Články odjinud

Reakce médií na Zemanovu výhru je hysterická. Postavení Česka v EU se nezmění, tvrdí experti

Reakce médií na Zemanovu výhru je hysterická. Postavení Česka v EU se nezmění, tvrdí experti

Výsledkem prezidentských voleb žila snad všechna média v Česku, vítězství Miloše Zemana však neuniklo ani médiím na Západě, které se na konto staronové hlavy státu nevyjadřovaly zrovna s nadšením. Evropští a američtí novináři Zemanovu výhru povětšinou prezentovali jako vítězství populismu a jako další krok k posílení euroskeptických tendencí ve středoevropském regionu, který je v posledních letech znatelný hlavně v Polsku a Maďarsku. Podle expertů, které redakce INFO.CZ oslovila, je však reakce zahraničních médií přehnaná a další prohlubování příkopu mezi východní a západní Evropou výsledek voleb v Česku nepřinese. Zeman se totiž o evropskou politiku v posledních letech stejně nezajímal a jiné to nebude ani teď.

„Je to sedmdesátník, který nemá rád muslimy, média ani migranty a miluje Vladimira Putina,“ píše se hned v úvodu komentáře bruselského serveru Politico. Zemanovo vítězství komentovala i další evropská i americká média, která si všímají hlavně Zemanových vazeb na Rusko a Čínu a jeho postoje k migraci. Mnohé ale výsledek voleb interpretují také jako posun Česka k „problémovým“ zemím Evropské unie, jako je Polsko nebo Maďarsko.

Například list Wall Street Journal napsal, že Zemanova výhra zvýrazňuje postavení těch stran ve střední a východní Evropě, které jsou skeptické vůči snaze Bruselu vybudovat jednotnější Evropu a zároveň posiluje euroskeptiky v Polsku a v Maďarsku. Podobně to vidí také slovenský Denník N, podle kterého tak Slovensko ve střední Evropě zůstává ostrovem proevropské orientace.

„Myslím, že to je mediální hysterie,“ řekl pro INFO.CZ výzkumný pracovník Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Michal Vít s tím, že v porovnání s Polskem a Maďarskem českou zahraniční politiku „velice zkušený aparát“, který obzvlášť v západní Evropě funguje bez zasahování nějakých autokratičtějších tendencí.

„Myslím, že Česká republika je v tomto ohledu oproti Polsku a Maďarsku a možná trochu i Slovensku rozdílná a je to dáno také tím, že Miloš Zeman a jeho okolí nemá profesní kapacitu na to, aby dokázali utvářet českou zahraniční politiku vůči západním partnerům,“ říká Vít.

O přehnané reakci médií hovoří i ředitel Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Vít Dostál, podle kterého Zemanova výhra žádné výrazné změny nepřinese. Střet mezi obyvateli s kosmopolitním pohledem na svět a těmi, kteří mají z dopadů globalizace obavy, navíc není nic výjimečného a lze ho pozorovat také v západoevropských zemích. Zprávy v médiích však mohou obraz Česka v Evropě zhoršit.

„Vzhledem k tomu, co se k tomu na Západě všechno píše, nás to nevykresluje v nejkrásnějších konturách. Čili nějaký dopad to na vnímání Česka mít může, ale evropská politika Česka se nezmění. Už během posledních let Zeman vektor evropské politiky opustil. Na začátku prohlašoval, že je eurofederalista a měl například i projev v Evropském parlamentu ve Štrasburku, to se ale změnilo a v tomto ohledu to tedy nebude změna oproti tomu, co jsme tu měli doteď,“ říká Dostál.

Na Zemanův nezájem o evropskou politiku upozorňuje také analytik institutu EUROPEUM. To, že prezident nevěnuje politickou pozornost západní Evropě, podle něj není nic nového. „Je obecně známý fakt, že se soustředí primárně na domácí politiku a z tohoto pohledu si teď nedokážu představit, že by došlo k nějaké dramatické změně,“ říká Vít, který vítězství Zemana vnímá jako potvrzení současného stavu.

Bude tedy především záležet na tom, jak se k Evropské unii a Visegrádské čtyřce, kam kromě Česka patří i Polsko, Maďarsko a Slovensko, postaví vláda Andreje Babiše. Ten má s objížděním Evropy v posledních dnech napilno. V pátek se účastnil summitu zemí V4, kde dali středoevropští lídři najevo, že trvají na tom, aby se klíčová rozhodnutí v EU přijímala na základě konsenzu. Přehlasování určité části zemí, jako tomu bylo v roce 2015 v případě unijních kvót, se tak už nesmí opakovat, zdůraznil Babiš. V pondělí pak premiér absolvoval sérii jednání v Bruselu, mimo jiné s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Zeman není v Polsku atraktivní figurka

Na rozdíl od Číny nebo Ruska Miloš Zeman o prohlubování vztahů se západní Evropou příliš zájem nemá, podobně na tom je ale také právě se zeměmi Visegrádské čtyřky, která je pro středoevropské země klíčovým projektem především při jednání v rámci Evropské unie.

