Prezidentské volby 2018: Mirek Topolánek | info.cz

Články odjinud

Kalouskovi ukazoval, že je jednička, manželku si našel ve straně. Profil Mirka Topolánka

V prezidentských volbách bude o přízeň Čechů bojovat nejméně devět kandidátu. Zájem zúčastnit se klání o Hrad v neděli potvrdil bývalý premiér Mirek Topolánek. Podporu chce shánět v parlamentu, je ale možné, že potřebné podpisy už má.

„Já jsem se v úterý, možná emotivně, protože rozumem bych to nikdy neudělal, rozhodl, že budu kandidovat na prezidenta a začal jsem shánět podpisy. To rozhodnutí u mě osobně dávno padlo,“ uvedl pro Blesk v neděli Topolánek. Právě on by mohl být tajemným devátým kandidátem, který už na Ministerstvu vnitra zaregistroval svoji kandidaturu. Úřady zatím neupřesnili, kdo je devátým adeptem na hlavu státu, je ale známé, že mu ke kandidatuře dopomohly podpisy poslanců. V neděli večer ale Topolánek naznačil ČTK, že spoléhá na podporu senátorů.

Topolánek sesadil v čele strany Klause, ten napsal, že je "falešný a prázdný"

Mirek Topolánek se narodil 15. května 1956 ve Vsetíně. V Brně vystudoval Strojní fakultu Vysokého učení technického. V 80. letech pracoval nejprve jako projektant ve společnosti Automatizace a mechanizace OKD Ostrava, poté jako vedoucí projektant ostravského závodu Energoprojektu Praha, v letech 1991 až 1996 byl ředitelem společnosti VAE s.r.o., kterou spoluzakládal.

Senátor Topolánek. Rok 2006Senátor Topolánek. Rok 2006autor: čtk

V politice se začal angažovat od roku 1989, kdy se připojil k Občanskému fóru. V letech 1990 až 1994 byl členem obvodního zastupitelstva Ostrava-Poruba. V roce 1994 vstoupil do ODS a mezi lety 1996 až 2004 byl senátorem za volební obvod Ostrava-město. V letech 2002 až 2004 vykonával funkci místopředsedy Senátu. Mezi roky 2002 až 2010 byl předsedou ODS, z toho v letech 2006 až 2009 vykonával funkci premiéra.

Do čela ODS se Topolánek dostal na sněmu strany v roce 2002, když vystřídal v čele občanských demokratů Václava Klause. Ten po prohraných volbách v roce 2002 neobhajoval pozici předsedy občanských demokratů a jeho místo zaujal právě Topolánek. Médiím se tehdy povedlo vyfotografovat SMS zprávu, kterou měl Klaus ze sněmu poslat prý svému synovi. Stálo v ní: „Prázdný a falešný Topolánek.“

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Kalousku, jsi jednička, vysvětlovat Topolánek vulgarity ve sněmovně

Politik byl také známý svými kontroverzními i vulgárními výroky. Veřejnost bavil například posunek, který Topolánek použil při jednání sněmovny v únoru 2007. Směrem k opozici tehdejší premiér ukázal zvednutý prostředníček. Jeho neslušné gesto dokonce následně řešil mandátový výbor. Topolánek pak vysvětlovat, že zdviženým prstem chtěl ukázat „Kalousku, jsi jednička“.

Mirek Topolánek a Miroslav Kalousek se jako premiér  ministr financí sešli v jedné vláděMirek Topolánek a Miroslav Kalousek se jako premiér ministr financí sešli v jedné vláděautor: ČTK

Topolánkova kauza Toskánsko

Kritizován byl i za některé své skutky, příkladem je takzvaná kauza Toskánsko, která vznikla v létě 2009 po zveřejnění fotografií z jeho dovolené v Itálii, kde byl zachycen ve společnosti lobbistů a podnikatelů. Topolánek byl také pod palbou kritiky za příliš velký vliv svého kontroverzního poradce Marka Dalíka, který byl odsouzen za podvod při jednáních o nákupu obrněných aut Pandur pro českou armádu.

