Potvrzení kandidáti prezidentských voleb 2018 | info.cz

Články odjinud

Je po volbách, blíží se další. Znáte všechny kandidáty, kteří chtějí bojovat o Hrad?

Už jen do úterý se mohou zájemci o prezidentské křeslo hlásit na Ministerstvu vnitra. Doložit musí buď 50 tisíc podpisů od občanů, nebo podporu minimálně 20 poslanců, nebo 10 senátorů. Kdo zatím oficiálně vstoupil do klání o post prezidenta a kdo ještě na poslední chvíli shání podpisy?

Jasno je zatím o osmi Češích, kteří chtějí být příští hlavou státu. Tři z nich, které nejvíce favorizují i bookmakeři, spoléhají na podpisy občanů, kterých už mají dostatek. Čtyři kandidáti mají podporu politiků. A devátý kandidát má údajně podpisy poslanců, o koho jde, ale zatím není jasné.

Horáček, Drahoš a Zeman získali dostatek podpisů občanů

Hudebník a podnikatel Michal Horáček se zaregistroval do boje o Hrad 1. listopadu. Na vnitro odevzdal petici s 86 tisíci podpisy. Původně prý Horáček získal podporu od 115 tisíc Čechů, 30 tisíc podpisů ale jeho tým musel vyřadit, protože nesplňovaly zákonné předpisy čitelnosti a dohledatelnosti.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše najdete zde>>>

Dva dny po Horáčkovi kandidaturu oficiálně podal i bývalý šéf Akademie věd Jiří Drahoš. Na ministerstvo přinesl celkem 142 tisíc podpisů. Jeho tým při kontrole petičních archů také vyřazoval, celkem 15 tisíc autogramů.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Dostatečnou podporu obyvatel má i současný prezident Miloš Zeman. Jeho manželka Ivana, která je šéfkou petičního týmu, v polovině srpna oznámila, že Zeman už získal přes 59 tisíc podpisů. Tehdy také potvrdila, že sběr podpisů bude pokračovat. Na rozdíl od Horáčka a Drahoše současný prezident zřejmě zatím petiční archy na vnitru neodevzdal.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Pavla Fischera najdete zde>>>

Fischera a Hilšera podpořili senátoři, Hanniga, Hynka, Kulhánka a tajemného kandidáta zase poslanci

Do voleb se zapojí také bývalý velvyslanec ve Francii a Havlův poradce Pavel Fischer. Ten kandidaturu oznámil počátkem října. Podporu získal od 17 senátorů.

Úmysl kandidovat potvrdil také hudebník a předseda strany Rozumní Petr Hannig. Spoléhat může na podpisy 20 poslanců.

Politici poslali také do boje lékaře a aktivistu Marka Hilšera. Ten chtěl původně nasbírat podpisy občanů, získal ale podporu od 44 tisíc Čechů, což nestačilo. Oslovil proto senátory a 11 z nich mu umožnilo, aby se do boje také zapojil.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Marka Hilšera najdete zde>>>

Vlastního kandidáta mají také Realisté. Ačkoli do Sněmovny se jim dostat nepodařilo, šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek získal podpisy 22 poslanců. Sháněl prý podporu i mezi lidmi a v půlce října měl přibližně 15 tisíc podporovatelů.

Poslanci podpořili také bývalého šéfa mladoboleslavské automobilky Vratislava Kulhánka. Získal 23 podpisů ze Sněmovny a 35 tisíc podpisů občanů. Ty lákal mimo jiné i na soutěž o nový automobil. V případě, že by získal potřebných 50 tisíc podpisů, sliboval, vylosuje jednoho výherce nové Škody Octavia.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Petra Hanniga najdete zde>>>

Do voleb by mohl promluvit ještě devátý kandidát. Zatím není jasné, o koho jde. Vnitro už ale přijalo jeho registraci, kterou doložil podpisy poslanců.

Z boje o Hrad se naopak stáhnul senátor Jaroslav Kubera, který by měl v případě zájmu jistou podporu kolegů z horní komory Parlamentu. Vlastního kandidáta nepostaví ani hnutí ANO. Stále ještě není jisté, zda nebude kandidovat také předseda SPD Tomio Okamura. Ten se ke spekulacím chce vyjádřit příští týden.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Michala Horáčka najdete zde>>>

Zájemci, kteří se chtějí ucházet o přízeň voličů, se musí na Ministerstvu vnitra k volbám zaregistrovat do 7. listopadu. Poslanci a senátoři mohou podpisem podpořit i více kandidátů zároveň.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Petra Hanniga najdete zde>>>

Volby se uskuteční 12. a 13. ledna 2018. V případě, že ani jeden z účastníků nezíská nadpoloviční většinu hlasů, bude za dva týdny následovat druhé kolo, ve kterém se utkají dva nejúspěšnější kandidáti.

