Prezidentské volby 2018: Nejvíce sledujících má Drahoš, nejčastěji reaguje Topolánek. Jak komunikují prezidentští kandidáti na twitteru? | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nejvíce sledujících má Drahoš, nejčastěji reaguje Topolánek. Jak komunikují prezidentští kandidáti na twitteru?

Po roce, který byl naplněn tvrdou kampaní, a po posledních týdnech, ve kterých jsme měli pocit, že na nás prezidentští kandidáti musí vykouknout i z lednice, konečně nadešel volební víkend. Už tento pátek a sobotu rozhodnou občané České republiky o tom, kdo bude naši zemi příštích pět let reprezentovat. Pokud by se volilo podle aktivity kandidátů na twitteru, Miloš Zeman by rozhodně mandát neobhájil.

Jelikož je průběh celé kampaně zajímavý nejen z politologického, ale také marketingového hlediska, přinášíme přehledný vhled do toho, jak jednotliví kandidáti pracují s Twitterem, k čemu tuto komunikační síť nejčastěji využívají, co sdílejí i jaký mají jejich tweety úspěch. Zde je naše pořadí dle počtu followerů, tipnete si, jaké bude to skutečné?

Podrobné profily všech prezidentských kandidátů naleznete zde>>>

Na začátek jsme připravili tabulku, ve které jsme kandidáty seřadili podle toho, kolik lidí je na Twitteru sleduje. Na první pohled je jasné, že se značným náskokem fanoušků i v počtu impresí vede Jiří Drahoš. Za Drahošem s téměř stejným počtem fanoušků následují Michal Horáček a Mirek Topolánek, ale s tím rozdílem, že Topolánek si Twitter založil přesně o čtyři roky později než Horáček, a přesto ho během krátkých 4 měsíců s množstvím followerů skoro předběhl. Zajímavá je také statistika Miloše Zemana, který má i přes naprosté minimum 13 tweetů jen o něco málo nižší počet průměrných impresí než aktivní Michal Horáček. Dokonce jich má dvakrát tolik než Marek Hilšer, který ale za téměř stejné období napsal 50x víc tweetů. Nejaktivnější v reakcích je Mirek Topolánek, naopak jediný, kdo komentáře naprosto přehlíží, je opět Miloš Zeman.

Statistika twitterových účtů kandidátůStatistika twitterových účtů kandidátůautor: eVisions Advertising

Hodnocení kandidátů: kdo by vyhrál na Twitteru?

Vítězi v počtu oslovených voličů jsou Jiří Drahoš a Michal Horáček, a to v tomto pořadí. Oba dva, stejně jako Marek Hilšer a Pavel Fischer, vedou své profily na Twitteru profesionálně. Topolánkův twitter bychom mohli velmi snadno přirovnat k účtu Miroslava Kalouska na stejné síti – jak obsahem, tak formou (téměř polovinu příspěvků tvoří odpovědi).

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Jiří Drahoš

Od února 2017 na Twitteru napsal celkem 187 tweetů, které měly téměř dvojnásobný počet impresí (12 000) než ty od dalšího kandidáta v pořadí, Michala Horáčka (Horáčkovy tweety mají v průměru necelých 7 000). Ze všech Drahošových příspěvků bylo jen 27 odpovědí a pouhých 6 retweetů, zbytek je Drahošův originální obsah, navíc praticky ze 40 % odesílaný z iPhonu. Jeho nejúspěšnějším tweetem je ten, ve kterém oznamuje svou kandidaturu – byl 213x retweetnut a obdržel bezmála 1 000 lajků. Mezi jeho nejpoužívanější hashtagy patří #volby, #nato, #eu a #vláda.

Zajímavým faktem je, že jeho nejúspěšnějším tweetem je oficiální vyhlášení kandidatury na prezidenta. Jedná se o dobu, kdy Jiřího Drahoše ještě prakticky nikdo neznal.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše naleznete zde>>>

Michal Horáček

Druhý nejoblíbenější kandidát na Twitteru s 10 000 fanoušky napsal v období 4 let 471 tweetů. Celý jeho profil koresponduje s tím, jak se reprezentuje i na jiných sociálních sítích, na úvodní fotce je se svou mladou partnerkou, kterou také poměrně často zmiňuje. Horáčkovým nejsdílenějším a nejlajkovanějším tweetem je ten, kde se vyjadřuje k událostem listopadu 1989 – na bázi demokratického bojovníka za hodnoty 17. listopadu ostatně staví většinu své kampaně. Jeho nejčastěji používaným slovem je „jsem“ a hashtag #mh89.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Michala Horáčka najdete zde>>>

Mirek Topolánek

Mirek Topolánek vstoupil do prezidentské kampaně jako úplně poslední a svým rozhodnutím překvapil úplně všechny. Za 4 měsíce twitterové existence napsal 379 tweetů (takřka stejně jako Horáček za 4 roky), získal přes 9 000 followerů a jeho příspěvky dohromady potenciálně nasbíraly přes milion zobrazení. Má rozhodně nejméně formální profil ze všech kandidátů (jeho popisek v profilu zní „kandidát na prezidenta a sebevražedný optimista“).

