Okamurovci by Zemana podpořili zbytečně, hlas jejich voličů dostane i tak, míní politolog | info.cz

Články odjinud

Okamurovci by Zemana podpořili zbytečně, hlas jejich voličů dostane i tak, míní politolog

Prezidentské volby se uskuteční zhruba za měsíc a devět kandidátů se snaží získávat podporu voličů i politiků. Poslanci za Okamurovu SPD měli včera na svém sjezdu odhlasovat, kterého kandidáta strana při volbách podpoří. Přestože součástí programu bylo vystoupení prezidenta Miloše Zemana, poslanci nakonec nikomu nevyslovili přímou podporu, přestože ocenili Zemanovu dosavadní práci a dali tak svým voličům jasný signál, koho doporučují. Nakolik je ale podpora parlamentních stran pro kandidáty důležitá? A dokáže skutečně podobné doporučení politiků voliče přesvědčit, aby pro daného kandidáta hlasovali?

„Obecně se nedá říct, jak vyslovená podpora stran pomáhá při volbách. Záleží na konkrétní straně a na tom, jaké má voličské jádro. Disciplinovanější voliče mají třeba lidovci nebo komunisté a tam, kde je vazba voličů ke straně poměrně silná, se dá předpokládat, že doporučení koho volit pravděpodobně poslechnou,“ vysvětluje pro INFO.CZ politolog Josef Mlejnek. Zároveň potvrzuje, že u některých stran je vyslovení podpory spíše formální záležitostí.

„Možná je zbytečné voliče SPD vyzývat k volbě Zemana, protože to stejně někteří udělají, protože tam stejně pro ně není žádná jiná vhodná osobnost a pokud ano, tak to jsou marginální kandidáti. Takže z té nabídky si stejně pravděpodobně vyberou Zemana,“ dodává Mlejnek.

Doporučení jednotlivých stran má ale dle politologa rozdílnou váhu. Proto podpora některých může mít silnější účinky a může tak reálně některému kandidátovi hlasy navíc zajistit. Pokud by disciplinovaně následovali doporučení voliči lidovců, znamenalo by to pro kandidáta dle výsledků parlamentních voleb zhruba 6 % voličů navíc. Vzhledem k tomu, že ve volbách ale kandiduje vícero podobných osobností, je pravděpodobné, že hlasy voličů tradičních demokratických stran se navzdory případnému doporučení rozdrobí mezi více uchazečů.

„Záleží také na tom, jestli je v pelotonu kandidátů několik osobností, které zastávají stejné hodnoty. Pro voliče Okamury je stejně nejpřirozenějším kandidátem Zeman. Pak tady ale máme Drahoše, Horáčka, Hilšera a Fischera. To jsou kandidáti, kteří si jsou dost blízcí, a voliči stran od středu doprava budou ve výběru asi dost rozdělení. Kdyby nějaká z těch středopravicových stran řekla Volte Drahoše, tak stejně část těch lidí bude volit Fischera nebo Hilšera a nebudou tak disciplinovaní jako voliči jiných stran, protože mají víc na výběr,“ vysvětluje Mlejnek.

Prezidentské volby v roce 2018 budou pro obyvatele České republiky druhou šancí, kdy mohou hlavu státu vybrat v přímé volbě. Na rozdíl od předchozích voleb ale tentokrát žádná z parlamentních stran nepostaví do souboje vlastního kandidáta. Oficiálně se zatím projevili pouze Starostové a ODS, kteří podporují Jiřího Drahoše, resp. Mirka Topolánka.

Jiří Hynek a Petr Hannig sice kandidují za své domovské strany, Hynkovi Realisté, ani Hannigovi Rozumní ale ve sněmovních volbách v říjnu neuspěli. 

Žádného kandidáta nepodpořilo ani ve Sněmovně nejsilnější ANO, byť jeho předseda Andrej Babiš v sobotním rozhovoru pro iDnes uvedl, že do voleb stihne oficiálně jméno svého favorita vyslovit. Podle Mlejnka je pravděpodobné, že to bude Zeman, přestože ve skutečnosti by si možná předseda ANO přál za prezidenta někoho jiného. „Já myslím, že to bude Miloš Zeman. Hlavně z politických důvodů je s ním teď Andrej Babiš ve spojení a je možné, že z toho není úplně nadšený. A možná by byl nejradši, kdyby takovou vazbu vytvářet nemusel, ale hodně bych se divil, kdyby Babiš ve volbě prezidenta podpořil někoho jiného. Zároveň to může být tak, že Babiš může tajně doufat, že mu sice Zeman pomůže s vládou, ale že mandát neobhájí a z tohoto problematického paktu se tak Babiš vyváže,“ přemítá politolog.

Vlastního kandidáta nemají ani sociální demokraté, přestože ještě na jaře přemýšleli, že do boje nasadí i vlastní osobnost. Lubomír Zaorálek ještě před sněmovními volbami navrhoval Bohuslava Sobotku, ten ale odmítl. Jako bývalý předseda ČSSD by se nabízel jako vhodný adept na vyslovení podpory Miloš Zeman, vzhledem k napjatým vztahům, které vznikly mezi stranou a Zemanem za Sobotkovy vlády, je ale veřejná podpora současného prezidenta celou stranou spíše nepravděpodobná.

Komunisté tento týden uvedli, že žádný z kandidátů je o podporu nepožádal. Piráti, TOP 09 ani lidovci zatím nenaznačili, zda někoho podpoří, nebo ne.

