K vystoupení Česka z EU je skeptický. „Nejsme Velká Británie a nemáme její postavení bývalé koloniální velmoci,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ prezidentský kandidát a bývalý český premiér Mirek Topolánek. Plno Čechů si podle něj stále neuvědomuje, že celá řada důležitých a strategických rozhodnutí se odehrává v zahraničí včetně Bruselu, kde sídlí klíčové unijní instituce. Jako prezident to chce vysvětlovat, ale o místo na summitech evropských premiérů a prezidentů se prát s budoucím premiérem nebude. Zahraniční politika bude hrát důležitou roli i v Topolánkově kampani, kterou oficiálně odstartuje dnes. Na co konkrétně se v ní bude zaměřovat? Jak velký handicap představuje to, že se jedná o někdejšího premiéra? Na jaké voliče cílí a jak moc si věří do druhého kola? O tom všem mluvil v exkluzivním rozhovoru, který proběhl v Bruselu.
Rozhovor spolu vedeme v Bruselu, tedy v místě, kde sídlí instituce Evropské unie. V době, kdy jste byl českým premiérem, jste předsedal Evropské radě a řídil důležitá jednání. Jak si vás tady pamatují?
Do Bruselu jezdím pracovně poměrně často i nyní, a jsem tu proto schopen otevřít téměř jakékoliv dveře. Nemusím se Evropě představovat, a to nejen díky tomu, že jsem byl premiér, ale také díky tomu, že jsem vedl plnohodnotně Evropskou radu, tedy ještě před Lisabonskou smlouvou (v současnosti summity EU řídí stálý předseda instituce, kterým je Polák Donald Tusk; pozn. red.). Přestože je Brusel komplikovaný, tak se v něm pohybuji zcela normálně. Mé kontakty zde považuji za svou velkou výhodu. Lidé, se kterými jsem se potkával coby premiér, a nemusí jít jen o lidi z Evropské komise nebo Evropského parlamentu, ale samozřejmě také o premiéry nebo prezidenty jiných evropských států, tu pořád jsou. Posunuli se třeba na jinou pozici, ale neztratili se. Tito lidé mne znají a vědí, co ode mne čekat. V Bermudském trojúhelníku Evropské rady, Evropské komise a Evropského parlamentu se určitě neztratím. A vědí tady, že jsem docela důrazný.
Chtěl byste jezdit na vrcholné schůzky premiérů a prezidentů členských států EU, tzv. summity EU?
Prezident zastupuje stát navenek. Sice nezasahuje do běžné agendy, ale v oblasti zahraniční politiky má určité pravomoci. Nechtěl bych ale, abychom se ocitli ve stejné situaci, v jaké byl někdejší polský prezident Lech Kaczyński a premiér Donald Tusk, když se prali o jednu židličku na Evropské radě. Prezident má právo na Evropskou radu jezdit, ale pokud bych se s vládou domluvil na určitém postupu, tak by to byla rovina, kterou bych využívat nechtěl.
Důležité podle mne také je umět řešit věci neformálně. Když jsem byl premiérem, vzpomínám si na mnoho jednání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a dalšími, kdy jsem s ní těsně před summitem EU do půl třetí ráno domlouval finální věci. Tohle veřejnost vůbec netuší. Je to ale důležité a geograficky malé zemi, kde ve srovnání s většími a lidnatějšími státy nežije tolik obyvatel, to dává větší váhu. Asi jediný, kdo z mých protikandidátů má podobnou zkušenost, kterou pokládám pro výkon prezidentské funkce za nezbytnou, je Pavel Fischer. Pracoval na ministerstvu zahraničí a byl velvyslancem ve Francii.
Říkáte, že pokud byste se s vládou dohodl na určitém postupu, tak byste na evropské summity nejezdil. Můžu tomu rozumět tak, že pokud byste se neshodli, tak byste se Evropských rad chtěl účastnit?
Nechtěl jsem, aby to tak vyznělo. Prezident nemůže nic zásadního rozhodovat, protože mandát a reálnou politickou moc má vláda. Prezident si účast samozřejmě může vynucovat, ale já si myslím, že by to bylo nepraktické a nepreferuji to.
Lidé u nás si mnohdy vůbec neuvědomují, že Česká republika byla, je a nepochybně bude silně ovlivňovaná zahraničím a klíčová a pro nás důležitá rozhodnutí se odehrávají jinde. Mnohem více, než jsme ochotni si vůbec připustit. Vzpomeňme si na poválečné konference v Mnichově, na Jaltě, v Teheránu, a takto bych mohl pokračovat. Rozhodně nejsme země, která by mohla fungovat zcela samostatně bez bezpečnostního, hodnotového, politického a možná i ekonomického ukotvení. Z tohoto důvodu jsem skeptický vůči tzv. Czexitu. Nejsme Velká Británie a nemáme její postavení bývalé koloniální velmoci. Nad Albionem slunce nikdy nezapadá... Přesto představuje realizace Brexitu velký problém.
