Články odjinud

Na Babiše dolehla zodpovědnost, TOP 09 musí spolupracovat s ostatními, říká Niedermayer

Na Babiše dolehla zodpovědnost, TOP 09 musí spolupracovat s ostatními, říká Niedermayer

Přihlášku ještě vyplněnou nemá, po volbách ale europoslanec Luděk Niedermayer zvažuje, že do TOP 09 po letech spolupráce vstoupí. „Jsem tomu blízko, ale ještě to v hlavě řeším. Myslím si, že rozhodnutí musí přijít brzo,“ komentuje své rozvahy Niedermayer. Prioritou je podle něj potvrdit proevropské směřování strany a také strategické spojení s blízkými partajemi. Do Česka chce přinést zkušenost delegace TOP 09, STAN i KDU-ČSL v rámci Evropské lidové strany. „Myslím, že TOP 09 by se měla rozhodnout, že to je její priorita, a ve vedení by měli být lidé, kteří to uznávají,“ říká europoslanec v rozhovoru pro INFO.CZ. On sám se na místě předsedy strany nevidí. „Takový člověk by tam najednou přistál padákem. Ale co ten den poté?“ říká k tomu, že by stranu měl vést někdo, kdo má zkušenost s jejím vnitřním fungováním. Co si myslí o představě Jiřího Pospíšila v čele strany? A kam podle něj povede Andrej Babiš Česko v evropském kontextu? 

Jak to vypadá s vaším členstvím v TOP 09?

Je to aktuální otázka. Naštěstí to vyšlo tak, že po volbách máme zelený týden, to znamená, že nejsem v Bruselu, ani ve Štrasburku ale tady v Česku. Setkávám se s lidmi a snažím se zorientovat v tom, jak to bude dál. Myslím, že i doteď bylo jasné, že jsem TOP 09 podporoval velmi silně. Koneckonců jsem řekl, že bych šel do vlády dělat ministra, pokud by pro stranu volby dopadly lépe, než dopadly. Jsem tomu tedy blízko, ale ještě to v hlavě řeším. Myslím si, že rozhodnutí musí přijít brzo.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Mělo by padnout před listopadovým sjezdem strany, abyste mohl také hlasovat například o novém vedení? Stihlo by se to vůbec od podání přihlášky?

To jsou věci, které ještě nevím. Pokud bych se rozhodl do strany vstoupit, tak musím zjistit, jak to funguje. Nevidím to ale tak, že člověk, který vstoupí do strany v pondělí, by v úterý měl hlasovat o důležitých věcech. Od toho jsou lidé, kteří jsou ve straně delší dobu a více se orientují, jak to uvnitř funguje. To mě hodně brzdilo v tom říct, že se do toho plně zapojím, protože když v Evropském parlamentu pracujete tak, jak si myslím, že se má, tak to zabere neskutečné množství času. A ten vám pak chybí na to, abyste udržoval dobré kontakty v domácí politice. Já jsem udržoval vztahy hlavně s lidmi po mé odborné linii, tedy v oblasti evropských a ekonomických otázek. Vlastně jsem se vůbec nezapojoval do toho, co se děje uvnitř strany a jak funguje. To je věc, která vyžaduje podstatné know-how, které já nemám.

Tento týden se setkáváte s lidmi z TOP 09. Posunuje to vaše přemýšlení o straně?

Zajímají mě dvě podstatné věci. Chci pochopit, zda to ostatní vidí podobně. První věcí je další programové směřování strany. Myslím si, že sebrala odvahu jasně a srozumitelně říct svůj postoj k řadě věcí, mimo jiné Evropské unii. V Česku to není obvyklé. Strany dost bruslí, aby neurazily ani jeden z táborů. Já tuto orientaci považuji za velmi důležitou. Moc se třeba nemluvilo o tom, že TOP 09 je mezi parlamentními stranami jedna z těch, která má nejpříznivější program pro životní prostředí. Líbí se mi také téma rovných příležitostí, což je v Česku sice způsob, jak naštvat část lidí, ale je důležité. Dostávám zpětnou vazbu, že na těchto tématech bude TOP 09 dál stát.

Co je tou druhou věcí?

