Články odjinud

KOMENTÁŘ: Světlana for president. Co vypovídá popularita moderátorky Witowské o stavu české televizní žurnalistiky

KOMENTÁŘ: Světlana for president. Co vypovídá popularita moderátorky Witowské o stavu české televizní žurnalistiky

Razantní způsob, jakým redaktorka České televize Světlana Witowská moderovala duel mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem, jí na sociálních sítích přinesl množství obdivovatelů. V Česku se v roce 2018 začíná kvalitní televizní žurnalistiky natolik nedostávat, že za každou dobře odvedenou práci je část veřejnosti ochotna vynášet novináře do nebes.

Dominátorka Světlana

Kdyby to záleželo čistě na liberální facebookové bublině, nesedí na Hradě dalších pět let ani Zeman, ani Drahoš, ale Světlana Witowská. Po čtvrteční debatě na České televizi začaly sociální sítě hořet. Diskutéři posílali Witowskou na Hrad jako Dominátora s Jágrem v dobách největší naganské slávy, profily se plnily fotografiemi, kde to elegantní novinářce obzvláště sekne, a přímo na komoru mířila populární facebooková stránka „Gurmánské české memes s pasívně agresívní příchutí“. Ta užila oblíbený internetový vtip, kdy se na pozadí webové stránky serveru Pornhub.com vloží fotografie z nějaké společenské, s pornem naprosto nesouvisející události. V tomto případě to sedělo dokonale.

Drahoš se Zemanem v křeslech, nad nimi sošná Witowská a pod tím, v typickém fontu hanbatého serveru, titulek „Domina krotí dva dědečky“. Lajky se jenom sypaly. Jenže celá věc má hlubší rozměr než jen chvilkový obdiv nestálého facebookového obecenstva k profesionálně odvedené práci moderátorky. Jakkoliv není třeba relativizovat výkon Světlany Witowské, je nutné si uvědomit, že tolik vynikla také z důvodu otřesné úrovně tří předchozích debat.

Modelíny

Česká televize měla dobře rozdané karty. Po naprosto nevýrazném Korantengovi na Nově a show Karla Voříška, kdy místy nebylo jasné, zda diváci sledují zápas Sparta–Baník, či prezidentskou diskusi (po umaštěné Soukupově), se ČT chtěla předvést a ukázat, že hraje docela jinou ligu. Což se jí povedlo. A Miloš Zeman to médiu veřejné služby jistě nezapomene.

Způsob, jakým prezidentskou volbu nezvládly obě komerční stanice, jasně ukázal, že tito hlídací psi demokracie jsou krotcí. V reakci na oligarchizaci médií sice v Česku v poslední době vzniklo několik pozoruhodných projektů (pro liberály DVTV, pro mladé levičáky třeba Alarm), nicméně mediální krajině země stále dominuje televize – v tom je Česko pořád Východem. Prima i Nova přitom ve zpravodajství a žurnalistice jdou stejnou cestou, jakou se ubírají v původní tvorbě: nekonfliktnost, snižování nákladů, konformita.

O dění u nás i v zahraničí reportuje z obrazovek soukromých televizí zástup modelů a modelín, kterým to hlavně musí slušet. Česká televize a Český rozhlas se tak v době, kdy část politické scény i veřejnosti začíná na svobodně, a především kvalitně informující média dost nevybíravě útočit, staly prakticky jedinými skutečně celoplošnými a obecně dostupnými kanály relevantních informací.

Na kaši

Jak bude následujících pět let co do vztahu moci a médií vypadat, se dalo hezky vidět už během sobotního Zemanova štábu. Potácející se publicista Rokytka (přispívá do Parlamentních listů), zjevně notně upravený hojným občerstvením, nadávky a rány pěstí novinářům ze strany dalšího esa „alternativních“ webů, Jana Šolty, a věta Jiřího Ovčáčka, že ho tyto incidenty „vůbec nezajímají“.

K tomu přidejme Tomia Okamuru, který se v Zemanově štábu téměř roztékal štěstím a vyhlídkou na brzký podíl na moci, a Andreje Babiše, jehož vztah ke kvalitní žurnalistice je také všechno, jen ne přátelský, a složí se nám krajně neveselý obraz nejbližší budoucnosti mediální scény v Česku.

Přistřihnout křídla

Mainstreamová televizní žurnalistika se dostala do stavu, kdy kvalitně, nicméně standardně zvládnutá politická debata spustí lavinu obdivu vůči moderátorce. To není moc dobré vysvědčení samo o sobě. Přitom je téměř jisté, že politici, kteří teď v zemi tahají za delší kus provazu, se pokusí médiím veřejné služby přistřihnout křídla. A je také jisté, že nikdy za posledních dvacet pět let nebylo nutnější bránit nezávislost veřejnoprávních médií než nyní.

