Konec Ovčáčka i bezpečnostních rámů. Zemanovi vyzyvatelé by vyměnili Kancelář prezidenta republiky | info.cz

Články odjinud

Konec Ovčáčka i bezpečnostních rámů. Zemanovi vyzyvatelé by vyměnili Kancelář prezidenta republiky

Personální změny ve složení Kanceláře prezidenta republiky nebo odstranění bezpečnostních rámů u vstupů na Pražský hrad slibují uchazeči o Hrad v případě zvolení prezidentem. ČTK to sdělili v odpovědích na anketní otázku. Neodpověděl na ni prezident Miloš Zeman.

„Kancelář prezidenta už nyní zřetelně vyžaduje personální změny a reorganizaci," uvedel bývalý český velvyslanec ve Francii a v Monaku Pavel Fischer. Ohledně chodu Pražského hradu poznamenal, že by si zadal analýzu důvodů, proč byla zavedena na Hradě současná bezpečnostní opatření. Rámy, kterými musí procházet návštěvníci sídla českých prezidentů, vadí i dalším kandidátům včetně bývalého předsedy Akademie věd Jiřího Drahoše, podnikatele a textaře Michala Horáčka a někdejšího šéfa mladoboleslavské automobilky Vratislava Kulhánka.

Personální výměny by v pozici hlavy státu uskutečnil ve své kanceláři kromě Fischera i lékař a aktivista Marek Hilšer. Našel by si nového kancléře i tiskového mluvčího. „Kancléř nezískal bezpečnostní prověrku, což může svědčit o jeho pochybných podnikatelských aktivitách či pro stát nebezpečných kontaktech. Tiskový mluvčí vykazuje hrubou neprofesionalitu," uvedl. Dodal, že pro intenzivnější kontakt s občany v regionech by zavedl pobočky prezidentské kanceláře v jednotlivých krajích.

Důvěryhodné spolupracovníky by si přivedl na Hrad prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek. „Každý kolem sebe chce mít lidi, kterým věří a které zná. To je stejné u každého manažera," poznamenal.

Drahoš napsal, že by si jistě pro klíčové funkce vybral osoby, kterým důvěřuje a které splňují odborná i morální kritéria. „Pokud jde o chod Pražského hradu, tam mohu uvést zcela jednoznačně: Hrad vrátím našim občanům," zdůraznil. Kromě zrušení kontrol u vchodů na Hrad by využil všechny vhodné prostory pro kulturní aktivity a „znovu ho zpřístupnil veřejnosti".

Personální změny především na mnoha vedoucích hradních pozicích už jen kvůli národní bezpečnosti považuje za nezbytné i Horáček. Okamžitě by také zrušil kontrolní rámy, které podle něj vytvářejí měkký cíl pro teroristické útoky, objednal by audit dosavadního hospodaření prezidentské kanceláře nebo prověřil počítačové sítě.

„Při příchodu na nové působiště se každý soudný člověk musí nejprve seznámit s konkrétními lidmi, kteří práci vykonávají. Nemůže dát na to, co se o nich třeba píše nebo povídá," uvedl Kulhánek. Jako občana ho štvou zátarasy a osobní prohlídky.

Bývalý premiér Mirek Topolánek uvedl, že ohledně změn na Pražském hradě nic naplánováno nemá. „V obecné rovině se budu snažit udržet tradici, kterou Pražský hrad má," poznamenal. Potěšilo ho třeba, že se daly dohromady vinohrady pod Pražským hradem. Na Hrad by „vrátil jazz". Hudebník a šéf strany Rozumní Petr Hannig uvedl, že by zachoval dosavadní praxi.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Tichá revoluce v arabském světě: Porodnost žen dramaticky klesá

Tichá revoluce v arabském světě: Porodnost žen dramaticky klesá

Arabské ženy mají stále méně dětí. A arabští rodiče mnohem častěji preferují podobně jako obyvatelé Západu život v tzv. nukleární rodině, tedy nikoli v té širší, tradiční. Navzdory častým představám tak některé země regionu nedosahují ani porodnosti nutné k prostému zachování počtu obyvatel – aby k takové reprodukci došlo, musí index dosahovat úroveň 2,1 (statistického) dítěte na jednu ženu.

