Články odjinud

Nemůžete vytvářet předpolí populismu a pak se divit, že vyhraje Miloš Zeman, říká Prokop

Nemůžete vytvářet předpolí populismu a pak se divit, že vyhraje Miloš Zeman, říká Prokop

Před několika dny čeští voliči rozhodli, kdo bude jejich prezidentem na dalších pět let. Hodně lidí mluví o „povolební kocovině“, veřejný prostor plní analýzy a komentáře. Podle sociologa Daniela Prokopa z agentury Median v prezidentských volbách, podobně jako v těch sněmovních, chyběla debata o klíčových problémech Česka, čehož dokázal využít nejen Miloš Zeman, ale také loni před sněmovními volbami Andrej Babiš. Kde udělal Jiří Drahoš chybu a kde se lámal chleba? A existuje v české společnosti poptávka po levicové liberální politice? 

 

 

Interpretací prezidentských voleb a pokusů o hledání příčin jejich výsledku jsme od soboty zaznamenali mnoho. Je něco, co byste k nim s odstupem několika dnů doplnil? Něco, co komentátorům, sociologům a politologům uniklo?

Ty konkrétnosti jsou myslím probrány dobře. Dříve či později se ale budeme muset zeptat na věci, které leží v pozadí. Za prvé – podle mě jsou sněmovní i tyto volby systematickou prohrou strategie, kdy se angažovaná veřejnost a kritická část médií místo konkrétních politických témat zaměřuje na politiku jako takovou. Na „politics“ místo „policy“. Na skandály, introspekce v oblasti politické kultury a populismu, řešení šokujících Zemanových výroků, analýz, kdo s kým bude v koalici a všemožné formální a procedurální stránky politiky. Ne že by tyto věci nebyly důležité, ale přijde mi, že totálně dominují. Pro část populace jsou únavné a vytvářejí pocit, že kritikové Babiše a Zemana vlastně také nemají co nabídnout.

A v takové atmosféře se z voleb udělá referendum o Babišovi a Zemanovi – o politicích, kteří mají podporu poloviny populace, respekt silných komerčních médií oslovující i lidi s malým zájmem o politiku, i velké zdroje. Oba umí rychle nastolit kulturní štěpící téma nebo slíbit „efektivní vládnutí“ a naplnit tímto a svou lidovostí ideové a charismatické vakuum. A referendum vyhrají. V prezidentské volbě na to stačilo Zemanovi 14 dní.

Hodně lidí mluví o „povolební kocovině“. Ale já ji cítím hlavně z toho, že proběhly sněmovní volby skoro bez diskuse, co má být hlavním úkolem a vizí následující vlády. Že proběhly prezidentské volby, kde jsem se vůbec nedozvěděl, jaký je názor kandidátů na klíčové problémy Česka jako podfinancované školství a regionální a jiné nerovnosti ve společnosti. Takže to poučení asi zní: nastolovat témata – sociální pravicová, konzervativní či liberální, ale nějaká.   

Za druhé si musíme přiznat, že řada politiků, kteří byli v posledním měsíci silně proti Zemanovi, v uplynulých 5 letech replikovali jeho rétoriku v oblasti migrace a obhlíželi ploty, nebo bojovali proti sociálnímu bydlení s tím, že by se nemělo pomáhat „nepřizpůsobivým“. Jak říkají Američani – you can´t have your cake and eat it too. Nemůžete vytvářet předpolí populismu a pak se divit, že vyhraje Miloš Zeman.

A za třetí. Asi bychom fakt měli řešit, proč chudší regiony stabilně volí autoritářské strany a kandidáty. Co lidi v nich trápí a jak je podpořit.

Kde se před druhým kolem lámal chleba? Anebo jinak: kde udělal Jiří Drahoš a jeho tým chybu?