Za strategicky velmi důležité považuji bavit se o možnosti zvýšené spolupráce mezi stranami se stejným programovým směřováním. Nevidím to vůbec tak, že by měl být dán pokyn, aby se strany nalevo nebo napravo od středu spojily. Vidím to na půdorysu třeba stran v EPP (Evropská lidové strana, v níž jsou poslanci za české strany TOP 09, STAN a KDU-ČSL – pozn. red.) a těch, které jsou s nimi velmi blízce spojené. Vytvářet násilně slepenec, co se shodne jen na tom, že je levice nebo pravice, to není dostatečné. EPP a její fungování v Bruselu ukazuje, že to docela dobře funguje.

Zároveň vidíme, že i když jsme měli obrovské štěstí, že hlasy pro tyto tři strany ve volbách nepropadly, tak jsme tomu byli velmi blízko. Až patnáct procent hlasů mohlo propadnout. To by úplně přepsalo politickou mapu. Já za sebe bych byl velmi nerad, kdyby toto pokračovalo. Snažím se pochopit, jak velká ochota je nejen říct: spojme se, ale také pro to začít něco dělat. Já používám slovní spojení „spojme se“, ale tím myslím, že v dalších volbách by proti sobě nebojovaly tři kandidátky stran, které jsou velmi blízko.

Až jako třetí úroveň vidím téma vedení. Diskuzi ale bohužel velmi dominuje. Až bude jasné směřování strany, tak jde o to najít dobrý tým, který ho bude prosazovat.

Dá se ale praxe z evropské úrovně přenést na domácí scénu? Dlouhodobě tu mezi stranami dochází k rozporům. Může tomu pomoci, že Miroslav Kalousek odchází z vedení TOP 09?

Podle mě je jasné, že se to nestane samo. Je ale povzbudivé, že hodně lidí o tom mluví a chtějí do toho investovat svou snahu. Já bych byl rád, kdybychom to mohli lidem co nejvíce vysvětlit třeba na příkladu Bruselu. Tím, že jsme postupovali společně, jsme měli možnost získat velmi významnou funkci. Já jsem třeba místopředsedou ECONu (Hospodářský a měnový výbor Evropského parlamentu – pozn. red.). Mohl bych říkat, že jsem tak skvělý ekonom, že se mi všichni váží. Není to ale pravda. My jsme prostě postupovali společně a vybrali jsme funkce, na které jsme mohli společně dosáhnout. A ty jsme získali. A to, že se u individuálních hlasování stane, že se s někým z osobních důvodů nebo kvůli stranické linii, neshodneme, bereme jako normální záležitost. Mám ale pocit, že v důležitých věcech jsme se za ty tři roky ještě sblížili.

Z toho, co říkáte, mi vyplývá, že byste nejprve raději zmapoval možnost spolupráce s dalšími stranami a až podle toho pak volil do vedení TOP 09 někoho, kdo pro ně bude přijatelný.

Takto úplně by to asi nemělo být, že se člověk zeptá, koho by tam ostatní chtěli vidět. Ale myslím, že TOP 09 by se měla rozhodnout, že to je její priorita, a ve vedení by měli být lidé, kteří to uznávají.

Zvažujete sám kandidaturu na předsedu TOP 09? Zatím zníte, že spíše ne.

Není za tím alibismus, ale jsem opravdu člověk, který nevidí do toho, jak strana funguje. Také nemám zkušenost s tím, jak řídit politickou stranu. To není jednoduchá věc. Takový člověk by tam najednou přistál padákem. Ale co ten den poté? Musíte si najít tým lidí. Budou se muset přijímat velmi těžká rozhodnutí, protože strana ve volbách neuspěla. Zároveň by ten člověk měl být viděn jako někdo, kdo uvnitř TOP 09 už něco odpracoval. Málo stran je tak intelektuálně silných jako TOP 09. S tím mi nekonvenuje, abychom řekli, že potřebujeme sehnat lídra z venku.

Mohl byste ale přinést svou evropskou zkušenost se spoluprací stran na úrovni EPP. Co kdyby za vámi někdo přišel s tímto argumentem, ať kandiduje na předsedu nebo nějaký další vedoucí post.

Myslím, že pokud strana potvrdí své směřování, které odpovídá mým postojům, tak se pokusím zapojit ještě víc. Jestli v nějaké funkci, nevím. Myslím, že nejsem vhodný kandidát na předsedu. Ale zapojit se v té či oné formě víc, to ano.

