Články odjinud

Dubček se v roce 1968 podělal hrůzou, nebral si servítky prezident Zeman

Dubček se v roce 1968 podělal hrůzou, nebral si servítky prezident Zeman

Nekomunističtí ministři, kteří v roce 1948 podali demisi, byli podle prezidenta Miloše Zemana blbí. Prezident to dnes řekl na slavnostním večeru u příležitosti zahájení oslav 100 let od vzniku ČSR a 25. výročí České republiky, který se koná na Pražském hradě. Prezident tamtéž uvedl, že Alexander Dubček se v roce 1968 podělal hrůzou a že za vznik svobodného Československa po roce 1989 může tehdejší sovětský prezident Michail Gorbačov. 

Hlava státu ve svém vystoupení hodnotila mimo jiné důležité milníky československé i české historie 20. století. „Kdyby nebylo několika blbých ministrů, kteří podali demisi, pak by nebylo možné, aby se Klement Gottwald zaklínal ústavností tohoto komunistického puče,“ uvedl prezident k únorovým událostem roku 1948.

Zeman také uvedl, že bylo vhodné se zamyslet, proč se po okupaci Československa v roce 1968 vojsky Varšavské smlouvy našel mezi tehdejší politickou elitou jediný statečný člověk František Kriegel a „proč se všichni ostatní podělali hrůzou“. „Mně zakazují vulgarismy, ale toto, doufám, vulgarismus není,“ poznamenal. Dodal, že tehdejším představitelům souhlas s okupací nepomohl. „Nejdřív dostaly tyto idoly funkci předsedy Federálního shromáždění, pak už jenom klesly na velvyslance v Turecku a pak už ani to ne,“ uvedl ve zjevné narážce na Dubčeka.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

Prezident následně parafrázoval zásadu mnohých z prvních let normalizace, a to „musím zůstat ve své funkci, protože jinak by tam přišla ještě větší svině, než jsem já“. Tato zásada vedla k hluboké zkáze tehdejšího Československa a k hluboké demoralizaci, uvedl prezident.

Zeman také uvedl, že pád komunistického režimu v Československu nezpůsobilo disidentské hnutí Charta 77, ale sovětský vůdce. „Byl to Gorbačov, který způsobil, že se rozpadlo sovětské impérium a že Československo se vymanilo ze sovětských spárů. Myslím, že bychom mu měli vyjádřit svoji úctu,“ dodal.

Samostatná Česká republika má delší trvání než prvorepublikové Československo, připomenul prezident. „Stejně jako Slovensko se můžeme radovat z toho, že jsme bezpečnou a prosperující zemí,“ řekl. „Nic nám téměř nehrozí, pokud naše vlastní hloupost nám nedovolí, abychom na naše území umístili lidi, kteří sem nepatří,“ podotkl. Letošní rok by měl být podle Zemana také připomínkou 1000 let české státnosti.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Smoljakův syn bojuje se Svěrákem a Českým rozhlasem o autorská práva na Cimrmana

Filip Smoljak, jeden ze čtyř potomků zesnulého Ladislava Smoljaka v rozhovoru pro INFO.CZ popisuje složité peripetie týkající se nakládání s autorskými právy jeho otce. Smoljak mladší je mimo jiné ve vleklém sporu s Českým rozhlasem, který podle něj poměrně intenzivně užil autorská práva Ladislava Smoljaka, jichž je společně se svými sourozenci nositelem, a to několikrát, avšak bez jejich souhlasu, a tedy bez licenční smlouvy. „Je to o to smutnější, že za užití majetkových autorských práv zaplatil někomu jinému než autorům,“ říká Smoljak.

Zaregistroval jsem v souvislosti s debatami nad současností a budoucností Českého rozhlasu, že jste s jeho vedením ve sporu, který se týká práv na vysílání her Divadla Járy Cimrmana. O co přesně jde?

Jde o to, že Český rozhlas poměrně intenzivně užil autorská práva Ladislava Smoljaka, jichž jsem vedle svých tří sourozenců nositelem, každý máme jednu čtvrtinu. Český rozhlas tak učinil několikrát bez našeho souhlasu, tedy bez licenční smlouvy. Je to o to smutnější, že za užití majetkových autorských práv zaplatil někomu jinému než autorům. Občas se stává, že někdo něco užije bez souhlasu autora omylem nebo z nedbalosti, většinou se to ale nakonec vyřeší třeba dohodou o narovnání.

