Prezidentské volby 2018: Od Schwarzenberga po Bobošíkovou. Jak skončili neúspěšní kandidáti na hlavu státu z roku 2013? | info.cz

Články odjinud

Od Schwarzenberga po Bobošíkovou. Jak skončili neúspěšní kandidáti na hlavu státu z roku 2013?

Až na výjimky zmizeli z politiky, jejich hvězda zazářila a zhasla. Někteří se propadli do úplného zapomnění, jiní o sobě čas od času dají vědět, ale nikoho zvlášť nezajímají. INFO.CZ připravilo přehled toho, co dnes dělají někdejší neúspěšní kandidáti v první přímé prezidentské volbě v Česku. 

Karel Schwarzenberg

2. místo, 1 204 195 hlasů

Kdyby se český prezident volil pouze v Praze, na diplomatických zastoupeních a ve vězeních, stal by se jím v roce 2013 bez problémů Karel Schwarzenberg. Jenže na kdyby se nehraje. Tehdejší předseda TOP09 se od svého neúspěchu ve volbě začal zvolna stahovat z popředí. V čele strany ho nejprve fakticky a posléze i formálně vystřídal Miroslav Kalousek. Ubývá i veřejných vystoupení Karla Schwarzenberga. Ten je momentálně řadovým poslancem, mimochodem nejstarším ve Sněmovně.

Jan Fischer

3. místo, 841 437 hlasů

Byl šéfem Statistického úřadu i předsedou úřednické vlády. Volební průzkumy Jana Fischera dlouhodobě vyhodnocovaly jako velkého favorita prezidentské volby, nakonec v ní ale nejspíš kvůli své nevyhraněnosti propadl. Ze třetího místa se nedostal ani do druhého kola volby. Jediné místo, kde uspěl, byl Írán, kde získal dva hlasy a společně se Zuzanou Roithovou zde první kolo prezidentské volby vyhrál.

Fischer se roku 2013 stal ministrem financí v úřednické vládě Jiřího Rusnoka, což mu pomohlo zaplatit 5,5 milionu korun, které dlužil za prezidentskou kampaň. Nyní stojí v čele Korejsko-českého fóra budoucnosti, které sdružuje významné osobnosti obou zemí v oblasti byznysu, energetiky, školství, kultury, vědy a výzkumu.

Jiří Dienstbier

4. místo, 829 297 hlasů

Do prezidentské volby ho kandidovala jeho mateřská ČSSD. Od začátku se mu nepřičítaly nijak velké šance, poměrně vysoký zisk hlasů tedy byl nakonec vcelku příjemným překvapením. Kdyby se český prezident volil v Maroku, Dienstbier by vyhrál. Získal zde pět hlasů z osmi odevzdaných. Dienstbier se ve vládě Bohuslava Sobotky stal ministrem pro lidská práva a rovné příležitosti. Stal se terčem nevybíravých útoků ze všech stran, nakonec ho Bohuslav Sobotka v roce 2016 odvolal.

Někdejší nejoblíbenější český politik je nyní řadovým senátorem.

Vladimír Franz

5. místo, 351 916 hlasů

Jasný vítěz pro české voliči v Gruzii, kde získal čtyři hlasy ze dvanácti. Dlouho nebylo jasné, jestli jeho nominace do prezidentské volby není recese. Nakonec se ukázalo, že nikoliv a mnohooborový umělec nakonec skončil pátý zejména díky protestním a recesistickým hlasům.

Dnes je Franz profesorem Akademie múzických umění pro oblast divadelní dramaturgie.

Zuzana Roithová

6. místo, 255 045 hlasů

Někdejší lidovecká ministryně zdravotnictví, poslankyně, senátorka i europoslankyně v prezidentské volbě nijak nezazářila zejména proto, že to chvílemi vypadalo, jako by se hlavou státu vůbec nechtěla stát. Daleko úspěšnější než v boji o Pražský hrad byla v Bruselu, kde patřila mezi nejaktivnější české zástupce. Ve volbách v roce 2017 se nedostala do Poslanecké sněmovny, postupně se stahuje z velké politiky.

Táňa Fischerová

7. místo, 166 211 hlasů

Původním povoláním herečka se dlouhodobě věnuje otázkám veřejného života, charitativní a lidskoprávní činnosti. Jako kandidátka Klíčového hnutí skončila v prezidentské volbě hluboko mezi poraženými. Její Klíčové hnutí se neprosadilo v žádných dalších volbách, přestože uzavíralo spojenectví s dalšími, obvykle stejně neúspěšnými formacemi.

Sama Táňa Fischeová je od roku 2013 předsedkyní Českého helsinského výboru.

