PREZIDENTSKÉ VOLBY 2018: Od Zemana čekám to nejhorší. Nemá kde brát, osobní útoky na Drahoše má Hrad připravené, říká Pehe | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Od Zemana čekám to nejhorší. Nemá kde brát, útoky na Drahoše má Hrad připravené, říká Pehe

Od Zemana čekám to nejhorší. Nemá kde brát, útoky na Drahoše má Hrad připravené, říká Pehe

Navzdory aktuálně nepříznivému trendu drží prezident Miloš Zeman stále ještě šanci na obhajobu mandátu. Jeho výchozí pozice je ale složitá. V rozhovoru pro INFO.CZ o tom mluví politolog Jiří Pehe. Podle něj Zeman kývl na televizní debaty, protože mu už ani nic jiného nezbylo. Ani to mu ale nakonec nemusí být nic platné. Od Zemana a jeho týmu pak politolog očekává - pokud jde o metody kampaně před druhým kolem - jen to nejhorší.

Jak hodnotíte první kolo prezidentské volby?

Volby vyhrál ne-Zeman. Touha nahradit Zemana na Hradě se zdá být opravdu silná. Kandidátem tohoto tábora je Jiří Drahoš.

A jaké jsou podle vašeho názoru šance Miloše Zemana a Jiřího Drahoše pro druhé kolo?

Větší šance má Jiří Drahoš, protože je pro něj připravena volit většina voličů protizemanovských ostatních kandidátů. Zeman nemá příliš kde brát.


Co rozhodne jejich souboj?

Zeman může samozřejmě ještě stále vyhrát. Pomoci mu mohou tři faktory. Za prvé, pokud nepřijdou voliči ostatních nezemanovských kandidátů volit. Za druhé, pokud zaberou osobní útoky na Drahoše, které má Hrad jistě připraveny. Za třetí, pokud Drahoš výrazně neuspěje v televizních debatách.

A co říkáte na to, že Zeman v tomto změnil postoj a půjde před druhým kolem právě do vámi zmíněné televizní debaty?

Nic jiného mu nezbylo. Pokud chce ještě zvrátit nepříznivý trend, musí se pokusit vyhrát televizní debatu. Jsem ale skeptický, že se mu to povede. Odnaučil se debatovat s oponenty.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Občanští kandidáti, tedy Jiří Drahoš, Michal Horáček, Pavel Fischer a Marek Hilšer obdrželi v součtu přes padesát procent hlasů. Je to právě tento faktor, co favorizuje Drahoše?

Ano, výrazně.

Faktem na druhou stranu je, že v roce 2013 měli v součtu Jan Fischer, Jiří Dienstbier a Karel Schwarzenberg v prvním kole také přes padesát procent hlasů…

V roce 2013 byla jiná situace. Fischer nakonec podpořil Zemana, ČSSD se zalekla Schwarzenberga. Navíc Schwarzenberg byl polarizující osobností, měl značné negativní preference. Drahoš je vysoké nemá (naopak Zeman ano) a navíc ho už podpořili všichni ostatní kandidáti. Je to zcela jiná hra, velmi nepříznivá pro Zemana.

Kde mohou oba kandidáti brát ve druhém kole hlasy? Koho a jak budou podle vás mobilizovat?

Zeman už moc kde brát nemá. Možná se k němu přikloní část Topolánkových voličů, jakož i voliči Hanniga a Hynka. To jsou ale malá čísla. Drahoš má teoreticky k dispozici voliče všech ostatních kandidátů. Vyhraje, dostane-li je k volbám.

A co očekáváte před druhým kolem od týmu Miloše Zemana?

To nejhorší. Co to asi bude, jsme viděli už v roce 2013. Teď za sebou navíc mají celou tu dezinformační mašinérii v podobě proruských webů a podobně.

Volby mimo jiné potvrdily prohlubující se propast mezi centrem a periferií. Výsledky v Praze jsou oproti zbytku republiky svým způsobem anomálií. O čem to vypovídá?

Nemyslím si, že se prohloubila propast mezi centrem a periférií. Jiří Drahoš měl dobré výsledky i mimo Prahu a v menších obcích. Zdá se mi, pokud je společnost dál ostře polarizovaná, že je nyní poměr mezi zemanovským „postkomunistickým“ táborem a tím modernějším zhruba 40:60. Už několikrát jsem v minulosti upozorňoval, že Zeman a jeho apologetové (důslední obhájci ústředních myšlenek či postojů - pozn. redakce) v médiích podceňují demografickou změnu.

Za posledních pět let nás navždy opustily statisíce lidí, kteří patřili spíše k postkomunistickému táboru, a volit nyní mohou statisíce mladých, mezi nimiž je podpora pro někoho, jako je Zeman, minimální. V parlamentních volbách se tato generační výměna tolik neprojevila, protože Babiš reprezentuje i pro část mladých příslib modernizace a efektivity. Zeman ne.

Je ještě něco, co vás na výsledcích zaujalo?

