Prezidentské volby 2018: Pět dnů, které otřesou Českem. Komentář Vratislava Dostála | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pět dnů, které otřesou Českem. Komentář Vratislava Dostála

Pět dnů, které otřesou Českem. Komentář Vratislava Dostála

Od úterý do soboty nás čeká tak nabitých pět politických dnů, jako už dlouho ne. Mandátový a imunitní výbor sněmovny se bude zabývat kauzou Čapí hnízdo a celou sněmovnu čeká hlasování o důvěře vládě Andreje Babiše. Podpořit ji přijde prezident Miloš Zeman, v danou chvíli mu ale nepůjde ani tak o vládu, jako o své znovuzvolení na Hrad. A předtím, než se v pátek otevřou volební místnosti, budeme svědky několika předvolebních debat. Společné jim bude jedno: Zeman je odignoruje, v předvečer voleb si to ale vynahradí na Barrandově za asistence servilního Jaromíra Soukupa.

Na sklonku tohoto týdne už budeme vědět, zda se Miloši Zemanovi podařilo dosáhnout svého základního cíle v roli prezidenta České republiky. Neboť o nic jiného neusiloval po celých pět let s takovou vervou, jako o obhajobu mandátu. Každý jeho krok by šel vztáhnout k tomuto základnímu cíli. Platí to o milosti pro doživotně odsouzeného vraha Jiřího Kajínka, stejně jako třeba až o trapném podlézaní předsedovi hnutí ANO a dnes už také předsedovi menšinové vlády bez důvěry Andreji Babišovi.

A především: přestože se Zeman loni na jaře, když oznamoval svou kandidaturu, zavázal, že před letošními volbami nepovede kampaň a nebude chodit do televizních debat, je faktem, že jako prezident objel české země křížem krážem několikrát, a aby si to u voličů pojistil, od loňského léta jim nabízí každý čtvrtek pokleslou one man show za asistence patolízalského Jaromíra Soukupa. I proto je jasným favoritem voleb, znovuzvolení na Hrad ale jisté nemá.

Přesněji řečeno: Zeman potřebuje vyhrát už v prvním kole. Jak jsme v detailním rozboru předvolební situace popsali minulý týden, pokud se mu to nepodaří, může mít v tom druhém, které se případně uskuteční se čtrnáctidenním odstupem, s obhajobou mandátu problém. Důvod je jednoduchý: Zeman sice disponuje setrvale vysokou podporou, avšak kontinuálně roste také počet lidí, pro které je na Hradě nepřijatelný. Zkrátka řečeno: ve druhém kole se proti němu mohou voliči všech ostatních kandidátů spojit.

Pro budoucí charakter české politiky a její směřování bude nejen kvůli tomu zcela zásadní, jak dopadnou dvě souběžně vedené a spolu související bitvy na půdě sněmovny. Ty, ve kterých je hlavním aktérem předseda hnutí ANO Andrej Babiš, se kterým je Zeman ve stále těsnějším bloku. Nejprve se bude – navzdory zdržovací taktice premiéra – mandátový a imunitní výbor zabývat jeho vydáním k trestnímu stíhání v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. O den později přijde na řadu hlasování poslanců o důvěře menšinové vládě hnutí ANO.

PREZIDENTSKÉ VOLBY 2018: VŠE PODSTATNÉ NA INFO.CZ

Obě záležitosti spolu úzce souvisí: přestože se Babiš dlouhodobě obrací přímo k voličům a má tendenci ignorovat dění na Malé Straně, nepochybně chce mít plnohodnotnou vládu s důvěrou většiny poslanců. Zrovna tak je v jeho doslova životním zájmu dokázat svou nevinu v kauze Čapí hnízdo. Ostatně stíhání nehrozí jen jemu, ale také jeho příbuzným včetně manželky. A jak se události posledních dnů doslova hrnou, je evidentní, že se premiér ocitá v těžkém obležení: zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) totiž hovoří stejnou řečí, jako čeští vyšetřovatelé. Hodit to i tentokrát na polistopadovou mafii, jak má Babiš zvykem pokaždé, když se octne v úzkých, půjde stěží.