Barack Obama s Karlem Schwarzenbergem a Mirkem TopolánkemBarack Obama s Karlem Schwarzenbergem a Mirkem Topolánkemautor: ČTK

Necelé dva měsíce před volbami, 25. března 2010, Topolánek po sedmi letech ve funkci pod tlakem nejprve odstoupil z pozice volebního lídra a nakonec ke 12. dubnu odešel i z čela strany. Preference strany klesaly a Topolánek se pro ni stával spíše přítěží. Poslední kapkou se staly jeho výroky na adresu církví a homosexuálů, které pronesl při fotografování pro gay magazín. V dubnu 2015 předseda ODS Petr Fiala oznámil, že Topolánek už neplatí příspěvky a není proto členem strany.

Další profil Mirka Topolánka si můžete přečíst zde.

Politiku opustil, zabývá se energetikou

Mirek Topolánek v současnosti působí v energetice. Je předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR, předseda dozorčí rady Elektrárny Opatovice a manažerem slovenského přepravce plynu Eustream. I nadále ale komentuje současné politické dění. Loni vydal například knihu Hlavně se neposrat, ve které glosuje politickou situaci. Jako ohrožení vidí posilující vliv Andreje Babiše.

„V domácí politice očekávám ve většině scénářů částečně žití z podstaty, což ekonomický růst bude ještě nějaký čas umožňovat, nerealizaci bolestných reforem a nárůst populistických návrhů. Obavy mám, a nejsem sám, z útoku na zbytek nezávislých médií, na nezávislé soudy a aktivizaci represivních složek. Náznaků i flagrantních zneužití jsme byli s tichým souhlasem koaličních partnerů svědky už v tomto funkčním období,“ uvedl Topolánek v povolebním rozhovoru pro INFO.CZ.

Mirek Topolánek v povolebních Otázkách Václava MoravceMirek Topolánek v povolebních Otázkách Václava Moravceautor: Reprofoto ČT24 / Otázky Václava Moravce

Kandidaturu Topolánka zřejmě příliš nepřivítá současný prezident Miloš Zeman. Před několika dny v pořadu Týden s prezidentem Topolánkovi dokonce poslal vážně míněnou zprávu. „Vzkázal bych mu, aby se věnoval tomu, čemu se nyní věnuje, tedy energetice. Jezdí prý do Jižního Súdánu, tak mu přeju, ať ho tam nesežerou. Ale do politiky, Mirku, se už nepleť,“ řekl Zeman.

Topolánek si našel druhou manželku v ODS

Topolánek je podruhé ženatý. S první manželkou Pavlou má dvě dcery a syna. S druhou manželkou a bývalou stranickou kolegyní Lucií Talmanovou syna Nicolase. 

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Nikdy nevíte, kdy bude pro Rusko výhodnější mě odstranit, říká novinář, který píše o Krymu

„Řekl bych, že to je nevyhnutelná součást mojí práce. Pokud se snažíte získávat utajené informace a dokumenty, logicky to k vám přitahuje pozornost lidí, kteří nemají zájem o to, aby byly tyto informace veřejné. Vím, že je můj telefon odposloucháván a sledují mě i na ulici,“ říká ruský novinář Anton Namliuk, který píše o Krymu a procesech vedených proti odpůrcům ruské anexe. Během svých cest na Krym byl už mnohokrát vyslýchán, stále se mu ale daří, aby se ruské tajné služby nedostaly k jeho otiskům prstů nebo technice. Jak? A kdy se podle něj Krym vrátí pod ukrajinskou kontrolu? I o tom hovořil v rozhovoru, který poskytl pro INFO.CZ.  

V březnu to bylo pět let, co Ukrajina, Evropa i celý svět sledovaly, jak Vladimir Putin podepisuje smlouvu o připojení Krymu k Ruské federaci. Kde jste byl tehdy vy? Už tehdy jste situaci na Krymu jako novinář pokrýval?

Ještě ne. Tehdy jsem se jako novinář angažoval na Donbasu, věnoval jsem se válečným tématům a problematice běženců. Pak jsem se zabýval soudní žurnalistikou a psal jsem o soudních procesech s Olegem Sencovem nebo Nadijou Savčenkovou. Na Krym jsem přijel až v roce 2016.

Události z roku 2014 jsem tedy sledoval zvenčí. Jak ale postupem času začalo vycházet na povrch stále víc informací a dotčené osoby začaly otevřeně mluvit o tom, co se na Krymu děje a jak to všechno probíhalo, obraz ruské anexe Krymu se stával stále celistvějším. Například z jednoho soudního procesu vyplývá, že když se v roce 2014 Krymští Tataři a aktivisté snažili zabránit legitimizaci procesu anexe, postavily se proti nim ruské soukromé vojenské společnosti, které jsou momentálně aktivní například v Sýrii.