Přemysl Sobotka

8. místo, 126 846 hlasů

Nikdo nedostal v prezidentské volbě tak ukrutně naloženo jako dlouholetý senátor ODS Přemysl Sobotka. Ve volbě propadl způsobem, který by slabší povahu přivedl ke zhroucení. Liberecký lékař si svou porážku nebral nijak zvlášť k srdci. Další čtyři roky zůstal senátorem, než odešel do důchodu.

Jana Bobošíková

9. místo, 123 171 hlasů

Někdejší televizní moderátorka a posléze politička působící ve stále obskurnějších a méně úspěšných stranách a hnutích se už v roce 2008 pokusila stát prezidentkou za KSČM, ale ve volbě jen přednesla projev a pak z ní odstoupila. Podobně pitoreskní byl i její pokus stát se přímo volenou prezidentkou. Skončila na posledním místě.

V roce 2015 byla Bobošíková zvolena předsedkyní Lidické pobočky Českého svazu bojovníku za svobodu. To přimělo některé příslušníky této skupiny, včetně posledních tří žijících „Lidických žen“, k odchodu z organizace. Důvodem bylo podezření ze snahy zviditelnit se a údajné xenofobní výroky.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Holec: Zemanovo „odcházení“. Manévry kolem prezidenta se zvrhly v ponižující frašku

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Po měsíci se prezident Miloš Zeman vrátil do nemocnice, tentokrát na čtyřdenní „rekondiční“ pobyt. Podle mluvčí Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích Jitky Zinke si zde prezident rehabilitačně zacvičil a aplikovali mu „intenzifikovanou výživu“. Chce být „absolutně fit“ na 28. října, vysvětlil to prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Tak proč Zeman při odjezdu z nemocnice vypadal, jako když je úplně mimo?  

Prezident už „nevzkvétá“ delší dobu, jak by řekl jeho předchůdce na Hradě Václav Havel. Sotva chodí, i na veřejnosti vyžaduje téměř nonstop pomoc a při stále řidších vystoupeních vypadá, jako by rychle potřeboval nějakou intenzifikovanou „rekondici“. Z Hradu se taky téměř permanentně přestěhoval do Lán, které se staly jeho soukromou venkovskou „nemocnicí“. „Péče byla zaměřena na rekonvalescenci dlouhodobě přetěžovaného organismu,“ vysvětlila ÚVN jeho poslední pobyt.

Těžko říct, čím se Zeman přetěžuje – poslední dobou totiž za něj „navenek“ prezidentuje Ovčáček. Hlavně ale Zeman při odchodu z nemocnice vypadal, jako by tam na rekonvalescenci teprve přijížděl: ve strhané tváři měl výraz člověka, který už s námi moc není na tomhle světě a musí se za ruku pro jistotu držet svého mladého bodyguarda. To si samozřejmě u lidí hned vysloužilo příznačné a politicky méně korektní vtipy, které by určitě nepotěšily ani Zemana, jinak velmi zapáleného bořitele politické korektnosti.

Link

Řekněme, že prezidenta prostě jen dobíhá jeho vlastní cynismus: čím hůř vypadá, tím víc mu veřejnost s gustem dopřává méně laskavý lidový humor. A ironií osudu navíc se stále vydatnější pomocí Zemanovy hradní suity. Právě díky její „fantazii“ se poslední prezidentův odchod z nemocnice zvrhl v ponižující frašku, když před novináři Zemana „clonili“ legrační muži ze soukromé bezpečnostní agentury. Ti prezidenta „nenápadně“ ukrývali před fotoaparáty a TV kamerami kusy polystyrenu a čepicemi, což už připomíná černý humor z Hoří, má panenko.

To jim na Hradě nemohli aspoň zaplatit důstojnější clonítka?

Link

Takhle přece z nemocnice neodjíždí prezident země, tedy pokud je živý, ale někdo kalibru Sámera Issy. Zemanovo prezidentování i zdravotní stav, který podle deníku Blesk v ÚVN bedlivě střeží i před vlastními lékaři, začíná připomínat potupná finále hlavounů někdejšího sovětského politbyra: ti taky pořád rehabilitačně cvičili, v nemocnici je dopovali „intenzifikovanou výživou“ a byli „absolutně fit“, až najednou prostě nebyli.

„Není to nic vážného, je to záminka pro odpočinek,“ vysvětlil sám Zeman svůj poslední „rekondiční“ pobyt v nemocnici. Ano, Zeman v nejvyšší ústavní funkci odpočívá stále víc a jestli to takhle půjde stejným tempem dál, brzy bude pouze odpočívat. Místo (ne)jmenování ministrů tak možná záhy budeme řešit i to, kolik odpočinku ústava dává prezidentovi. Bude to jistě další velmi „ozdravná“ debata.  

-1