K České televizi a Českému rozhlasu lze mít tisíc výhrad, nicméně fakt, že jde o prakticky poslední celospolečensky působící a dostupná média, jež si udržela profesionální úroveň a zdravou míru nabroušenosti, je prostě neoddiskutovatelný.

Komentář vyšel na webu Reflex.cz. Další texty autora čtěte zde >>>

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Britská nevěsta džihádistů se nestačí divit. EU nechce zpět teroristy a dělá z nich bezdomovce

Teroristické útoky páchané radikálními islamisty v Evropě mají na svědomí často lidé s dvojím občanstvím. Některé evropské státy už v rámci boje s terorismem přistoupily k tomu, že jim ho začaly odebírat. Jak aktuálně oznámilo britské ministerstvo vnitra, uchýlilo se k tomu i v případě 19leté matky Shamimy Begumové, která v roce 2015 odešla do Sýrie a připojila se k teroristickému hnutí Islámský stát. Odebírání občanství ale není zcela jednoduché a má svá omezení daná mezinárodním právem.

V Evropě sahá k odebírání občanství nejčastěji Velká Británie. O časté uplatňování tohoto kontroverzního kroku se zasadila především konzervativní vláda Theresy Mayové. Ministr vnitra Sajid Javid v souvislosti s čerstvým případem Shamimy Begumové řekl, že do Sýrie a Iráku odjelo z ostrovů na devět stovek lidí.

„Ať už měli v takzvaném chalífátu jakoukoliv roli, všichni podporovali teroristickou organizaci, čímž ukázali nenávist k naší zemi a hodnotám,“ prohlásil ministr s tím, že občanství už bylo odebráno více než stovce Britů.

Figurují mezi nimi i velice známá jména, ať už jde o radikálního imáma z Finsbury Abú Hamzu nebo o členy teroristické buňky přezdívané Beatles, jejíž členové odjeli bojovat do Sýrie.

Citat

V případě Begumové se Britové odvolali na bangladéšský původ jejích rodičů, který by ji měl opravňovat k získání tamního občanství. Obhájce mladé ženy tvrdí, že jeho klientka nemá pas a že jí Bangladéš občanství poskytnout nemusí. Proti rozhodnutí Britů se hodlá bránit. Bangladéš s jejím případem nechce mít nic společného, jak informuje BBC. Dívka tam podle tamního ministerstva o občanství nikdy nepožádala.

Sama Begumová neskrývá údiv a nechala se slyšet, že je rozhodnutím Britů „poněkud šokována“, cítí frustraci a dvojím občanstvím prý nedisponuje. „Mám pocit, jako že je to trochu nespravedlivé vůči mně a mému synovi,“ řekla v rozhovoru pro ITV News. „V Bangladéši jsem se nenarodila, nikdy jsem tam nebyla a ani nemluvím dobře bengálsky, tak jak mohou tvrdit, že mám bangladéšské občanství?“ uvedla pak pro BBC. Svůj názor na IS prý změnila poté, co začal mučit jejího manžela z Nizozemska, který se k organizaci připojil.

Link

Ústavní právník Jan Kudrna se domnívá, že Londýn může mít v tomto případě na odejmutí občanství právo. „Mezinárodní právo vnímá bezdomovectví, tedy stav, kdy osoba nemá žádné státní občanství, jako nežádoucí. Proto OSN v roce 1961 přijala Úmluvu o omezování případů bezdomovectví. Omezení dané úmluvou se ale netýká případů, kdy by daná osoba poškozovala životně důležité zájmy státu, jehož občanství má. V takovém případě se připouští, aby členské státy občanství odebraly,“ vysvětlil Kudrna na dotaz INFO.CZ s tím, že by se tato výjimka mohla vztahovat i na případ 19leté Britky. Británie si navíc při podpisu úmluvy vymohla výhradu, aby mohla výše zmíněnou výjimku uplatňovat.

Francouzi se neshodli

Ve Francii se otázka odebírání občanství objevuje prakticky po každém teroristickém útoku. Tři dny po masakru v pařížském klubu Bataclan o něm mluvil i tehdejší socialistický prezident Francois Hollande.

Následovala několikaměsíční debata o změně ústavy v parlamentu, během níž rezignovala ministryně spravedlnosti Christiane Taubiraová. Zatímco Národní shromáždění se shodlo na možnosti odebírat občanství všem – tedy jak lidem s občanstvím pouze francouzským, tak i těm, kteří mají občanství dvě – Senát prosazoval odebírání občanství pouze lidem s dvěma pasy. To ale poslanci považovali za diskriminační.