Tým Miloše Zemana to z pragmatického hlediska sehrál velmi dobře. Vlastně ta strategie trochu připomíná tu Obamovu z roku 2012. Ten brzy po vítězství Mitta Romneyho v primárkách využil toho, že jen zhruba 60 % Američanů Romneyho nějak znalo. Sjel masivní „blitz“ negativní reklamy a tím zafixoval Romneyho image jako gumového panáka, který se nezajímá o problémy lidí. Jiřího Drahoše sice znalo v prvním kole asi 80 % lidí, ale velmi povrchně. Ve výzkumech spontánně říkali, že neví, co od něj očekávat apod. Takže zatímco v roce 2013 Zeman čekal s nejtvrdším úderem negativní kampaně proti Schwarzenbergovi do posledních dní, nyní rozjel billboardovou kampaň proti Drahošovi snad dva dny po volbách – aby ho zadefinoval.

Dále bylo jasné, že aby Zeman vyhrál, musí k volbám dostat minimálně 300 tisíc nevoličů z prvního kola. To jde udělat mimo mobilizace kampaní silnou přítomností v médiích, která zasahují i části populace, které se nezajímají o politiku. A tím, že do kampaně dostanete témata migrace, církevní restituce, zákaz kouření, držení zbraní apod. Ty jsou emotivní, zajímavá pro lidi, co nežijí zahraniční politikou a jmenováním soudců, a navíc kulturně štěpící – jde na nich stavět souboj mezi „zrádnými a diktujícími elitami a institucemi“ a „běžným lidem“.

Všechno toto se Zemanovi povedlo. Kdyby se hlasovalo v době 1. kola, tak by s Drahošem takřka jistě prohrál. Ještě v předvolebním pondělí v našem panelu 1 150 respondentů Drahoš mírně vedl. A pátek a v sobotu už to vycházelo 52:48 pro Zemana. Debatu na Primě Zeman podle lidí, co ji viděli, dost jasně vyhrál a v té době také mobilizoval nejvíce neúčastníků. Debata na ČT měla vyšší sledovanost, byla z hlediska moderování a kvality hodnocena lidmi výrazně lépe, měla i podobně silný vliv na formování finálních rozhodnutí – ale hodnocena byla jako remíza a lidé se tak rozhodovali oběma směry. 

Jaký způsob kampaně by mohl být za dané situace, tedy proti zkušenému Miloši Zemanovi, efektivní?

Po bitvě je každý generál. Stačila trocha štěstí a Drahoš mohl těch 150 tisíc hlasů navíc získat. Nejsem odborník na kampaně. Ale vycházejme z toho, že Zeman vyhrál mobilizací lidí s nízkým zájmem o politiku a mobilizací voličů v chudých regionech (v Karviné, Bohumíně a částech Ústecka vzrostla účast o 7-9 procentních bodů). Drahoš asi spíše měl jít do diskuse na Nově, ačkoli nevím, jaký by při jeho účasti dostala formát. V nejslabších krajích jako Moravskoslezský asi nemohl získat. Takže je otázka, zda by místo jejich objíždění nebylo lepší bojovat proti Zemanově mobilizaci byť třeba lokální kritickou kampaní. Tím nemyslím věci, které Zemanovi vyčítá většina jeho kritiků, a jeho potenciální voliči jsou vůči nim často imunní. Velkou a nevyužitou slabinou Miloše Zemana v chudších regionech podle mě bylo, že rezignoval na levicovou politiku, za jeho vlády vznikl exekuční řád, od exekutorů dostával peníze na kampaň 2013 a jeho kancléř v této oblasti podnikal. Nese kus zodpovědnosti za systém, který v těchto regionech postihl stovky tisíc rodin. Ale znalost o tom bude asi zcela mizivá.