Celkem 93 % jeho příspěvků je přidáno z iPhonu a rozhodně si Twitter spravuje sám. Obsah jeho tweetů je z poloviny tvořen vlastními tweety a z celých 40 % odpověďmi, ve srovnání s ostatními kandidáty tedy na Twitteru s dalšími uživateli maximálně komunikuje. Jeho nejčastěji používaným slovem je, stejně jako u Michala Horáčka, „jsem“, a nejpoužívanějším hashtagem #jdudotoho.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Mirka Topolánka najdete zde>>>

Miloš Zeman

Současný prezident, který se dušuje, že nevede žádnou kampaň, napsal poslední tweet v říjnu roku 2013. Na Twitteru se opravdu žádná kampaň současného prezidenta (na rozdíl od offline světa) nekoná. Na jeho twitterovém profilu chybí popis, úvodní fotka a celý je zoufale neaktuální. I přes všechny tyto nešvary nasbíral na svých příspěvcích v průměru přes 6 000 impresí, čímž přeskočil i mnohem aktivnější uživatele ucházející se o úřad prezidenta. Hashtagy na Hrad ještě zjevně nedorazily, protože Zeman (či ten, kdo Twitter rádoby spravuje) nikdy žádný nepoužil.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Miloše Zemana najdete zde>>>

Marek Hilšer

Za rok a půl napsal nejvíce tweetů ze všech kandidátů – přesně 713, na nichž nasbíral v průměru přes 4 000 impresí. Občanský kandidát pyšnící se titulem nejmladšího potenciálního budoucího prezidenta nejčastěji používá hashtag #marek2018 a jeho nejčastěji zmiňované slovo v příspěvcích je „pro.“

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Marka Hilšera naleznete zde>>>

Pavel Fischer

Pavel Fischer si založil twitterový profil dávno před prezidentskou volbou a za období 4 let napsal 412 tweetů. Fischer spíše burcuje k účasti ve volbách obecně, než by vybízel ke svému zvolení. Jeho nejpoužívanější slova jsou „jsem,“ „pro“ a „děkuji.“

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Pavla Fischera naleznete zde>>>

Jiří Hynek

Má úplně nejmladší Twitter, založil si jej až v říjnu 2017 a za tu dobu napsal 35 tweetů s průměrným počtem 200 impresí na příspěvek (což je desetkrát méně, než má Pavel Fischer). 97 % příspěvků napsal z iPhonu, ale 57 % jeho obsahu tvoří retweety, vlastní příspěvky pouze něco přes 30 %. Jeho nejpoužívanějším hashtagem je #hynek2018 a slovem „pro.“

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Jiřího Hynka najdete zde>>>

Petr Hannig

Obsah Twitteru si pravděpodobně tvoří sám, ale v celém profilu nemá jedinou zmínku o své kandidatuře. Za rok napsal 135 tweetů a jeho nejpopulárnější tweet se týká Tomio Okamury. #Okamura rovněž patří spolu s #rozumní mezi Hannigovy nejčastěji používané hashtagy.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Petra Hanniga naleznete zde>>>

Vratislav Kulhánek

Na Twitter se připojil v srpnu 2017 a vytvořil 65 tweetů. Hned po Miloši Zemanovi nejméně odpovídá a reaguje a jeho nejpoužívanějším hashtagem je #prezident2018.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Vratislava Kulhánka najdete zde>>>

Článek vyšel na webu marketingové agentury eVisions.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

ANALÝZA: I Pákistán má svého Babiše. Co s třetí největší muslimskou zemí provede?

Imran Chán, který složil přísahu jako nový premiér, nabízí směs ekonomického liberalismu a islamismu, vytvoření milionů pracovních míst, boj proti korupci a proti polofeudálním dynastiím dosud ovládajícím pákistánskou politiku. Kritizuje „krvelačnou“ politiku Západu a Ameriky, obhajuje afghánský Tálibán i trest smrti za urážku islámu, ale zároveň se prohlašuje za liberála a chce mít dobré vztahy s USA.

