Články odjinud

Elektronické volby jsou v Česku hudbou budoucnosti. Proti hraje politika i riziko hackerských útoků

Elektronické volby jsou v Česku hudbou budoucnosti. Proti hraje politika i riziko hackerských útoků

Hlasovat pro svého kandidáta z pohodlí domova místo volební místnosti by uvítal nejeden Čech, především pak mladší voliči. Zavedení elektronických voleb by ale ulehčilo život především lidem, kteří nežijí v místě trvalého bydliště, a před každými volbami tak musí s předstihem žádat o voličský průkaz. Navzdory těmto argumentům je ale takzvaný e-voting v Česku stále hudbou budoucnosti, někteří experti navíc upozorňují na to, že volby přes internet jsou náchylnější ke kybernetickým útokům ze strany zahraničních zpravodajských služeb. 

V době, kdy lze přes internet zařídit celou řadu úkolů, kvůli kterým jste dřív museli na úřad nebo do banky, lidé v Česku stále musí osobně dojít do volební místnosti a hodit hlasovací lístek do urny před zraky komise. Mnozí proto volají po možnosti hlasovat ve volbách do zastupitelstev, parlamentu či v evropských volbách přes internet. Češi se však změny ještě nějakou dobu nedočkají.

„Právní úprava s tím zatím nepočítá. Je to téma, které se diskutuje už delší dobu, dosud ale nebyla nalezena odborná ani politická shoda o konkrétním provedení,“ řekl pro INFO.CZ advokát a bývalý náměstek několika ministrů spravedlnosti s působností pro legislativu a informatiku František Korbel.

Hlavním důvodem tak zůstává to, že elektronické volby stále nejsou klíčové politické téma a politici se na něm zatím nedokázali shodnout. „To má samozřejmě zásadní vliv, protože shoda politiků je ke změnám volebních zákonů nezbytná,“ říká Korbel s tím, že ne všichni voliči by však se zavedením elektronických voleb souhlasili a vyšší ochotu lze očekávat u mladších než starších voličů.

Zastánci e-votingu poukazují hlavně na úspěšný příklad Estonska, kde se v parlamentních volbách hlasuje přes internet už od roku 2007. Občanům stačí, aby si stáhli oficiální volební aplikaci, kde musí prokázat svou elektronickou identitu a odklikne kandidáta, kterého chce volit. Estonci tak mohou volit jednoduše odkudkoli. Nadstandartní služby digitalizace veřejné správy si v nedávném rozhovoru pro INFO.CZ pochvaloval i expert Andres Raieste, který se na zavádění takzvaného e-Governmentu v Estonsku podílel.

„Nemám sebemenší důvod kvůli úředním věcem vycházet z domu. Služby e-Governmentu zjednodušují můj každodenní život. Kontakt s úřady proto neberu jako povinnost nebo něco, co podstupuji nerad. Je to pro mě naprosto přirozené. Vůbec nedokážu pochopit dobu před deseti, patnácti lety. Myslím, že tehdejší doba v Estonsku je velmi podobná tomu, co máte dnes vy v České republice,“ řekl tehdy redakci.

Obyvatelé malé země v Pobaltí si na elektronické volby postupně zvykají – během posledních parlamentních voleb v roce 2015 hlasovalo přes internet 30,5 procenta Estonců. Ostatní zvolili tradiční způsob a do volební místnosti zašli osobně. Přestože k estonskému modelu má Česko ještě daleko, první důležitý mezník, který by mohl být základním stavebním kamenem pro zavedení elektronických voleb, se rýsuje i tady.

„Domnívám se, že vhodným impulsem k zavedení elektronických voleb by mohlo být nabytí účinnosti nového zákona o elektronické identitě, ke kterému má dojít 1. července letošního roku. Elektronická identifikace občana – buď datovou schránkou, elektronickým podpisem nebo jiným důvěryhodným nástrojem elektronické identity – je totiž pro elektronické volby nezbytnou podmínkou,“ říká Korbel.

Elektronické volby se mohou stát terčem hackerů

Zatímco řada voličů by přes mobil, počítač či tablet nejraději volila už dnes, podle politologů by možnost hlasovat online nové voliče k urnám stejně nepřivedlo. To tvrdí i vedoucí Katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci Tomáš Lebeda, podle kterého to je vidět právě na příkladu Estonska.

