Volby 2018: Drahoš mohl vyhrát, ale Zeman podal výkon na hranici svých možností. Komentář Bohumila Pečinky | info.cz

Články odjinud

Drahoš mohl vyhrát, ale Zeman podal výkon na hranici svých možností. Komentář Bohumila Pečinky

Krátká analýza po sečtení výsledků: první, co napadne, je, že ve druhém kole prezidentské volby byla o pět procent vyšší volební účast, takže Zeman přivedl k urnám nevoliče z prvního kola a díky tomu zvítězil. Je to složitější.

Pohledem na volební mapu se zdá, že oba dva kandidáti aktivizovali nové voliče. Zeman možná o něco málo více, ale tady odpověď na volební tajenku nehledejme, nebo jen její první písmena.

Konečné výsledky voleb

Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 66.60%
Miloš Zeman
Miloš
Zeman
Jiří
Drahoš
Jiří Drahoš

50 %
51,36 %
2 853 390 hlasů
48,63 %
2 701 206 hlasů

Američtí političtí marketéři říkají, že kampaň se má dělat tam, kde ten či onen volič hlasy má, a ne tam, kde nemá. Proto se například americký prezident Trump moc nehnal do levicové Kalifornie, kde nemohl moc získat. Tady je zřejmě jedna z mřížek, přes niž můžeme číst, proč volby dopadly, jak dopadly.

Rozdíl hlasů mezi Jiřím Drahošem a Milošem Zemanem opravdu nebyl velký – 150 tisíc. Kdyby chtěl Drahoš tento výsledek umazat, musel by mít nadstandardní výsledek ve „svých“ krajích.

Pachtit se po Ostravsku a oblepovat svými billboardy Jesenicko a Bruntálsko byl ze strany Drahoše nesmysl dělaný v dobré víře, že lidé ho tam neznají. No a co? Drahošovi mohl vyhrát tyto volby jen pronikavý výsledek v železném pásu České republiky, který od roku 1992 tradičně volil strany středu a hlavně pravice. Sahal od Českých Budějovic přes střední Čechy, Prahu, Liberecko a Královéhradecko. Na Moravě zase od Brna přes východní část hranic až k Valašsku. Jiří Drahoš v těchto pásech voličské podpory buďto zvítězil těsně, nebo vůbec.

Drahošovi teoreticky k vítězství stačil voličský průlom v Praze a středních Čechách, plus v hlavních krajských městech, tedy v enklávách, kde „jeho“ hlasy byly. To se mu ovšem nepovedlo.

Například v Praze měl stejně jako Karel Schwarzenberg v roce 2013, který tehdy celkově prohrál o více než půl miliónu hlasů. Chabého vítězství dosáhl také ve středních Čechách, kde měl všechny předpoklady udělat silný volební výsledek a kompenzovat ztráty na severu Moravy.

Jaký typ voličů nakonec rozhodl? Drahoše zřejmě volila drtivá většina voličů ODS, TOP 09, Starostů, různá levicově liberální uskupení a část ČSSD. Jestliže podle průzkumů před prvním kolem chtělo Drahoše volit kolem dvaceti procent voličů hnutí ANO (a zbytek pak Zemana) je pravděpodobné, že po podpoře ze strany Andreje Babiše část z nich přešla k Zemanovi. Pravděpodobně šlo o lidi ze severu Čech a Moravy.

Drahoš ovšem nezískal odhadem dvacet procent voličů Horáčka a Hilšera právě ze středních Čech a velkých měst a to rozhodlo. Stejně jako nezískal většinu moravských lidoveckých voličů, kteří v prvním kole hlasovali pro Pavla Fischera. Je to svědectvím o tom, že doporučení z prvního kola se nedají mechanicky sčítat. Naopak to svědčí o tom, že v přímé volbě dají lidé raději hlas osobnosti s jinou politickou orientací, která něco ztělesňuje. A Zeman byl reprezentant určitých postojů. Drahoš byl daleko více ten, kdo chce porazit Zemana a přinést změnu. Jakoukoli.

Prezidentské volby skončily. Voličská mapa je relativně stejná, půl voličů volí tak, půl jinak, jsou tu dva relativně stejně silné světy. Rozdíl je v tom, že svět reprezentovaný jmény Zeman, Babiš, Okamura a Filip má svou jednotící ideologii a své silné vůdce. Ten druhý, městský a liberální svět je roztříštěný a obtížně hledá jednotící jazyk. I proto to měl Drahoš jako reprezentant toho „druhého“ světa těžké.

Zvítězit však mohl. Musel by však hledat „hlasy tam, kde jsou, a ne tam, kde nejsou“. Na druhou stranu: jeho protikandidát Miloš Zeman podal vzhledem ke svému věku a jiným omezením výkon na hranici svých možností.

