Prezidentské volby 2018: Zemana volit nebudu, některé kroky hnutí mi dělají vrásky, říká pro INFO.CZ ostravský primátor za ANO | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ostravský primátor za ANO pro INFO.CZ: Zemana volit nebudu, některé kroky hnutí mi dělají vrásky

Ostravský primátor za ANO pro INFO.CZ: Zemana volit nebudu, některé kroky hnutí mi dělají vrásky

Ne všichni členové a spolupracovníci hnutí ANO souhlasí s volbou premiéra Andreje Babiše, který v prezidentské volbě otevřeně podpořil Miloše Zemana. Proti se postavili europoslanci Dita Charanzová, Martina Dlabajová i Petr Ježek, jak včera informovalo INFO.CZ. Kritika už se se ale ozývá i od zástupců hnutí na domácí politické scéně. Ostravský primátor Tomáš Macura veřejně deklaroval, že Zemana volit nebude. „K vyjádření mě přiměly hlavně množící se dotazy z mého okolí a mnou pociťovaná potřeba deklarovat, že v nadcházející prezidentské volbě rozhodně nebudou všichni členové hnutí ANO jednotně následovat příkladu pana předsedy,“ říká primátor v rozhovoru pro INFO.CZ. Z hnutí kvůli tomu vystupovat nechce. „Nezastírám ovšem také, že některým krokům a stanoviskům hnutí z poslední doby ne úplně rozumím a dělají mi vrásky na čele,“ přiznává. Považuje za chybu, že v ANO neproběhla vnitrostranická debata o případném oficiálním prezidentském kandidátovi.

Na svém Twitteru jste napsal, že hlas pro Miloše Zemana je osobní volbou Andreje Babiš, nikoliv oficiálním stanoviskem hnutí ANO. Vy hlasujete pro jiného kandidáta. Proč pro vás není Babišovo doporučení směrodatné?

Jak jsem napsal, vyjádření pana Babiše není ani oficiálním stanoviskem hnutí ANO, neberu je však ani jako doporučení členské základně, ale opravdu jen jako jeho osobní volbu. Pan Babiš má asi své důvody, proč podporuje na Hrad opět pana Zemana, já je však nesdílím, a proto se rozhodnu podle sebe.

Podpořilo vás k vaší veřejné deklaraci i to, že se vyjádřili například europoslanci, jak ve čtvrtek informovalo INFO.CZ?

K vyjádření mě přiměly hlavně množící se dotazy z mého okolí a mnou pociťovaná potřeba deklarovat, že v nadcházející prezidentské volbě rozhodně nebudou všichni členové hnutí ANO jednotně následovat příkladu pana předsedy. Názory našich europoslanců znám, v mnohém se s nimi ztotožňuji, ale naše vyjádření jsme nijak spolu nekoordinovali.

VŠE O PREZIDENTSKÝCH VOLBÁCH 2018 NALEZNETE ZDE >>>

Nejednali jste v hnutí o oficiálním stanovisku, oficiální podpoře?

Nevím o tom. Nejsem ale členem vrcholných orgánů hnutí, ani se jejich jednání již neúčastním, nemusím tedy mít přesné informace.

Představuje pro vás problém, že předseda hnutí ANO veřejně podpořil právě Zemanovu kandidaturu?

Radost mi to zrovna neudělalo, ale žíly mi to taky netrhá. Každý má svůj rozum, svůj žebříček hodnot a může se svobodně rozhodnout.

Například Pavel Telička ukončil s ANO spolupráci. Jako důvod uvedl i Babišovu podporu Zemanovi. Zvažujete vy sám podobný krok, případně myslíte, že takto může přemýšlet někdo z vašich kolegů?

Ukončit spolupráci s ANO jen kvůli deklarované osobní podpoře předsedy hnutí panu Zemanovi by mi přišlo dětinské. Každý má právo na svůj osobní názor. Nezastírám ovšem také, že některým krokům a stanoviskům hnutí z poslední doby ne úplně rozumím a dělají mi vrásky na čele. Své postoje a námitky budu nicméně uplatňovat uvnitř ANO a nikoliv je vzkazovat přes média.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Byl byste vy osobně rád, kdyby ANO do prezidentské volby postavilo vlastního kandidáta?

Na celostátním sněmu ANO na jaře loňského roku jsme se bavili, že o případném oficiálním prezidentském kandidátovi hnutí proběhne vnitrostranická debata. To, že se tak nestalo, považuji za chybu, hlavně pro kultivaci vnitřního života a procesů v hnutí. To, jestli by ta diskuse nakonec vedla k vygenerování vlastního kandidáta, je jiná věc. Mně osobě vlastní prezidentský kandidát ANO nijak neschází, dokážu si poměrně dobře vybrat mezi těmi, kteří jsou k dispozici.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

ANALÝZA: I Pákistán má svého Babiše. Co s třetí největší muslimskou zemí provede?