„Ta praxe ze světa je zatím velmi omezená – v parlamentních volbách se to používá zatím pouze v Estonsku, což je země, která je technologicky obrovsky na výši. Zaváděli to už před velmi dlouhou dobou a nezdá se, že by to tam tu účast ve volbách zvýšilo. Přibývá tam sice lidí, kteří volí elektronicky, ale v podstatě se zdá, že by většina těchto lidí volila i bez toho,“ řekl pro INFO.CZ Lebeda, který by podle svých slov pro zavedení elektronických voleb nebyl. Elektronické volby jsou totiž náchylnější k hrozbě kybernetického útoku ze strany zahraničních zpravodajských služeb.

„Důvodem, proč jsem vůči tomu skeptický, je to, že v dnešní době, kdy se o volby v západní Evropě nebo ve Spojených státech se zajímají zahraniční tajné služby – zejména ta ruská – si nedokážu představit, že bychom to v této době zaváděli i my. Podle mého lze i ten nejlépe zabezpečený systém nějakým způsobem překonat,“ vysvětluje Lebeda.

Právě obavy z hackerských útoků jsou nejčastějším argumentem hovořícím proti zavedení elektronických voleb, podle Korbela však nejsou na místě. „V tom nespatřuji důvod pro odmítnutí elektronického hlasování. Ostatně zjišťování výsledků voleb je kombinované, kdy na počátku stojí hlasování ve volební místnosti, nicméně ke zpracování výsledků dochází rovněž elektronicky v rámci elektronických systémů Českého statistického úřadu,“ uzavírá odborník na právo informačních technologií s tím, že elektronické volby musí být zajištěny tak, aby se riziko útoku co omezilo na minimum. 

Kompletní zpravodajství k prezidentským volbám 2018 najdete zde>>>

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Články odjinud

Problémy ZOOTu ukázaly, že nablýskaný marketing byznys nedělá. Přijdou další pády

Zpráva, že internetový prodejce oblečení ZOOT se dostal do problémů, není pro lidi, kteří se na trhu orientují, velkým překvapením. Pro malé investory, kteří uvěřili řečem o rychle rostoucím start-upu, může být šokem. Pokud si tedy koupili dluhopisy firmy, nyní o své peníze pravděpodobně přišli. Podobných dluhopisů je ovšem českých trh plný, a proto vám přinášíme článek ekonoma Rostislava Plívy, který před nákupem dluhopisových šmejdů varuje. 
 
 
 

V poslední době se začínají rojit varování před narůstajícím počtem emisí dluhopisů. Vedle několika článků se nechala slyšet i ČNB ústy člena bankovní rady (například ZDE).

Investoři bývají obvykle varováni před firmami, které mají například krátkou historii, malý či dokonce záporný vlastní kapitál a negenerují zisk. V tomto článku bych ale chtěl upozornit, že i firma s vlastním kapitálem a generující slušný zisk, případně s dobrou rentabilitou vlastního kapitálu (ROE), může být potenciálně nebezpečná, protože se může jednat o pyramidovou hru. Zároveň rovnou upozorňuji, že takových firem není v České republice málo, a buďte proto obezřetní, kam své peníze dáváte.

Link

Jak takové „letadlo“ funguje? Firma A, která hodlá vydat dluhopisy, si najde investiční zprostředkovatele, přes které je schopna prodat své dluhopisy. Řekněme se splatností 3 roky a kupónem 6 % ročně a v objemu 100 milionů korun. Investiční zprostředkovatel sice při nabízení daných dluhopisů poruší mnoho předpisů, ale to je nyní vedlejší. Po získání prostředků Firma A nakoupí nějaká aktiva. Například Firmu B, nebo nějakou nemovitost, například v hodnotě 90 milionů. Nemovitosti jsou pro tento účel mimořádně oblíbené. Za zbylých 10 milionů firma zaplatí svůj provoz, management, asistentky, ale hlavně zaplatí distributorovi dluhopisů – investičnímu zprostředkovateli. Ten pokračuje v činnosti a nabízí další dluhopisy od stejného emitenta – Firmy A.