Vše o prezidentských volbách najdete zde

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Zrno: Nesmyslný hon myšlenkových jakobínů aneb Vondrův „moment Slánský“

KOMENTÁŘ MATYÁŠE ZRNA | Jistě znáte příběh Rudolfa Slánského, generálního tajemníka Komunistické strany Československa. Celý život věrně sloužil myšlence komunismu, namočil si přitom ruce po lokte (i výše) od krve, aby ho nakonec vlastní soudruzi postavili ke zdi s odůvodněním, že je vlastně imperialistický agent. Takový moment dnes zažívají někteří lidé, kteří konzistentně léta budovali a podporovali demokratickou a prozápadní Českou republiku – najednou na nich visí obvinění, že vlastně nahrávají zájmům Ruska. Stačí mít kritický pohled na některé politiky Evropské unie, klima nebo třeba manželství homosexuálů. Logika je jasná: nepodporuješ (plně) Brusel, podporuješ Moskvu!

Nejnovější obětí této hysterie se stal Alexandr Vondra. Čerstvě zvolený europoslanec dal rozhovor týdeníku Respekt. Dalo se čekat, že to bude trochu střet světů. Vondra je konzervativec, který jako svou povinnost vidí postavit se vlně progresivismu, zástupce šéfredaktora Respektu Marek Švehla, který rozhovor vedl, pravý opak. Rozhovor to byl ostrý, škoda jen, že si Marek Švehla nevzpomněl na svůj komentář o Vondrovi z roku 2016, kde se mu vysmíval za větu: „Teď zakazují kouření, zítra řídit automobil.“ Zjistil by, že Vondra po třech letech není daleko od pravdy

Když vás cituje Sputnik

Vondra se k aktuálnímu rozhovoru na svém Facebooku vrátil, připomněl, že první redakce Respektu sídlila v roce 1989 u něj doma a popsal ideový odklon Respektu od klasického liberalismu k progresivismu a taky, že se jeho redaktoři berou trochu moc vážně (to mohu potvrdit, v Respektu jsem kdysi jako vedoucí zahraniční rubriky pracoval a s Markem Švehlou sdílel kancelář). Tenhle Vondrův v zásadě laskavý příspěvek (kde mimo jiné Švehlu pochválil za jeho knihu o Ivanu Martinu Jirousovi – Magorovi) následně využila česká jazyková mutace ruského státního zpravodajského webu Sputniknews, která jej převzala s několika krátkými vysvětlujícími doplněními a mírně dryáčnickým titulkem. A strhlo se peklo…

5929433:article:true:true:true

Všiml si toho Jakub Kalenský, toho času naše hlavní hvězda boje s ruskými dezinformacemi. Původní profesí novinář pracoval v týmu šéfky diplomacie EU Federicy Mogheriniové pro boj s ruskou propagandou, nyní přechází do USA pracovat pro Atlantic Council Eurasia a nedávno svědčil v Kongresu USA na slyšení týkajícím se ruských útoků na prezidentskou volbu. Je také častým hostem českých médií coby klíčový expert v této oblasti.

Link

Co udělal Jakub Kalenský? Na svém Facebooku sdílel článek ze Sputniku s výrazně zakroužkovaným zdrojem, snad jako upozornění, že Vondra a Sputnik jsou v jakési symbióze. Následná debata velmi dobře ilustruje myšlení novodobých inkvizitorů. Předtím si ale shrňme fakta: Alexandr Vondra, disident, chartista, poradce Václava Havla, velvyslanec v USA, ministr, vicepremiér atd. atd. byl člověk, který zde třicet let pracoval na naší euroatlantické integraci, vstupu do NATO či podpoře amerického radaru. Spojit zrovna jeho s ruskými dezinformacemi je právě ten „moment Slánský“, o kterém píšu v úvodu. To samozřejmě leckdo Kalenskému vytknul, včetně toho, že Sputnik prostě převzal jeho příspěvek, aniž by se ho vůbec ptal. A z Kalenského začaly padat perly.