Pákistán, třetí největší muslimskou zemi světa vyzbrojenou atomovými zbraněmi, čeká velká změna. Jen nikdo ještě přesně neví, jak bude vypadat, a co to bude znamenat pro okolní svět. Výhra strany Tehreek-e-Insaf (Hnutí za spravedlnost) bývalého kapitána pákistánského kriketového mužstva Imrana Chána ve  parlamentních volbách je v dějinách země přelomem.

Premiérem bude politik, který stojí mimo desetiletí v Pákistánu vládnoucí politické dynastie Bhuttů a Šarífů, politik, který chce změnit zahraniční politiku své země a který podle některých komentátorů svým plánem na vytvoření státu blahobytu může inspirovat celý muslimský svět. Je označovaný za revolucionáře i populistu. V Česku by snesl srovnání jen s premiérem Andrejem Babišem, který rovněž okouzlil voliče svým úspěchem, bohatstvím a populistickými projevy. 

Link

Deník The New York Times o něm kdysi napsal, že „nabízí pro každého něco“, od chudých až po střední třídu a jeho kritici upozorňují na to, že se jeho veřejná vyjádření mění stejně, jako byl plný zvratů i jeho dosavadní život. Z původního vymetače večírků zlaté mládeže se nakonec stal zbožný muslim obhajující islámský charakter státu, kritik toho, že se bohatí Pákistánci nevěnují chudým (pod hranicí chudoby žije zhruba 24 procent Pákistánců), sám pochází z bohaté rodiny. Nikdy netrpěl nedostatkem a svá školní léta strávil ve vznosných novogotických budovách, kam se normální chudý Pákistánec jen tak nedostane. Vystudoval polosoukromou střední školu Aitchison College v rodném městě, která je často označována za nejlepší v celém Pákistánu.

Ve studiích pokračoval ve Velké Británii, kde získal diplom na Oxfordu. V Británii, speciálně v Londýně, se Chán proslavil jako playboy a stejně tak se choval i doma. Když později vyčítal bohatým, že je pozápadnělé představitele bohaté třídy vozí na večírky řidič, který se jinak obléká a žije v jiném světě, světě chudých, jako by kritizoval sám sebe v mladším vydání. Chánovy tahy nočním Londýnem byly pověstné, zejména když se postupně stával čím dál tím lepším a slavnějším hráčem kriketu, v Pákistánu nejpopulárnějšího sportu. Chán se v roce 1976 dostal do pákistánského národního týmu a v letech 1982-1992 byl dokonce jeho kapitánem. „Nikdy jsem netvrdil, že jsem vedl život jako anděl,“ prohlašoval později Chán o svém životě sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Týkalo se to zejména žen, jinak Chán dnes tvrdí, že jako správný muslim nikdy nepil alkohol a nenáviděl anglické hospody.

4590087:article:true:true:true

Mimochodem jedna z jeho tehdejších přítelkyň, Sita Whiteová, ho označila za otce svého dítěte, což uznal i americký soud. Později se to proti Chánovi neúspěšně pokusili použít jeho političtí oponenti. A jeho bývalá druhá manželka Reham Chán dnes tvrdí, že Imran Chán má minimálně pět nemanželských dětí, což by ho jinak mohlo poškodit mezi zbožnými muslimy. Ale Imran Chán je stále tak trochu zbožňovanou hvězdou, které se ledacos promine. V roce 1992 získalo pákistánské kriketové družstvo pod jeho vedením první a jediné vítězství ve světovém poháru a to se v Pákistánu, kde je kriket národním sportem, počítá. Ostatně Imran Chán si tehdy užíval své popularity, stýkal se s politiky i světovými celebritami včetně lady Diany či hudebníka Micka Jaggera. A zbohatl, jak díky kriketu tak svým investicím – jeho majetek byl odhadován na zhruba 13 milionů dolarů, což ho řadí mezi první čtyři desítky nejbohatších pákistánských podnikatelů.

Když ukončil sportovní kariéru, začal se Chán věnovat charitě a odmítl nabídku tehdejšího premiéra Nawáze Šarífa, dnes uvězněného pro korupci, aby se dal na politiku a připojil se k jeho straně PML-N (Pákistánská muslimská liga). „Nevím proč,“ tvrdil tehdy Šaríf. Jak se ukázalo v roce 1996, bylo to proto, že si Chán chtěl založit vlastní stranu, Tehreek-e-Insaf. Zapřisáhlý starý mládenec se také oženil. Vzal si v roce 1995 – ve svých 42 letech – Jemimu Goldsmithovou, křesťanku, která kvůli němu přešla na islám. Manželství se po necelých 10 letech rozpadlo a následovalo krátké manželství s novinářkou Reham Chánovou. Nakonec se letos oženil s rozvedenou Bušrou Manikaovou z konzervativní muslimské rodiny, která ve straně působila jako jeho poradce. Manikaová se věnuje islámskému mysticismu a podle pákistánského tisku byla Chánovým „duchovním mentorem“ a poslala ho například na několik dní přemítat do hor. Manikaová, která nosí závoj přes obličej, je protikladem předchozích dvou Chánových manželek, které žily západním stylem života.