Link

V tomto případě to ale bude dost obtížné, protože poměrně vysoká částka byla vyplacena nesprávnému subjektu zcela záměrně a se zřetelnou snahou věc utajit. Pokud totiž o sobě někdo prohlásil, že je oprávněn poskytnout práva k rozhlasovému vysílání, pak je to naprosto absurdní. Tehdy nemohl rozhlasové vysílání licencovat nikdo jiný než autor nebo kolektivní správce v rámci tzv. dobrovolné kolektivní správy a Český rozhlas to musel vědět. Přesto peníze vyplatil.

To znamená, že dotyčná agentura tvrdí, že má autorská práva na odvysílání her Divadla Járy Cimrmana, zároveň s vámi tuto věc nikterak nekomunikovala…

Nejen se mnou, ale ani s mými sourozenci. Jak říkám, smlouvu se snažily obě strany utajit, takže nikdo nekomunikoval. Shodou okolností za Český rozhlas podepsal smlouvu generální ředitel René Zavoral, za Divadelní agenturu Echo, spol. s r.o., ji podepsal její jediný majitel Václav Kotek. Součástí smlouvy jsou práva k rozhlasovému vysílání a na základě této smlouvy Český rozhlas odvysílal v říjnu 2016 k padesátému výročí slavnostní divadelní představení Cimrmanovy hry Cimrman v říši hudby přímým přenosem hned na dvou stanicích, na Dvojce a na Radiožurnálu. To je samozřejmě velmi významné užití autorských práv. Rozhlas ovšem tvrdí, že šlo o jakési nedopatření, nebo spíš nedorozumění…

Abychom si to ještě vyjasnili. Na základě čeho Divadelní agentura Echo tvrdí, že má práva na představení Divadla Járy Cimrmana?

Divadelní agentura Echo zastupuje herce Divadla Járy Cimrmana včetně Zdeňka Svěráka, což jí dává v jistém ohledu výsadní postavení. V Rozhlase ale jednoznačně překročila svoje pravomoci v domnění, že může všechno, jednat i za potomky Ladislava Smoljaka a ponechat si jejich peníze, což tedy rozhodně nemůže. Ze smlouvy s Českým rozhlasem není patrné, s jakou motivací tak agentura činila. Pokud se ale podíváme na celou smlouvu, zjistíme, že se v ní zavazuje k poskytnutí i dalších zajímavých služeb, které poskytnout nemohla. Pronajmout sál, v němž se představení konalo a který jí nepatří, prodat vstupenky na představení, které nepořádala, a tak dále. Je to zcela nevídaný smluvní závazek, který Český rozhlas bez váhání proplatil. A jenom za samotná práva agentura inkasovala 310 tisíc korun plus DPH. Za další služby dalších půl milionu plus DPH.

A toto se přihodilo pouze v tomto konkrétním případě, anebo už někdy dříve?

Divadelní agentura Echo uzavírá desítky zprostředkovatelských smluv s provozovateli živých divadelních představení, ve kterých prohlašuje, že zajišťuje souhlas autorů. To v mém případě jistojistě není pravda, protože se ani neobtěžuje informovat mě dodatečně, že se tato představení konala. Děje se tak systematicky již řadu let.

Link

A jak se lze v takové situaci bránit?

Soudně.

Co na to říká Zdeněk Svěrák?

Co na to říká Zdeněk Svěrák, se lze dočíst v jednom z loňských čísel Respektu, kam Svěrák napsal článek Filipika. Doslova v něm píše: „zatímco my hrajeme, Filip se soudí“. Skutečnost je ovšem taková, že zatímco dílo stvořili Smoljak - Svěrák, peníze inkasují Kotek – Svěrák. Nejvíc se mě ale dotklo nepravdivé tvrzení, že poškozuji práva svého otce, přestože si i vrabci na střeše cvrlikají, že je poškozuje právě Svěrákův agent.