Nižší míra zavinění…

„Kdyby neplácal tyhle nesmysly, tak to Sputnik zajímat nebude. Jasně, je to nižší míra zavinění, než jim posílat op-edy, ale soudruzi propagandisti si opravdu pečlivě vybírají, co budou citovat – buď Tě chtějí promovat, nebo na Tebe chtějí poslat svou trollí úderku. Plácat kraviny, který už i Sputnik považuje za vhodný šířit, to mi prostě přijde, že za to do značný míry může.“

Link

Tezi, že je tvou vinou, pokud tě cituje nevhodné médium, pak znovu potvrdil o kousek dále: „…ano, do značný míry může za to, že říká takový věci a takovým stylem, že to chce šířit i Sputnik… Jeho plácání vhodnou municí pro hlásnou troubu kremelské propagandy.“ A kdyby nebylo jasno, jakých prohřešků se vlastně Vondra ještě dopustil, tak vězte, že i kritika Respektu vás staví někam do řad KGB. „… člověk v době informační agrese by měl vědět, že delegitimizováním solidních médií a důvěryhodných zdrojů informací (kterým Respekt rozhodně je) pomáhá kremelské propagandě.“ A taky se nesmí kritizovat EU: „jeho paranoidní dřysty o Jourové jako cenzorovi etc. s gustem taky cituje celá prokremelská scéna.“

Hm, kdybych byl ruský propagandista, začnu nyní citovat na Sputniku  Kalenského. Jeho soudruzi by ho následně dle jeho vlastních jakobínských zásad měli exemplárně popravit. I když „míra jeho zavinění je nižší…“

Myšlenkoví jakobíni

Podtrženo a sečteno, ruským slouhou „nižšího zavinění“ se stanete pokud kritizujete Respekt, kritizujete nějakou aktivitu Evropské unie a pokud Vás cituje jakýkoliv dezinformační web a to i bez toho, abyste mu k tomu dali souhlas. V ten okamžik se maže Vaše dosavadní činnost, úspěchy a zásluhy.

Samozřejmě, řešit, co kdo sdílel na Facebooku by se celkem oprávněně mohlo zdát dětinské – asi jako, když něco plácnete v hospodě. Pokud se ale někdo rozhodne stát veřejně činnou osobou, má jistý vliv a komentuje tam veřejné dění, stává se to součástí veřejné diskuse. A navíc se ono obvinění z nahrávání ruským zájmům (to je takový hezký terminus technicus: ještě nejste úplně ruským agentem, ale jen – možná nevědomky – Kremlu nahráváte) stává na sociálních sítích stále častějším nešvarem. Asi jako v Německu každého spolehlivě vyřadíte z debaty, když ho obviníte, že je fašista, tak se v jistých kruzích u nás používá ruský agent.

Link

Tohle celé přitom znevažuje reálné nebezpečí, které Rusko představuje. Rusko se skutečně snaží ovlivňovat veřejnou debatu, skutečně tu existují hodně odpudivé dezinformační weby a Rusko se skutečně snaží rozeštvávat země na západ od jeho hranic. Ale proti tomu se nedá bojovat tím, že kritika čehokoliv v EU se stane tabu.

Hodně velké sebezapření

Fakt, že řada lidí kritizuje častěji EU než Rusko je přitom naprosto pochopitelný. Pokud se konkrétně nezabýváte Ruskem nebo nejste čtenářem dezinformačních webů, tak Váš život (zatím) Rusko nijak neovlivňuje. Zatímco Evropská unie ano. Jste střelec? Díky nesmyslné zbrojní směrnici vám hrozí omezení práva na zbraň. Jste myslivec či rybář? Hrozí vám zákaz olova do broků a na závaží. Jste zastáncem tradiční rodiny? Musíte sledovat eura valící se z Bruselu do podpory genderových projektů. Obáváte se migrace z Blízkého východu? Unie vám nutí kvóty. Jaký div, že máte větší pifku na Brusel…

Těžko říct, zda si tihle myšlenkoví jakobíni boje proti dezinformacím uvědomují, jak moc je jejich postoj kontraproduktivní. Protože i když považujete Rusko za nebezpečí, tak stát na jedné straně barikády s někým jako je Jakub Kalenský, vyžaduje opravdu hodně velké sebezapření.

Komentář vyšel na Konzervativních novinách

5677862:article:true:true:true

42991