Link

O ústavní změně se navíc jednalo v době, kdy byl zatčen Salah Abdeslam, jediný přeživší člen teroristického komanda, které vraždilo 13. listopadu v Paříži. Pokud by tedy prošla senátní verze zákona, Abdeslama by se opatření teoreticky netýkalo, protože má pas pouze francouzský.

„Salah Abdeslam nemůže být zbaven občanství, protože je jen Francouzem? Kdyby měl marocké rodiče, zbaven by být mohl? To je naprosto směšné,“ kritizoval tehdy senátní návrh poslanec středové strany UDI Jean-Christophe Lagarde.

Opačný názor měl bývalý prezident Nicolas Sarkozy, který svého nástupce Hollanda varoval před tím, aby odebráním občanství nevytvářel z teroristů „bezdomovce“. Hollande nakonec změnu ústavy v březnu 2016 odmítl a debatu na toto téma uzavřel.

V loňském roce se ale otázka odnětí občanství objevila znovu, kdy ji ve své zprávě navrhli jako jedno z možných protiteroristických opatření senátoři Bernard Cazeau (za vládní hnutí Republika vpřed!) a Sylvie Goyová-Chaventová (Unie demokratů a nezávislých). Premiér Édouard Philippe to ale odmítl: „Tato otázka byla, jestli si dobře vzpomínám, nadnesena už v minulosti. Všiml jsem si, že se jí moc nedařilo,“ citoval jeho ironickou odpověď týdeník Le Nouvel Observateur.

Link

Autoři zprávy nicméně upozornili na to, že v letech 2014 až 2015 Francie občanství šesti lidem přece jen odňala podle článku 25 občanského zákoníku, který toto opatření umožňuje v případech, kdy dotyční spáchali teroristický čin nebo „čin poškozující základní zájmy národa“. Senátoři volali po tom, aby toto opatření francouzská vláda používala pravidelně.

Odpůrci, především z řad levice a lidskoprávních organizací, na druhou stranu tvrdí, že teroristé mají být přivezeni domů a tam souzeni za své skutky. Problém ale spočívá v tom, že džihádisté vracející se z irácko-syrské válečné zóny na domácím území obvykle žádný závažný zločin nespáchali a soudit je v Evropě za skutky spáchané v zahraničí beze svědků a patřičných důkazů je složité.

Občanství odebírají i další státy

Podobně jako Britové se k problému staví i Austrálie. Tamní vláda premiéra Scotta Morrisona vloni na podzim představila návrh zákona, podle něhož bude moci odebrat občanství lidem odsouzeným nejméně k šestiletému vězení za terorismus. I zde je však jedna podmínka: musí se jednat o osoby s dvojím občanstvím. Už vloni v prosinci takto Australané odňali občanství melbournskému rodákovi Neilu Prakashovi, který působil jako jeden z hlavních náborářů Islámského státu.

Link

Výjimečně se odebírání občanství praktikuje například také v Belgii. Loni k němu vláda přistoupila v případě Fouada Belkacema, šéfa teroristické skupiny Sharia4Belgium. V listopadu 2017 pak stejný osud potkal Malika al-Arouda a Bilala Soughira, klíčové postavy belgické džihádistické scény.

O odnímání občanství džihádistům mluvil v rozhovoru pro deník Bild i Thomas Strobl, ministr vnitra německé spolkové země Bádensko-Wurtembersko. Občanství podle něj ztratí ti, kteří bojují v zahraničí.

V Česku zakazuje odnětí občanství ústava

V Česku by podle právníka Kudrny byla podobná výhrada k Úmluvě o omezování případů bezdomovectví, jakou měla Británie, bezpředmětná. „Přímo ústava, článek 12, odstavec 2 zakazuje zbavit občana občanství proti jeho vůli,“ říká. Stát tak reagoval na praxi minulého režimu, který zbavoval občanství a nutil k emigraci některé disidenty.

Otázkou také je, jak může odebírání občanství v některých případech skončit. Zatímco u Britky Begumové, jež není na britském území, jí zabrání v návratu, jindy může jít spíše o symbolické gesto. „Stát může vyrobit bezdomovce, musí mít ale příležitost ho někam deportovat,“ upozorňuje Kudrna na fakt, že závazky Rady Evropy zapovídají deportace do států, kde jednotlivci hrozí mučení, trest smrti nebo jiné nelidské zacházení.

40476