Nový prezidentský kandidát Drahoš: Češi se chovají ke své svobodě lehkomyslně | info.cz

Články odjinud

Nový prezidentský kandidát Drahoš: Češi se chovají ke své svobodě lehkomyslně

Do prezidentské volby sice zbývá téměř rok, ale je evidentní, že Miloš Zeman dostal důstojného soupeře. Odcházející předseda Akademie věd Jiří Drahoš je vzdělaný, slušný, rozhodný a reprezentativní. V prvním velkém „prezidentském“ rozhovoru pro týdeník Reflex prozrazuje, co si myslí o svých soupeřích a jaké má představy o roli českého prezidenta. 

Kdy a proč jste se rozhodl kandidovat na prezidenta?

Není to rozhodně otázka jednoho okamžiku. Začalo to tak, že mě lidé nejen z mého okolí začali oslovovat s myšlenkou, že by si mě jako prezidentského kandidáta dovedli představit. Ale pokud se člověk rozhodne výzvu tohoto typu přijmout, samozřejmě musí být schopen sám si ji vnitřně zdůvodnit. Jsem člověk, který celý svůj vědecko-manažerský život sloužil konkrétní instituci, ať už z pozice ředitele, místopředsedy i předsedy Akademie věd. A při úvahách o prezidentské kandidatuře jsem dospěl k závěru, že pokud chci prosadit hodnoty, které celý život zastávám jako vědec i člověk, musím pro to něco udělat – a to byl ten okamžik, kdy jsem rozhodl, že takovou výzvu přijmu.

Víte, jak si zařídit voličský průkaz? Návod najdete zde.

Jaké hodnoty máte na mysli?

Především demokracii, pravdu, rozum a úctu k lidem.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

VIDEO: Jiří Drahoš mluví o své kandidatuře na prezidenta autor: Martin Bartkovský

Z vašeho aktuálního knižního rozhovoru prosvítá, že jste nikdy příliš neusiloval o vedoucí posty, kterými jste v Akademii prošel, a že jste měl vlastně i dost štěstí. Dá se na to spoléhat i v prezidentské kampani?

V oné knize rozhovorů jsem s trochou nadsázky připustil, že jsem byl často v pravou chvíli na pravém místě. Zároveň si nemohu neuvědomovat, že určité vlastnosti, které mne předurčily k vedení týmu, ústavu, nakonec i celé Akademie, asi mám. Téměř celý život jsem se pohyboval v jakýchsi šéfovských pozicích – třeba už v dětství jsem vedl partu kluků v naší ulici. Samozřejmě být prezidentem je zcela jiná situace. Ale základem je pocit zodpovědnosti za celek, který z vás musí ostatní lidé cítit. Když jsem byl po revoluci zvolen předsedou ústavních odborů, pro mne velmi překvapivě, uvědomil jsem si, že to asi nebyla úplná náhoda - lidé o mě něco věděli a něco očekávali. Takže kandidaturu na prezidenta chápu jako logické vyústění mých vědecko-manažerských postů a pocitu odpovědnosti, který v této chvíli cítím za naši zemi.

Celý rozhovor si přečtěte v novém vydání týdeníku Reflex, které se na stáncích objeví již ve čtvrtek 30. března.

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

Vratislav Mynář pro INFO.CZ autor: Info.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Holec: Dejme Praze šanci, vyškrtněme ji z UNESCO

Holec: Dejme Praze šanci, vyškrtněme ji z UNESCO

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | V médiích v týdnu vyšel nenápadný „komerční článek“ Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR), který měl způsobit velkou „kauzu“. Naši přední architekti v něm totiž kritizují posvátné UNESCO za to, jakou škodu v rámci své „ochrany“ páchá v Praze. A nejen to: dokonce se tu dočtete, že bychom kvůli její záchraně měli metropoli klidně nechat vyškrtnout ze seznamu UNESCO, aby se mohla architektonicky zase normálně a svobodně rozvíjet a nebyla jen skanzenem pro turisty.  

 

Žádná kauza se ale nestala, což vám o UNESCO řekne asi nejvíc. Pokaždé, když tahle vznešená instituce, jíž bychom nejen v Praze měli za její služby spíš zapsat na seznam „nežádoucích“, pošle do Česka nějakou kritiku nebo další diktát, jsou toho plná média. A pokaždé navíc úplně stejným stylem: veškeré zpravodajství bývá „ohnuté“ ve prospěch UNESCO tak jednoznačně, že nepotřebujete žádnou drahou mediální analýzu, abyste hned pochopili, kdo tady vládne: ne Pražané, jimi zvolení politici nebo odborníci, ale zahraniční úředníci podporovaní domácími lobbistickými skupinami.

