PREZIDENTSKÉ VOLBY 2018: Neprostupná bažina. Za miliony na Zemanovu kampaň jsou nedohledatelní dárci, Hrad kličkuje a mlží | info.cz

Články odjinud

Neprostupná bažina. Za miliony na Zemanovu kampaň jsou nedohledatelní dárci, Hrad kličkuje a mlží

Koncové dárce prezidentské kampaně Miloše Zemana nelze až na výjimky dohledat. Odmítají je odkrýt i zástupci jeho volebního týmu. Proto je také Zemanova kampaň označována za nejméně transparentní ze všech původních kandidátů.

Stejně jako se Miloš Zeman vyhýbal před prvním kolem volby debatám s ostatními prezidentskými kandidáty, vyhýbá se i zveřejnění informací o tom, kdo mu jeho kampaň vlastně platí.

Nejde přitom o žádné malé částky – nepeněžité plnění přišlo jeho donory na téměř 17 milionů korun. Přičemž koncové dárce, kteří v kampani poskytli služby v hodnotě 9,2 milionu korun, nelze dohledat.

Sponzoři Miloše Zemana v rámci nepeněžitého plněníSponzoři Miloše Zemana v rámci nepeněžitého plněníautor: Webová stránka kampaně Miloše Zemana

Příspěvky, kterými byla hrazena například venkovní reklama či výroba plakátů a reklamních bannerů, putovaly přes stranu SPO a spolek Přátelé Miloše Zemana. Prezidentův tým tak obešel zákonnou povinnost a veřejnost se nemůže v reálném čase dozvědět, od koho peníze pocházejí.

Jména skutečných donorů odmítl Zemanův tým zveřejnit také na konkrétní novinářský dotaz. „Vše samozřejmě zveřejníme přesně tak, jak požaduje zákon (až několik měsíců po volbách – pozn. redakce),“ reagovala zástupkyně týmu a zároveň šéfka kanceláře SPO Barbora Filípková na dotaz HlídacíPes.org po jménech firem či fyzických osob, které poskytly peníze na financování kampaně.

Otázku, jak chtějí vyloučit podezření, která se za této situace nabízejí, tedy že kampaň může být financována například ruskými či jinými zájmovými skupinami, nechala bez odpovědi. Na dotazy nereagoval ani Zemanův poradce a hlavní zákulisní hybatel Martin Nejedlý.

Sponzoři prezidentské kampaně Miloše ZemanaSponzoři prezidentské kampaně Miloše Zemana

Peníze od Babišova přítele

Jasněji je alespoň na transparentním volebním účtu Miloše Zemana, kde je nutné uvést konkrétní jméno či název sponzora. Na konto ovšem dorazilo podstatně méně peněz – přes čtyři miliony korun. Drtivá většina dárců poslala pouze haléřové částky s více či méně vtipnými a kritickými poznámkami.

Ze čtyř hlavních sponzorů, kteří poslali na konto přes 50 tisíc korun, mají tři společného jmenovatele, podnikatele Jaroslava Strnada. Nejvyšší sumu dvou milionů korun poslala na Zemanovo konto společnost DAKO-CZ, která v minulosti podpořila 3,5 miliony korun také SPO.

Tento nejštědřejší Zemanův sponzor je spoluvlastněn dvěma společnosti – slovenskou Tatravagónkou a Czechoslovak Group. V případě slovenské firmy je koncovým vlastníkem právník Michal Lazar (61), tvrdý a kontroverzní podnikatel.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Druhým majitelem slovenského výrobce železničních podvozků je potomek ruského carského důstojníka Alexej Beljajev (61), podporovatel Vladimíra Mečiara, který za komunistického režimu působil stejně jako Andrej Babiš v podniku zahraničního obchodu Petrimex. Podnikatel Beljajev je známý také jako spojka střední Evropy s Ruskem.

Vlastníkem Czechoslovak Group je pak zmíněný podnikatel Jaroslav Strnad (45). Svou zbrojařskou firmu budoval přes dvacet let. Začínal jako obchodník s kovovým šrotem, dnes mu patří vojenské opravárenské závody v Česku a na Slovensku, automobilka Tatra či významný světový výrobce brzd Dako CZ. Obchoduje s armádami Finska, Švédska a Německa a vyváží do Afriky, Asie, Evropy i USA.

Státní zástupce v loňském roce obžaloval čtyři vysoce postavené zaměstnance ministerstva obrany a armády v souvislosti s podezřením, že pod cenou prodávali nepotřebný armádní materiál právě Strnadově společnosti. Z podnikatelovy firmy ovšem nikdo obžalován nebyl.