Imran Chán, který složil přísahu jako nový premiér, nabízí směs ekonomického liberalismu a islamismu, vytvoření milionů pracovních míst, boj proti korupci a proti polofeudálním dynastiím dosud ovládajícím pákistánskou politiku. Kritizuje „krvelačnou“ politiku Západu a Ameriky, obhajuje afghánský Tálibán i trest smrti za urážku islámu, ale zároveň se prohlašuje za liberála a chce mít dobré vztahy s USA.

Pákistán, třetí největší muslimskou zemi světa vyzbrojenou atomovými zbraněmi, čeká velká změna. Jen nikdo ještě přesně neví, jak bude vypadat, a co to bude znamenat pro okolní svět. Výhra strany Tehreek-e-Insaf (Hnutí za spravedlnost) bývalého kapitána pákistánského kriketového mužstva Imrana Chána ve  parlamentních volbách je v dějinách země přelomem.

Premiérem bude politik, který stojí mimo desetiletí v Pákistánu vládnoucí politické dynastie Bhuttů a Šarífů, politik, který chce změnit zahraniční politiku své země a který podle některých komentátorů svým plánem na vytvoření státu blahobytu může inspirovat celý muslimský svět. Je označovaný za revolucionáře i populistu. V Česku by snesl srovnání jen s premiérem Andrejem Babišem, který rovněž okouzlil voliče svým úspěchem, bohatstvím a populistickými projevy. 

Link

Deník The New York Times o něm kdysi napsal, že „nabízí pro každého něco“, od chudých až po střední třídu a jeho kritici upozorňují na to, že se jeho veřejná vyjádření mění stejně, jako byl plný zvratů i jeho dosavadní život. Z původního vymetače večírků zlaté mládeže se nakonec stal zbožný muslim obhajující islámský charakter státu, kritik toho, že se bohatí Pákistánci nevěnují chudým (pod hranicí chudoby žije zhruba 24 procent Pákistánců), sám pochází z bohaté rodiny. Nikdy netrpěl nedostatkem a svá školní léta strávil ve vznosných novogotických budovách, kam se normální chudý Pákistánec jen tak nedostane. Vystudoval polosoukromou střední školu Aitchison College v rodném městě, která je často označována za nejlepší v celém Pákistánu.

Ve studiích pokračoval ve Velké Británii, kde získal diplom na Oxfordu. V Británii, speciálně v Londýně, se Chán proslavil jako playboy a stejně tak se choval i doma. Když později vyčítal bohatým, že je pozápadnělé představitele bohaté třídy vozí na večírky řidič, který se jinak obléká a žije v jiném světě, světě chudých, jako by kritizoval sám sebe v mladším vydání. Chánovy tahy nočním Londýnem byly pověstné, zejména když se postupně stával čím dál tím lepším a slavnějším hráčem kriketu, v Pákistánu nejpopulárnějšího sportu. Chán se v roce 1976 dostal do pákistánského národního týmu a v letech 1982-1992 byl dokonce jeho kapitánem. „Nikdy jsem netvrdil, že jsem vedl život jako anděl,“ prohlašoval později Chán o svém životě sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Týkalo se to zejména žen, jinak Chán dnes tvrdí, že jako správný muslim nikdy nepil alkohol a nenáviděl anglické hospody.

4590087:article:true:true:true

Mimochodem jedna z jeho tehdejších přítelkyň, Sita Whiteová, ho označila za otce svého dítěte, což uznal i americký soud. Později se to proti Chánovi neúspěšně pokusili použít jeho političtí oponenti. A jeho bývalá druhá manželka Reham Chán dnes tvrdí, že Imran Chán má minimálně pět nemanželských dětí, což by ho jinak mohlo poškodit mezi zbožnými muslimy. Ale Imran Chán je stále tak trochu zbožňovanou hvězdou, které se ledacos promine. V roce 1992 získalo pákistánské kriketové družstvo pod jeho vedením první a jediné vítězství ve světovém poháru a to se v Pákistánu, kde je kriket národním sportem, počítá. Ostatně Imran Chán si tehdy užíval své popularity, stýkal se s politiky i světovými celebritami včetně lady Diany či hudebníka Micka Jaggera. A zbohatl, jak díky kriketu tak svým investicím – jeho majetek byl odhadován na zhruba 13 milionů dolarů, což ho řadí mezi první čtyři desítky nejbohatších pákistánských podnikatelů.

