Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nemůžete vytvářet předpolí populismu a pak se divit, že vyhraje Miloš Zeman, říká Prokop

Nemůžete vytvářet předpolí populismu a pak se divit, že vyhraje Miloš Zeman, říká Prokop

Před několika dny čeští voliči rozhodli, kdo bude jejich prezidentem na dalších pět let. Hodně lidí mluví o „povolební kocovině“, veřejný prostor plní analýzy a komentáře. Podle sociologa Daniela Prokopa z agentury Median v prezidentských volbách, podobně jako v těch sněmovních, chyběla debata o klíčových problémech Česka, čehož dokázal využít nejen Miloš Zeman, ale také loni před sněmovními volbami Andrej Babiš. Kde udělal Jiří Drahoš chybu a kde se lámal chleba? A existuje v české společnosti poptávka po levicové liberální politice? 

 

 

Interpretací prezidentských voleb a pokusů o hledání příčin jejich výsledku jsme od soboty zaznamenali mnoho. Je něco, co byste k nim s odstupem několika dnů doplnil? Něco, co komentátorům, sociologům a politologům uniklo?

Ty konkrétnosti jsou myslím probrány dobře. Dříve či později se ale budeme muset zeptat na věci, které leží v pozadí. Za prvé – podle mě jsou sněmovní i tyto volby systematickou prohrou strategie, kdy se angažovaná veřejnost a kritická část médií místo konkrétních politických témat zaměřuje na politiku jako takovou. Na „politics“ místo „policy“. Na skandály, introspekce v oblasti politické kultury a populismu, řešení šokujících Zemanových výroků, analýz, kdo s kým bude v koalici a všemožné formální a procedurální stránky politiky. Ne že by tyto věci nebyly důležité, ale přijde mi, že totálně dominují. Pro část populace jsou únavné a vytvářejí pocit, že kritikové Babiše a Zemana vlastně také nemají co nabídnout.

A v takové atmosféře se z voleb udělá referendum o Babišovi a Zemanovi – o politicích, kteří mají podporu poloviny populace, respekt silných komerčních médií oslovující i lidi s malým zájmem o politiku, i velké zdroje. Oba umí rychle nastolit kulturní štěpící téma nebo slíbit „efektivní vládnutí“ a naplnit tímto a svou lidovostí ideové a charismatické vakuum. A referendum vyhrají. V prezidentské volbě na to stačilo Zemanovi 14 dní.

Hodně lidí mluví o „povolební kocovině“. Ale já ji cítím hlavně z toho, že proběhly sněmovní volby skoro bez diskuse, co má být hlavním úkolem a vizí následující vlády. Že proběhly prezidentské volby, kde jsem se vůbec nedozvěděl, jaký je názor kandidátů na klíčové problémy Česka jako podfinancované školství a regionální a jiné nerovnosti ve společnosti. Takže to poučení asi zní: nastolovat témata – sociální pravicová, konzervativní či liberální, ale nějaká.   

Za druhé si musíme přiznat, že řada politiků, kteří byli v posledním měsíci silně proti Zemanovi, v uplynulých 5 letech replikovali jeho rétoriku v oblasti migrace a obhlíželi ploty, nebo bojovali proti sociálnímu bydlení s tím, že by se nemělo pomáhat „nepřizpůsobivým“. Jak říkají Američani – you can´t have your cake and eat it too. Nemůžete vytvářet předpolí populismu a pak se divit, že vyhraje Miloš Zeman.

A za třetí. Asi bychom fakt měli řešit, proč chudší regiony stabilně volí autoritářské strany a kandidáty. Co lidi v nich trápí a jak je podpořit.

Kde se před druhým kolem lámal chleba? Anebo jinak: kde udělal Jiří Drahoš a jeho tým chybu?

Tým Miloše Zemana to z pragmatického hlediska sehrál velmi dobře. Vlastně ta strategie trochu připomíná tu Obamovu z roku 2012. Ten brzy po vítězství Mitta Romneyho v primárkách využil toho, že jen zhruba 60 % Američanů Romneyho nějak znalo. Sjel masivní „blitz“ negativní reklamy a tím zafixoval Romneyho image jako gumového panáka, který se nezajímá o problémy lidí. Jiřího Drahoše sice znalo v prvním kole asi 80 % lidí, ale velmi povrchně. Ve výzkumech spontánně říkali, že neví, co od něj očekávat apod. Takže zatímco v roce 2013 Zeman čekal s nejtvrdším úderem negativní kampaně proti Schwarzenbergovi do posledních dní, nyní rozjel billboardovou kampaň proti Drahošovi snad dva dny po volbách – aby ho zadefinoval.

