Holovská je odhodlaná jít do krajností, chystá se napadnout prezidentské volby | info.cz

Články odjinud

Holovská je odhodlaná jít do krajností, chystá se napadnout prezidentské volby

Vyřazená kandidátka na prezidentku Terezie Holovská je připravena, pokud neuspěje s již podanou ústavní stížností, napadnout po prezidentských volbách u soudu jejich regulérnost. Vadí jí, že někteří uchazeči o funkci prezidenta pro svou kandidaturu částečně získali podporu stejných poslanců či senátorů. Holovská kvůli tomu podala před několika dny ústavní stížnost. Plénum Ústavního soudu se jí bude zabývat 3. ledna.

Podle letošního výkladu ministerstva vnitra je možné, aby poslanci a senátoři zároveň podpořili více kandidátů. Při předchozích volbách mělo vnitro jiný názor. Holovská proto podala jako kandidátka stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ten ji z formálních důvodů odmítl. Zároveň ale ministerstvo zkritizoval za nesprávný právní názor a konstatoval, že každý poslanec či senátor může napříště podpořit jen jednoho kandidáta. Petr Hannig, Marek Hilšer, Jiří Hynek, Vratislav Kulhánek a Mirek Topolánek přesto zůstávají řádně zaregistrovaní. Někteří zákonodárci podpořili dva, anebo dokonce tři z nich.

Podnikatelka a bývalá místostarostka Prahy 8 Holovská rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ocenila, podala však kvůli němu ústavní stížnost. Novinářům dnes řekla, že se nedokáže vyrovnat s představou, že pět kandidátů na prezidenta je podle ní zaregistrováno neoprávněně, protože je podpořili v některých případech stejní politici. Výklad vnitra označila za podvodnou praktiku.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

„Na Ústavní soud se obracím proto, že řízení před Ústavním soudem je jiné řízení a rozhodují jiná fakta a jiná kritéria,“ uvedla. „Chci zdůraznit, že nevedu kampaň proti žádnému z kandidátů osobně,“ dodala. Jde o princip, uvedla. Podle Holovské zákon o prezidentské volbě nestanoví jasná pravidla hry a měl by být změněn. Svou stížností chce pomoct k veřejné diskusi o tomto problému.

Vedoucí analytického odboru Ústavního soudu Lubomír Majerčík ČTK potvrdil, že plénum Ústavního soudu se sejde poprvé v novém roce 3. ledna a bude stížnost projednávat. Teoreticky se může stát, že nález vyhlásí ještě týž den, nebo oznámí vyhlášení nálezu na některý z dalších dnů. První kolo prezidentských voleb se bude konat 12. a 13. ledna. Druhé kolo připadá na 26. a 27. ledna. Zaregistrováno v nich je devět kandidátů.

Pokud by u Ústavního soudu Holovská neuspěla, je připravena opět podat po volbách stížnost u NSS. Soud by se již podnětem měl zabývat, protože se na něj může obrátit kterýkoli občan. Holovská ČTK řekla, že podklady má již připravené v souvislosti s předchozí stížností.

Holovská chtěla kandidovat v lednových prezidentských volbách, nesplnila ale podmínky. Místo 50 000 podpisů občanů dodala jen jeden podpis. Na začátku ledna se také bude ucházet o zvolení v doplňovacích senátních volbách na Trutnovsku. K volbám ji původně úředníci nepřipustili, soud ale uznal její stížnost a nařídil její dodatečnou registraci.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Tichá revoluce v arabském světě: Porodnost žen dramaticky klesá

Tichá revoluce v arabském světě: Porodnost žen dramaticky klesá

Arabské ženy mají stále méně dětí. A arabští rodiče mnohem častěji preferují podobně jako obyvatelé Západu život v tzv. nukleární rodině, tedy nikoli v té širší, tradiční. Navzdory častým představám tak některé země regionu nedosahují ani porodnosti nutné k prostému zachování počtu obyvatel – aby k takové reprodukci došlo, musí index dosahovat úroveň 2,1 (statistického) dítěte na jednu ženu.