Také v minulých prezidentských volbách se o přízeň voličů ucházelo celkem devět osobností. Velká část z nich byla ale tehdy oficiálními kandidáty stran. ČSSD nasadila do boje o Hrad Jiřího Dienstbiera, který získal pro splnění podmínek podpisy občanů a podpořilo ho také 28 senátorů. Svým voličům ho doporučila také KSČM, o jejíž podporu požádal. TOP 09 zvolila svým kandidátem Karla Schwarzenberga, který se dostal do druhého kola voleb. Kandidátem občanských demokratů byl senátor Přemysl Sobotka, Zuzanu Roithovou podporovali lidovci. Miloš Zeman, který nakonec volby se ziskem 54,8 % hlasů vyhrál, přitom za sebou neměl příliš silnou politickou sílu. Oficiálně ho sice podpořili komunisté, které o to sám požádal, byl ovšem oficiálním kandidátem Strany práv občanů Zemanovci (SPOZ), která nikdy nedosáhla na 5% hranici, která by jí umožnila dostat se do Sněmovny. 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Půr: Kalouskův odchod je jen další dílek do skládačky. Babiš by měl být sakra nervózní

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Oznámení Miroslava Kalouska, že už nebude kandidovat v příští parlamentních volbách, může působit jen jako odchod dalšího politického barda, opak je ale pravdou. Je to jen jeden z kroků, které postupně a poměrně nenápadně sbližují opoziční strany. Sám Kalousek uvedl, že se chce věnovat dojednávání předvolebních koalic. Dává to absolutní logiku, zkušenější zákulisní vyjednavač v české politice patrně neexistuje. Kalousek si také zjevně dobře uvědomuje, že už dávno nepůsobí jako lákadlo pro voliče, resp. oslovuje jen velmi úzkou skupinu voličů.

Není to zdaleka první krok, který ukazuje, že jsme svědky dějů, které bychom při jejich ideálním vyústění mohli nazvat „Babišovou labutí písní“. Současný premiér ve své politické kariéře nečelil nebezpečnější situaci.

Opozice ví, že jej kampaní, televizními vystoupeními či sebelepší aktivitou ve sněmovně neporazí. Spojením sil ve volbách by se to ale povést mohlo. Podle našich informací už několik měsíců běží jednání, které se spojením opozičních politických stran počítá jako s reálnou možností. Množí se i informace od politiků a výzkumných agentur, že si opoziční strany zadávají průzkumy, kde si nechávají měřit případnou voličskou podporu a hledají společná témata.

Link

Poslední zmíněný bod je přitom klíčový. Pokud existuje vůle vzdát se části svého programu výměnou za překlenutí ideologických sporů, je důvod věřit, že to zainteresované strany tentokrát myslí vážně. Jestli vzniknou jedna, nebo dvě neideologické opoziční koalice, šance na úspěch jsou podle všeho obrovské. Vládní hnutí ANO se může chlácholit posledními volebními preferencemi, kde drží velmi solidních 32 procent (Kantar v České televizi 12. 7. 2020), ale to vůbec nemusí stačit.

6411743:article:false:false:false

Premiér a jeho hnutí se opírají podle drtivé většiny průzkumů a analýz především o hlasy penzistů. Není důvod si myslet, že by jejich podpora kolísala. Je to voličská skupina, která bude krizí zasažena nejméně, ale zároveň ji Babiš už nemůže příliš rozšířit.

Opozice se naopak může opřít o všechny zbylé věkové skupiny a jejich příslušníky ještě oslovit. Pokud se bude situace vyvíjet nadále podobně, je klidně možné, že Babišova vláda bude předávat zemi v horším stavu, než ji přebírala. Samozřejmě klíčový význam sehraje koronavirus, s nímž nikdo nemohl počítat, na druhou stranu to voliče příliš nezajímá. Když přijdou o práci, je jim úplně jedno, proč ji ztratili. Viník je jasný.

Link

Otázkou tak zůstává, kdo se spojí s kým. Za poměrně nepravděpodobnou bych považoval situaci, kterou jsme viděli v minulosti na Slovensku, kde se spojila drtivá většina opozičních stran. Znamenalo by to, že by se musela dát dohromady i ODS s Piráty. Není to zcela vyloučené, ale daleko pravděpodobnější se jeví varianta, kdy vzniknou dva bloky – ODS, TOP 09 a KDU-ČSL a druhý blok Piráti a STAN. O Starosty a nezávislé logicky stojí i občanští demokraté, ale to není zase tolik důležité. Volič opozice by měl každopádně zajímavý výběr. Konzervativnější by si mohli zvolit blok vedený třeba Petrem Fialou a mladší liberálnější koalici vedenou Ivanem Bartošem. Pokud by oba bloky před volbami jasně vyjádřily chuť spolupracovat, Andrej Babiš by se ocitl ve vážných problémech.

Nedá se očekávat, že by se do sněmovny dostaly všechny strany, které v současnosti s Babišem otevřeně spolupracují, tedy ČSSD a KSČM. Pokud by do voleb nastoupila jednotná opozice, bude to čistě referendum o hnutí ANO a jeho šéfovi. Babišovi koaliční partneři by na takový vývoj samozřejmě zle doplatili.

Z tohoto pohledu bude velmi zajímavé sledovat nadcházející krajské volby. Do nich nastupují rozličné koalice, jejichž úspěch by jen posílil možnost, že se opozice v parlamentních volbách sjednotí. Babišovou nevýhodou je, že není v tak komfortní situaci jako třeba Viktor Orbán, kterého podporuje více než polovina voličů, nebo polské Právo a spravedlnost, jež má také velmi solidní podporu. Na čerstvých výsledcích prezidentských voleb je ale vidět, že polská opozice dokáže hegemona politické scény potrápit.

Do situace v Česku bude promlouvat ještě celá řada proměnných, ale jsme možná svědky zlomu, který jen zatím není tak viditelný. Každopádně je to důvod, aby Babiš začal být pořádně nervózní.

Link

-1