Když ukončil sportovní kariéru, začal se Chán věnovat charitě a odmítl nabídku tehdejšího premiéra Nawáze Šarífa, dnes uvězněného pro korupci, aby se dal na politiku a připojil se k jeho straně PML-N (Pákistánská muslimská liga). „Nevím proč,“ tvrdil tehdy Šaríf. Jak se ukázalo v roce 1996, bylo to proto, že si Chán chtěl založit vlastní stranu, Tehreek-e-Insaf. Zapřisáhlý starý mládenec se také oženil. Vzal si v roce 1995 – ve svých 42 letech – Jemimu Goldsmithovou, křesťanku, která kvůli němu přešla na islám. Manželství se po necelých 10 letech rozpadlo a následovalo krátké manželství s novinářkou Reham Chánovou. Nakonec se letos oženil s rozvedenou Bušrou Manikaovou z konzervativní muslimské rodiny, která ve straně působila jako jeho poradce. Manikaová se věnuje islámskému mysticismu a podle pákistánského tisku byla Chánovým „duchovním mentorem“ a poslala ho například na několik dní přemítat do hor. Manikaová, která nosí závoj přes obličej, je protikladem předchozích dvou Chánových manželek, které žily západním stylem života.

Link

Imran Chán se stal – údajně už v devadesátých letech minulého století, ale možná později – nábožensky založeným člověkem a skoncoval definitivně se svým předchozím rozmařilým životem a věnuje se mystické súfické formě islámu. S tím zřejmě souvisí i proměna Chánovy politiky a jeho strany Tehreek-e-Insaf. Původně ji založil na boji proti korupci a vládnoucím politikům, jako byli bývalí vojáci typu prezidenta Mušarrafa. Později se zaměřil i na klany Bhuttů a Šarífů ovládající dvě nejsilnější pákistánské politické strany, Pákistánskou lidovou stranu a Pákistánskou muslimskou ligu. K tomu ale nakonec přidal obhajobu islámu, prosazování jeho hodnot v politice, podporu tvrdých zákonů proti rouhání včetně trestů smrti za urážku islámu a obhajobu i často radikálních hnutí, jako byl afghánský Tálibán.

Tálibánu se mimochodem zastával ještě před americkou intervencí do Afghánistánu a v době, kdy bylo toto hnutí mnohem konzervativnější než nyní, a vysloužil si tak přezdívku „Tálibán Chán“. Jeho sympatie k Tálibánu se ale dají vysvětlit i tím, že Imran Chán je Paštún, tedy pochází z národnosti, která dominovala Afghánistánu a která byla oporou Tálibánu. Svou ideologii doplnil pákistánským nacionalismem a protesty proti americkým zásahům amerických dronů, které na pákistánském území po roce 2001 likvidovaly islamistické radikály a teroristy. Apeloval i na ukončení vojenských akcí pákistánské armády proti radikálům na pákistánských kmenových paštunských územích a začal s protiamerickou rétorikou a kritikou jak války v Afghánistánu, tak takzvané války proti teroru. Jednou se dokonce pochlubil, že to byl prý on, kdo odstartoval masové protiamerické hnutí v Pákistánu.

Link

Jeho strana se zaměřila jak na chudé, tak na střední třídu. Pro střední třídu má nabídku reforem a liberalizaci ekonomiky, což má povzbudit hospodářský růst. Pro chudé zase slibuje vytvořit dva miliony pracovních míst ročně a postavit pět milionů domů. Všechny pak láká na vytvoření „islámského sociálního státu“ zbaveného korupce a starých úplatných politiků. Není ale jasné, kde chce na něco takového vzít peníze a jak chce očistit stát pouhou změnou soudního systému od korupce. Ekonomické reformy sice mohou posílit ekonomiku, ale rozhodně to nebude stačit – ani spolu se zvýšením podílu daní vůči HDP, které už oznámil – na vytvoření státu blahobytu západního typu, jak si to představuje.

Stejně tak není jasné, co hodlá podniknout se silným postavením armády, která ovládá značnou část pákistánského hospodářství a podílí se na všeobecné korupci. Mimochodem, právě armáda zřejmě podporovala Imrana Chána tím, že tlačila na jeho protivníky z Pákistánské muslimské ligy stejně jako z Pákistánské lidové strany a znemožňovala jim přístup do médií. Přitom Chán se rád označuje za mírotvorce, chce údajně lepší vztahy se sousední jadernou Indií a vyjednávat s ní o sporném území v Kašmíru, což se ale nelíbí právě pákistánské armádě. Chán je také proti „krvelačným“ Spojeným státům, ale zároveň s nimi chce spolupracovat jako rovný s rovným. Jako premiér bude muset lavírovat, snažit se plnit protichůdné sliby a nikdo neví, k čemu jeho politika nakonec povede. Kromě toho, že se zcela změní pákistánský politický systém dosud ovládaný dvěma tradičními stranami. Před Pákistánem je podle některých expertů, například pákistánské politické analytičky Aješi Saddíkijové, období nestability. K tomu přispívají i stížnosti poražených politických stran na neregulérnost voleb a odmítání jejich výsledků. Rozhodně tak není jisté, že se naplní populární pokřik Chánových příznivců: „Kdo zachrání Pákistán? Imran Chán. Imran Chán.“

34756