Takže spíše na úrovni místopředsedů?

Vůbec nejsem členem, zítra nebudu členem…

Nemáte na stole připravenou přihlášku?

Nemám. Tento týden mi hodně pomůže, ale není to otázka hodin. Je dobře, že sněm je brzy a je zároveň dobře, že není hned. Mám pocit, že dynamika, kterou to nabralo, byla zbytečně rychlá. Ještě máme čas. Taky musím zjistit, jestli mě tam někdo chce…

Jihomoravská krajská organizace se vyjádřila, že by podpořila na místo předsedy Jiřího Pospíšila. Jak vy se na to – zatím jako nestraník – díváte?

Je dobře, že tak zkušený politik má o tuto funkci zájem. Ale jsme od toho ještě kousek vzdálení. Myslím, že je důležité se s lidmi, kteří mají aspiraci být ve vedení, bavit o tom, jakou TOP 09 si představují a co pro to udělají. Nejdříve se bavme o substanci. Zjednodušit problém TOP 09 na to, že s Miroslavem Kalouskem v čele byly obrovské plusy, ale také tolik mínusů, že to dopadlo hůře, než jsme čekali, nelze. Není to tak, že nyní přijdeme s novým jménem, které stranu zachrání. Musíme mít jasný program, pochopit, proč nás lidé podporují, a proč ne. Je to mnohem více práce.

Má Jiří Pospíšil opravdu zájem o funkci? Veřejně to ještě nepřiznává.

Já vidím, že TOP 09 má sice ne tolik podporovatelů, jak by si člověk přál, ale hodně lidí jejímu směru věří. Pro mě je silnou motivací to, že mám malé děti a chci, aby žily v zemi, která se bude ubírat správným kurzem. Myslím, že volby přinesly určitý wake up call: musíme s tím něco udělat. A je fajn, že o tom různí lidé – nejen Jiří Pospíšil – přemýšlí.

U lidovců a STAN by se v nejbližší době vedení měnit nemělo. Je takové spolupráci nakloněno?

Nevím. Myslím si, že všichni jsme byli minimálně v prvních povolebních dnech otřeseni. Nyní všichni vidí, že náš politický vliv není úplně silný. Zaznamenal jsem mezi kolegy v Bruselu i jinde, že potřebu se začít přibližovat hodně vidí. Nyní se ale dostaneme opět do fáze, kdy se budou hledat důvody, proč to nejde. To je moment, kdy by měla přijít vůle a snaha toho dosáhnout. Může to dopadnout tak či onak.

Kam byste spolupráci směřoval? Viděl byste postup společného bloku už v předčasných volbách? Andreji Babiši se zatím v sestavování vlády příliš nedaří. Sám Miroslav Kalousek přišel se snahou blokovat sněmovnu.

Tím, že nejsem ve straně, mám ten komfort říct svůj názor. Proběhly tu demokratické volby s účastí, která odpovídá našim zvyklostem, a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Když se na to pokusím podívat s odstupem a bez emocí, tak se mi zdá, že skuteční extrémisté prohráli. Okamura s komunisty dohromady ztratili mandáty v parlamentu. Když se podívám na konečné složení, tak máme velký počet poslanců, kteří reprezentují strany, které se mi ne všechny líbí, ale mají podobné názory na směřování Česka. Myslím, že by politici měli najít řešení, aniž by se uchylovali k podpoře těchto dvou stran (SPD a komunisté – pozn. red.). Předčasné volby jsou až poslední v řadě a mně se to úplně nezdá. Myslím, že jednoznačný vítěz by měl dostat právo sestavit vládu. Zároveň nese odpovědnost, že získá podporu. Je ale zajímavé, že pan prezident podle toho, jak se mu líbí člověk, mění pravidla.

Myslíte, že strany svým odporem k Babišovi dávají větší moc do rukou prezidenta Miloše Zemana?

Já si o tom můžu myslet cokoliv, ale je to rozhodnutí těch stran. Do voleb jdete proto, abyste získal co nejlepší výsledek. Někomu se to povedlo, někomu ne. Myslím, že volby bezesporu byly demokratické. Zpochybňovat jejich výsledek nedává smysl. Počkejme, jak se ti politici s odpovědností vyrovnají.

