Nejvíce finančních darů na kampaň získal Drahoš. Hannigovi poslali jeho příznivci 3 200 korun | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nejvíce finančních darů na kampaň získal Drahoš. Hannigovi poslali jeho příznivci 3 200 korun

Nejvíce finančních darů na kampaň získal Drahoš. Hannigovi poslali jeho příznivci 3 200 korun

Téměř měsíc před prvním kolem prezidentských voleb výrazně nejvíce prostředků na kampaň získal bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš. Na volební aktivity vybral od sponzorů a občanů více než 27,5 milionu korun. Podnikatel Michal Horáček si náklady na kandidaturu chce zaplatit ze svých prostředků, dosud si na volební účet poslal 14 milionů korun. Dosavadnímu prezidentovi Miloši Zemanovi jeho příznivci poslali necelý půl milion korun. Zeman trvá na tom, že volební kampaň nepovede. V ulicích se ale s jeho vědomím objevily mimo jiné billboardy za jeho znovuzvolení zaplacené spolkem Přátelé Miloše Zemana. Prezident chce náklady na billboardy do kampaně započítat.

Drahoš má k dnešnímu dni na svém transparentním účtu k dispozici 12 milionů korun, do kampaně dosud vložil bezmála 15 milionů. Mezi jeho největší sponzory patří zakladatel společnosti Jablotron Dalibor Dědek, Nadace BLÍŽKSOBĚ nebo miliardář Luděk Sekyra. Drahoš v posledních měsících pravidelně od příznivců vybral měsíčně kolem dvou milionů korun, v listopadu se mu podařilo získat přes sedm milionů. Za poslední týden dostal příspěvky jen v řádu tisíců. „Finanční dary přicházejí na transparentní účet průběžně a tak to bude i nadále," sdělil ČTK.

Ještě výraznější pohyb měl v listopadu na volebním účtu Horáček, který ale kampaň financuje jen ze svých zdrojů. Na účet si dosud poslal 14 milionů, z toho devět minulý měsíc. Podle údajů z volebního účtu utratil dosud více než 9,7 milionu korun, na vyúčtování čeká podle Horáčkova webu dalších několik set tisíc korun z výdajů za druhou polovinu listopadu. Horáček avizoval, že v případě nutnosti je ochoten vyčerpat limit výdajů ve výši 40 milionů korun, který zákon stanoví pro první kolo. Chce ale vést kampaň hospodárně. V případném druhém kole mohou kandidáti přidat dalších deset milionů.

Na Zemanův účet stále chodí především halířové dary a vzkazy od jeho odpůrců. Dosud dostal téměř 470.000 korun na drobných darech od svých příznivců. Jediným dosud uvedeným výdajem je zpět přeposlaná chybná platba.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Michala Horáčka najdete zde>>>

Téměř výhradním sponzorem bývalého šéfa Škody Auto Vratislava Kulhánka je i nadále miliardář a obnovitel ODA Pavel Sehnal. Kulhánek dosud sehnal asi šest milionů korun a většinu z této částky již do kampaně vložil. Na účtu mu tak zůstává asi půl milionu korun.

Jako poslední se do kampaně zapojil bývalý předseda vlády Mirek Topolánek, nashromáždit se mu dosud podařilo více než čtyři miliony korun. Přispívají mu známí z podnikatelského prostředí i lidé z politiky. Peníze dostal třeba od bývalého ministra vnitra Ivana Langra, od nynější místopředsedkyně ODS Alexandry Udženiji mu přišlo 20.000 korun. ČTK řekla, že tím chtěla Topolánkovi vyjádřit podporu. K dispozici nyní má Topolánek na účtu tři miliony. V minulosti nevyloučil, že by si mohl vzít kontokorentní úvěr.

Víte, kolik mají kandidáti na svých účtech? Podívejte se zde>>>

Bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer vybral téměř čtyři miliony korun, na kampaň vydal asi tři miliony. Bývalý spolupracovník prezidenta Václava Havla dostal mimo jiné 100.000 korun od švagrové Havla Dagmar Havlové, příspěvky na kampaň mu chodí i ze zahraničí. Minulý týden na tiskové konferenci řekl, že počítá s výdaji mezi deseti a 15 miliony korun. Věří, že sponzoři se ještě ozvou.

Lékař a aktivista Marek Hilšer spoléhá především na drobné příspěvky od občanů. Dostal na kampaň dosud asi 450 000 korun, výdaje měl kolem 250 000. Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek dostal od příznivců kolem 250 000 korun, výdaje měl asi o 100 000 nižší. Nejméně dosud získal hudebník a šéf strany Rozumní Petr Hannig. Na účet mu přišlo jen 3 200 korun.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Problematičtí spojenci. S blížícím se koncem války v Sýrii roste napětí mezi Ruskem a Íránem

Syrský diktátor Bašár Asad se chystá silou či vyjednávání získat zbývající části Sýrie kontrolované povstalci. Zvyšuje se tím ale napětí mezi jeho spojenci, Ruskem a Íránem, uvádí server Al Monitor.

