REPORTÁŽ: „Energie nevyprchá“. Drahoš a trojice neúspěšných kandidátů chce pokračovat v politice | info.cz

Články odjinud

REPORTÁŽ: „Energie nevyprchá“. Drahoš a trojice neúspěšných kandidátů chce pokračovat v politice

„Kdybych měl vsadit peníze, tipnu si Miloše Zemana,“ odpovídal krátce po poledni známý marketingový expert Martin Jaroš na dotaz, jaký výsledek přinese volební podvečer. Podporovatel bývalého šéfa Akademie věda měl pravdu. O pár hodin později se ukázalo, že ve štábu Jiřího Drahoše se slavit nebude.

Kongresového centrum Praha halila celé odpoledne mlha. Neosobní chodby tu a tam zdobily plakáty s Drahošovým obličejem. Všechny návštěvníky čekala při příchodu podrobná prohlídka: otevřít tašky, rozpažit pro detektor kovů.

Konečné výsledky voleb

Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 66.60%
Miloš Zeman
Miloš
Zeman
Jiří
Drahoš
Jiří Drahoš

50 %
51,36 %
2 853 390 hlasů
48,63 %
2 701 206 hlasů

V průběhu odpoledních hodin se pak ve štábu začali objevovat první Drahošovi podporovatelé. Zuřivou pozornost novinářů upoutala bývalá politička Petra Buzková, která má s Milošem Zemanem osobní zkušenost. Právě na ni připravovali prezidentovi spolupracovníci před lety kompromitující materiál v takzvané kauze Olovo.

Petra Buzková ve štábu Jiřího Drahoše autor: INFO.CZ

„Pan profesor je vzdělaný, moudrý a velmi slušný člověk. Česká republika by si takového prezidenta zasloužila,“ popisovala Buzková novinářům, kteří kolem ní utvořili neprostupné kolo.

Jak odpoledne pokračovalo, postupující sčítání hlasů naznačovalo, že ke změně na Hradě s největší pravděpodobností nedojde. Když se Jiří Drahoš před novináři i se svými podporovateli poprvé ukázal, držel se ještě postoje, že se bude vyjadřovat až po sečtení všech výsledků. Kolem stolků s občerstvením a pitím už se ale pomalu šířila pochmurná nálada.

Jiří Drahoš zpívá hymnu autor: Martin Bartkovský

Okolo čtvrté hodiny pak už bylo jasné, že prezidentskému kandidátovi nezbývá nic jiného než předstoupit před publikum shromážděné v Kongresovém centru a poblahopřát vítězi Miloši Zemanovi. Drahoš v tu chvíli vypadal uvolněně, skoro jako kdyby se mu trochu ulevilo. Na pódiu vedle něj stanula manželka.

„Děkuji za tu obrovskou vlnu energie, která se vzedmula. Jsem přesvědčen, že nezmizí. Já neodcházím z veřejného života,“ začal Drahoš svou řeč poté, co poblahopřál Zemanovi ke zvolení prezidentem. Bývalý šéf Akademie věd pak poděkoval voličům, protikandidátům, kteří ho podpořili ve finiši kampaně, i svému týmu a dobrovolníkům. V odpověď mu zněl potlesk z publika, v němž stálo mnoho známých tváří jako herečky Eva Holubová nebo Aňa Geislerová, vydavatel Jiří Padevět nebo nejmladší poslanec Dominik Feri (TOP 09).

„Je skvělá,“ obrátil se Drahoš s díkem také ke své manželce a políbil ji. „On je taky skvělej,“ uzmula mu na chvíli mikrofon.

„Rozhodně nekončíme, jedeme dál. Nejsme v tom sami,“ končil neúspěšný kandidát svou řeč. Za zády mu přitom kromě jeho týmu stáli i tři prezidentští kandidáti, kteří neuspěli už v prvním kole: Pavel Fischer, Michal Horáček a Marek Hilšer.

I od nich v posledních dnech zaznívá, že z politického života neplánují zmizet. K podobnému angažmá se začíná klonit i Michal Horáček. Dnes navíc vyzdvihl svou manželku jako dobrou kandidátku do voleb do Evropského parlamentu. Pavel Fischer už minulý týden v rozhovoru pro INFO.CZ řekl: „Přemýšlím, v čem bych tak mohl být užitečný teď, když jsem se stal známou osobou, když mě vyhledávají různé organizace a politické strany. Ještě v tom nemám jasno. Je toho příliš moc“.