Měla by TOP 09 postavit vlastního kandidáta v prezidentské volbě, případně někoho podpořit?

V posledních letech se ukazuje, že etablované politické strany ztrácí podporu lidí. Ti věří, že nové a neznámé tváře jsou lepší. Z tohoto hlediska nedává velký smysl, aby tyto strany - navíc se záběrem jako má nyní TOP 09 – se k prezidentské volbě jednoznačně vyjadřovaly. Každý, kdo myšlenkově souzní s TOP 09, nepotřebuje radit. Jak se budou volby blížit, tak já jako osoba budu mít vybráno a budu pro to mít i argumenty.

Říkal jste, že byste nechtěl, aby TOP 09 uhnula z proevropského směřování. Popularita EU je ale v Česku velmi nízká. Nemohlo se to projevit na výsledků strany a nezmění proto svůj kurz?

Já myslím, že by to byla chyba. Může se stát cokoliv. Já bych od proevropského sdělení neodstupoval. Je vždy potřeba hledat ty nejsrozumitelnější cesty. Nejen přesvědčovat přesvědčené, ale snažit oslovit co nejvíce lidí. Pro různé skupiny tedy mít různé argumenty, hlavně se nedostávat do českého mainstreamu. Když se podíváte na několik minulých let a dnešek, tak to najednou vypadá, že Andrej Babiš je přesvědčený Evropan bojující o blaho EU.

Zcela upřímně říkám, že si myslím, že jsme málokdy měli tak proevropského a kompetentního politika, jako je Bohuslav Sobotka. Tihle lidé ale velmi často inklinují k tomu, že když se objeví něco, co by jejich voličům nemuselo konvenovat, tak ochotně naskočí na protievropskou notu nebo začnou mlátit do stolu, že toto nedopustí. Byl bych rád, kdyby TOP 09 byla v tomto o kus dál. Slyšel jsem nyní ale i silné výroky od ODS, že není možné uvažovat o vystoupení z EU. Skutečný test přichází tehdy, když se bavíme o věcech jako uprchlická krize. Velké selhání v Česku podle mě byla zbraňová směrnice, kdy se u nás bez znalosti textu rozjela velmi silná protievropská linka. Vůbec nejsem proto, aby TOP 09 hájila každou věc, jen aby byla proevropská, ale naše stanovisko by mělo vycházelo z plné znalosti věcí.

Budoucím premiérem bude s největší pravděpodobnostní Andrej Babiš. V předvolební kampani byla jeho prohlášení jiná, než jak se snaží prezentovat teď. Před pár dny měl v Praze tiskovou konferenci s Guyem Verhofstadtem, kde se představoval jako proevropský politik, který chce reformu EU. Jak to čtete?

Mně připadá, že k němu (Andreji Babišovi – pozn. red.) dorazila zodpovědnost. Je něco jiného – a to nemluvím jen o něm – kopat do kotníku běžci před sebou a pak se sám stát tím běžcem. Za sebe si myslím, že Andrej Babiš, pokud bude premiérem, tak nebude chtít být člověkem, který reprezentuje podivnou zemi s nesrozumitelnými pozicemi. Bude chtít být někým, kdo bude hrát podstatnou roli. To je asi jeho ambice. Uvidíme, jak se mu to povede. Velká stálost postojů zatím vidět není. Nepromeškal jedinou možnost, jak na EU něco svést. Nyní je v jiné situaci.

Jak může ovlivnit jeho pozici v Evropě to, že je obviněný v souvislosti s Čapím hnízdem?

Spíše bych přemýšlel, jak to ovlivní jeho pozici tady. Určitě je to pro mnoho lidí velmi nekomfortní. Pro mě je to zároveň obrovský test fungování institucí našeho státu. Demokracie je tu pořád křehká. To, že by nyní měla policie nestranně, korektně a rychle došetřit záležitosti spojené s něčím, co by podle všech indicií mohl být dotační podvod, a soudy by o tom měly rozhodnout a eventuálně přijít se spravedlivým verdiktem pro premiéra, je bezprecedentní. A mě hrozně mrzí, že k tomu došlo. V zahraničí bude podle mě reakce velmi individuální.

