KOMENTÁŘ: Světlana for president. Co vypovídá popularita moderátorky Witowské o stavu české televizní žurnalistiky | info.cz

Články odjinud

KOMENTÁŘ: Světlana for president. Co vypovídá popularita moderátorky Witowské o stavu české televizní žurnalistiky

Razantní způsob, jakým redaktorka České televize Světlana Witowská moderovala duel mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem, jí na sociálních sítích přinesl množství obdivovatelů. V Česku se v roce 2018 začíná kvalitní televizní žurnalistiky natolik nedostávat, že za každou dobře odvedenou práci je část veřejnosti ochotna vynášet novináře do nebes.

Dominátorka Světlana

Kdyby to záleželo čistě na liberální facebookové bublině, nesedí na Hradě dalších pět let ani Zeman, ani Drahoš, ale Světlana Witowská. Po čtvrteční debatě na České televizi začaly sociální sítě hořet. Diskutéři posílali Witowskou na Hrad jako Dominátora s Jágrem v dobách největší naganské slávy, profily se plnily fotografiemi, kde to elegantní novinářce obzvláště sekne, a přímo na komoru mířila populární facebooková stránka „Gurmánské české memes s pasívně agresívní příchutí“. Ta užila oblíbený internetový vtip, kdy se na pozadí webové stránky serveru Pornhub.com vloží fotografie z nějaké společenské, s pornem naprosto nesouvisející události. V tomto případě to sedělo dokonale.

Drahoš se Zemanem v křeslech, nad nimi sošná Witowská a pod tím, v typickém fontu hanbatého serveru, titulek „Domina krotí dva dědečky“. Lajky se jenom sypaly. Jenže celá věc má hlubší rozměr než jen chvilkový obdiv nestálého facebookového obecenstva k profesionálně odvedené práci moderátorky. Jakkoliv není třeba relativizovat výkon Světlany Witowské, je nutné si uvědomit, že tolik vynikla také z důvodu otřesné úrovně tří předchozích debat.

Modelíny

Česká televize měla dobře rozdané karty. Po naprosto nevýrazném Korantengovi na Nově a show Karla Voříška, kdy místy nebylo jasné, zda diváci sledují zápas Sparta–Baník, či prezidentskou diskusi (po umaštěné Soukupově), se ČT chtěla předvést a ukázat, že hraje docela jinou ligu. Což se jí povedlo. A Miloš Zeman to médiu veřejné služby jistě nezapomene.

Způsob, jakým prezidentskou volbu nezvládly obě komerční stanice, jasně ukázal, že tito hlídací psi demokracie jsou krotcí. V reakci na oligarchizaci médií sice v Česku v poslední době vzniklo několik pozoruhodných projektů (pro liberály DVTV, pro mladé levičáky třeba Alarm), nicméně mediální krajině země stále dominuje televize – v tom je Česko pořád Východem. Prima i Nova přitom ve zpravodajství a žurnalistice jdou stejnou cestou, jakou se ubírají v původní tvorbě: nekonfliktnost, snižování nákladů, konformita.

O dění u nás i v zahraničí reportuje z obrazovek soukromých televizí zástup modelů a modelín, kterým to hlavně musí slušet. Česká televize a Český rozhlas se tak v době, kdy část politické scény i veřejnosti začíná na svobodně, a především kvalitně informující média dost nevybíravě útočit, staly prakticky jedinými skutečně celoplošnými a obecně dostupnými kanály relevantních informací.

Na kaši

Jak bude následujících pět let co do vztahu moci a médií vypadat, se dalo hezky vidět už během sobotního Zemanova štábu. Potácející se publicista Rokytka (přispívá do Parlamentních listů), zjevně notně upravený hojným občerstvením, nadávky a rány pěstí novinářům ze strany dalšího esa „alternativních“ webů, Jana Šolty, a věta Jiřího Ovčáčka, že ho tyto incidenty „vůbec nezajímají“.

K tomu přidejme Tomia Okamuru, který se v Zemanově štábu téměř roztékal štěstím a vyhlídkou na brzký podíl na moci, a Andreje Babiše, jehož vztah ke kvalitní žurnalistice je také všechno, jen ne přátelský, a složí se nám krajně neveselý obraz nejbližší budoucnosti mediální scény v Česku.

Přistřihnout křídla

Mainstreamová televizní žurnalistika se dostala do stavu, kdy kvalitně, nicméně standardně zvládnutá politická debata spustí lavinu obdivu vůči moderátorce. To není moc dobré vysvědčení samo o sobě. Přitom je téměř jisté, že politici, kteří teď v zemi tahají za delší kus provazu, se pokusí médiím veřejné služby přistřihnout křídla. A je také jisté, že nikdy za posledních dvacet pět let nebylo nutnější bránit nezávislost veřejnoprávních médií než nyní.

K České televizi a Českému rozhlasu lze mít tisíc výhrad, nicméně fakt, že jde o prakticky poslední celospolečensky působící a dostupná média, jež si udržela profesionální úroveň a zdravou míru nabroušenosti, je prostě neoddiskutovatelný.