Dále bylo jasné, že aby Zeman vyhrál, musí k volbám dostat minimálně 300 tisíc nevoličů z prvního kola. To jde udělat mimo mobilizace kampaní silnou přítomností v médiích, která zasahují i části populace, které se nezajímají o politiku. A tím, že do kampaně dostanete témata migrace, církevní restituce, zákaz kouření, držení zbraní apod. Ty jsou emotivní, zajímavá pro lidi, co nežijí zahraniční politikou a jmenováním soudců, a navíc kulturně štěpící – jde na nich stavět souboj mezi „zrádnými a diktujícími elitami a institucemi“ a „běžným lidem“.

Všechno toto se Zemanovi povedlo. Kdyby se hlasovalo v době 1. kola, tak by s Drahošem takřka jistě prohrál. Ještě v předvolebním pondělí v našem panelu 1 150 respondentů Drahoš mírně vedl. A pátek a v sobotu už to vycházelo 52:48 pro Zemana. Debatu na Primě Zeman podle lidí, co ji viděli, dost jasně vyhrál a v té době také mobilizoval nejvíce neúčastníků. Debata na ČT měla vyšší sledovanost, byla z hlediska moderování a kvality hodnocena lidmi výrazně lépe, měla i podobně silný vliv na formování finálních rozhodnutí – ale hodnocena byla jako remíza a lidé se tak rozhodovali oběma směry. 

Jaký způsob kampaně by mohl být za dané situace, tedy proti zkušenému Miloši Zemanovi, efektivní?

Po bitvě je každý generál. Stačila trocha štěstí a Drahoš mohl těch 150 tisíc hlasů navíc získat. Nejsem odborník na kampaně. Ale vycházejme z toho, že Zeman vyhrál mobilizací lidí s nízkým zájmem o politiku a mobilizací voličů v chudých regionech (v Karviné, Bohumíně a částech Ústecka vzrostla účast o 7-9 procentních bodů). Drahoš asi spíše měl jít do diskuse na Nově, ačkoli nevím, jaký by při jeho účasti dostala formát. V nejslabších krajích jako Moravskoslezský asi nemohl získat. Takže je otázka, zda by místo jejich objíždění nebylo lepší bojovat proti Zemanově mobilizaci byť třeba lokální kritickou kampaní. Tím nemyslím věci, které Zemanovi vyčítá většina jeho kritiků, a jeho potenciální voliči jsou vůči nim často imunní. Velkou a nevyužitou slabinou Miloše Zemana v chudších regionech podle mě bylo, že rezignoval na levicovou politiku, za jeho vlády vznikl exekuční řád, od exekutorů dostával peníze na kampaň 2013 a jeho kancléř v této oblasti podnikal. Nese kus zodpovědnosti za systém, který v těchto regionech postihl stovky tisíc rodin. Ale znalost o tom bude asi zcela mizivá.

No a chybělo mi i nějaké druhé kolo pozitivní kampaně, která přijde s trochu pozměněným poselstvím – zkonkretizuje vize a třeba je i lokálně zacílí. Tahle absence uvěřitelné pozitivní kampaně je hrozně vidět v datech z posledního týdne. Přestože v pondělí byl Drahoš favorit, tak si už takřka 65 procent respondentů myslelo, že vyhraje Zeman. Mezi Drahošovými jádrovými voliči se začala šířit obava a mezi Zemanovými nadšení. Okolo 40 % Drahošových voličů nám říkalo, že hlasují primárně proti Zemanovi. Tyto věci se pak projevují do tzv. druhého stupně komunikace – do poklesu schopnosti přesvědčovat k volbě svoje okolí apod. 

