VOLBY 2018: U Drahoše se slaví. Čeká nás ale ještě druhé kolo, zní od příznivců | info.cz

Články odjinud

REPORTÁŽ: U Drahoše se slaví. Čeká nás ale ještě druhé kolo, zní od příznivců

Ve štábu Jiřího Drahoše se opatrně slavilo už od brzkých odpoledních hodin. Z pódia zněla živá hudba, postupně se scházeli podporovatelé jako Petr Janda nebo Olga Sommerová. Jen samotný prezidentský kandidát stále chyběl. Jak průběžně rostl jeho zisk a naopak klesala podpora současné hlavy státu Miloše Zemana, bylo jasné, že Jiří Drahoš vyčkává na svůj slavnostní okamžik. A ten přišel.

„Tak vypadá to nadějně,“ promluvil ke svým podporovatelům a novinářům na pódiu divadla La Fabrika ve chvíli, kdy už bylo naprosto jasné, že právě on se s Milošem Zemanem utká v druhém kole prezidentských voleb. Po boku mu stála rozzářená, ale stále decentní manželka. Z publika se ozýval potlesk. „Když jsem odjížděl z domu, nevypadalo to špatně,“ pokračoval ve své řeči, zatímco se k němu co nejblíže snažila přiblížit suita fotografů. Drahoš poděkoval svému týmu, podporovatelům a samozřejmě rodině v čele s manželkou. Prakticky definitivní výsledky prvního kola ukazují, že získal téměř 27 procent.

Drahošovi komentátoři celou dobu kampaně vyčítali image suchara. Možná proto svou řeč uvedl s až brutální nadsázkou. Tázal se, zda kampaň povede proti Miloši Zemanovi, nebo jeho spolupracovníkům. Jasně tak narážel na aktivitu kancléře Vratislava Mynáře nebo poradce Martina Nejedlého, kteří konají v pozadí a podpořili Zemanovu kampaň minimálně zaplacením billboardů a třeba i schůzkou s premiérem Andrejem Babiše, jenž současnou hlavu státu v prezidentském klání podpořil.

Tím si ale sám nahrál na otázku, jak on sám bude postupovat a jakou strategii zvolí do druhého kola, co se týče vlastních spolupracovníků. Otázky vzbuzuje především člen Drahošova týmu Jakub Kleindienst. „Kompletní velení převezmu já sám,“ uchýlil se Drahoš k vojenské terminologii s tím, že k dílčím změnám ale dojde.

autor: Zuzana Štíchova, Aleš Brunclík

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Okamžiky vítězství si užívali i jeho podporovatelé. „Nálada je skvělá. Vnímám ji optimisticky,“ řekl v rozhovoru pro INFO.CZ spisovatel a nakladatel Jiří Padevět. „Je ale nutné pamatovat na to, že jsme teprve v polovině,“ dodal vzápětí.

O dalším osudu prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše se rozhodne za dva týdny v druhém kole prezidentských voleb. A nálada zatím panuje optimistická. S tím, jak se vyjasňovaly průběžné výsledky, stoupalo během dne v Drahošově štábu nadšení. Ve chvíli, kdy se podpora Miloše Zemana dostala pod 40 procent, ozval se hlasitý potlesk. V průběhu odpoledne se k Drahošově podpoře pro druhé kolo přidávali i další kandidáti, kteří pochopili, že pro ně prezidentské klání končí. Prostá matematika zatím naznačuje, že Drahoš by mohl mít v druhém kole šanci. Na jeho stranu se postavila většina relevantních kandidátů, kteří se do druhého kola neprobojovali. A jejich voliči teoreticky podpoří spíše Drahoše než Zemana.

Horáček a Hilšer ve štábu Jiřího Drahoše autor: INFO.CZ

„Já toto dělení České republiky na Prahu a venkov nemám rád,“ vylučuje Padevět argument, že Drahoš zabodoval jen ve větších městech. „Nejsem jeho příznivcem. Já si myslím, že všude žijí lidé různého ražení. Nedělme stále republiku na Prahu a zbytek. Všude žijí dobří a špatní lidé,“ dodal. Pro Drahoše nyní bude rozhodujících dalších čtrnáct dní. Vítěz prvního kola Miloš Zeman už potvrdil, že přestane uhýbat a utká se s ním v debatách.

Co by mohlo Jiřímu Drahošovi prohrát volby? Čtěte zde>>>

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Šel po Gottwaldovi i nacistech. Po prozrazení dostal provaz, jeho tělo se nikdy nenašlo

3. DÍL SERIÁLU ADVOKÁTI PROTI TOTALITĚ | Československé dějiny se mohly ve druhé polovině 20. století ubírat úplně jiným směrem. To kdyby vyšel plán majora Květoslava Prokeše a právníků Jaroslava Borkovce a Rudolfa Hrbka na ozbrojenou změnu režimu: svržení komunistů a obnovení demokracie. Dodnes ale pokus o takzvaný Prokešův puč, nebo také Borkovcův převrat, obestírá řada tajemství. Celé snažení skončilo obřími politickými procesy se 170 lidmi, během nichž padlo šest trestů smrti.

