jaroslav Faltýnek.

Výbor hnutí ANO žádá své členy, sympatizanty a voliče, aby přišli v co největším počtu k druhému kolu prezidentských voleb, a současně jim doporučujeme, aby dali svůj hlas současnému prezidentovi republiky Miloši Zemanovi," citoval usnesení výboru Faltýnek. Dodal, že vedení ANO považuje Zemana za zkušeného politika, který prosazuje národní zájmy a bojuje proti ilegální migraci. „V těchto názorech se my se stávajícím prezidentem stoprocentně ztotožňujeme," dodal Faltýnek.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

nutí v prvním kole volby žádné doporučení pro volbu nevydalo. Šéf ANO Andrej Babiš řekl, že on bude volit Zemana. Někteří straníci naopak podpořili Zemanova protikandidáta Jiřího Drahoše. Například všichni tři europoslanci hnutí Dita Charanzová, Martina Dlabajová a Petr Ježek nebo ostravský primátor Tomáš Macura oznámili, že pro úřadující hlavu státu hlasovat nebudou.

Babišova vláda minulý týden nedostala důvěru a tento týden předá prezidentovi demisi. Zeman už dřív řekl, že lídra ANO sestavením vlády pověří i podruhé. Na rozdíl od prvního pokusu po něm ale bude chtít zaručené hlasy aspoň 101 poslanců, kteří nový vládní tým podpoří.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Svoboda: Hořká pilulka pro Kreml. Asad s Haftarem ukázali limity ruské mocenské politiky

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | V posledních měsících se stále častěji objevují spekulace o tom, že je Rusko nespokojené se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Moskva pokračuje v utrácení obrovských prostředků na jeho podporu, ačkoliv už několikrát deklarovala, že se ze syrského konfliktu stahuje. Dobojováno však stále není. Asad hodlá s ruskou podporou v zádech získat kontrolu nad zbytkem země, v čemž ale naráží na turecké zájmy. Moskva se tak ocitá v pozici, kdy ho Asadova neústupná pozice zatahuje do nebezpečného konfliktu, byť nepřímého, s Ankarou. V současné situaci, kdy ještě nejsou zřejmé následky koronavirové pandemie a kdy se ceny ropy stále pohybují mimo komfortní zónu producentů, to není zrovna vítaný scénář. 

Nejinak je tomu i s Chalífou Haftarem, který se v dubnu prohlásil vládcem celé Libye. Takový krok mohlo Rusko, které spolu se Saúdskou Arábií či Francií libyjského generála skrytě podporuje, jen stěží kvitovat. Ruská diplomacie, která zdůrazňuje nutnost politického jednání, nad Haftarovým tahem neskrývala své překvapení. Libyjský generál, podobně jako syrský prezident Bašár Asad, totiž ohrozil snahu Ruska vyhnout se střetu s Tureckem. Moskvě tak nyní hrozí, že bude zatažena do proxy války, na které nemá zájem. 

Ačkoliv to Rusko oficiálně odmítá, v obou konfliktech působí soukromé vojenské skupiny, hlavně známá Wagnerova armáda, které na bojištích fungují jako síla měnící poměry mezi oběma stranami. Oficiálně nejsou členy ruské armády, Moskva se k nim nehlásí. Mohou představovat a pravděpodobně spíše představují zájmy byznysmenů, jako je Jevgenij Prigožin, kteří nicméně patří do nejbližšího Putinova okolí. Sám ruský prezident v lednu tvrdil, že pokud se nějací Rusové v Libyi nacházejí, rozhodně nepředstavují zájmy Ruské federace a nejsou placeni z ruského rozpočtu, což ovšem nevylučuje financování například Saúdskou Arábií.      Link

Do určité míry se tak opakuje situace z dob Sovětského svazu. Ten šířil svůj vliv skrze spřátelené režimy v zemích tzv. třetího světa. Jak ovšem upozorňuje americký historik Oscar Sanchez-Sibony, spíše než o dosazování loutek šlo ze strany Moskvy o podporu místních sil. Ty si o angažmá Moskvy samy říkaly, nicméně sledovaly vlastní vnitropolitické zájmy. Sovětskému svazu, ostatně, ne jen jemu, se pak stalo, že z důvodu zachování prestiže podporoval režimy, které jeho cílům spíše škodily a ještě z něj vysávaly peníze. Měly také značný vyděračský potenciál, protože si byly vědomy toho, že je Sovětský svaz nemůže nechat padnout, neboť by to znamenalo zpochybnění jeho role. 

Z historické zkušenosti lze dovozovat, že se Moskva nebude snažit Haftara s Asadem vyměnit a bude jim nadále poskytovat podporu, včetně té vojenské. Důvodem je prostý fakt, že v současné konstelaci nevidí jiné vhodné řešení. Oba samozřejmě také pracují na tom, aby byli v podstatě nepostradatelní a jediní možní. Moskva tak s nimi může být nespokojená, vyjadřovat protesty proti jejich často brutálnímu postupu vůči politické konkurenci, ale přes palubu je (alespoň prozatím) pravděpodobně nehodí. Link

Ani jeden z nich nicméně nesleduje zájmy Moskvy, jen se jeho zájmy s těmi ruskými v současné době shodují. Ukazuje se tak úskalí pragmatické mocenské politiky Moskvy, která je založená na naivním předpokladu, že někdo, kdo nedodržuje vlastní pravidla, bude ochoten dodržovat ta cizí. Místní vládci tak stále více využívají Rusko ke svým cílům, a naopak jej zatahují do nepříjemných situací, ze kterých se následně ruská diplomacie snaží složitě vyvázat. Nejde přitom ani tak o to, že se tím Moskva vystavuje hrozbě přímého konfliktu, dlouhodobá podpora režimu, který je ekonomicky na dně, navíc zatíženého náklady občanské války, má potenciál jen navyšovat náklady pro samotné Rusko.

45226