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Markéta Všelichová píše z tureckého vězení: Nikdy jim nedovolím, aby mě zničili. Už nebudu plakat

Tento dopis z tureckého vězení adresovala loni na podzim rodičům a přátelům Markéta Všelichová. Češka, kterou turecký soud poslal na více než šest roků do vězení za kontakt se syrskými milicemi YPG, byla tehdy z Vanu přemístěna do jiného vězení, které leží blíže Evropě. Už na novém místě strávila jistou dobu v nepříliš hygienickém prostředí, které popisuje zkraje textu. Podle dostupných zpráv už je ale i díky pomoci českých diplomatů opět na standardní cele. Text je zčásti editovaný a značně zkrácený. Podle Markétiných přátel ona sama s publikací svých poznatků souhlasí.

Jsem teď v malé, špinavé místnosti. Není tady žádné vybavení, jako třeba konvice. Víte, že část života jsem strávila ve squatech, takže pokud řeknu, že nějaké místo je špinavé, musí to být opravdu velmi špinavé. Vyskytuje se tady nějaký druh hmyzu; nevím, jak se jmenuje, nikdy jsem nic takového neviděla. Je to velké jako myš, ale má to „tykadla“… Nemám problémy s pavouky a brouky. Ale když jsem se setkala s jedním z těchto „exemplářů“ v koupelně a poté jsem ho našla v botě, musím Vám říct, že se necítím v této místnosti dobře.

Ano, samozřejmě, ráda bych tuto místnost vyčistila. I když si myslím, že to není v silách jediného člověka. Nemám na to ale žádné vybavení. Několikrát jsem žádala stráže, aby mi půjčili čistící přípravky, ale obvykle jsem nedostala odpověď. Ano, jednou jsem jí dostala. Zněla zhruba takto – tato špinavá místnost je pro mě dobrá, protože jsem špinavá teroristka.

Link

Někdy se cítím smutná, ale už nikdy víc nebudu plakat. Když pláču, smějí se mi. Doslova. Stejně jako v den, kdy mě dali do této místnosti. Ano, přiznávám, když jsem to viděla, byla jsem tak šokovaná, že jsem začala plakat. Všichni se smáli a volali i další stráže, aby se na mé neštěstí přišli podívat. Ale věřte mi, že na závěr jsem jim poděkovala. Takové chování mě posiluje. Dává mi sílu vyrovnat se všemi situacemi, které přede mne postaví. Nikdy jim nedovolím, aby mě zničili. Je to asi přesně to, co někteří lidé chtějí.

Po prvním šoku jsem se opět vrátila ke své filosofii. Ta zní: Nedělej si starosti s tím, co aktuálně nemůžeš mít, ale podnikej to nejlepší, co je možné v daných podmínkách. Takže se i ve velmi malém prostoru snažím sportovat, i ve špinavé koupelně se studenou vodou se denně sprchuji, myji si vlasy, peru oblečení….

Moje kurdské přítelkyně

Doufám, že se moje aktuální situace vyřeší. A že se budu moci vrátit do standardního pokoje (stalo se tak – pozn. redakce). Neřekla jsem vám, že jsem první dva dny strávila v normální místnosti s dalšími „teroristkami“. Moc se mi tam (v novém vězení – pozn. redakce) líbilo: byl tam mnohem větší dvůr než ve Vanu, takže po delší době jsem se mohla opravdu proběhnout. Prostor byl velký, se dvěma patry, s deseti malými pokoji pro spaní pro 1 až 3 osoby. Obzvlášť tyto „ložnice“ jsem uvítala. Ve Vanu nás bylo asi 15 společně spících v jednom malém prostoru. Taková absence soukromí pro mě už začala být stresující.

Ihned jsem si také porozuměla s lidmi v pokoji. Většina z nich jsou Kurdky. Jsou tady z různých důvodů (bojovnice, aktivistky, politicky činné osoby), ale všechny jsou opravdu milé, laskavé a vzdělané.