Ale nechci, aby to vyznívalo k Jiřímu Drahošovi příkře. Byl to kandidát s velkým potenciálem a ten rozdíl je velmi malý. Možná stačilo trochu štěstí a vůbec bychom tyto věci neřešili.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Čím to, že se Drahošovi nepodařilo přetáhnout voliče neúspěšných občanských kandidátů? Prostý součet jejich hlasů v prvním kole naznačoval, že by mohl být favoritem…

Tak jemu se to do jisté míry podařilo. Podle našich dat ho volilo cca 65 % voličů trojice Hilšer-Horáček-Fišer, 15 % volilo Zemana a 20 % nešlo volit. To by mu stačilo, pokud by ovšem Zeman nemobilizoval tak velkou část nevoličů. O tomto scénáři Zemanova vítězství jsem psal už před volbami a on mu šel opravdu naproti – negativní kampaní, zapojením témat, která zajímají lidi bez velkého zájmu o politiku a „hard-policy“ témata (zahraniční politika, výkon funkce prezidenta) a masivní účastí v televizi, která jako jediné médium tyto lidi bez zájmu o politiku silně zasahuje.

Co říkáte na rozličné teze o rozdělené společnosti a údajné potřebě ji sjednocovat?

Usuzovat na rozdělení společnosti čistě z výsledku 51,4 : 48,6 podle mne nejde. Nám po volbách 28 % voličů Miloše Zemana řeklo, že by si přálo, aby Jiří Drahoš pokračoval v politice. Zdaleka ne všichni ho nesnášeli. A to platí i naopak – podle nás zhruba 60 % voličů Drahoše volilo primárně pro něj, nejen proti Zemanovi. Jen asi polovina lidí je z výsledku voleb velmi zklamaná či velmi nadšená, ačkoli ze sociálních sítí a setkání kandidátů byste usuzoval na 100 %.

Potřeba sjednocovat má více rovin. Nemyslím si, že je něco špatného, když mají lidé rozdílné názory na migraci, zahraniční politiku nebo společenská témata. A v tomhle souhlasím s tím, co říkal před volbami Michal Horáček – důležitější je diskutovat, než sjednocovat.

Jako problematické ale vidím za prvé vytváření polarizačních mytologií – třeba tu o pražské kavárně a radikálních zemanovcích. Samozřejmě existují skupiny, které se Zemanem nesouhlasí programově v ničem a ve všem, ale na obou stranách se jedná podle našich výzkumů maximálně o 10 procent. Politici je ale nafukují, aby voliče více motivovali k negativní volbě a zakryli to, že na konkrétních věcech z jejich programu a jejich názorech se jejich elektorát na mnohém neshodne.

A jako problém vidím taky tu regionální polarizaci. Jiří Drahoš měl výrazně silnější podporu v obcích s nízkou nezaměstnaností, vyšším vzděláním, velkým zastoupením lidí pracujících ve službách. To jsou obecně regiony s lepší dynamikou, založené na ekonomice, která není tak ohrožena globálními trendy, mají tedy menší obavy z budoucnosti a menší sklony k autoritářství, v těch regionech je často i vyšší neekonomická kvalita života – třeba v trávení volného času, často zde žije více cizinců – a kontakt s nimi vede ke snížení obav z migrace apod. A pak jsou tu regiony s opačnou dynamikou. Jsou to možná stejné trendy jako v USA, které vložily severozápad do rukou Donalda Trumpa.

Další linie polarizace leží v českém školství. Protože naše výzkumy pro Jeden svět na školách ukazují, jak masivně rozdílné jsou společenské postoje a důvěra žáků z gymnázií a učilišť. Český vzdělávací systém poměrně silně reprodukuje vzdělanostní status rodičů – děti z chudších rodin se často dostávají mimo proud kvalitního všeobecného vzdělání, takže si z rodin přinesou nedůvěru v současný systém a jdou do škol, kde absentuje výuka o současných společenských problémech, mediální gramotnosti, historie apod.

Takže celkově polarizace společnosti myslím není vůbec tak hrozná, jak se říká. Ale musíme si dát pozor na to, že nám tady vznikají dílčí světy, které nesdílejí zkušenosti a neumí se příliš bavit.

Kandidáti na předsedu ČSSD, obzvlášť Milan Chovanec, se ohánějí tím, že se Miloši Zemanovi podařilo oslovit levicové voliče. Ze Zemanovy kampaně je ale zřejmé, že usiloval na levici o konzervativní voliče a krom toho zcela vědomě lovil také v krajně pravicových vodách. Otázka zní, zda existuje v české společnosti poptávka po progresivní nebo liberální levicové politice?