Link

Díky těmto informacím jste se tedy začal věnovat také otázce krymské anexe?

Je to pro mě logické pokračování válečné žurnalistiky, které jsem se věnoval předtím. Kdyby nebyla anexe Krymu, nebyly by kauzy Sencov a Savčenková. Všichni tito lidé jsou oběťmi stejné války.

Jak často se na Krym dostanete a jak vaše práce na místě probíhá?

Na Krym vyjíždím na delší služební cesty, které trvají měsíc nebo měsíc a půl. Z hlediska bezpečnosti není zrovna rozumné tam být déle a dráždit ruské státní orgány. Úřady na Krymu jsou navíc poměrně dost uzavřené a získat od nich nějaké informace v podstatě nelze. Na Krymu tedy posbírám informace z místa, odjedu a pak mě čeká další práce, kdy tyto zprávy analyzuji, snažím se je potvrdit a až pak o tom mohu začít psát.

Odkud tedy na Krym jezdíte – žijete na Ukrajině, nebo v rodném Rusku?

Tuto otázku slýchávám často. Vždy na ni odpovídám tak, že nastálo vlastně nežiju nikde. Neustále jsem na služebních cestách a řekl bych, že v Kyjevě jsem skoro stejně často jako třeba v Praze. Na Krym ale jezdím přes Ukrajinu, kde získávám potřebné dokumenty a povolení, abych na krymské území mohl vůbec vstoupit.

Naopak v Rusku se snažím příliš nezdržovat – jednak z bezpečnostních důvodů, ale také proto, že chci pracovat tam, kde je málo novinářů. Ideálně na místě, kde žádní nejsou, a na Krymu už nezávislá žurnalistika téměř vymizela. Zahraniční novináři tam jezdí jen sporadicky a já se snažím tuto mezeru vyplnit. I na Donbasu nebo v Čečensku jsem pracoval v situaci, kdy zde novináři téměř nebyli, protože tu nebyli zrovna vítáni. Ale kdybych měl na vaši otázku přeci jen odpovědět, asi bych řekl, že žiju v Kyjevě.

Link

V současnosti se věnujete hlavně situaci Krymských Tatarů, kteří jsou dnes na Krymu nejutlačovanější menšinou. Podle koordinátorky neziskové organizace KrymSOS Tamily Taševy, se kterou jsem dělala před půl rokem rozhovor, asi 25 tisíc Krymských Tatarů z oblasti odešlo. Jak jsou na tom ti, kteří tam dnes zůstávají? 

Těch 25 tisíc, o kterých mluvíte, jsou Krymští Tataři, kteří odešli do ostatních částí Ukrajiny. Ale celkový počet těchto lidí neznáme – někteří totiž odjeli do zahraničí, možná do Ruska. Podle mě jde o pokračování sovětských experimentů. Na místo těch, kteří se z Krymu vystěhovali, Rusko posílá vlastní občany, kterým nabízí určité benefity – hlavně bydlení a pracovní pozice. Ruští občané tak zaujímají místo těch, kteří odsud odjeli.

Cílem tohoto procesu osídlení Krymu ruskými občany je pochopitelně zkomplikování návratu Krymu Ukrajině. Pokud by totiž Ukrajina měla získat zpět kontrolu nad Krymem, vyvstala by velká otázka, co s nimi. Je to tedy cílená politika Ruské federace, aby jakékoliv procesy návratu Krymu byly později znemožněny.

Co jsou tito lidé stěhující se na Krym zač? Jsou to hlavně příslušníci armády nebo ruské tajné služby FSB?

Ano, nejčastěji to jsou vojáci, pohraničníci nebo policisté. Příslušníci těchto složek tvoří mezi nově příchozími velké procento a k FSB se přidala i velká část – asi 90 procent – příslušníků státní bezpečnostní služby Ukrajiny na Krymu. Kromě toho jsou ale mezi nově příchozími také státní zaměstnanci, například daňoví úředníci.