„Miloš Zeman nemá zájem a možná ani energii na to, aby rozvíjel aktivní zahraniční politiku například ani ve středoevropském regionu, kdy se společný zájem obvykle buduje na základě kombinace osobní blízkosti jednotlivých představitelů s jejich zájmem o pozitivní změnu. Z tohoto pohledu je ten průsečík tak strašně malý, že to je jen migrační krize, na které se všichni shodnou. V zásadě to je ale jen taková rétorická bublina o migrantech, která má s praktickou politikou jen pramálo společného,“ tvrdí Vít.

Právě v důsledku migrační krize Zeman na důležitost uskupení V4 v minulosti poukazoval s tím, že skupina pomáhá migraci do střední Evropy zastavit. Kvůli jeho vřelým vztahům s prezidentem Vladimirem Putinem, kdy opakovaně kritizuje sankce, které unie uvalila na Rusko po anexi ukrajinského poloostrova Krym, je ale Zeman u některých zemí Visegrádu na černé listině – konkrétně u Polska, které má z Moskvy vzhledek ke své historii pochopitelné obavy.   

„Zeman rozhodně není nijak atraktivní figurka v Polsku, kde je vnímaný jako proruský aktér – to je přízvisko, které v polské veřejné debatě prezident často dostává. Nemyslím si proto, že by s ním někdo chtěl formovat alianci,“ říká Dostál s tím, že na druhou stranu je Zeman pro Poláky také „užitečným partnerem“. Několikrát se totiž Varšavy zastal v jejím sporu s Bruselem kvůli kontroverzním soudním reformám a zopakoval, že se Evropská komise nemá do záležitostí Polska vměšovat.

„V tomto ohledu je pro Poláky partnerem. Na druhou stranu si myslím, že jejich životní zájem, kvůli kterému se nebudou paktovat s někým, kdo podporuje ruský pohled na uspořádání východní Evropy, bude vždy převládat,“ říká Dostál.

Nijak zvlášť vřelý není ani vztah Zemana s jeho slovenským protějškem Andrejem Kiskou, kterého média před volbami často přirovnávala naopak k protikandidátovi Jiřímu Drahošovi. „Ohledně Andreje Kisky, myslím, že tady oba představitelé zastávají umírněný slušný vzájemně respektující se přístup, který je do značné míry utvářen vzájemným nezájmem, který ale nepřesahuje rovinu nějakého solidního diplomatického styku. Ani tady není Miloš Zeman v pozici, kdy by chtěl aktivně utvářet zahraniční politiku nebo vně působit jako ten, který výrazným způsobem formuje zahraničně politické směřování České republiky. Není to jeho zájmem a nemá na to ani energii,“ uzavírá Vít. 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Vychází nové příběhy Rychlých šípů. Bojují v odboji, setkávají se s Mašíny a cestují metrem

Rychlé šípy v domově důchodců, Červenáček jako kamarád bratří Mašínů a Jarka Metelka coby oblíbený hollywoodský herec – to je jen několik příběhů z nové knihy komiksů, která vzdává hold dílu Jaroslava Foglara. Publikace vychází k 80. výročí vzniku Rychlých šípů a podílelo se na ní téměř padesát tvůrců. Ti se pět hrdinů i další vedlejší postavy z notoricky známých příběhů pokusili zasadit do jiných reálií a časových období. I když na vyznavače přísného foglarovského kánonu mohou nová vyprávění působit jako svatokrádež, noví autoři se pokusili například také objasnit záhady, se kterými si fanoušci chlapecké pětky lámou hlavy už několik desetiletí.

První příběh s Rychlými šípy vyšel v časopise Mladý hlasatel v prosinci 1938. V díle „Černí jezdci řádí“ se Mirek Dušín seznámil s Jarkou Metelkou, kterého zajali Černí jezdci. Chtěli ho potrestat za pomluvy, které prý o jejich skupině šířil. Jarka toto obvinění odmítal a v následujících příbězích už nebylo nikdy objasněno, kdo pomluvu roznesl a umožnil tak vlastně Mirkovi a Jarkovi, aby se setkali a vytvořili společně známé Rychlé šípy. Neodhalené tajemství se v díle „Rychlé šípy a stará křivda“ rozhodli v nové knize objasnit bratři Ondřej a Pavel Bláhovi, kteří vysvětlují, že do všeho byla zapletená Vlasta, která kdysi Šípům ušila vlajku.