Po prvním roce Firma B vygenerovala zisk a u nemovitosti je příjem z jejího nájmu. Díky tomu je Firma A schopna vyplatit investorům 6% kupón. S výplatou kupónu s nadstandardním výnosem jsou investoři spokojeni a často tak  zainvestují do dluhopisů další peníze. Firma A však zatím nic nezískala pro sebe. Má aktiva v hodnotě 90 milionů korun a pasiva 90 milionů korun, při záporném vlastním kapitálu 10 milionů korun, který je dán provozní ztrátou a vyplacením odměny zprostředkovatelům a 100 miliony dluhů vůči investorům. Firma A se proto rozhodne přecenit svá aktiva. Ať už se zdůvodněním, že roste cena nemovitostí, nebo že díky klesajícím úrokovým sazbám rostou násobky, za jaké by byla schopna prodat Firmu B. Výsledná rozvaha tak bude vypadat, že aktiva jsou například 110 milionů a pasiva rovněž 110 milionů, přičemž skladba pasiv je 100 milionů dluhu vůči investorům a 10 milionů zisku.

Link

Ne vždy musí být Firma A natolik chamtivá, aby celý nárůst vykázala během jednoho roku. Růst aktiv jejich přeceněním může rozložit do více let, ale princip zůstává zachován. Rovněž bude mít tendenci držet taková aktiva a své transakce uzpůsobovat tomu, aby zisky z přecenění nemusela danit.

Po několika letech dalších a dalších prodejů dluhopisů a dalších a dalších přeceňováních pak bilance firmy může vypadat například následně. Aktiva 800 milionů korun. Pasiva 800 milionů korun, která se skládají z dluhu vůči investorům ve výši 600 milionů a vlastního kapitálu vyplývajícího z historického zisku 200 milionů. To vypadá jako rozumná páka 3:1. Nákupní hodnota aktiv v pořizovacích cenách je však například jen 500 milionů. 300 milionů nárůstu je dáno přeceňováním. 100 milionů firma spotřebovala na svůj provoz a odměny distribuci. Firma je solventní pouze do té míry, do jaké byly přeceňovací praktiky oprávněné.

To bychom měli způsob, jak Firma A dosáhne zisku. Nyní k tomu, jak si její zakladatelé přijdou na víc peněz, než ty, které si vyplatí za běžný provoz na mzdách. Firma A má sice zisk 200 milionů, ale není schopna si ho vyplatit, protože ho dosahovala jen díky přecenění podílů. Nemá žádné cash-flow, díky kterému by si mohli její zakladatelé zisk vyplatit a rozdělit. Firma A se proto rozhodne vydat další dluhopisy. V její závěrečné zprávě jsou účetní výkazy na první pohled akceptovatelné. Rovněž prodej těchto dluhopisů je nově ochotno dělat již více distributorů. Ti, kteří měli na začátku obavu prodávat dluhopisy prázdné schránky, nyní vidí obstojná čísla a jsou ochotni nabízet dluhopisy svým klientům.

Link

Po další emisi majitelé vypadají jako úspěšní podnikatelé, investoři jsou spokojení, protože pravidelně dostávají svůj kupón a případně i jistinu. Kupóny a jistiny jsou však spláceny pouze díky dalším emisím. Celá tato hra však funguje jen do doby, než například vzrostou úrokové sazby a je těžší najít odhadce, který by nemovitost přecenil směrem vzhůru. Nebo do doby, kdy se stejným způsobem dají přecenit podíly ve Firmách B a dalších.

Nechci výše uvedeným příkladem tvrdit, že všechna takováto „investiční schémata“ jsou podvod. V naší republice je stále většina takových, kteří zhodnocují majetek svých firem bez účetních triků. Chci říct jen to, že obdobní dluhopisoví šmejdi existují. Vydávají se za podnikatele, ale přitom podnikat a skutečně zhodnocovat majetek firem neumí. V některých případech pouze využívají současného ekonomického boomu, který jim umožňuje dané modely dostatečně dlouho využívat. Vyčištění trhu provede až další krize.

Pokud si nejste zcela jisti, že dovedete odlišit poctivého emitenta dluhopisů od toho nepoctivého, jakého jsem popsal výše, raději se investicím do dluhopisů vyhněte. Privátní, ale ani veřejná emise s prospektem schváleným ČNB není vždy bezpečnou investicí. ČNB posuzuje pouze formální správnost a úplnost prospektu. Neověřuje ekonomickou racionalitu a pravdivost údajů. Tu má dělat investiční zprostředkovatel, obchodník s cennými papíry, či investor sám.

Link

-1