Právě advokátní koncipient Jaroslav Borkovec, který rovněž skončil na popravišti, je dalším hrdinou projektu České advokátní komory Advokáti proti totalitě, jehož je INFO.CZ mediálním partnerem. 

Ke spuštění obří akce, která by v ideálním případě vedla ke zhroucení komunistického režimu, mělo podle původního plánu dojít v noci z 16. na 17. května roku 1949. „Cílem odbojářů bylo svrhnout panující totalitní režim a poté obnovit demokratický charakter státu. Vše mělo odstartovat ovládnutí klíčových bodů v Praze, tedy: ministerstev, budovy hlavního štábu, telefonní ústředny, hlavní pošty, některých kasáren včetně Krajského velitelství StB, sekretariátu KSČ a také Československého rozhlasu,“ popisuje pro INFO.CZ základní obrysy plánu historik Petr Mallota z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se celé akci i Borkovcovým osudům věnuje.

Link

„Zároveň měli být z věznic osvobozeni političtí vězni, kteří by se následně připojili k povstaleckým oddílům operujícím v ulicích. Na překvapivém eliminování mocenských složek režimu měly participovat i některé vojenské posádky. Klíčovým úkolem se stalo ovládnutí rozhlasu, jehož prostřednicím odbojáři hodlali mobilizovat demokraticky smýšlející obyvatelstvo,“ dodává.

Proč se akce prozradila?

Jak je ale dnes jasné, nejen že se převrat nepovedl, nedošlo vlastně ani ke spuštění celé akce. Věc stále zahalují mnohá tajemství. „Dodnes se například spekuluje, jestli vlastně nešlo jen o cynickou provokaci komunistických zpravodajských služeb. Podle této verze by StB či vojenské obranné zpravodajství nechalo dojít organizování převratu téměř až do finále a teprve pak by všechny zúčastněné pozatýkalo. Tento způsob práce byl v padesátých letech dosti rozšířený,“ říká Mallota.

Sám si ale na základě výzkumu něco takového nemyslí: „Podařilo se mi totiž odhalit některé zásadní důvody dekonspirace celé ilegální sítě, ke které došlo v podstatě v předvečer akce. Na druhou stranu je zapotřebí jasně říci, že celá věc, tedy Borkovcův převrat, v podstatě nepřekročila rané stadium příprav a rozhodně nebyla zralá na zahájení. A i kdyby tomu tak nebylo, naděje na úspěch by byla vzhledem k tehdejšímu rozložení sil mizivá. Prokeš i Borkovec patrně doufali, že by svým ozbrojeným vystoupením vyvolali jakousi spontánní řetězovou reakci odporu. Obávám se, že to byla velice naivní představa.“

Ochrnutá ruka z nacistického kriminálu

Zaměřme se v tomto dění zejména na roli právníka a advokátního koncipienta Jaroslava Borkovce. V rámci této akce totiž znovu projevil neskutečnou odvahu, kterou už mnohokrát dokázal v předchozích letech, kdy působil jako pražský zastupitel v protinacistickém odboji. „V roce 1940 byl zatčen a za přípravu velezrady odsouzen na tři roky vězení. Ve vězení byl týrán tak, že se z něho stal invalida a až do smrti trpěl nebývalými bolestmi,“ říká hlavní autor celého projektu, advokát Petr Toman. Borkovec totiž absolvoval také množství devastujících výslechů gestapem. „Z nacistických žalářů se vrátil jako částečný invalida nervově i fyzicky vyčerpaný a s ochrnutou rukou,“ upozorňuje také Mallota.

Link

Ani to ale Borkovcovi nezabránilo v druhé polovině 40. let v boji s komunisty. S nimi měl ostatně problém už za první republiky. „Byl bezesporu vlastencem. Od mladých let se aktivně zajímal o politiku a posléze se s nasazením angažoval v rámci Kramářovy Národní demokracie, respektive Mladého Národního sjednocení. Jako jeho funkcionář patřil k frekventovaným řečníkům vystupujícím v mnoha českých a moravských městech. Borkovcovy tehdejší projevy a vystoupení rozhodně nepatřily k nudným. Za pobuřující výroky byl dokonce několikrát policejně vyšetřován, například když 28. září 1936 v Rychnově nad Kněžnou označil během svého emotivního referátu konkurenční socialistické strany za „socialistickou lůzu“, „socialistické lumpy“ a „pakáž bolševickou“,“ popisuje jeho politické „začátky“ Petr Mallota.