Marek Hilšer ve štábu Jiřího Drahoše autor: INFO.CZ

Marek Hilšer dnes v krátkém rozhovoru pro INFO.CZ přiznal, že Zemanova výhra by pro něj byla jen dalším impulsem, proč z politiky neodcházet. „Dnes jsem o tom přemýšlel a říkal jsem si, že pokud vyhraje Miloš Zeman, tak je to důvod, abych dál pokračoval a využil podpory, kterou jsem dostal od voličů v prvním kole. Jakou formou, to je ještě otázka. Budu si to muset všechno promyslet,“ odpovídal kandidát, který v prvním kole získal téměř devět procent hlasů.

Zklamaní Drahošovi podporovatelé mezitím došli k bufetovým stolům, potichu si povídají kolem stolků. Žádné velké emoce. Z oken je výhled na Hrad, který stále halí mlha. Přes neúspěšný výsledek dnešek ale neznamená konec v politice minimálně pro dnešního poraženého kandidáta a trojici mužů, která se za ním ve finiši kampaně neobvykle semkla: Drahoše, Fischera, Horáčka a Hilšera.

 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Mýtus o všemocném Putinovi dostává trhliny. Kauza novináře ukázala, jak funguje ruský režim

„Nebyla to nespravedlnost, ale prostě svévole,“ pronesl Vladimir Putin v reakci na dotaz televize Dožď, která se ruského prezidenta tázala na případ novináře serveru Meduza Ivana Golunova, jenž v červnu rezonoval i za ruskými hranicemi. Pro nezasvěcené může jít o naprostý paradox, kdy prezident Ruska, považovaný div ne za diktátora kontrolujícího vše, co se v zemi děje, najednou v odpovědi pro jedinou nezávislou televizi (byť internetovou) v Rusku přiznává, že o tom vlastně nic nevěděl. Putinův výrok ale jen potvrzuje to, jakým způsobem je současné Rusko řízeno.

Veškeré útoky na novináře či oponenty režimu jsou automaticky připisovány příkazům z Kremlu. Nicméně situace není ani zdaleka takto jednoduchá. První a základní věcí je hned fakt, že s velkou mírou pravděpodobnosti o zatčení novináře a jeho obvinění z obchodu s narkotiky, stejně jako o dalších případech, Putin opravdu nevěděl. Nacházelo se pod prahem jeho vnímání. Teprve když protesty přerostly únosnou mez, začala mu prezidentská administrace a Putin sám věnovat pozornost. Ani ruský prezident totiž nemůže vědět všechno, dokonce to není v jeho zájmu. I když se Vladimir Putin rád prezentuje jako člověk, který má detailní znalosti o každém kousku země, je jasné, že jde spíše o PR než o reálnou situaci.

Link

Současný režim v Rusku spoléhá na systém osobní zodpovědnosti za určitou oblast s tím, že směrnice jsou jen obecné. Vaším cílem je tak uhodnout, co je skutečným přáním Kremlu, a zajistit si prostředky, jak tohoto cíle dosáhnout. Když dochází k falšování voleb prostřednictvím členek volební komise vhazujících volební lístky do uren, není to proto, že by to Kreml nařídil. Instrukce prostě zněla, že za úspěch bude považováno sedmdesát procent účasti se sedmdesáti procenty pro Vladimira Putina. Někdo toho dosáhne samotnou popularitou ruského prezidenta, jiný si musí pomoci různými většími či menšími podvody, jinde dochází k brutálnímu nátlaku. Na prostředky se vás pak nikdo neptá, důležitý je výsledek. Pokud dosáhnete kýžených 70 na 70, jste úspěšný, pokud ne, čeká vás propad na žebříčku moci. 