Je jí dvacet a studuje žurnalistiku. Hledá dobrou i zajímavou práci a chce být osobně, tedy i finančně nezávislá. Po skončení střední školy pečlivě docházela na přípravné kurzy, nic tedy neponechala náhodě a na vysněnou univerzitu se opravdu dostala. Vdávat se ještě nechce, potřebuje přece profesně vyspět…

Banální? Ano, dokonce i v arabském Kataru. Nicméně, ještě matka Mirjam Badrové, kterou jako typickou příslušnici své generace vyzpovídala tamní stanice Al-Džazíra, přemýšlela jinak. Sám jsem byl poněkud překvapen poznámkou mé zhruba padesátileté známé ze Spojených arabských emirátů, která se mi před několika lety pochlubila deseti potomky. Vlastně jen v rámci konverzace jsem nadhodil, že to ani v místních poměrech není úplně málo. „Jde o jistotu, co kdyby některé z nich umřelo,“ konstatovala bez rozpaků.

Link

Kdy přišla změna?

„Dnes arabské páry preferují nukleární rodinu se dvěma, nebo třemi dětmi. Nejde o úplnou novinku: dostupné antropologické studie ukazují, že Arabové začali k této formě rodiny směřovat už v 80. letech minulého století,“ píše ve svém loni zveřejněném textu s příznačným názvem „Nenápadná reprodukční revoluce v arabském světě“ americká badatelka Marcia C. Inhornová z Yaleovy university. Podle dostupných výzkumů je za poklesem nejen změna rodinného uspořádání, ale také ekonomický růst, v některých zemích historicky nová možnost společenského uplatnění žen a v neposlední řadě nástup antikoncepce. Ta je řadě arabských zemí nejen dostupná, ale také společensky akceptovaná i díky osvětě, kterou místy podpořily přímo vlády a úřady.

Pokles počtu narozených potomků je přitom až dramatický. Kuvajt, Katar, Libanon s Spojené arabské emiráty nedosahují ani dvou (statistických) dětí na ženu. Bahrajn je přesně na této hranici, Tunisko vykazuje index ve výši 2,15, Libye pak 2,21.

Nejvyšší data naopak z arabského světa nikoli překvapivě vykazují dlouhodobě nejchudší i nejméně stabilní země regionu: Súdán (4,43), Irák (4,27), Jemen (3,84) a Egypt (3,15). I v těchto zemích ale došlo k demografickému propadu: ještě v první polovině 70. let minulého století se Súdán počítal se sedmi potomky na jednu ženu, stejně jako Jordánsko, Alžírsko nebo Sýrie. A egyptská vláda pracovala s poměrem 5,5 dítěte na jednu svoji občanku. Saúdky tehdy měly v průměru 8 dětí, dnes se dostaly na statistickou úroveň 2,48.

Link

Pro srovnání: svět jako celek hlásí 2,47 potomka na jednu rodičku. Česká republika, která patří k zemím s vůbec nejnižší porodností, v roce 2016 udávala údaj 1,57. Jak již bylo řečeno, prostou reprodukci obyvatel podle expertů zajistí dosažení indexu 2,1.

Výše uvedené ovšem neznamená, že by arabský svět nezažíval nárůst obyvatel a jako celek nemládl. Právě tato tendence byla jedním z důvodu tzv. arabského jara, během kterého mladí a zároveň vzdělaní Arabové protestovali proti diktátorským, nepotickým a příslovečně zkorumpovaným vládám. Oproti roku 1988 se kupříkladu počet obyvatel Egypta, který je nejlidnatější arabskou zemí, takřka zdvojnásobil (z 50,7 na 97,6 milionu). V případě Emirátů je nárůst ještě dramatičtější, totiž z 1,7 na 9,4 milionu lidí.