Server Hospodářských novin, který má zprávu k dispozici, v pondělí napsal, že dotaci pro Čapí hnízdo doprovázelo několik vážných nesrovnalostí. „Žadatelé udali při žádosti nepravdivé údaje a jiné informace zatajili, aby získali evropské peníze určené pro malé a střední firmy,“ napsali prý evropští vyšetřovatelé. Zpráva podle iHned.cz upozorňuje na podezření z trestného činu podvodu a poškozování finančních zájmů EU. Zároveň se v ní vysloveně uvádí, že podle trestního zákoníku mohl být při přípravě projektu spáchán dotační podvod: „Tyto činy můžou být stíhány národními soudními orgány jako porušení paragrafů 212 a 260 českého trestního zákoníku.“

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde>>>

Zpráva OLAF ovlivní dění tohoto týdne nejspíš jen zprostředkovaně: už teď je totiž evidentní, že se Babiš rozhodl pro pštrosí politiku a v pořadí druhé hlasování o svém vydání policii (v tom prvním mimochodem hlasoval pro své vydání) v téže věci bude oddalovat. Jisté je naopak to, že ve středu, tedy dva dny před otevřením volebních místností, poslanci rozhodnou o důvěře jeho vládě. A pokud sám Babiš dává veřejně najevo, že vláda na první pokus důvěru poslanců nezíská, je skoro jisté, že jsme svědky – pokud jde o vládu – pouhé hry, jejíž hlavním cílem je vyhrát pro Zemana prezidentské volby.

Ostatně prezident přijde Babiše podpořit přímo do sněmovny, což nelze číst jinak, než jako jeho předvolební majstrštyk. Celé povolební dění Zeman zaranžoval tak, aby kulminovalo právě v tomto týdnu. V tuto chvíli ale nevíme, zda se mu to v posledku nevymstí: pokud Zeman kryje Babiše i poté, co se na něj provalil průšvih s dotací na Čapí hnízdo, může mu řada jeho příznivců dát nakonec košem. Jindy zásadový Zeman je totiž v tomto případě až příliš benevolentní.

Ještě nebezpečnější pro něj ale je, že se může řada lidí rozhodnout tak jako v minulosti vyvažovat rozložení moci ve státě. Jinak řečeno: až příliš těsné spojenectví Zemana s jednoznačným vítězem sněmovních voleb může nemalou část voličů motivovat k tomu, aby přece jen preferovali někoho, kdo nepůjde Babišovi tak jednoznačně na ruku. Nic na tom nemusí změnit ani brilantně načasovaný závěr kampaně: Babiš ve čtvrtek nejprve oplatí Zemanovi středeční extempore ve sněmovně a vystoupí s tiskovým prohlášením na jeho podporu. Aspoň takové jsou informace redakce INFO.CZ.

Úplné finále pak přijde v předvečer voleb. Zatímco všichni ostatní kandidáti vystoupí v Superdebatě Václava Moravce na ČT24, Zeman férovou předvolební konfrontaci – vědom si úbytku svých fyzických a duševních sil – okázale ignoruje. To mu ale nikterak nebrání v tom, aby vsadil vše na jednu kartu a v podobný čas neoslovil své voliče – tak, jak jsou už zvyklí – prostřednictvím televize Barrandov, kde mu bude dopředu nachystané otázky klást jako vždy servilní Jaromír Soukup. A pokud nakonec skutečně svůj mandát na Hradě obhájí, čeká nás zřejmě definitivní rozchod s polistopadovým étosem české politiky.

Důsledky mohou být dalekosáhlé. Čistě teoreticky: Babiš napodruhé důvěru poslanců získá, jeho trestní stíhání se nějakým způsobem zastaví, další kumulace moci mu umožní kontrolovat toky státních peněz. Pokračovat budou již započaté čistky ve státním aparátu, vyloučit nelze ani pokusy o umlčení či odklizení všech, kteří by mohli jeho nejen politickou dominanci ohrozit.

Dočkat se ale můžeme také pokusu o systémové změny, především pokud jde o ústavní parametry státu. Klíčový bude pohled předsedy hnutí ANO na to, co mu umožňuje „efektivní vládnutí“, a co nikoli. Pod tlakem se mohou octnout média veřejné služby, možná i vyšetřovatelé, státní zástupci a soudci. Zkrátka: stát se bude řídit jako firma. 

To vše se v nějaké míře může stát bez ohledu na výsledek prezidentských voleb. Avšak Zeman tomu na rozdíl od ostatních uchazečů o Hrad nebude bránit, nýbrž nečinně přihlížet. Po zbytek času si vystačí s vyřizováním účtů se všemi, které upřímně nesnáší. Na nic víc nebude mít ostatně už ani sílu.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Problematičtí spojenci. S blížícím se koncem války v Sýrii roste napětí mezi Ruskem a Íránem

Syrský diktátor Bašár Asad se chystá silou či vyjednávání získat zbývající části Sýrie kontrolované povstalci. Zvyšuje se tím ale napětí mezi jeho spojenci, Ruskem a Íránem, uvádí server Al Monitor.

