Prezidentské volby 2018: Sázkové kanceláře po první kole obrátily, jako prezidenta vidí spíše Drahoše než Zemana | info.cz

Články odjinud

Sázkové kanceláře po prvním kole obrátily, jako prezidenta vidí spíše Drahoše než Zemana

Sázkové kanceláře před druhým kolem věří více Jiřímu Drahošovi před vítězem prvního kola Milošem Zemanem. Zeman u sázkařů před prvním kolem vedl, po zveřejnění výsledků volby začaly kurzy na jeho znovuzvolení růst, kurzy na Drahoše naopak klesaly. Vyplývá to z údajů sázkových kanceláří.

Zatímco na Drahoše kurz během dnešního odpoledne klesal na 1,47:1 až 1,55:1, na Zemana naopak stoupl na 2,32:1 až 2,70:1. Ještě ve čtvrtek byl přitom kurz na Zemana jako vítěze 1,5 až 1,67:1 a na Drahoše 2,75 až 2,95:1.

Objem sázek před prvním kolem se pohyboval kolem 120 milionů korun, a překonal tak dosavadní rekord v politických sázkách z loňských sněmovních voleb. Spolu se sázkami na druhé kolo bude celková částka dále o miliony růst.

Jiří Drahoš
Tipsport – 1,47:1 Chance – 1,47:1 Fortuna – 1,55:1 Sazka – 1,55:1

Miloš Zeman
Tipsport – 2,70:1 Chance – 2,70:1 Fortuna – 2,32:1 Sazka – 2,45:1

Před prvním kolem lidé podle kanceláře Maxitip nejvíce sázeli na celkového vítěze voleb a 90 procent všech sázek tipovalo Zemana nebo Drahoše. Nejvyšší prosázené částky na jeden tiket se pohybovaly ve stovkách tisíc korun.

Co by mohlo Jiřímu Drahošovi prohrát volby? Čtěte zde>>>

Zeman v prvním kole získal 38,6 procenta hlasů, Drahoš 26,6 procenta. Druhé kolo volby bude za 14 dní.

 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Sousedská diktatura. Bitvu o svobodu svedeme spíš mezi sebou než se státem

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Epidemie ukázala to nejlepší v nás, vidět to můžeme každý den. Ale na povrch znovu vyšlo taky to nejhorší. Jako by tu byla dvě Česka: jedno pomáhá, šije roušky, bojuje proti depresi. A to druhé buzeruje, udává a šíří nenávist. Ožívající duch „občanské bdělosti“ je bez nejmenších pochyb čiré zlo a sousedská diktatura je dokonce horší než státní.

 

Každá katastrofa a krize jsou příležitostí k utužení poměrů. Čekali jsme to i tentokrát, a tak jsem už před týdny psal, že dojde k omezení svobody a že si ji po epidemii musíme vzít zpět. Karanténa, zákaz cestování zavřené obchody i případné tresty za nenošení roušky, to všechno jednou pomine. Co nepomine, je pachuť z chování některých spoluobčanů. Zbytečná agresivita, xenofobie, manýry bolševiků, estébáků, šedého moru, domovních důvěrnic, pomocníků VB…

Stařeček zlynčovaný v obchodě za to, že neměl roušku, napadený a zraněný muž, jemuž v obchodě neuvěřili jeho skutečný věk, městský strážník, který s kolegy na žádost nějakého udavače kontroloval partu mladých až se s nimi dostal do konfliktu a udeřil dívku do obličeje (nebo v jakési sebeobraně do ramene, jak tvrdí), facebookové vzkazy nemocným, že by zasloužili kulku

Link

Mohli bychom to snad považovat za excesy, na které je vidět kvůli zájmu médií. Ve skutečnosti jde bohužel spíše o vrcholek ledovce. Krizové linky přijmou stovky udání, z velké části neoprávněných. Lyžař je dnes zrádce národa, cizinec nepřítel, Pražák na chatě zločinec zavlékající ze zkažené metropole virus na čistý venkov.

Jakýkoli cizí element se musí hlásit, evidovat, sledovat a pokud možno okamžitě odsunout. Ti, kterým se stýská po pohraniční stráži a zadrátovaných hranicích, šílí nadšením a požadují nechat je uzavřené ideálně napořád. Nejde přitom vůbec o malou skupinu. Oporu mají mimo jiné v bývalém prezidentu Klausovi, který sice podával přihlášku do EU, ale dnes by nás nejraději od civilizované Evropy izoloval. Čeští „fobíci“ zuřivě odmítají přijetí šesti francouzských pacientů a častují je slovem „koviďáci“, asi dle vzoru žiďáci a muslimáci.

Vedle úžasných příkladů každodenního hrdinství, sounáležitosti, solidarity a vstřícnosti k bližním působí toto vyhřezlé totalitaritní udavačství obzvláště nízce a zavrženíhodně. Jistá opatrnost je samozřejmě namístě, ale to, co sledujeme, vypadá jako rojení pilných čtenářů propagandistických brožurek o Pavlíku Morozovovi, který v rámci bolševické ideologie „bdělosti a ostražitosti“ udal vlastního otce. Už zase se u některých v této těžké době někam vytrácí křesťanský imperativ „miluj bližního svého jako sebe sama“.

Link

Jak řekl Tomáš Garrigue Masaryk, „dobrého je v řádu světa víc, ale to zlé člověk cítí silněji“. Platí to i v tomto případě. Obrovské vzepětí občanské společnosti, ta velká pozitivní energie lidí pomáhajících jeden druhému jistě svým rozsahem překonává ukázky zloby, nenávisti a udavačství. Ale to druhé hrozí otrávit a promořit společnost daleko hůř, než samotný virus. Musíme to zlo přemoci. Jak? Stejně jako komunismus v roce 1989: coby spolupracující společenství lidí dobré vůle.

Můžeme to brát jako reparát z prezidentské volby. V ní už dvakrát zvítězila nenávist a rozdělování společnosti na „naše“ a „cizí“. Někdo šije pro sousedy roušky, někdo na ně šije udání. Někomu ze všeho nejvíc záleží na svobodě, někdo bude klidně žít jako otrok, když se mu slíbí iluze bezpečí. Někteří si váží volnosti a prosperity v Evropě bez hranic, některým se stýská po ostnatých drátech a socialistické duchovní i materiální bídě. Těch prvních je víc. Jenže byli v posledních několika volbách fatálně rozděleni.

Mnozí nadávají na Zemana a na Babiše. Ale nemylme se. Nebyli by tu, kdyby neměli věrné fanoušky v lidech, kteří svobodu, kapitalismus či Evropskou unii berou jako historické křivdy. Oni jsou na rozdíl od stoupenců svobody ve své zlobě jednotní. Oni teď označují podnikatele za mamonářské sobce a umělce za vyžírky. Oni by hranice neotvírali a těší se na znárodňování. Bitvu o svobodu kupodivu nepovedeme v první řadě se státem a jeho současnými představiteli. Ale se sousedy, kteří ji z duše nenávidí.