Miliony od Strnada

Druhým nejštědřejším sponzorem Zemana je firma Composite Components, která vyrábí materiály pro letecký a automobilový průmysl. Zemanovi poslala na účet milion korun. I tato firma je spojena se jménem Jaroslava Strnada, který je jedním z jejích zakladatelů a bývalým majoritním akcionářem.

Současný koncový vlastník Petr Rusek (50), se kterým Strnad v minulosti firmu spoluvlastnil, dodnes zasedá v představenstvu Strnadových firem Tatra Trucks a Czechoslovak Group. Stejně jako v případě DAKO-CZ i Composite Components v minulosti podpořila Zemanovu SPO, v roce 2013 přispěla 300 tisíci korunami.

Milion korun na Zemanův účet pak poslal právník Jan Nekola (43). Ten je členem výboru pro audit Strnadovy Czechoslovak Group. Založil i jednu z firem, která pak přešla do vlastnictví Strnadova impéria.

Částkou sto tisíc korun pak přispěla firma P. M. Consulting Moravia, za níž stojí právník a bývalý člen strany Suverenita Jan Rytíř (49). Do známosti ale vešel spíše tím, že získal nezákonně titul Ph.D. na bratislavské policejní akademii.

Celou kampaň Miloše Zemana vyhodnotila organizace Transparency International ve své analýze všech prezidentských kandidátů jako nejméně věrohodnou. (Rozhovor INFO.CZ s Davidem Ondráčkou čtěte ZDE)

„Kandidát vede netransparentní kampaň, v níž koluje několik zásadních protimluvů, které znemožňují udělat si jasnou představu o její povaze,“ konstatuje organizace na adresu kampaně Miloše Zemana.

Konkrétní jména dárců, kteří na podporu Zemanova znovuzvolení vydali téměř 17 milionů korun v rámci nepeněžitého plnění, zůstávají neznámá.


Text vyšel na serveru HlídacíPes.org. Zveřejňujeme ho v plném rozsahu se souhlasem redakce.

HlídacíPes.org přinese v následujících dnech také přehled sponzorů Jiřího Drahoše.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Školil ostatní nacisty, jak zabíjet odbojáře. Po válce ze sebe udělal nevinného uprchlíka

Začínal jako schopný kriminální policista. Záhy ovšem zjistil, že jeho kariéra poroste strmě nahoru, pokud se dá do služeb nacismu. Otto Koslowski, který téměř celou válku sloužil u gestapa v Brně, byl postrachem obyvatel jižní Moravy. V potírání odbojářů byl dokonce tak úspěšný, že ho zvali do dalších zemí, aby tamní nacisty naučil, jak odpůrcům „zakroutit krkem“. A to doslova. Neštítil se totiž sám vraždit a brutálně mučit vyslýchané, kteří se z jeho vyšetřovacích metod mnohdy už nikdy nevzpamatovali.

 „Vlastní průběh exekucí (Poznámka: v Kounicových kolejích v Brně) je podrobně popsán ve svědeckých výpovědích bývalých vězňů i některých příslušníků gestapa. (...) Vězni byli nuceni se svléknout do spodního prádla, dozorci jim svázali ruce za zády a poté byli hromadně odvedeni na dvůr k místu pod sgrafitem svatého Václava. Odtud byli po jednom odvedeni na dvorek mezi A blokem a sálem kolejí k místu exekuce. Tvořila jej předem připravená vrstva písku asi pět metrů dlouhá a metr široká. Vězni v kolejích toto místo pojmenovali ,Na písečku'. Odsouzený si zde musel lehnout tváří k zemi a poté byl střelen ranou do zátylku,“ popisuje popravy v brněnské věznici gestapa Vladimír Černý v knize Brněnské gestapo. Těchto masakrů se účastnil i vedoucí II. oddělení Otto Koslowski. A sám několikrát stiskl spoušť.

Link

Od vojny ho zachránila smrt obou bratrů. U gestapa pak začal likvidovat levicový odboj

Otto Koslowski se narodil 17. dubna 1900 v městečku Riesenburg v západním Prusku. Město se dnes nazývá Prabuty a náleží Polsku. Jeho otec pracoval v pivovaru a záhy zahynul kvůli pracovnímu úrazu, takže Otto vyrůstal bez otce i bez dvou starších bratrů, kteří padli v první světové válce. Díky tomu také sám nemusel narukovat,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Zumr. Po válce začal 18letý Koslowski pracovat u dráhy. „Tato práce ho ale pravděpodobně neuspokojovala, a proto se rozhodl zahájit kariéru u pobočky Deutsche Bank v Elberfeldu, kde pracoval až do roku 1926, kdy došlo k většímu propouštění, které se dotklo i jeho,“ dodává historik. Tehdy se z úředníka stal policista. Kdoví, zda by ublížil tolika lidem, kdy by zůstal u práce v bance...