Podle našich dat MML-TGI je v Česku zhruba 10 % lidí, kteří se označují za levicové a zároveň je pro ně velmi důležitá ochrana životního prostředí. Je tu také zhruba 11 % lidí, kteří se označují za levicové a zcela neodmítají ideu, že by Evropa měla přijmout všechny uprchlíky, kteří opravdu zdůvodní svůj nárok na azyl. Takže myslím, že tu jsou dvě varianty. Za první vznik či reforma nějaké liberálně levicové strany, jejíž potenciál bude ale někde mezi 5-10 procenty a bude se dost prát o svojí existenci. Její možnosti samozřejmě závisí na tom, jak se budou pohybovat další subjekty v tomto prostoru. Anebo by musela přijít renesance ČSSD přes sociálně-ekonomická témata a zároveň by ta strana musela svým voličům postupně vysvětlit, že zájmy znevýhodněných a trpících lidí často nejsou v rozporu s jejich a že naopak často síly, které stojí na straně konzervativního populismu, konají v jejich neprospěch, jako to vidíme u Donalda Trumpa.     

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Proč jsem to nenahlásila. Trumpův tweet pobouřil napadené ženy, jeho soudce čelí novým obviněním

Kauzy spojené se sexuálním obtěžováním, které se dotýkají kandidáta na soudce amerického Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha, mají nečekané vyústění. Po intervenci prezidenta Donalda Trumpa se na sociálních sítích začaly množit příběhy, v nichž ženy vysvětlují, proč o svých traumatech nikomu neřekly dříve. Objevilo se navíc i další obvinění samotného Kavanaugha. A výbušnou informací může disponovat i právník pornoherečky Stormy Daniels.

Když se Donald Trump zastal kandidáta na soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha, asi netušil, jakou reakci vyvolá. Trump na Twitteru zpochybnil výpověď profesorky Christine Blasey Fordové, která Kavanaugha obvinila ze sexuálního napadení na střední škole. Napsal, že pokud by to bylo skutečně tak strašné, incident by nahlásila ona nebo její rodiče.

Link

Na prezidentovo prohlášení reagovaly další ženy. Vznikla tak kampaň podobná začátku loňské aféry MeToo. Tentokrát nese hashtag #WhyIDidntReport (Proč jsem to nenahlásila) a kromě Trumpových slov se do ní promítá i kritiky MeToo často opakovaná otázka „Proč jste něco neřekly dříve a přicházíte s tím po desítkách let?“.

V příbězích sdílených na sociálních sítích se objevují strach, zloba a stud obětí sexuálních útoků. „Protože jsem byla ve zneužívajícím vztahu. Protože jsem nepoznala, že je to napadení. Protože to skončilo a nikdo by mi nevěřil. Protože něco říci by znamenalo všechno ztratit. Protože posunutí se dál jsem cítila jako důležitější než spravedlnost“ vyjmenovává na Twitteru 20letá Caitlyn Leongová.

Jiné ženy, často se starší zkušeností než Leongová, zmiňují, že cítily stud kvůli opilosti, během níž k útoku došlo. Další se bály, že když promluví, poškodí to jejich kariéru. Nyní jim dodává odvahu vystoupit a veřejně svůj příběh sdělit fakt, že vidí další lidi řešící podobný problém.

„Kritikům, kterým vadí, že se oběti rozhodnou vypovídat po 30, 40 nebo 50 letech bych řekla, že může trvat dlouho zpracovat to trauma. Může trvat dlouho dostat se do bodu, v němž se cítí natolik pevně v tom, čeho dosáhli,“ vysvětluje v rozhovoru pro New York Times Leongová, podle níž může být sdílení nepříjemného zážitku na sociální síti stejně tak úlevné jako bolestivé.

Link

„Svlékl se a strkal mi penis do obličeje“

Zatímco se na sociálních sítích množí příběhy napadených žen, tlak na Kavanaugha roste. Fordová se domluvila na výpovědi před senátním výborem pro spravedlnost. Senátoři by ji měli vyslechnout ve čtvrtek. Ve stejný den má znovu před výborem vypovídat také Kavanaugh, který již jedno slyšení absolvoval. Minulý týden tvrzení Fordové popřel.

Mezitím se ale objevila další žena, jež tvrdí, že ji soudce obtěžoval. Jeho spolužačka z univerzity Yale Deborah Ramirezová popsala svoji zkušenost pro magazín New Yorker. „Kavanaugh se na party svlékl a strkal ji svůj penis do obličeje. Snažila se jej odtlačit, ale byla přinucena se ho dotýkat, aniž by s tím souhlasila,“ píše o události časopis. Ramirezová nyní trvá na to, aby Kavanaughovu roli v případu vyšetřila FBI. Ramirezová nejprve připustila, že byla opilá a nepamatuje si vše do detailu, po konzultaci s právníkem ale reportéry ujistila, že si je jistá tím, co říká.

