Volby 2018: Jsem radši s vámi, než bych bezcílně debatoval s ním. Drahoš lovil voliče v Brně, Zeman jde na Novu | info.cz

Články odjinud

„Jsem radši s vámi, než bych bezcílně debatoval s ním.“ Drahoš lovil voliče v Brně, Zeman byl na Nově

Několik stovek lidí ve zcela zaplněném brněnském kulturním sále Semilasso dnes podpořilo Jiřího Drahoše, který je vyzyvatelem Miloše Zemana v prezidentské volbě. Mnoho zájemců se do sálu nedostalo. Na pódiu se sešel poprvé po prvním kole s neúspěšnými kandidáty Michalem Horáčkem, Markem Hilšerem a Pavlem Fischerem, kteří mu vyjádřili podporu už bezprostředně po sečtení hlasů. „Jdu do boje a vyzývám vás všechny, musíme to dát. Běžte k volbám a volte kohokoliv, jen ne Miloše Zemana,“ řekl Drahoš na závěr hodiny strávené v Semilasse. 

Je přesvědčen, že Zeman nemá sílu vést republiku v dalších letech tam, kam by bylo potřeba. „Věřím, že já sílu mám a povedu zemi,“ prohlásil Drahoš. Zatímco v sobotu objížděl akce ve Zlínském kraji, dnes přijel do Brna a posléze odjel do Ostravy.

Na dotazy lidí v sále odpovídal zhruba 20 minut, v další části jej přišli podpořit také umělci či politici. Mimo jiné prohlásil, že na Zemanovu kampaň, která ho spojuje s migranty a hlásí, že „tahle země je naše“, odpověděl Zemanovým spolupracovníkům Vratislavu Mynářovi, Martinu Nejedlému a Jiřímu Ovčáčkovi, že tahle země není jejich. „Ale je naše,“ dodal Drahoš. Na přání jednoho z diváků o vyšlapání nové stopy po Zemanovi zavtipkoval, že se ženou jezdí na běžkách rád, ovšem nikoliv s trekovými holemi. Narážel tak na fotografii, na níž se před rokem objevil Zeman na běžkách.

Na besedu s Jiřím Drahošem přišly davy zájemců. Ne každý se ale do sálu dostal, pokud se včas neakreditoval, neměl šanci. autor: Hynek Zdeněk

Současný prezident byl dnes v první televizní debatě na Nově, kam Drahoš odmítl přijít. „Jsem radši s vámi, než bych bezcílně čtyřikrát debatoval s ním,“ uvedl Drahoš. Absolvuje debaty na Primě a v České televizi a vzkázal, že lidé nemusejí mít obavu, že si ho někdo namaže chleba.

Jako první ho na pódium přišli podpořit podle jeho slov „spoluprotikandidáti“ Hilšer, Horáček a Fischer. „Ani na sekundu jsem neváhal, komu předat srdce, které má donést na Hrad. Je to opak nenávisti, zloby a pohrdání. V Jiřím Drahošovi vidím naději, je to na rozdíl od Zemana muž budoucnosti,“ řekl Hilšer. Fischer prohlásil, že ve volbách bychom neměli nechat klíče od této země někomu jinému, abychom se v Česku cítili doma. „Jsem připraven pomáhat, kde to bude potřeba,“ řekl Fischer. Horáček uvedl, že si přeje, aby se naplnila touha po kultivovanějším prostředí.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

Drahoše na pódiu podpořila také řada umělců či politiků. Například zpěvák Ondřej Ruml, primáš Hradišťanu Jiří Pavlica, herec Bolek Polívka, zpěvačka Marie Rottrová či divadelníci Břetislav Rychlík a Petr Oslzlý. Z politiků přišli lidovecký senátor Zdeněk Papoušek a jeho stranický kolega, náměstek brněnského primátora Petr Hladík. "Vsadil jsem se o deset litrů slivovice, že Jiří Drahoš dostane v Brně nejméně dvě třetiny hlasů. Zároveň se znalostí názorů politiků ve vedení Brna můžu říct, že všichni volí Drahoše," uvedl Hladík. Veřejně přiznal podporu v týdnu i primátor Petr Vokřál (ANO).