Takže s ním jste také ve sporu…

Nevím, zda to označit přímo za spor. Ve sporu jsem s Divadelní agenturou Echo. Pokud ona prodává naše práva, ve sporu s ní logicky být musíme. Zdeněk Svěrák o tom leckdy ani nemusí vědět. Ale přiznám se, že mě hodně překvapilo, že o mně Zdeněk píše takové nesmysly. Nevěřím tomu, že si nezjistil, jak se věci ve skutečnosti mají a na čí straně je pravda.

Čemu to přisuzujete?

Přisuzuji to jeho doktríně „neslyším zlo, nevidím zlo“. Je to umělec, který se zásadně nezabývá žádnými administrativními záležitostmi. A bohužel má obrovský talent na zcela nevhodné a nedůvěryhodné administrativní spolupracovníky.

Link

A pokud bychom se vrátili k Českému rozhlasu, myslíte, že ani oni se nechtějí administrativou zabývat?

To je dobrá otázka. Český rozhlas se samozřejmě administrativou zabývat musí. Je na to ostatně celá řada právních předpisů a Rozhlas k tomu má specializované oddělení. V případě oslav padesáti let s Cimrmanem však toto administrativní oddělení manažeři obešli. Přitom v něm pracuje řada schopných lidí, kteří denně vyřizují spoustu složitých licenčních a honorářových vztahů.

Jak to, že ho obešli?

Ta smlouva je na necelý milion korun včetně DPH, a proto se to asi řešilo po jiné linii, než je obvyklé. Jak jsem zmínil, Rozhlas platil nejen za licence, ale také za marketing a překvapivě i za pronájem sálu v Kině Jas v Tanvaldu a za vstupenky na představení.

Vy jste tu smlouvu viděl?

Ano, tu smlouvu jsem viděl. Našel jsem ji v registru smluv ještě v čase, kdy měl Český rozhlas povinnost podobné smlouvy zveřejňovat. Nicméně je fakt, že byla skoro celá začerněná. S pomocí advokátní kanceláře jsem díky zákonu číslo 106 o svobodném přístupu k informacím vymohl její odtajnění a předání v plném znění. Teprve po jejím přečtení jsem se zhrozil, za co všechno byla agentura odměněna.

Link

Místo, aby za užití práv někdo zaplatil mně, paradoxně jsem to byl já, kdo musel zaplatit, a to skoro padesát tisíc za advokáty, díky nimž jsem se k obsahu této podivné smlouvy vůbec dostal. Další peníze mě budou stát právní služby, aby došlo alespoň k nějaké principiální satisfakci a uznání chyby ze strany Rozhlasu. Že by byla potrestána agentura, za kterou pevně stojí Zdeněk Svěrák, s tím moc nepočítám…

Pokud tvrdíte, že Český rozhlas obešel oddělení evidence, které to má běžně na starosti, myslíte si, že to byl od začátku jejich záměr?

To nemohu vědět. Nechci nikomu sahat do svědomí. Pokud si vzpomínám, jeden z lidí, kteří to měli tehdy na starosti, se omluvil. Byť se ukázalo, že se s Václavem Kotkem zná a že si tykají. Nejspíš se to odehrálo na bázi neformálních kamarádských vztahů, kdy se snadno nějaká chyba udělá. Zklamal mě ale postoj pana generálního ředitele Zavorala, který smlouvu osobně podepsal a k věci se vůbec nehlásí, naopak mě napadá na Facebooku.

Existuje cesta nějakého smírčího řešení?

O tom jsme před dvěma roky krátce po odvysílání pořadu začali jednat s právním oddělením, k řešení jsme ale doposud nedospěli. Promlčecí lhůta je tři roky, takže vyprší letos na podzim.

Proč se to doposud nepodařilo?

Hlavní zádrhel je v tom, že Český rozhlas se nějakým záhadným způsobem dohodl s mými sourozenci, ale nechce říct, jak. A vzhledem k tomu, že bychom jako dědicové měli postupovat ve shodě, já potřebuji vědět, jak se s nimi dohodl.

Proč se jich na to nezeptáte?