Ale abych se vrátil k vaší otázce o utlačování Krymských Tatarů. Chtěl bych říct, že nesouhlasím s názorem, že Krymští Tataři jsou pronásledováni na základě jejich národnosti. Podle mě jde o pronásledování osob, které nejsou politicky loajální vůči novému režimu, a problém je v tom, že právě Tataři jsou vůči novému zřízení velmi kritičtí. Dnes to ale Rusko nemůže řešit jako v roce 1944, kdy se Tataři mohli naložit do vlaku a odvézt někam do Uzbekistánu, proto Rusko postupuje jinými metodami. Vyvíjí tlak na to, aby tito lidé odešli sami, a během posledních čtyř let bylo Rusko v tomto úsilí bylo poměrně úspěšné. Tisíce lidí odešly pryč a z řad Krymských Tatarů navíc pochází i víc než stovka politických vězňů na Krymu.

5730336:article:true:true:false

Podle organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch však kromě krymskotatarské menšiny ruská tajná služba loni na podzim udeřila také na krymské jehovisty. Jaká je jejich situace?  

Výpady proti jehovistům dnes probíhají v celém Rusku a toto téma tam poslední půlrok poměrně dost rezonuje. Skutečně to ale začalo právě na Krymu, a to na podzim loňského roku, kdy proběhlo celkem osm domovních prohlídek u aktivistů z této komunity. Už předtím policie chodila na jejich setkávání a zapisovala si přítomné, byl to ale spíš jen psychologický nátlak.

Přestože pronásledování jehovistů dnes probíhá v celém Rusku, na Krymu to je víc nápadné. Je tu sice zahraničních novinářů stále méně, ale nějací tam přeci jen jsou a píšou o tom, co se tam děje. Představitelé silových struktur si navíc na Krymu mohou dovolit víc než v Rusku. V podstatě si tam dělají, co se jim zachce.  

Jako novinář se věnujete také politickým procesům, které jsou vedeny s odpůrci anexe Krymu. Jak tyto procesy probíhají a za jaké činy jsou kritici režimu nejčastěji odsouzeni?

Procesy probíhají podle článku o separatismu, který byl přijat po anexi Krymu a vytvořen za tím účelem, aby nebylo možné anexi vzdorovat. Skutečnost je ale taková, že tento článek byl navržen ještě před anexí – to dokládá, že se na zábor Krymu Rusko připravovalo předem a chtělo si tato rizika pojistit.

Je přitom absurdní, že lidé, kteří byli na Krymu souzeni za separatismus, se ve skutečnosti vyjadřovali pro zachování územní celistvosti. Jedním z nich je místopředseda Medžlisu – zvykového parlamentu Krymských Tatarů – Ilmi Umerov, který se u soudu vyslovil za to, aby byla zachována územní celistvost Ukrajiny a Ruska tak, jak to bylo před rokem 2014. Za separatismus byl stíhán také novinář Nikolaj Semena, který dostal podmínku a po 30 letech práce v žurnalistice mu byla novinářská činnost zakázána. U jeho kolegů byly následně provedeny domovní prohlídky a vyvíjen nátlak, který je měl umlčet. Po procesu Nikolaje Semeny tak byla komunita nezávislých novinářů na Krymu v podstatě zničena.

Link

Nemáte vy sám kvůli své práci problém s nátlakem úřadů a výhrůžkami?

Řekl bych, že to je nevyhnutelná součást mojí práce. Pokud se snažíte získávat utajené informace a dokumenty, logicky to k vám přitahuje pozornost lidí, kteří nemají zájem o to, aby byly tyto informace veřejné. Vím, že je můj telefon odposloucháván a sledují mě i na ulici. Například pokud opustím hotelový pokoj, vím, že ho pak tajná policie prohledává. Sledují tedy všechno, co dělám, bezprostřední násilí nebo výhrůžky jsem ale nezažil. Myslím si, že to je díky mé publicitě. Čím víc je totiž všechno kolem mě veřejné, tím méně je výhodné proti mně vyvíjet otevřené násilí. Ale nikdy nevíte, kdy bude pro určité ruské struktury výhodnější mě odstranit, než snášet mé aktivity – a to i navzdory mezinárodní reakci, kterou by to zřejmě vyvolalo.

Asi nejnebezpečnější je pro mě přechod hranice na Krym. Okamžikem vstupu na toto území se ocitám v rukou ruských státních orgánů, můžu být bez telefonního spojení a na Krymu si vůči mně mohou dovolit mnohem víc. Už jsem zde byl několikrát podroben výslechu, kde se obvykle snaží dostat přístup k mé technice, úložištím nebo získat mé otisky prstů.

A už vaše otisky mají?

Ne.

Jak se vám daří se tomu ubránit?