Demokraté v Senátu začali okamžitě volat do odložení Kavanaughova čtvrtečního slyšení do doby, než FBI dospěje k nějakým závěrům. Demokraté svádí s republikány tvrdou bitvu o uvolněný post na Nejvyšším soudu, přičemž se hlasování snaží oddalovat, aby k němu došlo až po listopadových volbách, kde navzdory průzkumům věří v zisk většiny křesel.

V případě úspěchu Trumpova nominanta by se instituce názorově přichýlila ke konzervativcům. Liberálové se obávají, že v takové chvíli hrozí například přezkoumání rozhodnutí soudu, které umožnilo provádění potratů na celém území USA. Soudci jsou přitom jmenováni doživotně, 53letý Kavanaugh tak může ovlivnit podobu americké justice na příští desítky let.

Link

Sám soudce, jenž v současnosti působí u prestižního odvolacího soudu ve Washingtonu, obvinění vznesená Ramirezovou odmítá. „Tato domnělá událost, která se měla odehrát před 35 lety, se nestala. Lidé, kteří mě tehdy znali, vědí, že se to nestalo a řekli to. Těším se na čtvrteční pravdivou výpověď a obhajobu mého dobrého jména, reputace a integrity, na jejichž budování jsem strávil celý život,“ napsal Kavanaugh do prohlášení.

Bílý dům vnímá nové obvinění jako demokraty připravenou kampaň, která má za cíl zničit dobrého muže. „Tvrzení popřeli všichni, kteří řekli, že byli přítomní a je nekonzistentní s tím, co říká mnoho žen a mužů, kteří v té době na vysoké byli. Bílý dům stojí pevně za soudcem Kavanaughem,“ konstatovala mluvčí instituce pro Kavanaughovo potvrzení Kerri Kupecová.

Obvinění Ramirezové, která je zároveň registrovanou demokratkou, je potenciálně nebezpečnější než výpověď Fordové. Večírek se měl odehrát již v době, kdy Kavanaughovi bylo osmnáct let. Právně byl tedy dospělý. Soudce přitom při své výpovědi před výborem pod přísahou tvrdil, že nikdy v dospělosti nespáchal žádný čin související se slovním, fyzickým či sexuálním napadením.

Co prozradí právník pornoherečky? Má mít důkazy, že soudce nabízel drogy

Kavanaughovi přitížil také právník Michael Avenatti, který je nejčastěji vidět jako obhájce pornoherečky Stephanie Cliffordové známé pod uměleckým jménem Stormy Daniels. Ta obvinila prezidenta Donalda Trumpa, že porušil pravidla volební kampaně, když jí skrze svého tehdejšího právníka Michaela Cohena vyplatil peníze za mlčení o jejich údajném mileneckém poměru.

Link

Avenatti nyní na Twitteru oznámil, že zastupuje ženu s důvěryhodnou informací, že Kavanaugh a jeho přítel spisovatel Mark Judge vnucovali na střední škole spolužačkám alkohol a drogy. Své obvinění má prý podložené důkazy. „Mojí klientkou není Deborah Ramirezová,“ dodal.

Zatím není zřejmé, kdy se senátní výbor k hlasování o Kavanaughovi dostane. Původně měl o svém stanovisku rozhodovat již minulý týden, po informacích od Fordové však i někteří republikáni, kteří jinak trvají na rychlém průběhu procesu, souhlasili s odkladem. Senátoři ale odmítli, aby věc prošetřila FBI. Fordovou vyslechnou sami. Nepřizvali ani další svědky, kteří se měli události účastnit.

Ani pokud výbor Kavanaughovo potvrzení doporučí, nemá soudce – a potažmo Bílý dům – vyhráno. Konečné slovo bude mít plénum Senátu, které se nemusí stanoviskem výboru řídit. Republikáni sice drží těsnou většinu jednoho hlasu, dvě senátorky však zatím se svojí podporou váhají. Současné kauzy navíc mohou sehrát roli i u dalších zákonodárců. List Politico tvrdí, že Kavanaugh v současné době podporu zajištěnou nemá.

-1