Link

Imran Chán se stal – údajně už v devadesátých letech minulého století, ale možná později – nábožensky založeným člověkem a skoncoval definitivně se svým předchozím rozmařilým životem a věnuje se mystické súfické formě islámu. S tím zřejmě souvisí i proměna Chánovy politiky a jeho strany Tehreek-e-Insaf. Původně ji založil na boji proti korupci a vládnoucím politikům, jako byli bývalí vojáci typu prezidenta Mušarrafa. Později se zaměřil i na klany Bhuttů a Šarífů ovládající dvě nejsilnější pákistánské politické strany, Pákistánskou lidovou stranu a Pákistánskou muslimskou ligu. K tomu ale nakonec přidal obhajobu islámu, prosazování jeho hodnot v politice, podporu tvrdých zákonů proti rouhání včetně trestů smrti za urážku islámu a obhajobu i často radikálních hnutí, jako byl afghánský Tálibán.

Tálibánu se mimochodem zastával ještě před americkou intervencí do Afghánistánu a v době, kdy bylo toto hnutí mnohem konzervativnější než nyní, a vysloužil si tak přezdívku „Tálibán Chán“. Jeho sympatie k Tálibánu se ale dají vysvětlit i tím, že Imran Chán je Paštún, tedy pochází z národnosti, která dominovala Afghánistánu a která byla oporou Tálibánu. Svou ideologii doplnil pákistánským nacionalismem a protesty proti americkým zásahům amerických dronů, které na pákistánském území po roce 2001 likvidovaly islamistické radikály a teroristy. Apeloval i na ukončení vojenských akcí pákistánské armády proti radikálům na pákistánských kmenových paštunských územích a začal s protiamerickou rétorikou a kritikou jak války v Afghánistánu, tak takzvané války proti teroru. Jednou se dokonce pochlubil, že to byl prý on, kdo odstartoval masové protiamerické hnutí v Pákistánu.

Link

Jeho strana se zaměřila jak na chudé, tak na střední třídu. Pro střední třídu má nabídku reforem a liberalizaci ekonomiky, což má povzbudit hospodářský růst. Pro chudé zase slibuje vytvořit dva miliony pracovních míst ročně a postavit pět milionů domů. Všechny pak láká na vytvoření „islámského sociálního státu“ zbaveného korupce a starých úplatných politiků. Není ale jasné, kde chce na něco takového vzít peníze a jak chce očistit stát pouhou změnou soudního systému od korupce. Ekonomické reformy sice mohou posílit ekonomiku, ale rozhodně to nebude stačit – ani spolu se zvýšením podílu daní vůči HDP, které už oznámil – na vytvoření státu blahobytu západního typu, jak si to představuje.

Stejně tak není jasné, co hodlá podniknout se silným postavením armády, která ovládá značnou část pákistánského hospodářství a podílí se na všeobecné korupci. Mimochodem, právě armáda zřejmě podporovala Imrana Chána tím, že tlačila na jeho protivníky z Pákistánské muslimské ligy stejně jako z Pákistánské lidové strany a znemožňovala jim přístup do médií. Přitom Chán se rád označuje za mírotvorce, chce údajně lepší vztahy se sousední jadernou Indií a vyjednávat s ní o sporném území v Kašmíru, což se ale nelíbí právě pákistánské armádě. Chán je také proti „krvelačným“ Spojeným státům, ale zároveň s nimi chce spolupracovat jako rovný s rovným. Jako premiér bude muset lavírovat, snažit se plnit protichůdné sliby a nikdo neví, k čemu jeho politika nakonec povede. Kromě toho, že se zcela změní pákistánský politický systém dosud ovládaný dvěma tradičními stranami. Před Pákistánem je podle některých expertů, například pákistánské politické analytičky Aješi Saddíkijové, období nestability. K tomu přispívají i stížnosti poražených politických stran na neregulérnost voleb a odmítání jejich výsledků. Rozhodně tak není jisté, že se naplní populární pokřik Chánových příznivců: „Kdo zachrání Pákistán? Imran Chán. Imran Chán.“

34756