Případů, které podobnou praxi prokazují, je bezpočet. Asi nejznámějším je čečenský vůdce Ramzan Kadyrov. Jeho úkolem je udržet klid na severním Kavkazu, jakým způsobem toho dosáhne, už není příliš důležité. Kreml se nijak neptá po detailech typu, kde vzal peníze na svůj vozový park či kam zmizel ten či onen aktivista. Dokud nějaký zločin nevzbudí protesty veřejnosti, nejsou tyto „detaily“ podstatné. A Kadyrov klid udržuje, čímž je pro Kreml cenný. Prostředky se nám mohou nelíbit, ale z hlediska logiky moci fungují. U čečenského prezidenta je pak patrná snaha zalíbit se tomu ruskému ještě víc, a to ať likvidací nepohodlných osob nebo až obskurními návrhy, jako je například zrušení všech postů prezidentů kromě federálního.

Link

Kadyrovovi je také připisován podíl na vraždě ruského opozičního politika Borise Němcova. Ten byl v únoru 2015 zastřelen v samotném centru Moskvy, přičemž pachatelem je jakýsi Zaur Dadajev. Od samotného počátku přitom bylo jasné, že tento člověk není koncovým článkem, ale spíše prostředkem objednavatele vraždy. Pro samotný Kreml je přitom mrtvý Němcov pravděpodobně nebezpečnější než jako aktivní, ale izolovaný politik. Ačkoli se zde pohybujeme na poli dohadů, z hlediska logiky systému se jako nejnosnější verze jeví ta, že se buď Kadyrov chtěl zavděčit Putinovi, nebo někdo z Kadyrovova okolí zavděčit svému šéfovi. Ať tak nebo tak, příkaz „zabijte Němcova“, který by šel přímo z Kremlu, pravděpodobně nikdy nenajdeme. Zkrátka proto, že zřejmě ani neexistuje.

Systém samozřejmě přímo napomáhá korupci či nepotismu. Všemocnost na místní úrovni, která je navíc spojená s tím, že můžete být kdykoli odvolán, pokud nesplníte jeden z důležitých ukazatelů, vede logicky k závěru, že je nutné ze svého místa dostat co nejvíce. Je přitom jasné, že podobného cíle nejde dosáhnout pouze díky platu. Názorným příkladem takového života z funkce byl případ plukovníka policie zodpovědného za boj s korupcí a kriminální aktivitou Dmitrije Zacharčenka, u něhož policie při domovní prohlídce našla zhruba ekvivalent 125 milionů dolarů v různých měnách, o dalších zhruba 300 milionech na kontech v zahraničí ani nemluvě. Je zřejmé, že v tomto případě nešlo jen o plukovníkovy peníze, do případu muselo být zapojeno daleko více lidí, právě jeho postavení však podobné „podnikání“ umožnilo. Přestože došlo v poslední době k některým zatčením, která mají demonstrovat ochotu státu bojovat s korupcí, ukazují spíše na korupci jako důsledek autoritativního systému vlády.

Link

Vladimir Putin se pak logicky musí opírat o osoby, které zná velmi dobře. Základním kritériem nejsou ani tak schopnosti, jako možnost dotyčnému věřit. To samozřejmě neznamená, že se v ruském vedení nemohou vyskytnout schopní lidé. Těch je, zvláště v ekonomickém bloku, poměrně hodně. Nicméně právě osobní důvěra vysvětluje dosazování obskurních postav do důležitých funkcí, jako je třeba šéf ruské Národní gardy (Rosgvardia) a bývalý osobní strážce Viktor Zolotov. Další bodyguardi pak byli jmenováni do funkcí gubernátorů.

Vladimiru Putinovi tak lze věřit, že o spoustě případů nemá vůbec tušení. Systém, jak jej se svými spolupracovníky nastavil, skutečně funguje tak, že se o podobné detaily vůbec nestará. Dokud je v dané oblasti klid a situace nenarušuje systém vládnutí v Rusku, nemá ani důvod. Problémem pak ale je, že se tento systém relativní volnosti v rámci svěřených pravomocí může v některých případech, jako byl Golunov, Němcov, ale i další, vymknout kontrole a působit spíše kontraproduktivně. Nicméně, i tak se jedná o systémové projevy režimu, kde nelze očekávat, že každý jednotlivec je schopen odhadnout míru, s jakou se zavděčit nadřízeným, či jen jednoduše krást.

-1