Politický poradce hlavního štábu

Borkovec měl ale rovněž řadu protikladných vlastností, upozorňuje Petr Toman: „Nebyl příliš snaživý student. Právnickou fakultu začal studovat v roce 1926 a dokončil ji až v roce 1945. To příliš nezazářil. Ovšem v době studia se stal pražským zastupitelem a strávil tři roky v nacistickém vězení. Jeho studium poznamenalo i uzavření vysokých škol po 17. 11. 1939. V roce 1945 se oženil, ale asi nebyl tím nejlepším manželem. I přesto jeho poslední slova na popravišti patřila manželce a poslední dopis napsaný v den popravy dceři Mahulence. A právě kombinace těchto rozporuplných vlastností a postojů z něj nakonec udělala hrdinu.“

V roce 1949 se tak logicky připojil k iniciátorům zmíněného pokusu o převrat. „Patřil mezi tři vedoucí představitele Prokešovy organizace, kteří tvořili jakýsi její štáb. Vedle Borkovce, který zde zastával funkci politického poradce, zde ještě figurovali major Květoslav Prokeš a kriminální rada ve výslužbě JUDr. Rudolf Hrbek. Do ilegální činnosti zasvětil Borkovce jako svého známého někdy v únoru 1949 sám Prokeš,“ vysvětluje Mallota.

Jejich akce ale nevyšla  a Borkovec i Prokeš skončili na šibenici. Ještě před tím je ale komunisti dokonale ponížili zinscenovaným soudem. „Jednalo se o politický monstrproces, který si kladl za cíl jednak zlikvidovat tzv. třídního nepřítele, jednak zastrašit všechny potenciální odpůrce režimu. Na základě těchto direktiv byl také režírován a soudci vynesli 30. července 1949 drakonické tresty,“ charakterizuje celou věc Petr Mallota.

Link

„Abychom ale byli přesní, v případu ‚květnového‘ pokusu o převrat bylo komunistickou prokuraturou žalováno celkem 170 osob, které byly rozděleny do 9 samostatných skupin. Konalo se tedy 9 politických procesů. Celková bilance byla děsivá, kromě stovek let žaláře tribunály vynesly šest trestů smrti. Ty byly vykonány brzy ráno 5. listopadu 1949 na dvou popravčích dvorcích věznice Praha-Pankrác. Na šibenici tehdy zemřeli: právník Jaroslav Borkovec, zaměstnanec Vojenského technického ústavu Emanuel Čančík, úředník Josef Charvát, štábní kapitán Vratislav Janda, uprchlý politický vězeň Vratislav Polesný a major Květoslav Prokeš,“ říká Mallota a upozorňuje, že u Borkovce „dodnes nevíme, kde jeho tělesné ostatky nakonec skončily“.

Jediný popravený zástupce advokátů

„Jaroslav Borkovec přinesl boji proti totalitě oběť nejvyšší. Je jediným zástupcem advokátního stavu, který byl v politických procesech minulého století komunisty popraven. I přesto je jeho jméno takřka neznámé. V jeho osobě advokáta proti totalitě pouze nepřipomínáme jako v jiných případech, ale doslova objevujeme. Sedmdesáté výročí od jeho popravy dne 5. listopadu 1949 je záměrně i dnem oficiálního zahájení našeho projektu,“ dodává pak Petr Toman, který pátral i v matrice České advokátní komory:

„Zjišťoval jsem, zda o něm má nějaké informace. Sdělili mi, že nikoliv, že se uchovávají pouze spisy advokátů, nikoliv koncipientů. A představte si, za několik dní mi telefonovali, že Borkovcův spis našli. To bylo neuvěřitelné. A nakonec se nám vcelku krkolomným způsobem podařilo nalézt i dceru Jaroslava Borkovce Mahulenu. A ta nám poskytla neskutečné dokumenty z tatínkovy pozůstalosti, včetně jeho pečlivě uchovaných dopisů z pankrácké věznice krátce před popravou. Čtení posledních slov psaných tužkou na zažloutlém papíře s datem 5. listopadu 1949, tedy několik hodin před smrtí, patří k nejemotivnějším okamžikům, které jsem při přípravě našeho projektu zažil.“

Link

A jak bude Jaroslav Borkovec prezentovaný v rámci chystané výstavy? „V letech 1948 až 1950 spadla česká justice na samé dno a ještě o hodně níže. Spravedlnost přestala existovat. V soudních síních se nekonala hlavní líčení, ale dobře secvičená divadelní představení, na jejichž konci nepadaly opony, ale hlavy 248 obětí této šílenosti. Jednou z nich byla i hlava advokátního koncipienta Jaroslava Borkovce, který se pokusil zachránit Československo před komunismem. Bohužel, ke škodě nás všech, mu to nevyšlo, ale alespoň se pokusil,“ popisuje Toman.

V seriálu INFO.CZ Advokáti proti totalitě již vyšlo:

Advokáti vystaví i skleněné oko K. H. Franka. Připomenou tak bojovníky proti totalitě

Advokáti museli slibovat věrnost Hitlerovi i pracujícímu lidu, říká historik Blažek

K. H. Frank nebyl za války příčetný, hájil ho advokát Kamill Resler. Sám byl v odboji

„Chtěl zničit vlast třetí světovou.“ Advokát Křížek pomáhal i Píkovi, komunisté s ním tvrdě zúčtovali

-1