Dobré výsledky Pavla Fischera a Marka Hilšera. Oba by měli té podpory využít a nastartovat politické kariéry. Fischer by byl dobrý senátor. Hilšer má potenciál založit novou stranu.

Komunální volby se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

ANALÝZA: I Pákistán má svého Babiše. Co s třetí největší muslimskou zemí provede?

Imran Chán, který složil přísahu jako nový premiér, nabízí směs ekonomického liberalismu a islamismu, vytvoření milionů pracovních míst, boj proti korupci a proti polofeudálním dynastiím dosud ovládajícím pákistánskou politiku. Kritizuje „krvelačnou“ politiku Západu a Ameriky, obhajuje afghánský Tálibán i trest smrti za urážku islámu, ale zároveň se prohlašuje za liberála a chce mít dobré vztahy s USA.

Pákistán, třetí největší muslimskou zemi světa vyzbrojenou atomovými zbraněmi, čeká velká změna. Jen nikdo ještě přesně neví, jak bude vypadat, a co to bude znamenat pro okolní svět. Výhra strany Tehreek-e-Insaf (Hnutí za spravedlnost) bývalého kapitána pákistánského kriketového mužstva Imrana Chána ve  parlamentních volbách je v dějinách země přelomem.

Premiérem bude politik, který stojí mimo desetiletí v Pákistánu vládnoucí politické dynastie Bhuttů a Šarífů, politik, který chce změnit zahraniční politiku své země a který podle některých komentátorů svým plánem na vytvoření státu blahobytu může inspirovat celý muslimský svět. Je označovaný za revolucionáře i populistu. V Česku by snesl srovnání jen s premiérem Andrejem Babišem, který rovněž okouzlil voliče svým úspěchem, bohatstvím a populistickými projevy. 

Link

Deník The New York Times o něm kdysi napsal, že „nabízí pro každého něco“, od chudých až po střední třídu a jeho kritici upozorňují na to, že se jeho veřejná vyjádření mění stejně, jako byl plný zvratů i jeho dosavadní život. Z původního vymetače večírků zlaté mládeže se nakonec stal zbožný muslim obhajující islámský charakter státu, kritik toho, že se bohatí Pákistánci nevěnují chudým (pod hranicí chudoby žije zhruba 24 procent Pákistánců), sám pochází z bohaté rodiny. Nikdy netrpěl nedostatkem a svá školní léta strávil ve vznosných novogotických budovách, kam se normální chudý Pákistánec jen tak nedostane. Vystudoval polosoukromou střední školu Aitchison College v rodném městě, která je často označována za nejlepší v celém Pákistánu.

Ve studiích pokračoval ve Velké Británii, kde získal diplom na Oxfordu. V Británii, speciálně v Londýně, se Chán proslavil jako playboy a stejně tak se choval i doma. Když později vyčítal bohatým, že je pozápadnělé představitele bohaté třídy vozí na večírky řidič, který se jinak obléká a žije v jiném světě, světě chudých, jako by kritizoval sám sebe v mladším vydání. Chánovy tahy nočním Londýnem byly pověstné, zejména když se postupně stával čím dál tím lepším a slavnějším hráčem kriketu, v Pákistánu nejpopulárnějšího sportu. Chán se v roce 1976 dostal do pákistánského národního týmu a v letech 1982-1992 byl dokonce jeho kapitánem. „Nikdy jsem netvrdil, že jsem vedl život jako anděl,“ prohlašoval později Chán o svém životě sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Týkalo se to zejména žen, jinak Chán dnes tvrdí, že jako správný muslim nikdy nepil alkohol a nenáviděl anglické hospody.

4590087:article:true:true:true

Mimochodem jedna z jeho tehdejších přítelkyň, Sita Whiteová, ho označila za otce svého dítěte, což uznal i americký soud. Později se to proti Chánovi neúspěšně pokusili použít jeho političtí oponenti. A jeho bývalá druhá manželka Reham Chán dnes tvrdí, že Imran Chán má minimálně pět nemanželských dětí, což by ho jinak mohlo poškodit mezi zbožnými muslimy. Ale Imran Chán je stále tak trochu zbožňovanou hvězdou, které se ledacos promine. V roce 1992 získalo pákistánské kriketové družstvo pod jeho vedením první a jediné vítězství ve světovém poháru a to se v Pákistánu, kde je kriket národním sportem, počítá. Ostatně Imran Chán si tehdy užíval své popularity, stýkal se s politiky i světovými celebritami včetně lady Diany či hudebníka Micka Jaggera. A zbohatl, jak díky kriketu tak svým investicím – jeho majetek byl odhadován na zhruba 13 milionů dolarů, což ho řadí mezi první čtyři desítky nejbohatších pákistánských podnikatelů.