Komentář vyšel na webu Reflex.cz. Další texty autora čtěte zde >>>

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Íránské Revoluční gardy: Vousatá elita se sklony k byznysu, na kterou by narazili američtí vojáci

Tento týden zastavil americký prezident Donald Trump útok proti Íránu údajně pouhých deset minut před jeho započetím. Napětí mezi Washingtonem a Teheránem ale stále trvá. Trump mluví o zostření sankcí vůči zemi a i když útok odvolal, novinářům v sobotu v Bílém domě řekl, že ozbrojený konflikt je stále jednou z možností. Kdo jsou a co umějí příslušníci elitních jednotek podřízených přímo nejvyššímu vůdci Íránu, proti kterým by Američané v případě střetu bojovali?

Válku prý vést nechtějí, přesto jsou na ni připraveni. Sestřelením amerického dronu typu Global Hawk ovšem vyslali Americe „jasný vzkaz“, že hranice íránského vzdušeného prostoru jsou posvátné. Vyhlásil to velitel Revolučních gard Husajn Salamí s tím, že jeho lidé dostali na zem letoun ze Spojených států hlavně proto, že nad íránským územím údajně „sbíral citlivé zpravodajské informace“.

Kdo jsou Revoluční gardy, neboli Armáda strážců islámské revoluce, které Spojené státy letos jako celek označily za teroristickou organizaci? Komu podléhají a čím se také zabývají? Jedno je jisté už teď: byli by to právě gardisté, kdo by nesl největší lidské i vojenské náklady případné války v blízkovýchodním regionu.

5719526:article:false:false:false

Link

Jednotky, které mají podle všeho nejméně 125 tisíc příslušníků, se opravdu zrodily během islámské revoluce v roce 1979. Zprvu si daly za cíl chránit nový režim, respektive republikánsko-teokratické směřování porevolučního Íránu. Důvěru a posléze i materiální podporu nového náboženského vedení ale získaly především proto, že noví revolucionáři nevěřili klasické armádě, která byla po jejich soudu příliš spjata s někdejším šáhovým režimem. Tak se stalo, že vedle sebe v současném Íránu existují fakticky hned dvě vojenské organizace, přičemž gardisté jsou ti protežovanější. I když ani oni nemají nutně nejmodernější vybavení, jak zdůrazňují experti. A to i kvůli izolaci a sankcím, které vedou ke špatnému výkonu íránské ekonomiky. 

5764659:article:false:false:false

Strategicky důležitý Hormuzský průliv hlídají právě gardy, jejichž námořnictvo čítá zhruba 20 tisíc lidí a disponuje půl druhým tisícem různě kvalitních plavidel. Mariňáků mají velitelé k dispozici několik tisíc. Speciální jednotka známá pod zkratkou S.N.S.F. prý snese srovnání s jinými elitními oddíly tohoto typu. Uniformovaní revolucionáři mají také na starosti vývoj íránských raket a bezpilotních letounů. Co se klasických letadel týče, podle dostupných zpráv mají asi tři stovky bojových strojů, včetně ruských Su-24 a 25, respektive Mig-29.

Link

Do kompetence vousatých vojáků spadá rovněž kybernetická bezpečnost, jejich specialisté podle všeho odpovídají za hackerské útoky na západní cíle. Někdejší izraelský premiér a nyní podnikatel v oblasti IT Ehud Barak pro INFO.CZ uvedl, že se Írán v téro oblasti snaží protlačit do světové špičky. Gardisté si vychovávají vlastní dorost v rámci dobrovolnické organizace Basídž, která spadá pod jejich velení a mladým z chudých vrstev poskytuje stipendia na studium informatiky.

4942512:article:false:false:false

Gardy se vydaly i do zahraničí, za operace mimo hranice Íránu jsou odpovědné takzvané Jeruzalémské oddíly (Jednotky Quds). Zaměstnávají nejspíše několik tisíc specialistů, kteří kromě jiného cvičí v cizině s Teheránem spřátelené milice. Patrně nejznámější organizací tohoto druhu je libanonský Hizballáh, podobné skupiny ovšem vznikly i v Iráku a Sýrii. Tajné služby konstatují, že lidé z těchto jednotek spolupracují při přípravě atentátů nejen s ideologickými spolupracovníky, ale i zločineckými kartely.

Link

Původně revolučním zápalem hnané oddíly také podnikají, a to jak v rámci zákona, tak mimo něj. Íránský prezident i ekonomický pragmatik Akbar Hášemí Rafsandžání během své vlády (1989 až 1997) podporoval hospodářskou soběstačnost režimních organizací. Čehož gardy využily vrchovatě. Podle odhadů z roku 2007 tehdy vousatí revolucionáři vykázali roční příjem jen z legálních aktivit ve výši 12 miliard dolarů – podle nynějšího kurzu cca 272 miliardy korun. Impozantní je i prostý výčet jejich veřejného ekonomické angažmá: skrze nadace nebo prostřednictvím bývalých spolubojovníků podnikají v komunikacích, automobilovém průmyslu, těžbě surovin, rejdařství, zemědělství i bankovnictví. jejich firmy postavily terminál mezinárodního letiště v Teheránu a jednu z linek metra tamtéž, razí tunely a staví přehrady.

V Teheránu se navíc proslýchá, že gardy díky specifickému postavení – jejich letadla ani lodě putující do zahraničí nekontrolují na cestě zpět íránští celníci – ovládají černý trh obchodu s elektronikou, počítačovými komponenty a nedostatkovým zbožím vůbec.

4012894:article:false:true:true

42039