UNESCO je totiž jakýsi nadnárodní výbor dobra, jemuž se prostě nevzdoruje. Článek SAR samozřejmě nevyšel právě nyní náhodou – politici a úřady totiž zrovna připravují oficiální reakci na kritickou zprávu UNESCO, podle kterého by po vzoru sebevědomější Vídně neměli znovu jen „přijmout pokornou roli provinilého učedníka, ale hájit naše zájmy a důsledně argumentovat uznávanou úrovní naší památkové péče“.

„Pokud by se UNESCO rozhodlo Prahu kvůli pár projektům mimo centrum města vyloučit nebo dát na seznam ohrožených měst, bude to jeho ostuda, ne naše. Drážďany byly z UNESCO vyloučeny, protože si postavily most, který odsouhlasili lidé v referendu, a co se stalo? Nic. Možná mají o pár čínských a ruských turistů méně a to není něco, kvůli čemu bychom měli brečet,“ říká v článku známý architekt a vysokoškolský profesor Zdeněk Fránek.

Link

UNESCO ale nyní nekritizují jen architekti, ale i politici, což je nové. Ti si totiž až doteď netroufli říct ani slovo, protože UNESCO má podobnou auru dobra jako kněz Tomáš Halík; jediné zlé slovo proti a smažíte se v pekle. „Doporučení ze strany UNESCO by neměla být vnímána jako jednostranné direktivum, jakýsi protektorát. Je skutečně zvláštní, a myslím, že jde o vstup do našich vnitřních záležitostí, pokud je požadováno, abychom posílali projekty nad deset pater k posouzení do Paříže,“ říká například architekt a pražský radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček.

Na pražském magistrátu není sám. Podle ředitele Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřeje Boháče u nás máme dvě znepřátelené skupiny: podle jedné Praha musí kvůli zapsání na seznam UNESCO v roce 1992 prostě všechno zakonzervovat, zatímco podle té druhé máme samozřejmě své historické hodnoty chránit, město se ale musí dál rozvíjet, abychom v něm mohli i žít, což od měst obvykle chceme. „A to je náš základní konflikt, který nikdy nebyl vyřešen, a pokud si ho sami mezi sebou nevyřešíme, tak s UNESCO nebude klid,“ myslí si Boháč.

Problém je, že UNESCO zkouší suplovat českou i pražskou vládu. Jeho zpráva kritizuje návrh nového stavebního zákona, pražský Metropolitní plán či různé chystané i dokončené stavby. SAR za ní navíc vidí i domácí odpůrce nové výstavby a rozvoje, kteří do Paříže posílají svou kritiku. Bonzování, říká se tomu. A nejde jen o Prahu, ta má ještě velké štěstí v neštěstí ve srovnání s tím, jakou turistickou zkázu UNESCO pomohlo způsobit v Českém Krumlově. Místním tady v podstatě sebralo jejich město a dalo ho turistům.

Link

Ne, nejsem takový kacíř, abych chtěl na Staroměstském náměstí postavit další Palác kultury – i když více kultury by zdejší turistické zlodějině určitě prospělo. Kdo ale potřebuje UNESCO, které se navíc vedle památkově chráněného centra mohutně angažuje i na periferii, jež stále připomíná vybombardovaný Berlín? Třeba na Pankráci organizace bojuje i proti bytovým domům uznávaného architekta Pleskota.

Vídeň UNESCO vzdoruje a Drážďany se prostě nechaly z jeho seznamu vyškrtnout, protože města mají primárně patřit lidem, co v nich žijí, a ne nadnárodním byrokratům a turistům. Vezměme si proto příklad z Němců. Stejně jako máme rádi jejich auta nebo dálnice, protože je nestaví ze starých pneumatik a zatáčky umí naklopit po směru jízdy, nechme i Prahu vyškrtnout ze seznamu UNESCO. Jinak se z ní totiž brzy stane prošlá konzerva. A navíc to bude i přátelský vzkaz čínským i jiným turistům, aby si jezdili pro selfíčka jinam. Do Prahy už se s nimi stejně nevejdeme.