Když ukončil sportovní kariéru, začal se Chán věnovat charitě a odmítl nabídku tehdejšího premiéra Nawáze Šarífa, dnes uvězněného pro korupci, aby se dal na politiku a připojil se k jeho straně PML-N (Pákistánská muslimská liga). „Nevím proč,“ tvrdil tehdy Šaríf. Jak se ukázalo v roce 1996, bylo to proto, že si Chán chtěl založit vlastní stranu, Tehreek-e-Insaf. Zapřisáhlý starý mládenec se také oženil. Vzal si v roce 1995 – ve svých 42 letech – Jemimu Goldsmithovou, křesťanku, která kvůli němu přešla na islám. Manželství se po necelých 10 letech rozpadlo a následovalo krátké manželství s novinářkou Reham Chánovou. Nakonec se letos oženil s rozvedenou Bušrou Manikaovou z konzervativní muslimské rodiny, která ve straně působila jako jeho poradce. Manikaová se věnuje islámskému mysticismu a podle pákistánského tisku byla Chánovým „duchovním mentorem“ a poslala ho například na několik dní přemítat do hor. Manikaová, která nosí závoj přes obličej, je protikladem předchozích dvou Chánových manželek, které žily západním stylem života.

Link

Imran Chán se stal – údajně už v devadesátých letech minulého století, ale možná později – nábožensky založeným člověkem a skoncoval definitivně se svým předchozím rozmařilým životem a věnuje se mystické súfické formě islámu. S tím zřejmě souvisí i proměna Chánovy politiky a jeho strany Tehreek-e-Insaf. Původně ji založil na boji proti korupci a vládnoucím politikům, jako byli bývalí vojáci typu prezidenta Mušarrafa. Později se zaměřil i na klany Bhuttů a Šarífů ovládající dvě nejsilnější pákistánské politické strany, Pákistánskou lidovou stranu a Pákistánskou muslimskou ligu. K tomu ale nakonec přidal obhajobu islámu, prosazování jeho hodnot v politice, podporu tvrdých zákonů proti rouhání včetně trestů smrti za urážku islámu a obhajobu i často radikálních hnutí, jako byl afghánský Tálibán.

Tálibánu se mimochodem zastával ještě před americkou intervencí do Afghánistánu a v době, kdy bylo toto hnutí mnohem konzervativnější než nyní, a vysloužil si tak přezdívku „Tálibán Chán“. Jeho sympatie k Tálibánu se ale dají vysvětlit i tím, že Imran Chán je Paštún, tedy pochází z národnosti, která dominovala Afghánistánu a která byla oporou Tálibánu. Svou ideologii doplnil pákistánským nacionalismem a protesty proti americkým zásahům amerických dronů, které na pákistánském území po roce 2001 likvidovaly islamistické radikály a teroristy. Apeloval i na ukončení vojenských akcí pákistánské armády proti radikálům na pákistánských kmenových paštunských územích a začal s protiamerickou rétorikou a kritikou jak války v Afghánistánu, tak takzvané války proti teroru. Jednou se dokonce pochlubil, že to byl prý on, kdo odstartoval masové protiamerické hnutí v Pákistánu.

Link

Jeho strana se zaměřila jak na chudé, tak na střední třídu. Pro střední třídu má nabídku reforem a liberalizaci ekonomiky, což má povzbudit hospodářský růst. Pro chudé zase slibuje vytvořit dva miliony pracovních míst ročně a postavit pět milionů domů. Všechny pak láká na vytvoření „islámského sociálního státu“ zbaveného korupce a starých úplatných politiků. Není ale jasné, kde chce na něco takového vzít peníze a jak chce očistit stát pouhou změnou soudního systému od korupce. Ekonomické reformy sice mohou posílit ekonomiku, ale rozhodně to nebude stačit – ani spolu se zvýšením podílu daní vůči HDP, které už oznámil – na vytvoření státu blahobytu západního typu, jak si to představuje.

Stejně tak není jasné, co hodlá podniknout se silným postavením armády, která ovládá značnou část pákistánského hospodářství a podílí se na všeobecné korupci. Mimochodem, právě armáda zřejmě podporovala Imrana Chána tím, že tlačila na jeho protivníky z Pákistánské muslimské ligy stejně jako z Pákistánské lidové strany a znemožňovala jim přístup do médií. Přitom Chán se rád označuje za mírotvorce, chce údajně lepší vztahy se sousední jadernou Indií a vyjednávat s ní o sporném území v Kašmíru, což se ale nelíbí právě pákistánské armádě. Chán je také proti „krvelačným“ Spojeným státům, ale zároveň s nimi chce spolupracovat jako rovný s rovným. Jako premiér bude muset lavírovat, snažit se plnit protichůdné sliby a nikdo neví, k čemu jeho politika nakonec povede. Kromě toho, že se zcela změní pákistánský politický systém dosud ovládaný dvěma tradičními stranami. Před Pákistánem je podle některých expertů, například pákistánské politické analytičky Aješi Saddíkijové, období nestability. K tomu přispívají i stížnosti poražených politických stran na neregulérnost voleb a odmítání jejich výsledků. Rozhodně tak není jisté, že se naplní populární pokřik Chánových příznivců: „Kdo zachrání Pákistán? Imran Chán. Imran Chán.“

34756