„Nastoupil službu u kriminální policie ve Wuppertalu, ale do NSDAP vstoupil až po převzetí moci nacisty v lednu 1933. Nikdy ale nebyl přijat do SA (Poznámka: Sturmabteilung, útočné oddíly) či do SS (Poznámka: Schutzstaffel, ochranný oddíl). Pravděpodobně proto, že měl polské předky, takže se z rasových důvodů nemohl stát řádným členem SS. Byl pouze takzvaným uniformträgerem, tedy ,nositelem uniformy', který mohl nosit uniformu SS odpovídající jeho policejní hodnosti. Po povýšení na kriminálního radu se jednalo o hodnost SS-Hauptsturmführera,“ tvrdí Zumr. Ani polské jméno ale nezastavilo jeho kariérní postup.

Jeho nadřízení ho vyhodnotili jako velice schopného a perspektivního policistu a v roce 1935 ho poslali na kurs pro kriminální komisaře na tehdejší Policejní institut v Berlíně-Charlottenburgu. Po úspěšném složení závěrečných zkoušek v roce 1936 začal pracovat u gestapa v Düsseldorfu. Zde se stal vedoucím referátu II A, který měl na starost potírání komunistické a sociálně demokratické strany, tedy levicového odboje. V Düsseldorfu ale dlouho nevydržel.

„Byl přeložen do Kasselu, kde se potkal s Güntherem Herrmannem (Poznámka: budoucím velitelem brněnského gestapa), který v té době služebně v Kasselu velel. Herrmann Koslowského jmenoval do čela II., exekutivního, oddělení, které bylo zodpovědné za hlavní podíl teroru na místních obyvatelích. V Kasselu vydržel Koslowski až do roku 1939. Během té doby se vypracoval na experta v potírání komunistického odboje,“ dodává Zumr.

Link

Z Koslowského se stal odborník žádaný v zahraničí. Jezdil školit nacisty, jak odstraňovat odpůrce

Setkání s Herrmannem pro Koslowského znamenalo zásadní zlom, protože ovlivnilo celou jeho další kariéru. Už tehdy šel vstříc smrti, ale v době vzestupu nacismu a plný odhodlání nastavovat nový světový pořádek to ještě nemohl ani tušit.

„Poté, co byl Herrmann v červnu 1939 jmenován vedoucím gestapa v Brně, si za vedoucí II. a III. oddělení vybral dva blízké pracovníky, kteří pod ním sloužili již v Kasselu. Koslowského chtěl za vedoucího II. exekutivního oddělení a Felixe Rühla si vybral jako vedoucího kontrarozvědky. Úřad tajné státní policie mu Rühla schválil, ale Koslowského ne. Bylo to pravděpodobně proto, že Koslowski měl stále nízkou hodnost, a protože brněnské úřadovně nacisté přikládali velkou důležitost, tak si na místě vedoucího oddělení představovali někoho s vyšší šarží,“ vysvětluje historik.

5716315:article:true:true:true

Vedoucím II. oddělení se tak nakonec stal Herrmannův zástupce Bruno Lettow a Koslowski měl opět řídit referát II A, který se specializoval na potlačování levicového odboje. S tím měl už Koslowski bohaté zkušenosti. A proto se mu brzo začalo dařit.

„Pod jeho dohledem proběhla při vypuknutí války takzvaná Akce A, která spočívala v preventivním zatčení řady komunistů, ale i představitelů kultury. Na Moravě bylo zatčeno asi 800 lidí, jen v Brně asi 300. Od prosince 1939 do června 1940 pak nacisté na Moravě zadrželi celkem asi 1 300 lidí, převážně z řad levicového odboje, za jejichž osud je Koslowski přímo zodpovědný. Pod jeho vedením pracoval referát II A velmi efektivně,“ dodává Zumr. 

Koslowského dokonce považovali za natolik schopného, že jezdil školit do zahraničí nacistické kolegy, jak bojovat proti komunistům. „Byl opakovaně nasazován jako konzultant v zahraničí, například na Slovensku, ale i v Maďarsku a v Bulharsku, kde pomáhal rozbíjet zdejší komunistický odboj,“ potvrzuje historik. Navzdory zvyklostem, dle kterých úředníci gestapa rotovali na různých funkcích po služebnách ve třetí říši, ale Koslowski stále zůstával v Brně. 

S manželkou a synem žil v luxusní vile, kterou nacisté zabavili židovským podnikatelům bratrům Eislerovým. Takzvaný Dům pro dva mládence se nachází v Masarykově čtvrti a patří ke zdejším nemovitým památkám. Koslowski si jeho pohodlí užíval celou válku, zatímco bratři Otto a Mořic Eislerové trpěli v koncentračních táborech.