Rusko a Írán zachránily vládu Bašára Asada před svržením povstalci. Moskva mu v kritické chvíli v roce 2015 svými letadly zajistila vzdušnou podporu, dodala vojenskou techniku a podle některých zdrojů i finance. Teherán zase dlouhodobě poskytoval vojenské poradce. A když si Asad začal stěžovat, že mu docházejí mladí muži pro boj s rebely, Íránci vytvořili a zaplatili milice zahraničních bojovníků. Šíitů, tedy menšinové větve muslimů, pocházejících z Pákistánu, Iráku a dalších zemí.

Jenže s končící válkou v Sýrii – Asadovi z důležitějších oblastí zbývá ovládnout už jen provincii Idlíb a sever země držený Kurdy – se objevují rozdíly mezi politikou Moskvy a Teheránu. Hlavní cíl intervence se totiž zdá splněn a Asad bude kontrolovat celou Sýrii nebo alespoň většinu země. Moskva by teď viděla ráda jakési uklidnění a bojí se případné dobrodružné politiky Íránu.

Link

Moskva je ve strategicky velmi výhodné situaci, má své základny v Sýrii a ukázala, že je velmoc, ale takticky je ve velmi delikátní situaci, tvrdí Stephen Blank z amerického think-tanku American Foreign Policy Council.  Podle něj se Rusko bojí toho, že Íránci v Sýrii by mohli vyprovokovat válku se sousedním Izraelem případně s některými arabskými zeměmi. Ostatně je to poprvé, co se dostali tak blízko k Izraeli, se kterými nemají na rozdíl od Sýrie společnou hranici, a v ideologii íránského islamistického režimu hrály vždy sliby „osvobození“ Jeruzaléma důležitou roli.

Rusové se ovšem bojí toho, že Írán takovou válku prohrál, že by tím ohrozil setrvání Asada u moci a v neposlední řadě že by přitáhl pozornosti USA k Blízkému východu, čímž by tu zkomplikoval situaci Ruska, uvedl nedávno Blank. Ostatně podobně se vyjádřil na serveru Middle East Eye i ruský expert na Blízký východ Alexej Chlebnikov, podle kterého chce Moskva posílit moc Damašku, aby tolik nepoléhal Íránu a nehrozily tak mezinárodní komplikace.

Syrský režim ostatně bere jako „lepšího“ přítele právě Moskvu. Syrští důstojníci si prý stěžují na Íránce a šíitské milice, došlo i ke střetu ruských vojáků s bojovníky šíitského libanonského Hizballáhu ovládaného Íránem, a v některých oblastech se prý Asadův režim snaží o to, aby ruští vojáci a nikoliv šíitští milicionáři kontrolovali klíčové body a pak je předali syrské armádě.

Link

Syrští školáci se od konce roku 2017 povinně učí rusky a Rusové jsou v nových učebnicích líčeni jako někdo, kdo je Syřanům kulturně blízký. O Íránu učebnice většinou mlčí, jen zmiňují, že íránský provincie Chúzistán je „arabským územím“ a osudem Sýrie je samozřejmě vytvořit velký arabský stát od Středozemního moře po Perský záliv.

V diplomatických vyjádřeních se pak napětí mezi Moskvou a Teheránem projevuje tak, že Teherán téměř panicky reaguje na prohlášení či náznaky Moskvy, že by se ze Sýrie mohly stáhnout všechny cizí jednotky. Stejně tak jako na pokusy Ruska zprostředkovat stažení íránských a proíránských jednotek z jižní Sýrie, která hraničí s Izraelem. Z Teheránu se ozvalo, že nikdo nebude diktovat Íránu jeho zahraniční politiku.

Teherán zatím těží z toho, že se považuje za důležitého spojence Moskvy na Blízkém východě. To je sice pravda, ale jen do určité míry. Jak zdůrazňuje již citovaný Stephen Blank, Moskva hraje globální nikoliv regionální hru a v té není Írán až tak důležitý. Ostatně v tisku se objevily zprávy, že Moskva by údajně byla ochotna vzdát se své podpory Íránu, kdyby ji USA udělaly ústupky třeba v Evropě.

Nic takového ale prozatím není možné. Íránem placení žoldáci jsou totiž stále důležití pro stabilitu Asadova režimu. Pokud by Moskva chtěla omezit vliv Íránu, musel by v Sýrii nasadit vlastní pozemní síly a to v podstatném množství. A to se zatím ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi nechce. Až ale Asad dobude další území, více konsoliduje svoji moc a nebude už potřebovat tolik šíitských žoldáků, Moskva bude více tlačit na Írán a snažit se získat větší vliv v Sýrii na účet Teheránu. Jak na to bude reagovat Teherán není zatím jasné.

35536