Je jí dvacet a studuje žurnalistiku. Hledá dobrou i zajímavou práci a chce být osobně, tedy i finančně nezávislá. Po skončení střední školy pečlivě docházela na přípravné kurzy, nic tedy neponechala náhodě a na vysněnou univerzitu se opravdu dostala. Vdávat se ještě nechce, potřebuje přece profesně vyspět…

Banální? Ano, dokonce i v arabském Kataru. Nicméně, ještě matka Mirjam Badrové, kterou jako typickou příslušnici své generace vyzpovídala tamní stanice Al-Džazíra, přemýšlela jinak. Sám jsem byl poněkud překvapen poznámkou mé zhruba padesátileté známé ze Spojených arabských emirátů, která se mi před několika lety pochlubila deseti potomky. Vlastně jen v rámci konverzace jsem nadhodil, že to ani v místních poměrech není úplně málo. „Jde o jistotu, co kdyby některé z nich umřelo,“ konstatovala bez rozpaků.

Link

Kdy přišla změna?

„Dnes arabské páry preferují nukleární rodinu se dvěma, nebo třemi dětmi. Nejde o úplnou novinku: dostupné antropologické studie ukazují, že Arabové začali k této formě rodiny směřovat už v 80. letech minulého století,“ píše ve svém loni zveřejněném textu s příznačným názvem „Nenápadná reprodukční revoluce v arabském světě“ americká badatelka Marcia C. Inhornová z Yaleovy university. Podle dostupných výzkumů je za poklesem nejen změna rodinného uspořádání, ale také ekonomický růst, v některých zemích historicky nová možnost společenského uplatnění žen a v neposlední řadě nástup antikoncepce. Ta je řadě arabských zemí nejen dostupná, ale také společensky akceptovaná i díky osvětě, kterou místy podpořily přímo vlády a úřady.

Pokles počtu narozených potomků je přitom až dramatický. Kuvajt, Katar, Libanon s Spojené arabské emiráty nedosahují ani dvou (statistických) dětí na ženu. Bahrajn je přesně na této hranici, Tunisko vykazuje index ve výši 2,15, Libye pak 2,21.

Nejvyšší data naopak z arabského světa nikoli překvapivě vykazují dlouhodobě nejchudší i nejméně stabilní země regionu: Súdán (4,43), Irák (4,27), Jemen (3,84) a Egypt (3,15). I v těchto zemích ale došlo k demografickému propadu: ještě v první polovině 70. let minulého století se Súdán počítal se sedmi potomky na jednu ženu, stejně jako Jordánsko, Alžírsko nebo Sýrie. A egyptská vláda pracovala s poměrem 5,5 dítěte na jednu svoji občanku. Saúdky tehdy měly v průměru 8 dětí, dnes se dostaly na statistickou úroveň 2,48.

Link

Pro srovnání: svět jako celek hlásí 2,47 potomka na jednu rodičku. Česká republika, která patří k zemím s vůbec nejnižší porodností, v roce 2016 udávala údaj 1,57. Jak již bylo řečeno, prostou reprodukci obyvatel podle expertů zajistí dosažení indexu 2,1.

Výše uvedené ovšem neznamená, že by arabský svět nezažíval nárůst obyvatel a jako celek nemládl. Právě tato tendence byla jedním z důvodu tzv. arabského jara, během kterého mladí a zároveň vzdělaní Arabové protestovali proti diktátorským, nepotickým a příslovečně zkorumpovaným vládám. Oproti roku 1988 se kupříkladu počet obyvatel Egypta, který je nejlidnatější arabskou zemí, takřka zdvojnásobil (z 50,7 na 97,6 milionu). V případě Emirátů je nárůst ještě dramatičtější, totiž z 1,7 na 9,4 milionu lidí.