Moji sourozenci jsou pod silným vlivem nejrůznějších právních a agenturních zástupců. Například moje mladší sestra žije dlouhodobě v Irsku a o celé kauze možná ani neví. Po Praze se ale pohybují velice podivní lidé, kteří tvrdí, že ji zastupují. Při tom je o nich známo, že zastupují především silné producenty nebo různé mocné agentury.

Link

Jak to tak poslouchám, napadá mě, že je vcelku složité narodit se jako potomek člověka, který tady zanechal vcelku rozsáhlé dílo…

Dokud byl otec naživu, tak se nám nic hrozného nedělo. Vždycky se za nás bil. Teď je ale čas, abychom se my bili za něj.

A je to tedy ojedinělá zkušenost, anebo se s něčím podobným setkáváte pravidelně?

Nemám moc informací o jiných dědicích tvůrců podobně rozsáhlého díla. Faktem ale je, že se mi podařilo proniknout do rozličných struktur a sítí nejrůznějších uživatelů, producentů, vydavatelů, agentur, kolektivních správců, právníků, zástupců, zprostředkovatelů, prostředníků. Vulgárně by je bylo možné nazvat parazity. Zůstaňme ale u slušnějšího označení „prostředníci“, v jejichž nekalých sítích se ztrácejí peníze.

Buď je to záměr a většina autorů se o svých nárocích vůbec nedozví, anebo je to chyba systému, protože co si budeme namlouvat, ten systém je neuvěřitelně složitý a nepřehledný. Další možností ovšem je, že se jedná o šlendrián ve smyslu nejasnosti právních předpisů a jejich výkladu.

V autorském zákoně platí premisa, že o užívání autorského díla rozhoduje a priori jeho autor. Avšak zároveň to má celou řadu výjimek. A ty se týkají kolektivní správy, náhradních odměn, rozhlasového a televizního vysílání a mnoha dalších věcí. Něco podobného jsem teď řešil na Slovensku, kde Štúdio Lasica & Satinský, kam pravidelně jezdí Divadlo Járy Cimrmana, tvrdí, že během posledních let za užití práv vždy řádně zaplatilo české agentuře Aura-Pont s.r.o.

A v čem je problém?

Agentura Aura-Pont tvrdí, že jí Štúdio L+S nic nezaplatilo. Pokoušel jsem se v tom zapátrat a zjistil jsem, že tento slovenský provozovatel nezaplatil naší české agentuře, ale nějaké agentuře slovenské. Takže autor nebo dědic se nemůže věnovat další umělecké tvorbě nebo jiné činnosti, ale musí pátrat, kam se jeho peníze poděly. Ztratily se ještě na Slovensku? Anebo až v Čechách? A jak to, že se nám nikdo neozval se zprávou „posíláme vám pětistovku“? Je to často až humorné…

Link

Základní problém je v tom, že o svém díle nerozhoduje sám autor, ale jeho kompetence si často přivlastňují podvodníci. Člověk také zjišťuje, v jaké se to podivné společnosti nachází. Namísto toho, aby se tady rigidní a konzervativní principy v oblasti autorských práv uvolňovaly, tak přituhuje.

Doba přece pokročila, dnes je autorem prakticky každý. Každý, kdo vyfotí něco mobilem, stává se de jure autorem. Doba ochrany autorských práv se prodlužuje. Neustále se řeší problémy s OSA, DILIA, nebo s Intergramem a dalšími kolektivními správci. Na co všechno vlastně mají nebo nemají nárok? Jako kdyby v tomto kocourkově neměl nikdo nic lepšího na práci, než zjišťovat, kdo co může a nemůže, od koho má co kdo dostat zaplaceno, za co vybírat jaké poplatky….

A legislativec s tím nic dělat nehodlá jako dlouho chybějící student na střední škole, který neustále odkládá chvíli, kdy se má nechat dodatečně vyzkoušet. Pořád si říká, to je ještě dobrý, já to ještě nechám na příští týden a tak stále dál, jenže ono se to před ním stále kupí a valí jako obrovská koule, kterou frustrovaný student neustále tlačí před sebou.

Někdy si tak představuji českého ministra kultury nebo ředitele Českého rozhlasu, jak před sebou tlačí dvacetimetrovou megakouli autorskoprávních problémů…