No a chybělo mi i nějaké druhé kolo pozitivní kampaně, která přijde s trochu pozměněným poselstvím – zkonkretizuje vize a třeba je i lokálně zacílí. Tahle absence uvěřitelné pozitivní kampaně je hrozně vidět v datech z posledního týdne. Přestože v pondělí byl Drahoš favorit, tak si už takřka 65 procent respondentů myslelo, že vyhraje Zeman. Mezi Drahošovými jádrovými voliči se začala šířit obava a mezi Zemanovými nadšení. Okolo 40 % Drahošových voličů nám říkalo, že hlasují primárně proti Zemanovi. Tyto věci se pak projevují do tzv. druhého stupně komunikace – do poklesu schopnosti přesvědčovat k volbě svoje okolí apod. 

Ale nechci, aby to vyznívalo k Jiřímu Drahošovi příkře. Byl to kandidát s velkým potenciálem a ten rozdíl je velmi malý. Možná stačilo trochu štěstí a vůbec bychom tyto věci neřešili.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Čím to, že se Drahošovi nepodařilo přetáhnout voliče neúspěšných občanských kandidátů? Prostý součet jejich hlasů v prvním kole naznačoval, že by mohl být favoritem…

Tak jemu se to do jisté míry podařilo. Podle našich dat ho volilo cca 65 % voličů trojice Hilšer-Horáček-Fišer, 15 % volilo Zemana a 20 % nešlo volit. To by mu stačilo, pokud by ovšem Zeman nemobilizoval tak velkou část nevoličů. O tomto scénáři Zemanova vítězství jsem psal už před volbami a on mu šel opravdu naproti – negativní kampaní, zapojením témat, která zajímají lidi bez velkého zájmu o politiku a „hard-policy“ témata (zahraniční politika, výkon funkce prezidenta) a masivní účastí v televizi, která jako jediné médium tyto lidi bez zájmu o politiku silně zasahuje.

Co říkáte na rozličné teze o rozdělené společnosti a údajné potřebě ji sjednocovat?

Usuzovat na rozdělení společnosti čistě z výsledku 51,4 : 48,6 podle mne nejde. Nám po volbách 28 % voličů Miloše Zemana řeklo, že by si přálo, aby Jiří Drahoš pokračoval v politice. Zdaleka ne všichni ho nesnášeli. A to platí i naopak – podle nás zhruba 60 % voličů Drahoše volilo primárně pro něj, nejen proti Zemanovi. Jen asi polovina lidí je z výsledku voleb velmi zklamaná či velmi nadšená, ačkoli ze sociálních sítí a setkání kandidátů byste usuzoval na 100 %.

Potřeba sjednocovat má více rovin. Nemyslím si, že je něco špatného, když mají lidé rozdílné názory na migraci, zahraniční politiku nebo společenská témata. A v tomhle souhlasím s tím, co říkal před volbami Michal Horáček – důležitější je diskutovat, než sjednocovat.

Jako problematické ale vidím za prvé vytváření polarizačních mytologií – třeba tu o pražské kavárně a radikálních zemanovcích. Samozřejmě existují skupiny, které se Zemanem nesouhlasí programově v ničem a ve všem, ale na obou stranách se jedná podle našich výzkumů maximálně o 10 procent. Politici je ale nafukují, aby voliče více motivovali k negativní volbě a zakryli to, že na konkrétních věcech z jejich programu a jejich názorech se jejich elektorát na mnohém neshodne.

A jako problém vidím taky tu regionální polarizaci. Jiří Drahoš měl výrazně silnější podporu v obcích s nízkou nezaměstnaností, vyšším vzděláním, velkým zastoupením lidí pracujících ve službách. To jsou obecně regiony s lepší dynamikou, založené na ekonomice, která není tak ohrožena globálními trendy, mají tedy menší obavy z budoucnosti a menší sklony k autoritářství, v těch regionech je často i vyšší neekonomická kvalita života – třeba v trávení volného času, často zde žije více cizinců – a kontakt s nimi vede ke snížení obav z migrace apod. A pak jsou tu regiony s opačnou dynamikou. Jsou to možná stejné trendy jako v USA, které vložily severozápad do rukou Donalda Trumpa.