Link

Rychlé šípy v odboji i v koncentráku

K podobným odhalením a setkáním v knize Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství dochází téměř na každé straně. Některé komiksy se například odehrávají v době, kdy příběhy Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka a Rychlonožky nemohly vycházet.

V květnu 1941 bylo další vydávání Mladého hlasatele zastaveno a po dobu války se tak odmlčely i Šípy. Z nových vyprávění vyplývá, že hoši, respektive v té době už mladí pánové, se zapojili do odboje. Červenáček se dokonce tehdy stihl setkat také s bratry Mašíny, kteří byli v té době ještě děti.

Další z autorů Martin Šinkovský pak naznačuje, že jeden chlapec ze slavné pětice se dostal do koncentračního tábora.

4967634:article:true:true:true

V knize jsou tři kapitoly, které rozdělují příběhy od nových autorů do ucelených skupin. Část komiksů se odehrává v jiném čase, druhá část na jiném místě a třetí se snaží být pokračováním klasických dobrodružství pětice Jaroslava Foglara. Na stránkách se také hojně objevují vedlejší postavy, například Bratrstvo kočičí pracky, Podkova z konkurenční skupiny Podkováků, ale také tajemný Široko, kterého v seriálu z roku 1969 ztvárnil loni zemřelý Jan Tříska. Právě jemu jeden z autorů vzdal ve svém komiksu poctu.

Někteří tvůrci také seznámili Šípy s jinými známými postavami, v příbězích se tak objevuje i Kafkův Řehoř Samsa, gauneři z Limonádového Joea ale i sám Jaroslav Foglar a první ilustrátor Jan Fischer.

Link

Himbajs šůviks, plantážníci! Osmdesáté výročí slaví Šípy v domově důchodců

„Záleží samozřejmě na osobním vkusu každého čtenáře, které z předložených příběhů mu budou nejbližší. Věříme nicméně, že jako celek je sborník dostatečně pestrý a inspirativní, aby u něj skalní příznivci Rychlých šípů byli schopni velkomyslně přimhouřit oko nad některými neortodoxními nápady,“ uvádí v předmluvě editor knihy Tomáš Prokůpek. Právě čtenáři se tak zřejmě rozdělí na dva tábory. Jedni budou odmítat představu, že by se „jejich“ pětice mohla dostat do domova důchodců nebo do metra, druhá skupina ale jistě ocení, že si bude moci přečíst nové příběhy se svými oblíbenými hrdiny.

Rychlé šípy se zrodily v hlavě publicisty Jaroslava Foglara koncem 30. let. Vycházet pak začaly v křehkém období po Mnichovské dohodě, přesto se atmosféra války do vyprávění až na výjimky nepromítla. Foglarovým záměrem bylo především humornou formou vzdělávat děti a vést je ke slušnosti a správným návykům. Ikonickým se stal například díl, ve kterém se Jindra Hojer dostal do nemocnice a ze kterého vyplývalo ponaučení, že by člověk neměl pít vodu, pokud předtím jedl třešně.

Po válce komiksy vycházely nejdříve krátce v časopise Junák a posléze v časopise Vpřed. Protože příběhy jako jedny z prvních v Československu využívaly k vyprávění děje komiksové bubliny, které byly typické pro americkou tvorbu, Rychlé šípy se záhy znelíbily komunistům, a Foglar musel Šípy opět opustit. Vrátit se k nim mohl až při uvolnění společenského klima v druhé polovině 60. let, kdy komiksy vycházely v časopise Skaut-Junák. To už ale dobrodružství slavné pětky kreslil nový ilustrátor Marko Čermák. Příběhy vycházely do opětovného utažení šroubů v roce 1971. Po revoluci už nové příběhy Šípů nevznikly, v roce 1998 ale vyšel kompletní sborník příběhů, které do té doby vyšly.

Link

Tajemství Stínadel i Vontů čtenáře stále láká

Foglar kromě komiksu napsal také trilogii Záhada hlavolamu – Stínadla se bouří – Tajemství Velkého Vonta. První dva díly posloužily jako námět pro černobílý seriál Záhada hlavolamu z roku 1969, který se ale vysílal jen jednou a následně putoval na 20 let do trezoru. V roce 1993 pak vznikl pod taktovkou režiséra Petra Kotka celovečerní film.

Příběhy Rychlých šípů se staly ikonickým dílem české literatury. Mirek Dušín se na základě svojí dobrácké povahy stal symbolem slušnosti a celé generace čtenářů se po léta snažily zjistit, kde v Praze existují obávaná Stínadla. Zásluhu na tom měla nejen oblíbená dobrodružství chlapecké skupiny ale jistě i fakt, že Foglar, který zemřel v roce 1999, celý život fabuloval a tajil, zda měli Vontové a Rychlé šípy ve skutečnosti svůj reálný předobraz, nebo vznikli jen v jeho fantazii.

29995