Link

Zadrženého bil brutálně do ledvin i rozkroku. Osobně vybíral, kdo z Brňáků na konci války zemře

Pečlivá práce se Koslowskému vyplatila. „Po odchodu Lettowa na konci roku 1941 se stal konečně vedoucím celého II. oddělení, kterým zůstal až do konce války. Během prvního a druhého stanného práva v protektorátu byl předsedou stanného soudu a také přísedícím. V té době odsoudil k trestu smrti desítky osob,“ shrnuje Zumr. Koslowski se tak stal obávanou figurou brněnského gestapa se značnou mocí. Osobně se účastnil zostřených výslechů zadržených a neurčoval pouze, kolik ran mají dostat, ale sám také mlátil. Přímo se účastnil také trýznění předsedy moravského zemského vedení KSČ Josefa Rerycha.

„Pokud si pamatuji, všichni přítomní nerozdílnou společnou rukou bili Rerycha, a to pěstí do celé hlavy, srdeční krajiny, žaludku, močového měchýře, pohlavního ústrojí, do ledvin a do zad. Mimo pěsti byl bit po celém těle holí a kopnut nohama. (...) Hlavními účastníky toho byli Koslowski, Mondorf, Kemeter, Golda, Rotter, Dorsch. Rerych přesto, že s ním bylo brutálně naloženo, nevyzradil tehdy vůbec nic. (...) Třetího dne (Poznámka: po výslechu) nám bylo sděleno z Kounicových kolejí, že Rerych podlehl vnitřnímu zranění,“ uvedl v poválečném výslechu vrchní kriminální tajemník gestapa v Brně Leopold Eibl.

5665656:article:true:true:true

Ruce si Koslowski neváhal ušpinit ani při své konzultantské cestě na Slovensko. „Podílel na potlačení tamějšího národního povstání. Na konci srpna 1944 byl asi na měsíc postaven do čela operačního oddílu 13, který byl součástí operační skupiny H. Oddíl měl pod jeho vedením na svědomí mnoho vražd, kterých se Koslowski osobně účastnil. Poté se vrátil do Bratislavy, kde působil ještě měsíc jako vedoucí gestapa,“ vysvětluje Zumr.

Konec války ale prožil v Brně. Osobně řídil transport více jak 200 vězňů z Kounicových kolejí do koncentračního tábora Mauthausen, kde byli všichni takřka okamžitě povražděni. Měl být zodpovědný i za výběr vězňů a jako samozvaný soudce tak přímo rozhodl o životě či smrti jednotlivých uvězněných.

Ani blížící se konec války a rudá armáda takřka za humny nic nezměnila na jeho tyranském chování. „Ještě v polovině dubna 1945 zabil odbojáře Aloise Bauera a Vladimíra Blažka, kteří provedli atentát na důstojníka SS Augusta Gölzera. Koslowski je osobně zastřelil v Kounicových kolejích ranou do týlu,“ dodává historik.

Link

Předstíral, že je uprchlík, a žil poklidně v Německu. Po roce ho ale vypátrali

Koslowskému se podařilo konec války přežít a dokonce unikl zatčení. „Po evakuaci příslušníků gestapa z Brna do Jihlavy se Koslowski vydal k americkým liniím a vydával se za uprchlíka. Podařilo se mu uprchnout do Bavorska, kde začal pracovat v obchodě se dřevem. Neprozřetelně ale vystupoval pod svým skutečným jménem. Američané jej vypátrali, zatkli a v lednu 1947 jej předali do Československa,“ vysvětluje Zumr.

Koslowski zřejmě moc dobře věděl, co to pro něj znamená. Více než rok žil po válce svobodně a myslel si, že potrestání unikl. Když zjistil, že jej budou soudit v Brně, kde se podílel na vraždách místních a obyvatele posílal do koncentračních táborů, odkud se už nikdy nevrátili, tušil, jaký osud ho čeká, a pokusil se o sebevraždu. Dvakrát.

„Nejprve si 20. ledna 1947 pořezal žíly žiletkou, kterou si schoval do svého kožichu. Nicméně ho našli včas a díky zásahu lékařů se ho povedlo zachránit. Podruhé se chtěl zabít 3. dubna 1947, když si jeden z vyšetřovatelů musel odskočit a v aktovce pod stolem nechal pistoli, kterou se Koslowski dvakrát střelil do prsou. Přesto opět přežil a 3. května 1947 stanul před soudem,“ potvrzuje historik.

O jeho vině díky svědectvím přeživších vězňů i jeho bývalých kolegů nebylo pochyb. Soud mu udělil trest smrti, který byl ještě tentýž den na dvoře Krajského soudu v Brně vykonán.

Fotografie pro seriál Zrůdy gestapa poskytl badatel Jaroslav Čvančara.

41679