Další linie polarizace leží v českém školství. Protože naše výzkumy pro Jeden svět na školách ukazují, jak masivně rozdílné jsou společenské postoje a důvěra žáků z gymnázií a učilišť. Český vzdělávací systém poměrně silně reprodukuje vzdělanostní status rodičů – děti z chudších rodin se často dostávají mimo proud kvalitního všeobecného vzdělání, takže si z rodin přinesou nedůvěru v současný systém a jdou do škol, kde absentuje výuka o současných společenských problémech, mediální gramotnosti, historie apod.

Takže celkově polarizace společnosti myslím není vůbec tak hrozná, jak se říká. Ale musíme si dát pozor na to, že nám tady vznikají dílčí světy, které nesdílejí zkušenosti a neumí se příliš bavit.

Kandidáti na předsedu ČSSD, obzvlášť Milan Chovanec, se ohánějí tím, že se Miloši Zemanovi podařilo oslovit levicové voliče. Ze Zemanovy kampaně je ale zřejmé, že usiloval na levici o konzervativní voliče a krom toho zcela vědomě lovil také v krajně pravicových vodách. Otázka zní, zda existuje v české společnosti poptávka po progresivní nebo liberální levicové politice?

Podle našich dat MML-TGI je v Česku zhruba 10 % lidí, kteří se označují za levicové a zároveň je pro ně velmi důležitá ochrana životního prostředí. Je tu také zhruba 11 % lidí, kteří se označují za levicové a zcela neodmítají ideu, že by Evropa měla přijmout všechny uprchlíky, kteří opravdu zdůvodní svůj nárok na azyl. Takže myslím, že tu jsou dvě varianty. Za první vznik či reforma nějaké liberálně levicové strany, jejíž potenciál bude ale někde mezi 5-10 procenty a bude se dost prát o svojí existenci. Její možnosti samozřejmě závisí na tom, jak se budou pohybovat další subjekty v tomto prostoru. Anebo by musela přijít renesance ČSSD přes sociálně-ekonomická témata a zároveň by ta strana musela svým voličům postupně vysvětlit, že zájmy znevýhodněných a trpících lidí často nejsou v rozporu s jejich a že naopak často síly, které stojí na straně konzervativního populismu, konají v jejich neprospěch, jako to vidíme u Donalda Trumpa.     

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Ekonomové: Dojde na tvrdý brexit. Evropa neodejde bez zranění, víc to ale odnese Británie

Rok a půl dlouhé vyjednávání mezi Evropskou unií a Velkou Británií se blíží do konečné fáze – vyjednavači dali na stůl předběžnou dohodu o brexitu vyjednanou mezi Londýnem a Bruselem, její schválení však s největší pravděpodobností ztroskotá během úterního hlasování v britském parlamentu.

 

Vrcholící napětí kolem vyjednávání o brexitu je cítit na obou stranách Lamanšského průlivu. Osud brexitové dohody má v rukou britský parlament a Evropě nezbývá než sledovat, jak hlasování poslanců Spojeného království dopadne. Odborníci se mezitím předhání ve věštění toho, jak se situace vyvine a zda Británie nakonec odejde s dohodou, bez dohody nebo zda neodejde vůbec.

Link

Naděje zastánců setrvání v EU tento týden posílily poté, co generální advokát Soudního dvora EU Campos Sánchez-Bordona oznámil své stanovisko, podle kterého může Británie jednostranně stáhnout prohlášení podle článku 50 lisabonské smlouvy – tedy oznámení o odchodu z Evropské unie – a nepotřebuje k tomu souhlas členských států EU. Na takový scénář však podle analytiků České spořitelny nedojde.

„Varianta, že by Británie stáhla článek 50, je právně možná, ale není podle nás realistická,“ řekl tento týden novinářům hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. Vetší šance ale nedává ani scénáři odchodu Spojeného království s uzavřenou dohodou. Jako nejpravděpodobnější tak považují takzvaný „hard“ brexit, tedy že veškeré úspěchy dosavadního vyjednávání spadnou pod stůl.