Rusko a Írán zachránily vládu Bašára Asada před svržením povstalci. Moskva mu v kritické chvíli v roce 2015 svými letadly zajistila vzdušnou podporu, dodala vojenskou techniku a podle některých zdrojů i finance. Teherán zase dlouhodobě poskytoval vojenské poradce. A když si Asad začal stěžovat, že mu docházejí mladí muži pro boj s rebely, Íránci vytvořili a zaplatili milice zahraničních bojovníků. Šíitů, tedy menšinové větve muslimů, pocházejících z Pákistánu, Iráku a dalších zemí.

Jenže s končící válkou v Sýrii – Asadovi z důležitějších oblastí zbývá ovládnout už jen provincii Idlíb a sever země držený Kurdy – se objevují rozdíly mezi politikou Moskvy a Teheránu. Hlavní cíl intervence se totiž zdá splněn a Asad bude kontrolovat celou Sýrii nebo alespoň většinu země. Moskva by teď viděla ráda jakési uklidnění a bojí se případné dobrodružné politiky Íránu.

Link

Moskva je ve strategicky velmi výhodné situaci, má své základny v Sýrii a ukázala, že je velmoc, ale takticky je ve velmi delikátní situaci, tvrdí Stephen Blank z amerického think-tanku American Foreign Policy Council.  Podle něj se Rusko bojí toho, že Íránci v Sýrii by mohli vyprovokovat válku se sousedním Izraelem případně s některými arabskými zeměmi. Ostatně je to poprvé, co se dostali tak blízko k Izraeli, se kterými nemají na rozdíl od Sýrie společnou hranici, a v ideologii íránského islamistického režimu hrály vždy sliby „osvobození“ Jeruzaléma důležitou roli.

Rusové se ovšem bojí toho, že Írán takovou válku prohrál, že by tím ohrozil setrvání Asada u moci a v neposlední řadě že by přitáhl pozornosti USA k Blízkému východu, čímž by tu zkomplikoval situaci Ruska, uvedl nedávno Blank. Ostatně podobně se vyjádřil na serveru Middle East Eye i ruský expert na Blízký východ Alexej Chlebnikov, podle kterého chce Moskva posílit moc Damašku, aby tolik nepoléhal Íránu a nehrozily tak mezinárodní komplikace.

Syrský režim ostatně bere jako „lepšího“ přítele právě Moskvu. Syrští důstojníci si prý stěžují na Íránce a šíitské milice, došlo i ke střetu ruských vojáků s bojovníky šíitského libanonského Hizballáhu ovládaného Íránem, a v některých oblastech se prý Asadův režim snaží o to, aby ruští vojáci a nikoliv šíitští milicionáři kontrolovali klíčové body a pak je předali syrské armádě.

Link

Syrští školáci se od konce roku 2017 povinně učí rusky a Rusové jsou v nových učebnicích líčeni jako někdo, kdo je Syřanům kulturně blízký. O Íránu učebnice většinou mlčí, jen zmiňují, že íránský provincie Chúzistán je „arabským územím“ a osudem Sýrie je samozřejmě vytvořit velký arabský stát od Středozemního moře po Perský záliv.

V diplomatických vyjádřeních se pak napětí mezi Moskvou a Teheránem projevuje tak, že Teherán téměř panicky reaguje na prohlášení či náznaky Moskvy, že by se ze Sýrie mohly stáhnout všechny cizí jednotky. Stejně tak jako na pokusy Ruska zprostředkovat stažení íránských a proíránských jednotek z jižní Sýrie, která hraničí s Izraelem. Z Teheránu se ozvalo, že nikdo nebude diktovat Íránu jeho zahraniční politiku.

Teherán zatím těží z toho, že se považuje za důležitého spojence Moskvy na Blízkém východě. To je sice pravda, ale jen do určité míry. Jak zdůrazňuje již citovaný Stephen Blank, Moskva hraje globální nikoliv regionální hru a v té není Írán až tak důležitý. Ostatně v tisku se objevily zprávy, že Moskva by údajně byla ochotna vzdát se své podpory Íránu, kdyby ji USA udělaly ústupky třeba v Evropě.

Nic takového ale prozatím není možné. Íránem placení žoldáci jsou totiž stále důležití pro stabilitu Asadova režimu. Pokud by Moskva chtěla omezit vliv Íránu, musel by v Sýrii nasadit vlastní pozemní síly a to v podstatném množství. A to se zatím ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi nechce. Až ale Asad dobude další území, více konsoliduje svoji moc a nebude už potřebovat tolik šíitských žoldáků, Moskva bude více tlačit na Írán a snažit se získat větší vliv v Sýrii na účet Teheránu. Jak na to bude reagovat Teherán není zatím jasné.

35536