Komentář vyšel na webu týdeníku Reflex. Další texty autora zde >>>

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Holec: Dejme Praze šanci, vyškrtněme ji z UNESCO

Holec: Dejme Praze šanci, vyškrtněme ji z UNESCO

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | V médiích v týdnu vyšel nenápadný „komerční článek“ Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR), který měl způsobit velkou „kauzu“. Naši přední architekti v něm totiž kritizují posvátné UNESCO za to, jakou škodu v rámci své „ochrany“ páchá v Praze. A nejen to: dokonce se tu dočtete, že bychom kvůli její záchraně měli metropoli klidně nechat vyškrtnout ze seznamu UNESCO, aby se mohla architektonicky zase normálně a svobodně rozvíjet a nebyla jen skanzenem pro turisty.  

 

Žádná kauza se ale nestala, což vám o UNESCO řekne asi nejvíc. Pokaždé, když tahle vznešená instituce, jíž bychom nejen v Praze měli za její služby spíš zapsat na seznam „nežádoucích“, pošle do Česka nějakou kritiku nebo další diktát, jsou toho plná média. A pokaždé navíc úplně stejným stylem: veškeré zpravodajství bývá „ohnuté“ ve prospěch UNESCO tak jednoznačně, že nepotřebujete žádnou drahou mediální analýzu, abyste hned pochopili, kdo tady vládne: ne Pražané, jimi zvolení politici nebo odborníci, ale zahraniční úředníci podporovaní domácími lobbistickými skupinami.

UNESCO je totiž jakýsi nadnárodní výbor dobra, jemuž se prostě nevzdoruje. Článek SAR samozřejmě nevyšel právě nyní náhodou – politici a úřady totiž zrovna připravují oficiální reakci na kritickou zprávu UNESCO, podle kterého by po vzoru sebevědomější Vídně neměli znovu jen „přijmout pokornou roli provinilého učedníka, ale hájit naše zájmy a důsledně argumentovat uznávanou úrovní naší památkové péče“.

„Pokud by se UNESCO rozhodlo Prahu kvůli pár projektům mimo centrum města vyloučit nebo dát na seznam ohrožených měst, bude to jeho ostuda, ne naše. Drážďany byly z UNESCO vyloučeny, protože si postavily most, který odsouhlasili lidé v referendu, a co se stalo? Nic. Možná mají o pár čínských a ruských turistů méně a to není něco, kvůli čemu bychom měli brečet,“ říká v článku známý architekt a vysokoškolský profesor Zdeněk Fránek.

Link

UNESCO ale nyní nekritizují jen architekti, ale i politici, což je nové. Ti si totiž až doteď netroufli říct ani slovo, protože UNESCO má podobnou auru dobra jako kněz Tomáš Halík; jediné zlé slovo proti a smažíte se v pekle. „Doporučení ze strany UNESCO by neměla být vnímána jako jednostranné direktivum, jakýsi protektorát. Je skutečně zvláštní, a myslím, že jde o vstup do našich vnitřních záležitostí, pokud je požadováno, abychom posílali projekty nad deset pater k posouzení do Paříže,“ říká například architekt a pražský radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček.

Na pražském magistrátu není sám. Podle ředitele Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřeje Boháče u nás máme dvě znepřátelené skupiny: podle jedné Praha musí kvůli zapsání na seznam UNESCO v roce 1992 prostě všechno zakonzervovat, zatímco podle té druhé máme samozřejmě své historické hodnoty chránit, město se ale musí dál rozvíjet, abychom v něm mohli i žít, což od měst obvykle chceme. „A to je náš základní konflikt, který nikdy nebyl vyřešen, a pokud si ho sami mezi sebou nevyřešíme, tak s UNESCO nebude klid,“ myslí si Boháč.

Problém je, že UNESCO zkouší suplovat českou i pražskou vládu. Jeho zpráva kritizuje návrh nového stavebního zákona, pražský Metropolitní plán či různé chystané i dokončené stavby. SAR za ní navíc vidí i domácí odpůrce nové výstavby a rozvoje, kteří do Paříže posílají svou kritiku. Bonzování, říká se tomu. A nejde jen o Prahu, ta má ještě velké štěstí v neštěstí ve srovnání s tím, jakou turistickou zkázu UNESCO pomohlo způsobit v Českém Krumlově. Místním tady v podstatě sebralo jejich město a dalo ho turistům.

Link

Ne, nejsem takový kacíř, abych chtěl na Staroměstském náměstí postavit další Palác kultury – i když více kultury by zdejší turistické zlodějině určitě prospělo. Kdo ale potřebuje UNESCO, které se navíc vedle památkově chráněného centra mohutně angažuje i na periferii, jež stále připomíná vybombardovaný Berlín? Třeba na Pankráci organizace bojuje i proti bytovým domům uznávaného architekta Pleskota.

Vídeň UNESCO vzdoruje a Drážďany se prostě nechaly z jeho seznamu vyškrtnout, protože města mají primárně patřit lidem, co v nich žijí, a ne nadnárodním byrokratům a turistům. Vezměme si proto příklad z Němců. Stejně jako máme rádi jejich auta nebo dálnice, protože je nestaví ze starých pneumatik a zatáčky umí naklopit po směru jízdy, nechme i Prahu vyškrtnout ze seznamu UNESCO. Jinak se z ní totiž brzy stane prošlá konzerva. A navíc to bude i přátelský vzkaz čínským i jiným turistům, aby si jezdili pro selfíčka jinam. Do Prahy už se s nimi stejně nevejdeme.