Dostat ze mě otisky prstů se snaží spíš formou psychologického nátlaku než za pomoci fyzického násilí. Samozřejmě by mě mohli spoutat a ty otisky si vzít, ale zřejmě to dělat nechtějí, protože ví, že bych se bránil – jednak soudní cestou, a pokud bych navíc takový útok zveřejnil, postavila by se za mě i novinářská komunita. Proto se snaží postupovat jinými, měkčími metodami. Ale aby se člověk ubránil, musí mít také zkušenosti – nesmí odpovídat na jejich otázky, neříkat jména, která chtějí slyšet, a nedovolit jim, aby se dostali k technice.

Link

Říkal jste sice, že se v Rusku snažíte dlouho nezdržovat, přesto by mě zajímalo, jak podle vás ruští občané anexi Krymu vnímají. Český odborník na Rusko a Ukrajinu Jan Šír mi před nedávnem řekl, že anexí dal Putin lidem v Rusku pocit, že mají být po rozpadu Sovětského svazu na co hrdí a snaží se tak odvést pozornost od problémů doma – hlavně od nespokojenosti lidí s ekonomickou situací. Skutečně to většina ruské populace vnímá tímto způsobem?

Je pravda, že anexe Krymu – podobně jako události v roce 2008 v Gruzii nebo současné zahraničněpolitické aktivity Ruska v Sýrii – jsou prostřednictvím státních médií doma prezentovány jako úspěchy. To vede ke zvyšování popularity Vladimira Putina, což nemá ani tak vliv na volby, protože ty nelze považovat za legitimní, ale hlavně na politickou stabilitu v zemi. Jak tedy vámi zmíněný expert správně tvrdí, anexe Krymu v roce 2014 vedla k posílení loajality ruské populace vůči prezidentovi a posílení ruské hrdosti na zahraničněpolitické aktivity.

V Rusku totiž není moc věcí, na které bychom mohli být opravdu pyšní. Školství je na špatné úrovni a stejně tak armáda, která je sice jednou z největších na světě, ale technologicky je dost zaostalá. Média kontrolovaná ruskou vládou proto prezentují anexi jako vítězství, postupem času ale tato euforie upadá a musí se hledat nějaký další bod napětí v jiné postsovětské zemi.

Popularita ruského prezidenta je momentálně na historickém minimu – začínají to konstatovat už i ruské státní zdroje – a je otázkou, která z okolních zemí Ruska se nyní stane terčem těchto ruských zahraničněpolitických aktivit. Mluví se o Bělorusku, kde to v tomto směru poměrně vře. Hovoří se o připojení Běloruska k Rusku a na tyto myšlenky běloruský prezident Lukašenko reaguje poměrně agresivně. Pozornost Moskvy se ale může přesměrovat také na bývalé sovětské republiky ve střední Asii.

5730335:article:true:true:true

Jak vidíte budoucnost Krymu – podaří se Ukrajině získat nad ním zpět kontrolu? Má šanci k tomu přispět nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský, nebo bez většího zapojení mezinárodního společenství nic nezmůže? 

Budoucnost Krymu závisí v první řadě na situaci v samotném Rusku. Ukrajina jako taková nic ovlivnit nemůže – může sice oslovit zahraniční partnery, ale ani větší politický tlak nepřinutí Rusko k tomu, aby z Krymu stáhlo své vojáky a občany, kteří sem od roku 2014 přicházejí, a řeklo: „Dobře, my vám to vrátíme, aby byl klid.“ Návrat tedy nebude probíhat politickou, ani vojenskou cestou, protože Ukrajina, NATO, ani Evropská unie nemají dostatek sil, odvahy a odhodlání, aby zde vojensky zasáhly. Čím větší ale tento mezinárodní tlak je, tím je držení Krymu pro Moskvu dražší.

Návrat Krymu je tedy výhradně otázkou ruské vnitropolitické situace. Podle mě ale Rusko nebude v současné situaci přetrvávat donekonečna a Putin nebude navěky prezidentem. Odstranil ale všechny své konkurenty, kteří ho mohli ve funkci nahradit, a až přijde Putinův konec, čeká Rusko velká vnitřní krize. Jak bude probíhat, je velmi těžké předjímat – nevíme totiž, jak se zachovají kavkazské republiky nebo regiony za Uralem – v ten moment ale možná přijde příležitost, která napomůže tomu, aby byl Krym vrácen Ukrajině, protože ve stavu krize se Krym stane pro Moskvu určitou zátěží.

-1