Prezidentské volby 2018: Zemanův potenciál sahá k 50 procentům, Drahoš by ho ale ve 2. kole porazil | info.cz

Články odjinud

Poslední průzkum před volbami: Zemanův potenciál sahá k 50 procentům, Drahoš by ho ale ve 2. kole porazil

Volební model agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi favorizuje před prvním kolem prezidentské volby Miloše Zemana. Hlas by mu podle dat z minulého týdne dalo 42,5 % dotázaných a další lidé jeho volbu zvažují. Takzvaný potenciál má podle šetření na 49 %. Jiřímu Drahošovi na druhé příčce model přisuzuje 27,5 % hlasů, ale také šanci porazit Zemana v teoretickém druhém kole. Volební potenciál Jiřího Drahoše před prvním kolem dosáhl 43 %. Nerozhodnutých je 7,5 procenta Čechů.

Volební model Kantar TNS a Medianu dává před prvním kolem mezi kandidáty značné rozdíly. První příčky obsadil v souladu s předchozími průzkumy.

Volební model Kantar TNS a Median pro ČT

(3. 1. - 7. 1. 2018)

  1. Miloš Zeman 42,5 %
  2. Jiří Drahoš 27,5 %
  3. Michal Horáček 12,5 %
  4. Pavel Fischer 7 %
  5. Mirek Topolánek 6 %
  6. Marek Hilšer 2,5 %
  7. Vratislav Kulhánek 1,5 %
  8. Jiří Hynek 0,5 %
  9. Petr Hannig 0,5 %

Agentury sbíraly data mezi 3. a 7. lednem, šetření se zúčastnilo 1503 respondentů. Možná statistická chyba se u volebního modelu pohybuje v rozmezí 0,5–3,5 procentního bodu.

Hypotetický duel, na který by došlo ve druhém kole volby, by v případě, že proti sobě stanou Zeman a Drahoš, skončil podle Kantar TNS a Medianu ve prospěch bývalého šéfa Akademie věd. Drahoše by podle zjištění analytiků podpořilo 48,5 % voličů, Zemana 44 %. 7,5 % dotázaných neví, jak by v tomto případě hlasovalo.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde>>>

Pokud by do druhého kola postoupil místo Drahoše Horáček, Zeman by dle šetření zvítězil rozdílem 2,5 procentního bodu.

V případném duelu s Mirkem Topolánkem vyjádřilo Zemanovi podporu 60 % dotázaných.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Maňák: Radikálně utopický pokus o revoluci. Maláčová odpálila důchodovou „bombu“

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová odpálila pomyslnou bombu v podobě radikální vize proměny důchodového systému, která by v případě naplnění ještě více zpolitizovala a zestátnila penze v Česku. Reformátorská myšlenka spočívá v tom, že by vláda všem důchodcům platila stejný „minimální důchod“ ze státního rozpočtu. Ze současného průběžného penzijního systému by se pak penzistům vyplácela jen „zásluhová složka“, jejíž výše by byla závislá na předchozích příjmech, respektive odvodech.

Zásadním problematickým aspektem je zdroj financování oné hypotetické minimální, státem vyplácené a pro všechny stejné penze. Podle Maláčové by na ni stát získával prostředky zavedením nových daní, například sektorové či digitální. Podotkněme, že dnes je celý důchodový systém financován (téměř) výhradně ze sociálního pojištění, jež průběžně odvádějí ekonomicky aktivní občané a částečně zaměstnavatelé.

Maláčová se snaží myšlenku zestátňování penzí bagatelizovat tím, že i v minulosti stát dotoval penzijní systém z rozpočtu tehdy, když se penzijní účet dostal do deficitu, tedy když poplatníci do systému odvedli méně, než stát vyplatil na důchodech. V tom má šéfka sociálního resortu pravdu. Systém důchodového pojištění (který však zahrnuje také invalidní důchody) skončil za posledních 20 let v přebytku jen pětkrát, z toho ve druhé dekádě jen jednou – shodou náhod (a díky kulminujícímu ekonomickému růstu) právě loni.

Link

Vize ministryně Maláčové na fatální „přestavbu“ penzí je pozoruhodná už jen v tom, že až doteď sama hlásala, že systém nepotřebuje zásadní reformu, ale jen mírné, parametrické přizpůsobování měnící se společnosti. Přiznávala dokonce, že politici vlastně ani neumějí skutečně zásadní reformu penzijního systému připravit.

A ejhle. Objevil se politik, přesněji politička, která si přesto troufá, když do éteru vypustila průlomový koncept, který je pokusem o revoluci. Jsme svědky standardního důkazu toho, že v politice je možná v podstatě jakákoliv změna názoru. Negativní důsledky neustálých myšlenkových zvratů a zamýšlených turbulentních změn jsou nabíledni. Což snad nebude případ penzijního systému, neboť ten je doposud relativně stabilní a jakákoliv jeho zásadní změna se zatím jeví jako utopie.

Link

Přesto nejnovější reformní koncept ministryně Maláčové stojí za rozbor, třebaže je na světě jen jeho hrubý myšlenkový rámec. Už jen nápad platit důchody z daní se vymyká představivosti. Pokud by stát chtěl dnes každému penzistovi (těch starobních je v zemi 2,4 milionu) vyplácet minimální (starobní) důchod například ve výši životního minima (cca 3 500 Kč), vyšlo by to státní kasu ročně na více než 100 miliard korun.

Pohledem z opačné strany barikády se dá říci, že by poplatníci museli státu odvádět ročně o 100 miliard korun více, aby vláda mohla každému starobnímu důchodci zajistit onu garantovanou „minimální penzi“ ve výši životního minima. Raději ani nedomýšlet, kolik by stát musel na daních od poplatníků nově získat, kdyby chtěl onu minimální penzi zdvojnásobit. 

Je evidentní, že státem garantovaná a pro všechny stejná minimální penze by nebyla čímsi statickým, navěky daným. Šlo by o proměnnou veličinu, s níž by si politici pohrávali dle aktuálních volebních preferencí a mocenských potřeb. Ostatně, děje se to i dnes.

Link

Boj o zvyšování minimální penze by byl na denním pořádku a s tím by se také stupňovaly nároky na zavádění dalších daní a zvyšování příjmů vlády. Přičemž, zvyšovat daně, natož zavádět nové nemusí být vždy zrovna politicky populární ani politicky průchodné. Hospodaření vlády by čelilo ještě většímu tlaku na prohlubování deficitu. Snaha o stabilizaci penzí by tak nakonec možná vedla k větší nestabilitě, než jakou může způsobit pozvolné stárnutí populace.

Jisté je jedno: idea zestátněného minimálního důchodu zavání krkolomným hokuspokusem o reformu něčeho, co sice není ideální, ale co žádnou velkou revoluci nepotřebuje. A pokud potřebuje, pak to zcela jistě není další zestátňování a ještě silnější politizace.

43008