Link

Místnost, kde jsem strávila úplně první dva dny (po přestěhování – pozn. redakce), byla čistá. A zařízená jako v nějakém bytě. Všude spousta dekorací. Je to oproti Vanu velký rozdíl: v této věznici jsou i vrazi, pašeráci, obchodníci s drogami, prostitutky. Většina z nich jsou špatní už na první pohled. I jejich pokoje jsou špinavé. Když ale vstoupíte do místnosti vězňů držených zde pro „teror“, je to úplně jiný svět. Některé z těchto žen a dívek, se kterými jsem strávila tyto první dva dny, jsou ve vězení už dlouho. I více než 20 let! Nikdo by to do nich neřekl. Všechny o sebe velmi dbají, vypadají mnohem lépe než řada žen venku. Sportují, čtou, dělají ruční práce…. Byla jsem ohromena, jak se s tím dokázaly vypořádat. Také jsem se trochu styděla, že si dělám starosti se svým v nejhorší variantě pětiletým pobytem ve vězení. Je tu přitom žena, která sedí ve vězení už 25 let. Je jí 52 roků, ale vypadá mnohem mladší, řekněme jako čtyřicátnice. Je ale trochu smutná, je jí to vidět v očích...

Krátce před mým přesunem mě kamarádka informovala, že některá média vydala příběh o íránské dívce Nazle (bylo mezi nimi také INFO.CZ: Nazle hrozilo vydání do Íránu, kde by byla pravděpodobně odsouzena k smrti – pozn. red.). Byla jsem tím potěšena a chci se s Vámi podělit o jednu zkušenost s ní. Vždycky, když jsem hovořila o kamarádkách, zmiňovala jsem jen pozitivní věci. Mám je ráda všechny: některé z nich zůstanou zapsané v mém srdci navždy. Ale samozřejmě, ne vždy je všechno ideální. I tady mají lidé negativní vlastnosti. Jako všude. I ve Vanu došlo ke konfliktům, jaké si můžete představit v kolektivu patnácti žen zavřených 24 hodin pohromadě v malé místnosti…

Link

Nazlu jsem nikdy neviděla mluvit o někom jiným za jeho zády. Nikdy jsem neviděla, že by byla naštvaná nebo uražená. Nikdy si na nic nestěžovala, vždycky přijímala věci tak, jak jsou. Vždycky o všem mluvila otevřeně. Ke všem se chovala s respektem. Byla vždy milá, nikdy ne vlezlá. Upřímná, čestná, opravdová. Byla to osoba, s jakou jsem ve svém životě dosud nesetkala.

Jednoho dne jsem ji viděla sedět na posteli a tiše plakat. Přišla jsem k ní a objala jsem ji. Požádala mě, abych se jí neptala, proč pláče. Řekla mi, že není schopná říct proč, prostě ty slzy přišly a ona je nedokáže zastavit. Řekla jsem jí, jak jí chápu, jak moc těžká je její situace. (Stále hledá možnosti, jak získat azyl v Turecku. Stále čeká na kontakt s rodinou a přítelem. Je bez peněz, má jen to, co jí dají ostatní.) Také jsem jí řekla, jak moc ji mám ráda, pro to všechno, co jsem popsala. Stále plakala a odpověděla: „Dayika mon ferbu, pis neki “. To znamená: „Matka mě naučila – nečiň špinavosti (špatnosti)“. Jednoduchá věta, z jejích úst to byly ale jedny z nejsilnějších slov, jaké jsem kdy slyšela. Řekla to tak přirozeně, jako by šlo o tu nejběžnější věta na světě. Ale v těch obyčejných slovech je všechno. Když všichni toto naučíme své děti, svět bude lepší.

5077161:article:true:true:true

Svět tam venku…

Přesun z Vanu sem. Bylo to – řekněme – zajímavé. Nevím, jak popsat své pocity. Vzali mě normálním letadlem Pegasus Airlines, cestovala jsem jako běžný pasažér. Jen se dvěma neozbrojenými policisty v civilu. Přestupovali jsme v Istanbulu. Bylo to jako vrátit se v čase o dva roky zpět. Jako by dva roky ve vězení byly smazány, jako by se to nestalo… Ale také jsem se cítila trochu jako ve vizi z minulého života. Něco, co znáte velmi, velmi dobře, ale ve skutečnosti, nemáte tušení, kam to zařadit. Jako bych už nebyla součástí světa venku. Bylo to jako sen, který skončil v okamžiku, kdy jsem dorazila do jiného vězení.

40921