Tvrdý brexit však podle něj má další dvě varianty – skutečný hard brexit bez jakékoliv dílčí dohody, který by ale oběma stranám způsobil šok, nebo tvrdý brexit „změkčený“ o dílčí dohody. První varianta – tedy velmi tvrdý brexit – by přitom způsobil velké ztráty i České republice. Pro tuzemskou ekonomiku by znamenal ztrátu 1,1 % HDP a pokles zaměstnanosti o 40 tisíc míst. „Jen pro představu, co pro Česko znamená jedno procento HDP – to je 55 miliard korun, za které by se dalo postavit 330 kilometrů dálnic,“ varuje Navrátil.

5050505:article:true:true:true

Vyjednávání o odchodu Británie z EU by tak podle analytiků České spořitelny mohlo skončit tvrdým brexitem, který ale bude „změkčen gentlemanskými dohodami v nejstěžejnějších oblastech“, jako je například letectví. Tyto dílčí dohody pak budou platit během přechodného období, než se podaří nastavit nové vztahy. Trvat by to mohlo kolem pěti let. „Evropská unie nechce dát Británii brexit zadarmo, protože se obává odchodu dalších zemí, jako je Itálie, nicméně nikdo nemá zájem na tom, aby to dopadlo velmi tvrdě,“ míní Navrátil.

Členské státy tak pracují na takzvaném plánu připravenosti, který se snaží obsáhnout ty nejkritičtější oblasti a mají zabránit tomu, aby náhlý šok z odchodu bez dohody byl radikální. Pokud by totiž došlo na „neřízený“ brexit, přestaly by platit veškeré dohody. Například letecké spojení mezi Spojeným královstvím a unií by se bez dohody o letectví téměř ze dne na den zastavilo.

„Ani velká Británie ani Evropa nemá zájem na tom, aby brexit proběhl ve své nejtvrdší variantě, všechno se z ničeho nic stoplo a vzájemné vztahy byly na nule. Takže si dokážu představit, že se strany domluví a po dobu nějakého přechodného období mezi sebou budou udržovat takové vztahy, které by dopady zmírnily,“ vysvětluje pro INFO.CZ ekonomka a odbornice na Evropskou unii České spořitelny Tereza Hrtúsová.

Link

Brexit posílí Polsko, Česko naopak

Přestože se na tvrdý brexit členské státy připravují už od léta, negativním dopadům na ekonomiku se určitě nevyhnou. Mnohem víc však neřízený odchod z unie odnese Velká Británie. „Ze všech vyčíslení, která kdy proběhla, je zřejmé, že větší ekonomický dopad bude mít tvrdý brexit na Velkou Británii, ale nelze tvrdit, že Evropa z toho vyvázne bez zranění,“ říká Hrtúsová.

„Brexit bude mít vliv na fungování evropských institucí – kromě počtu europoslanců to je i vliv na hlasování v Radě EU, které probíhá kvalifikovanou většinou. Návrhy totiž musí být odsouhlaseny 55 procenty členských států, které mají dohromady 65 procent obyvatel EU. Pokud tedy odejde země s víc jak 60 miliony obyvatel, dojde během hlasování k určitým změnám a budou posíleny velké státy, jako Polsko nebo Německo,“ vysvětluje Hrtúsová.

Kdo ale naopak při hlasování ztratí váhu, jsou země, jako Česko, Slovensko a Maďarsko. Po odchodu Spojeného království posílí také role zemí platících eurem – odejde totiž velký zastánce zemí, které eurem neplatí. Česko by proto mělo zapracovat nejen na vztazích s posíleným Polskem, ale i Německem.

„Pokud bude eurozóna jednotná, bude schopná přehlasovat země, které stojí mimo eurozónu, což dosud nebylo možné. Zároveň se zásadně posílí role Německa, pro nás by tedy bylo dobré budovat s ním hlubší diplomatický vztah,“ míní Navrátil.

-1