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Češi po válce šikanovali německé děti. V zajateckých táborech umíraly na záškrt a úplavici

Češi po válce šikanovali německé děti. V zajateckých táborech umíraly na záškrt a úplavici

Poválečný odsun Němců z českého území patří k nejtemnějším okamžikům našich dějin. Tvrdé a mnohdy devastující dopady měla tehdejší doba rovněž na zhruba 100 tisíc česko-německých dětí. Češi jim často nadávali do germánů a různě jim ubližovali. Právně byly mnohé z obětí najednou bezprizorní. Patrně více než 10 tisíc dětí, nejen česko-německých, skončilo po druhé světové válce v internačních táborech. Žily tam ve strašných podmínkách. Historii, před kterou jsme se snažili dlouhodobě zavírat oči, rekapituluje výstava Děti nepřítele? v Ústí nad Labem. K vidění bude už jen o tomto víkendu.

„Děti trpěly podvýživou a nemocemi jako například střevní katar, záškrt nebo úplavice, na jejichž následky i umíraly. Na příkaz ministerstva vnitra měly být všechny děti do 14 let koncem léta 1945 z táborů propuštěny, ale v praxi se tam nacházely ještě o rok později,“ dočteme se na jednom z panelů vizuálně velmi úsporné výstavy Muzea města Ústí nad Labem, která nechává promlouvat zejména fakta. Celkovou prázdnotou prostoru a strohostí exponátů podporuje tísnivý pocit z přečteného.

„Zoufalá situace česko-německých dětí nekončila ani jejich propuštěním z tábora. Nařízení z Prahy sice změnila oficiální postavení těchto dětí z právního hlediska, ale málokdy skutečně změnila jejich vnímání v rámci české společnosti. V některých regionech musely podobně jako německé obyvatelstvo nosit bílé pásky a dostávaly stejně nízké příděly potravin,“ stojí pak na dalších řádcích.

Link

Českoslovenští představitelé se totiž nějakou dobu nemohli shodnout na tom, jak k těmto dětem vlastně přistoupí: „Nakonec bylo rozhodnuto, že česko-německé děti náležejí k českému národu a mají být vychovány k lásce k Československu. Tato výchova měla být v extrémních případech zaručena odnětím dětí z jejich vlastních rodin. Děti z česko-německých rodin byly postupně vyňaty z protiněmeckých opatření a postaveny na roveň českým dětem. Některé místní úřady však i nadále považovaly tyto děti a jejich rodiče za Němce, a tedy za nepřátele státu a národa.“

Ani samy děti ale mnohdy neměly ve své národnosti jasno. Jeden z pamětníků například vzpomíná, jak před německou babičkou hajloval a před českou tetou tvrdil, že je Čech. Od obou za to dostával peníze.

Česko-německé děti nakonec zneužila komunistická propaganda, jejich prostřednictvím chtěla rovněž navázat nový a pozitivní vztah s Německem: „S nástupem socialismu v Československu se změnila i definice „nepřítele státu“ z národnostní na politickou. Podobně jako v prvních poválečných letech i v období socialismu měly zájmy státu přednost před zájmy samotných dětí. Práva česko-německých rodin byla potvrzena ministerstvem vnitra již v červnu 1948, a tím byla problematika dětí česko-německého původu na státní úrovni uzavřena. Jejich vnímání společností to však ovlivnilo jen málo.“ 

Problémy neměly ale jen česko-německé děti, jak výstava dále dokumentuje. Své si v té době zažívaly například i potomci amerických vojáků, stejně jako ti, kteří se nějak odlišovali, třeba Romové či homosexuálové. Těžké postavení měli po roce 1948 taktéž děti tehdejších „třídních nepřátel“.

Link

Hlavním autorem a kurátorem česko-německé putovní výstavy je Michal Korhel z Filozofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, za rozhovory s pamětníky vedle něj stojí ještě Paměť národa.

I když výstava není k Čechům nikterak milosrdná, už v úvodu naznačuje, o co jejím autorům šlo. „Při vzpomínání nejde o to vyvolat pocit viny. Vzpomínat znamená především porozumět. Porozumět tomu, co se událo, a jaký to má na nás vliv,“ najdeme totiž hned u vstupu citát Liliana Thurama.